Vypravěč knihy slíbí manželce svého dávného přítele Štěpána, že se ve Stockholmu pokusí najít záhadný fialový flash disk, který Štěpána podivnou hrou náhody uvrhl do stavu duševní trýzně a který je zároveň jedinou věcí na světě, jež může jeho zoufalství utišit. Flash disk už ve Stockholmu není, vypravěč se vydává po jeho stopách dál a jeho pátrání se nakonec mění v cestu kolem světa: ze Švédska jej zavede do Norska a pak do Nizozemska, Irska, Francie, na východní a západní pobřeží Spojených států, do Japonska a Polska. Na své cestě se setkává s mnoha lidmi a poznává jejich osudy, naslouchá vyprávění o proměňující se soše a o jedlé mozaice, o součástkách ze záhadného stroje, o zrodu románu z jedné věty v knize zakoupené na trhu v Soulu a o hudební skladbě, která vznikla jako doprovod tance stínu na zdi, o tragickém konci francouzské oceánoložky, o literárním díle výstředního bavorského starosty, o cestě firmy Blue Pegasus na západ, o náboženství, které se zrodilo v internetu…
Michal Ajvaz is a Czech novelist, essayist, poet, and translator. He is a researcher at Prague's Center for Theoretical Studies. In addition to fiction, he has published an essay on Derrida, a book-length meditation on Borges, and a philosophical study on the act of seeing. In 2005, he was awarded the Jaroslav Seifert Prize for his novel Prázdné ulice (Empty Streets).
Změnil vám někdy jeden rozhovor život? Co kdyby vám jednou někdo zaklepal na dveře a vytrhl vás z vašeho rutinního života, vyslal vás na velké dobrodružství, na výpravu za hledáním podivných součástek? Inspirace se přece může skrývat i v těch nejmenších drobnostech, můžeme se pídit po jejím původu a objevovat její příběh, nebo se můžeme jen nechat unášet konejšivými vlnami náhody a pozorovat, co se bude dít.
U Ajvaze tuším jistou kvalitu a ani tady tomu nebylo jinak. Putování městy po stopách tajemných součástek bylo napínavé, někdy zdlouhavé při vnořování příběhů do příběhů (historie vybájené země pana Pyma), ale jo, užila jsem si to velmi a jen nerada jsem si s knihou dávala pauzu kvůli splněným rezervacím z knihovny (problemky...).
Tak tenhle příběh byl jízda! Bylo v něm všechno, co mám u Ajvaze ráda. Spousta náhod, odboček, které na první pohled vypadají beze smyslu, ale pak si je užíváte a skoro se vám nechce se vrátit k hlavnímu příběhu, ale taky spousta hrdinů s jejich vnitřními motivacemi, které odhalujete kousek po kousku až se vám na konci příběh složí jako 1000 dílkové puzzle. A vy máte strašnou radost a je vám líto, že ta knížka skončila, i když měla přes 700 stran.
Tohle je jedna z knih, které se mi špatně hodnotí. Rozsah byl enormní - nepamatuju si, kdy jsem naposledy četla nějakou beletrii takhle dlouho. Několikrát jsem si během čtení pomyslela, že by se příběh klidně dal zkrátit, jenže vzápětí jsem narazila na pasáž, kde vše předtím začalo dávat smysl a kde jsem si nedokázala představit, že by čtenář byl o něco ochuzen. Záběr a hloubka Ajvazovy imaginace jsou neskutečné, často jsem se podivovala a často se výborně bavila, a myslím, že tohle je ta esence fantasy - překračovat myslitelné hranice představivosti, aniž bychom byli ochuzeni o autenticitu a pravdivost. Přesto jsem byla trošičku zklamaná, když došlo na rozuzlení zápletky, protože díky tomu, že je čtenář obrovskou část knihy držen v nevědomosti a nic moc nedává společně smysl, snad o to víc očekává, že rozuzlení bude něco naprosto bombastického. Úplný konec, kdy se vypravěč vrátí k motivu, kvůli kterému na cestu kolem světa vyjel, se mi ale líbil moc. Takže dávám téměř plný počet.
Jsem na “databazi” četla nějaké kritické reakce... Ze to jako není dost intelektuální.. Já to žrala. Sice u některých sci-fi oddílů jsem se obávala, aby to někam nesklouzlo moc do jiných dimenzi, ale naštěstí ne! Čte se to krásně! Autor vzdává holt dobrodružným knihám a je to vážně patrno, páč jsem se cítila jal na nějakém cool tripu, navíc jsem stále chtěla číst a číst. Prosvitá z toho naděje a cítíte inspiraci! A ještě mnohé mini-velké dílčí témata. A hlavně za mě skvělé “svržení našich vzorů”, protože taky jsem znala ty dokonale, inteligentní bytosti, od kterých se čekaly velké věci a skutek utek. Trochu mi ta kniha bere mé přesvědčeni, ze Možnosti milostného románu dostanou Magnesii (aneb story o tom jak si hraji na úžasného znalce literatury :D).
Postmoderní freska skládající se z desítek příběhů rozesetých po různých metropolích našeho světa. Některé z těch příběhů jsou organickou součástí hlavní linky, u některých se naopak nemůžu zbavit pocitu, že v knize jsou, protože nikde jinde na ně nezbylo místo. Michal Ajvaz napsal sedmisetstránkový postesk po starosvětských časech, kdy mapy nebyly ještě tak dopodrobna popsány, a člověk se ještě mohl na zeměkouli ztratit, aby nalezl sám sebe. Chybělo mi více z atmosféry samotných měst, chtěl jsem jimi nechat Ajvazem provázet, ale ten mi jenom náznakem ukázal jejich obrys a hned mě zase odváděl pryč. Ale i tak to bylo dobrodružství, které stálo za to.
Tohle hodně drhlo, nešlo to a nešlo. Proč? - doslovnost, dopovězenost, nedostatek prostoru pro čtenáře - strohost stylu, bezkrevnost, nedýchalo to, nevonělo, nechutnalo, nehrálo a, což je zásadní, nic z to jsem neměla před očima - s výjimkou kalifornské zastávky - násilnost dějových linek, nesystémová šokantnost, nekoherentnost - když už popliteratura ve službě vyššího umění, tak nesmí chybět zásadní ingredience: nadsázka, schopnost nebrat se tak strašně vážně. Ta filozofující vážnost působila až směšně.
3,5* Příjemné, chvílemi i napínavé vyprávění, parádní vnořené příběhy, ty se mi líbily nejvíc. Závěr byl jednoznačně nejslabší část vyprávění. Čekala jsem nějaké fantastické rozuzlení, které by odpovídalo tajuplným vlastnostem součástek i Olivie, ale za vším stála téměř banální love story. Na 4 hvězdičky mi chyběl nějaký hlubší psychologický nebo filozofický přesah a přece jen se pan spisovatel na 700 stránkách neubránil opakování.
Enjoyed it. A bit long, found myself skipping ahead on few pages. But, brings in nice atmosphere. Japan. Travels. Virtual worlds. Freedom of flying. Japan, that’s the main takeaway for me.
Postupně jsem byla čímdál víc zvědavá, jak to vlastně je. Ale když se to pak objasnilo, chybělo mi to tajemno. Celkově mi to tentokrát hodně připomínalo Murakamiho.