V románe Krv (1991) autor na pozadí spomienok z predchádzajúcich rokov života zobrazil udalosti, ktoré viedli k spoločenskému zvratu v novembri 1989. Román, tak ako všetky Slobodove diela, je vo svojej podstate postavený na jeho vlastných zážitkoch a životných skúsenostiach. Výraznou črtou jeho prozaickej tvorby je charakteristický rozprávačský štýl. Základné motívy diela sú vystavané na láske, žiarlivosti, erotike, sexuálnych vzťahoch, ale i osamelosti a hľadaní zmyslu života.
Rudolf Sloboda was a Slovak writer, poet, playwright and scriptwriter.
He was one of the most original and important Slovak writers in the second half of the 20th century. Most of Sloboda's writings are based on his real life and experiences. His works are characteristic for their brilliant narrative style, closely following their themes and plot, as well as for the author's profound thoughts and depth of feeling. Sloboda's books are often built on the motive of love and related motives such as jealousy, eroticism, sex, but also loneliness, faith in God and search for the meaning of life.
Krev je autobiografickej román Slobody. Sloboda je podle internetu největší slovenskej spisovatel. Než sem si to přečetl na internetu, tak jsem o tom neměl ani potuchy. A to sem čet i jeho Rubato. Krev je 736 stran dlouhá autobiografická zpověď Slobody. Nevynechává témata jako Sametová revoluce, honění, , impotence, pečení husy, podnikání, řezání schizofrení manželky, komunismus, církev, bůh, blechy, alkoholismus a tak dále pana krále. Všechny osoby a místa jsou reálná - jeho dcera, vnučka, manželka, psi, vesnice odkud je, a tak dále pana krále.
Sloboda svůj osud nezkrášluje a přiznává i všechny svoje chyby a nedostatky. Při čtení pasáže, kdy osvětluje, proč mlátí řemenem svojí schizofrení manželku, nad kterou se neustále povyšuje, se mi otvíral feminista v kapse. Tím se taky kniha líší od biografie Zlatana Ibrahimovice. Zlatan by ženu nikdy nebil.
736 stran je dost. Sloboda je ale dostatečně inteligentní člověk a když zrovna neřeší blechy na ježkách, je jeho filozofování celkem zajímavý - román vyšel v roce 1991 a jeho analýza post-komunistický společnosti u nás, je velmi analytická a znalayzoval sem ji jako velmi dobrou.
O čtyři roky později se Sloboda oběsil na řetězu. Sebevražda je často tématizovaný jev v knize, kdy si k tomuto úkonu Sloboda připravuje půdu. Ale v tomto ohledu mu vyfouk Eduard Levé vítr z plachet, kterej 10 dní po odevzdání svého rukopisu Sebevraždy, spáchal taktéž sebevraždu.
V atmosfére vzdychania nad tým, že súčasní spisovatelia literatúrou nemyslia a tak ťažko môžeme očakávať, že niekto napíše ten mýtický veľký román, som čítala a dočítala Krv. Je to kniha bez ilúzií, o viere a komunizme, zvláštnych rodinných väzbách, prepojeniam s tou abstraktnou spoločnosťou aj otravnými susedmi, aktuálnymi správami. Veľmi odporúčam prečítať si ľuďom v Česku v preklade Pitínského. Niežeby ste viac porozumeli Slovensku, ale obyčajným ľuďom v ČSFR a ČSSR hej.
Pripomenula mi Muž bez vlastností Patrí do kategórie - mala som to čítať na strednej.