Harto de trabajar para el Omnimonarca, el doctor Courcolain urde un plan con el que cosechar diseñar genéricamente al mercenario definitivo, a quien bautizará como Showman Killer. Privado de toda emoción, carente de códigos morales e instruido en avanzadas técnicas de combate, el despiadado asesino tan solo experimenta un sentimiento cercano al placer cuando se entrega a la destrucción. Pero el destino del implacable Showman da un inesperado giro cuando conoce a la misteriosa Ibis... Entre 2010 Y 2012, Alejandro Jodorowsky (La Casta de los Metabarones, El Incal) y Nicolas Fructus (Thorinth) dieron forma a una espectacular trilogía de ciencia ficción integrada por Un héroe sin corazón, El niño de oro y La mujer invisible. Álbumes recopilados en el presente volumen, que despliegan ante el lector un universo fascinante y perturbador.
Better known for his surreal films El Topo and The Holy Mountain filmed in the early 1970s, Alejandro Jodorowsky is also an accomplished writer of graphic novels and a psychotherapist. He developed Psychomagic, a combination of psychotherapy and shamanic magic. His fans have included John Lennon and Marilyn Manson.
Tak tohle se nepovedlo. Je to slátanina, ve které Jodorowský paroduje sám sebe. A nebo se prostě jenom vykrádá. Příběh je jednoduchý, ale je v něm naplácané úplně všechno. Jakoby se mistr Jodo inspiroval receptem pejska a kočičky na upečení dortu - když tam dám všechno co mám rád a co už fungovalo jinde, tak to nemůže být špatné. Ale může, mistře! Zlý pes by mohl vyprávět - po tom dortu hekal a naříkal v houští ještě celých čtrnáct dní. Trošku to zachraňuje humor, kterým je to lehce okořeněné.
Tentokrát se nepovedla ani výtvarná stránka. Tak jak se říká, že má Jodo štěstí na dobré kreslíře, tak tohle musí být ta výjimka potvrzující pravidlo. Nicolas Fructus kreslit umí, ale ztrácí se to v jakémsi experimentálním rozostřování. Většina panelů nemá ostrou kresbu všude, ale jen někde. Občas to vypadá, jako špatně zaostřené fotky. Například ostrý detail na koruně, který je ale z větší části překrytý bublinou s textem, ale obličej vyplňující vetšinový zbytek panelu je neostrý. Jakože proč? Snažil jsem se přijít na to, jestli k tomu rozostření došlo v postprocesu k nasimulování hloubky ostrosti a nebo zda to tak bylo už přímo namalované, ale nedošel jsem k jednoznačnému závěru. V některých případech by to Fructusovi ušetřilo práci a v jiných by naopak bylo náročnější nakreslit jemné rozmazání oproti ostré kresbě. Ať je to tak či onak, výsledný celek se mi nelíbí.
Jodo unchained. Once again we have space society full of filth, decadence, intrigues and decay. Although not part of Jodoverse, feels like part of it. We see al themes that we seen before in Metabarons, Technopriests and Incal. Seem almost like author is robbing himself. While it's cool to read crazy things coming from Jodo's mind. This time it feels like, he's just putting random stuff hoping it wild hold somehow. But it's not really. While he creates main character being motivated only by money, Showman killer shows glimpses of morale or feeling from time time. Also, seems he has no limits to his skills, so he's ready to face every new challenge with new crazy metamorphosis.
Graficamente eccezionale, obv punteggiato dalla solita pecca di vignette banali/ripetitive più trascurate che caratterizza ogni fumetto di livello artistico così elevato. La storia, dal protagonista guascone, gode di sprazzi di genialità (e diciamo pure follia); ma anche di ingarbugliamenti concettuali mica da ridere… escamotages da sempliciotto… e l’iniziale atmosfera meravigliosamente grottesca cede poi il passo ad una più casereccia di conduzione familiare. Qualità altalenanti che riassumerei in un classico “sveglio ma s’impegna poco” considerato il potenziale. Ha bruciato talmente le tappe da trasformarsi in un fuoco di paglia. Indeciso fra le 3 e le 4 stelle ho optato per l’arrotondamento per eccesso grazie alla cinica ironia degli sketch, un black humor che sembra trasparire anche dal sorriso sardonico che il nostro Showman Killer sfoggia in copertina.