Rubato

by Rudolf Sloboda, Tereza Boučková (Translator)

Rubato znamená po taliansky nepravidelne, nepokojne, s meniacou sa rýchlosťou, zároveň aj skladbu v nie celkom predpísanom tempe. Také je aj Slobodovo Rubato, voľné pokračovanie Uršule. Opisuje osudy bezdetnej vydatej štyridsiatničky Uršule žijúcej v malej dedine. Uršuľa sa znova prejavuje ako bystrá, racionálna žena, ktorá sa nemôže vymaniť spod ťarchy svojho dávneho zločinu, vraždy manžela Jana Hodžu, preto ustavične hľadá v sebe, vo svojom najskrytejšom vnútri akési čisté zrnko, čosi dobré, nenarušené, čosi, čo ona nazýva svojím Bohom. Navonok je triezva, chladná, ukazuje sa však, že v skutočnosti ňou všetko hlboko prechádza, zanecháva stopy. Možno by sa dalo povedať, že kým Uršuľa premýšľa o veciach nie celkom každodenných, ozajstný život jej uniká.

Genres: Fiction

216 pages, Hardcover

First published January 1, 1990

About the author

Rudolf Sloboda was a Slovak writer, poet, playwright and scriptwriter.

He was one of the most original and important Slovak writers in the second half of the 20th century. Most of Sloboda's writings are based on his real life and experiences. His works are characteristic for their brilliant narrative style, closely following their themes and plot, as well as for the author's profound thoughts and depth of feeling. Sloboda's books are often built on the motive of love and related motives such as jealousy, eroticism, sex, but also loneliness, faith in God and search for the meaning of life.

Reviews

[Lukáš Palán · Rating 5 out of 5]

Po několika týdnech neustálého sledování psychologicko-sociologických sond Farmár hladá ženu a Aj múdrý schybí jsem se rozhodl, že je zapotřebí ponořit se více do slovenského naturelu a tak jsem šáhl po Rubatu, páč anotace "buchta na vesnici co má vožralého manžela si to začne rozdávat s nevlastním synem" slibovala techno thriller minimálně na stejné úrovni, jako když ve třetí série Farmára Jožo nenakrmil prasata, Janě řekl, že je kokot a zlil se na palouku.

Inu, nenaplnilo se to. Sem tam nějaký střípek přiletí, to když například manželka po pořádné rubačce od starého zareaguje tak, že jde koupit maso a udělá řízky na véču, ale jinak tu není v podstatě nic o krmení prasat, hrdinové mluví souvislé věty a nonstop vožralá je tu jen jedna postava, čemuž, když se to odehrává na Slovensku, nevěřím.

Nicméně, i přesto, že jsem neukojil svoji touhu po exkurzi do hloubi slovenského hnoje (a to je myšleno doslovně), byl jsem uspokojen, protože skoroincest je rozehrán bezvadně a nějaká ta vražda s nádechem slepičáku je pořád na spadnutí. Bravurní je, že Sloboda toto téma, které by Troška jistojistě přetavil do Slunce, Seno, Slovensko, podává naprosto fatálně, samozřejmě a seriózně, což se může jevit jako sebevražda, ale v jeho podání to funguje, protože všechno detailně prokresluje a hloubí. Uršula, hlavní postava, moří čtenáře vlastními monology a myšlenkami, které poskakují od "dneska udělám slepičí vývar" až po "Bůh není mrtvý a rozhodně není muž." Ano, i o Nitezchem tu přemýšlí slovenská žena při vaření oběda.

Antické drama ovšem přichází a to v míře solidní, přičemž to hlavní se ale odehrává někde úplně jinde, aneb "co teda s tím Bohem". A za ty myšlenky, klobouk dolů.

[Pečivo · Rating 4 out of 5]

Když mi Palijo podával slovenskou knihu, tak jsem si říkal "Čo??". Ale protože jeho doporučení jsou z velký části dobrý, tak jsem odložil své předsudky a naozaj se půstil do čteniania.

Ještě štěstí, ze kniha byla přeložena do češtiny, protože jinak bych si ani neškrt. Řeči o tom, ze slovenštině se dá v klidu porozumět, sou pěkná kokotovka, protože já tomu nerozumím ani za popel. A to jsem vyrůstal v Československu a jednu dobu chodil se slovenkou.

Slobodova hrdinka je vesnická inženýrka, která před několika lety zabila svýho starýho hasákem, protože ji chtěl seřezat. Slušný! Tadle kuchca (to je slovensky) má teď novyho staryho a s tím žije na jiný vesnici na Slovensku. Tendle novej starej se jednou spustil a natrtkal sousedku a tej se potom narodil syn. No a tomu je 18 a zamiluje se do svý nevlastní mámy (inženýrka) a začne ji trtkat.

Na to konto se jeho práva máma zvencne protože na to přijde a jak bystrý čtenář od začátku tuší, tak na to přijde i novej starej a oběsí se. Slušný!

Podle příběhu by se mohlo zdát, ze sou všichni hloupý jak štoudev a prcaj kachny, ale tomu tak neni. Hlavní hrdinka i jeji nevlastní syn jsou lidi s mozkem a spousta stran řeší jejich postavení k bohu a jak k němu došli. To je zajímavý, pokud to člověka zajímá. Sloboda i tak popisuje hlavní hrdinku velmi sympaticky a ja ji teda fandil. I když se v knize trtká, není třeba očekávat scény jak od houellebecqa a proto se klidně tato kniha hodí ke čtení ve vlaku.

[Branislav Breza · Rating 3 out of 5]

Toto sa mi až tak nepáčilo. Po Uršuli, ktorá mala spád, som dostal filozofovanie o vnútornom bohu. Pre niekoho to ale môže byť super. Kde-tu preblyskne záblesk Slobodu-dobrého rozprávača (najmä posledné dve kapitoly sú dobré), ale celkovo sa mi kniha čítala ťažko. Kladne hodnotím využitie antického mýtu o Faidre, celkovo ma kniha nalákala prečítať si grécke báje.
Zaujímavosťou je, že sa Uršuľa objaví aj v Rozume, nie celkom mi to však sedí k deju rovnomennej knihy (Uršuľa odvezie autom rozprávača a neskôr sa s ním vyspí, čo je v úplnom rozpore s dejom Uršule, ktorá bola napísaná neskôr).
Čo sa týka redakcie, na dvoch miestach ma prekvapilo zdvojovanie viet; nie som si istý, či to bol zámer autora (tak isto v Uršuli som si všimol dva krát chýbajúci mäkčeň na byť).

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Najprv mi Uršuľa hrozne liezla na nervy. Ale tá posledná kapitola, tá celú knihu zdvihla na úplne inú úroveň.