Kvůli čemu se o Vánocích 1941 popral Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem? Těšil se lidický farář Josef Štemberka v roce 1942 na léto? Uměl Edvard Beneš stavět sněhuláka? Proč si Marta Gottwaldová roztrhla před pohřbem svého manžela černé punčochy? Koho pozoroval arcibiskup Josef Beran z okna zámečku v Roželově? Čím si inženýr Zeman při sledování spartakiády polil kalhoty? Jsou chvíle, o které se lze poranit jako o trní. Jako by se v nich čas na chvíli zastavil jen proto, aby se náhle rozběhl mnohem rychleji a dějiny jejich prostřednictvím dokázaly uvolnit všechnu svoji nastřádanou sílu. Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Padevět už dávno dokázal, že umí s takovými okamžiky i lidskými příběhy zacházet a znovu jim ve svých povídkách vdechnout život. Nyní přichází s novou knihou plnou zdánlivě všedních mikropříběhů, které předcházejí zlomovým událostem známým z učebnic dvacátého století.
Po absolvování Střední průmyslové školy zeměměřičské studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1988 začal pracovat jako knihkupec, od roku 2004 působí i jako nakladatel. V současné době je ředitelem nakladatelství Academia. Pod jeho vedením získaly knihy nakladatelství řadu ocenění – Magnesii literu, Cenu Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cenu Josefa Hlávky, Cenu Miroslava Ivanova aj. V mnoha svých knihách rozsáhle zmapoval protektorátní a poválečnou historii v českých zemích.
Drobné příběhy, které se možná ani nestaly (opravdu se pan inženýr polil tím, čím se polil?), kombinované s něčím, co bylo reálné až moc (svinstvo komunismu a nacismu). Často jsem po přečtení jednotlivých kapitol ještě lovil na internetu další informace, protože jsem kolikrát jméno protagonisty ani neznal. Jednoduché seznámení se složitou historií. Doporučit mohu každému, nejvíce asi studentům středních škol.
Už jsem četla Ostny a oprátky a tam mi příběhy přišly výstižnější a překvapivější, zkrátka udělaly na mě lepší dojem. Sny a sekyry jsou stylem naprosto identické: drobné nenápadné každodenní maličkosti na pozadí zlomových událostí české historie. Opakování je bohužel nejen matkou moudrosti, ale také (v tomto případě) zabijákem pozornosti a zvídavosti: tentokrát mě tolik za srdce nevzaly.