Na manželství tenkrát vůbec nepomýšlela – dokud, v osmnácti, neotěhotněla a Katharinou. Laura zprvu pomýšlela na potrat, ale Tobias naléhal na sňatek.
Ach, takže tohle bude jeden z těch já-jsem-si-ho-vůbec-vzít-nechtěla-takže-je-úplně-v-pořádku-abych-ho-podvedla příběhů. Super. Strana 9, mimochodem.
"Jenže tady... tak sám... s domácností na krku, praní, vaření... Kromě jeho práce...“ Lauřina matka s lamentováním pokračovala. „To půjde, jen když ho podpořím. Ale to zase bude trpět táta, když budu pořád pryč... Takže ty rozhoduješ nejen o životě svého manžela, ale taky o tom našem. Lauro, opravdu bych si nikdy nepomyslela, že jsem z tebe vychovala takovou egoistku!“ Laura měla chuť si kousat nehty.
Já bych spíš pokousala její matku, kdyby se mnou takhle mluvila.
"Kam tě poslali?" zeptala se Laura své mladé spolubydlící. "Já jedu do Paihie." Prosím, jen né s námi do Paihie, jen né s námi do Paihie... Kiki se už zase usmívala. "Jé, já taky!" odpověděla potěšeně.
Proč jediná postava, které jsem se od začátku opravdu chtěla zbavit, zůstává s příběhem? Půjdu plakat k mamince.
Vztah k Ralphovi nebyl ničím vážným. Pokud si spolu trochu zašpásovali, rozhodně to nebyla nevěra.
Jasně, až na to, že tohle je v podstatě definice nevěry. Chci vidět, až to budeš vysvětlovat manželovi.
... taky nevěděla, zda se má Kathině nové barvě vlasů smát, či má dceři spíš vyhubovat. Ta je totiž měla nabarvené načerveno... „Udělala to tajně!“ vyjela matka. „Být po mým, měl jí táta cestu na Zéland zakázat. Jenže to by musel zůstat doma, a on chtěl jet na Mallorku. Ani si nechci představit, co tam asi vyvádí! A Katharině tahle neuvěřitelná drzost projde... Vidíš, jak vypadá! Člověk aby se za ni styděl...“
Wow, wow, wow. Tak to prrr, madam. Co prosím? Ty se stydíš za MOU dceru? A ven, okamžitě!
Kdyby Lauřina matka byla moje matka, babička mých dětí, už dávno bych děti sbalila a kopla jí do zadních partií. Respektuji rodinu, vážím si jí (a velmi miluji tu svou), ale psychické vydírání a neustálé shazování, jaké předváděla tahle postava, bych nesnášela dlouho. Na to si sama sebe příliš vážím, nemluvě o jejím zacházení s dětmi.
Než začnu s recenzí, mám několik technických poznámek: anotace knihy obsahuje spoiler, jinak bych se danou věc dozvěděla až v poslední šestině knihy (více o tom přímo v recenzi, ovšem se spoilerem). A druhá věc je vnitřní okraj strany. Byl hodně úzký, takže se kniha kolikrát špatně držela a četla a na začátku čtení mi to opravdu lezlo na nervy.
Recenze (obsahuje spoiler, ale jen ten, který je i v anotaci, takže pokud jste ji už četli, nemáte co ztratit):
Jako příběh s delfíny a velrybami byla kniha dobrá. Jako příběh o ženě, která si chce splnit své sny, přestože ji rodina drží zpátky byla chvalitebná. A jako romantický příběh o nalezení nové naděje na lásku byla většina knihy příšerná a až konec to vylepšil. Hned vysvětlím.
Hlavní hrdinka skončila s jediným chlapem v knize, se kterým po většinu děje neměla vůbec žádnou chemii a v podstatě ani vztah. Je možné, že to byl pokus o překvapení čtenáře, ale potom rozhodně nechápu, proč bylo už v anotaci řečeno, že s ním skončí, a i tak by to bylo jako shokový faktor rozhodně protivné. Naopak ale postava, ve kterou se Ben nakonec proměnil (přestože mám podezření, že má rozdvojenou osobnost, když k tomu došlo za týden a zcela náhle), se k Lauře skvěle hodila a jejich vztah byl pro mě příjemným zlepšením.
Na rozdíl od ostatních hlavních postav. Více méně se nakonec u většiny ukázalo, že to jsou sobečtí zmetci a podvodníci, a postavy, které byly mně příjemné, nehrály moc velkou roli.
Co se Lauřina vztahu s rodinou týče, i když mě její matka i manžel nesmírně štvali, bylo to realistické, uvěřitelné a bohužel pro některé lidi naprosto ztotožnitelné. Za to určitě palec hore.
Samotný styl psaní nebyl nijak oslnivý, ale ani nebyl špatný, jediné, co musím dodat, že v českém překladu od Zlaty Kufnerové je až nehorázně mnoho chyb a překlepů. Přestože jsem na gramatiku tak trochu češtinářský pragmatik, v knihách se snažím chyby přehlížet a nevěnovat jim pozornost, protože sama jistě chyby dělám, to je normální. Tohle množství na mě ovšem bylo moc.