Ojedinělý soubor šumavských pověstí a legend vybraných z převážně německých knih z počátku století.
Obsah pověstí se váže především k regionu střední Šumavy, okolí Kašperských hor a Vimperka. Zvláštní legendy, zalidněné nadpřirozenými bytostmi z močálů a hlubokých lesů, duchy stromů a povětří, jsou jako málo jiných poznamenány místem vzniku.
Pocitově bych hodnotila čtyřmi *, racionálně třemi *.
Příběhy jsou to kouzelné, doprovázené navíc (ve vydání od nakladatelství Argo) skvostnými ilustracemi ve váchalovském duchu od Ladislava Sýkory. Čtou se tak, jako by člověk pozvolna ujídal z vrchovaté mísy jahod. Pokud by kniha prošla i důkladnější redakční úpravou, byla by bývala k tomu mohla být i kopice šlehačky. Osobně bych ocenila (a s tím souvisí navrhované mé tři kritické hvězdičky) trochu jiné a důslednější rozdělení jednotlivých pověstí do tematických okruhů nebo pozměnila celé kategorie způsobem, aby nevznikaly duplicitně zařazené příběhy, kdy má člověk pocit, že o jednom a tomtéž již četl v předchozím bloku, nebo že motivem příběh do dané kategorie zcela nezapadá. Btw. na své si přijdou i milovníci Erbenovy Kytice, některé z motivů se vyskytují rovněž v šumavské sbírce.
Překvapilo mě množství postav, o jejichž existenci jsem doposud neměla ani tušení: Stilzel, skřet šumavský, nebo jeho obdoba z oblasti mezi Hadravou a Nýrskem, Český muž, dále třeba Ničemnej bejk, Horg či Hojman, který prý za temných nocí křičí "a-hoj, a-hoj" a kdo se po něm ohlédne, toho pronásleduje, a dožene-li ho, skočí mu na krk. Na takové darebáky pozor!
Vzhledem k tomu, že se jedná o překlady z německých originálů, jsou reálie znát i v české verzi. Nejvíce pověstí se odehrává v Kašperských horách, ale některé příběhy byly situovány i do Tachova nebo Chebu, což jako dysgeografik a dyshistorik nejsem schopna plnohodnotně posoudit, do jaké míry se tato místa skutečně ještě vztahují (respektive v minulosti nějak vztahovaly) na oblast staré Šumavy či Böhmerwaldu, nebo zda prostě nejde jen a pouze o Sudety bez přímého vztahu k Šumavě.
Ale co je, myslím, nejpodstatnější - i moderní čtenář si má z lidové moudrosti stále co vzít a může z ní čerpat mnohé ponaučení...
Jezte encián a bedrník, vstaňte, kdopak hnedka by chtěl mřít.
Hodiny bijou devět, Děte, abyste tam byli - A kdo nikoho nemá Nemá kam co chodit./i>
Stilzel, skřet šumavský. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Dauphin, 1997. 89 s. Ethnos; sv. 13. ISBN 80-86019-60-8.
KOLLIBABE, Hans. Prst trpaslíka: lidové pověsti ze střední Šumavy, zvláště z oblasti Kašperských Hor. Překlad Vlasta Reittererová. Vydání první. Praha: Kodudek, 2024. 606 stran. ISBN 978-80-909177-6-7.