Přes dva roky přispívala spisovatelka, dramatička a zpěvačka Natálie Kocábová sloupky do magazínu Elle, na jehož stránky vstupovala její postava i sama autorka v nezáviděníhodné situaci – ve chvíli, kdy se bortí zažité jistoty, kdy sny a plány spřádané od puberty berou bolestivě za své a člověk si je ani nemůže odtrpět, odžít, protože už má zodpovědnost za druhé. A ti ho potřebují. Láska, život, rozvod. Co přichází pak? Noví lidé, nové příběhy, spousta konců rychlých stejně jako začátky, nová předsevzetí a nové deprese a mezi tím vším zmatkem nepatrný smutek, bez kterého by nemohla být žádná naděje.
Obálku a grafickou úpravu s použitím vlastních ilustrací navrhla Myokard.
Takže není to žádný master piece. Ale má to vtip, nadhled a je to vážně jedna z nejlepších fejetonovych “ženských knih”, co jsem za poslední dobu četla (Typologie volů, něco o matce, co nezvládá). Jsem rada, ze to vyslo, protože Elle bych si asi koupit nikdy normálně koupit nesla.
Velmi průměrné, nezajímavé, ploché. Knížka je sice relativně čtivá, taková ze života, ale přesto naprosto o ničem. Nezajímavý styl psaní, chvílemi psaný stylem "not všechno is anglicky", který mi v psané formě, zvlášť v knize hodně vadil. Chvílemi mi to přišlo trochu jako vychloubání (Celá moje rodina odjela na prázdniny do Ameriky... Zvládla jsem napsat to a to, tohle jsem vydala a šéfuju tomuhle oddělení na Nově).
Jediné, co se mi opravdu líbilo, tak jsou ilustdace od Myokard a celkově grafické zpracování. Nebýt toho, tak tu knihu asi odložím po pár stránkách.
Čekat od toho kvalitní literaturu je zbytečné, koneckonců to i sama autorka uznala přímo v knize. Krátké fejetony ze života, které si přečtu jednou a nic moc ve mně nezanechají. Některé pasáže byly hezky napsané, až povzbuzující, ale s ostatními slabšími až trapnými odstavci jich byla škoda. Nemám nic proti angličtině, ale často toho bylo moc. I ve větách, kde se mohla spolehlivě použít čeština. Ano vede zajímavý život, ale podání by mohlo být stokrát lepší.
Nebudu lhat - nebyt skveleho grafickeho zpracovani a ilustraci, hvezdicky bych dala jen tri. Jak sama autorka zminuje, neni to literatura, spis takove zapisky ze zivota. Myslim, ze se vetsina zen alespon v jednom pribehu najde, ja jsem se nasla tak asi v polovine knizky. Nejvic si cenim uprimnosti, se kterou jsou autorciny zivotni radosti i strasti vypravene.
Krátké fejetony, které se dobře čtou, protože se skoro v každém člověk (nebo aspon holka) trochu najde. A velké plus dávám grafické úpravě knihy, ta je opravdu krásná!