Šéfka televizního scenáristického týmu Anna Valentová je výrazná osobnost – lidé ji buď milují, nebo nenávidí. Anna chce být ve všem nejlepší, jenže teď se jí pracně vybudovaná pověst hroutí pod rukama: její dcera je nezvěstná a navíc neznámý vyděrač odhalil všechna její tajemství. Co s tím vším mají společného její dvě kamarádky z dětství? Pak dojde k vraždě a je na charizmatickém inspektorovi Josefu Bergmanovi, aby rozpletl složitě zamotané klubko přátelských a mileneckých vztahů.
DOBRZE, NAWET LEPIEJ Idąc za ciosem, zaraz po „Krokach mordercy”, przeczytałam od razu drugą książkę Klevisovej, „Złodziejkę opowieści”. Jest równie dobra jak pierwsza, a może nawet lepsza, chociaż trochę inaczej są rozłożone akcenty. To powieść, w której rozwiązywanie zagadki kryminalnej odgrywa dużo większą rolę, niż tło obyczajowe, chociaż i ono jest świetnie zarysowane. Akcja rozgrywa się wśród scenarzystów serialu telewizyjnego i naprawdę z dużą ciekawością obserwowałam sobie to środowisko od kuchni.
Niestety, tym razem wydawnictwo zaoszczędziło na redakcji. „Skąd inąd”? „Była kłamczynią”? Nie wystarczy kłamczucha? Tłumaczenie w porządku, ale w stopce redakcyjnej jako redaktorka i korektorka figuruje ta sama osoba. W poprzedniej książce ta sama pani była odpowiedzialna tylko za korektę. Szkoda. Nie jest tragicznie, ale niedociągnięcia językowe widać, bo nikt nie jest doskonały. Zawsze co dwie głowy, to nie jedna.
Drodzy szefowie wydawnictwa „Stara szkoła”, uwierzcie, na dłuższą metę, to się nie opłaca. Klevisová pisze dla trochę bardziej rozgarniętego czytelnika. Nie dla tego samego, który czyta Piotrowskiego, Mossa i Mroza. Proszę, nie zakładajcie, że kryminały czytają tylko osoby, które nie potrafią odróżnić przymiotnika od przysłówka.
Przeczytałam na okładce, że Klevisová jest dwukrotną laureatką nagrody „Najlepsza czeska powieść kryminalna”, moim zdaniem, całkowicie zasłużenie. Zastanawiam się teraz, dlaczego, kiedy czytam książki nagradzane w polskich konkursach literackich (wyjątki potwierdzają regułę), to nie dość, że się nie zachwycam, to jeszcze przychodzą mi do głowy rozmaite teorie spiskowe. https://www.czytacz.pl
Nejpeckovnější bylo, že na konci mi všechno začínalo docházet a vraha jsem věděla až 5 stránek před koncem! Jsem se zapotila a byla pokaždé vedle jak ta jedle se svým úsudkem. Tohle je hodně dobrá česká detektivka od výborné autorky Michaely Klevisové. Tleskám! "Klap, klap"
Zo spočiatku príjemnej postavy Anny sa postupne stáva nepríjemná, panovačná, krutá a absolútne odpudivá osobnosť. Na povrch vypláva história, ktorú chceli všetci ukryť a nikdy sa k nej nevrátiť. Čas je ale neúprosný sudca a až vražda odhalí, čo sa v skutočnosti dialo. Čo ma však fascinuje je postava hlavného detektíva, ktorá nespája súvislosti a skutočnosti neodhalia pri policajnej práci v databázach. Nevadí, príbeh odhalil všetko.
Odsýpalo to, napjatá jsem byla, takže to asi splnilo má očekávání. Jen toho vraha (a celou zápletku) jsem odhalila hned, jak poprvé promluvil na scéně. Až jsem se na konci sama divila :)
(Uvidím, jestli si ty tři hvězdičky později nerozmyslím)
Je těžké hodnotit Klevisovou a její příběhy objektivně. Sám mám radši krváky, krimi a thrillery, kdežto tohle je (na mě) nudná detektivka. Stará, klasická a slabá jako čaj.
Děj je víceméně nezajímavý, strašně prostý a autorka moc dlouho chodila okolo. Ku příkladu - na začátku je příběh, kdy ještě protagonistka, která je později zavražděna, žije a žije svůj život. Až před PŮLKOU knihy dojde na mord a teprve se vyšetřování rozbíhá. Tím se může zdát, že si zároveň odporuji a protiřečím, neb opak je pravdou.
I přes to, že víceméně vyšetřování, pakliže to takto nazveme, se rozbíhá až těsně u půlky knihy, se strašně táhne a děj je soustředěn do pár postav, které z toho dělají děj. Například patoložka byla přítomna jen tehdy, když se objevila mrtvola. Žádné pozdější ohledání a pitvy se neděly, jen se dodávaly informace, že se to asi stalo takto.
Autorka rovněž potřebuje stát nohama na zemi, neb modus operandi nedává smysl a strašně si scénu idealizuje. (Jak chcete někoho prosím pěkně zapíchnout vidlemi???? A ještě tak, aby z něho teklo krve, jako z vola?) Vidle jako vražedná zbraň? Nejsou moc ostré…spíše tupé a muselo by se vynaložit velké úsilí, aby se s tím někdo probodl. Neříkám, že střízlivě vidím tipnu hloubku bodnutí na jednotky centimetrů. Nehledě na to, že mord spáchala DROBOUNKÁ a SLABÁ žena. (samozřejmě ve vzteku člověk jedná jinak, ale i přes to je to nepředstavitelné)
Zápletka nebyla nic moc, její konečně rozuzlení na konci bylo víceméně nudné a napětí to vidělo maximálně z rychlíku, jak se říká.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Anna Walenta jest kobietą sukcesu – to scenarzystka najpopularniejszego czeskiego serialu, osoba znana i lubiana, a w pracy wzór do naśladowania. Wszystko to jednak tylko pozory. Życie prywatne Anny zupełnie się nie układa, a jej córka jest w zakładzie poprawczym, co kobieta za wszelką cenę próbuje ukryć. Współpraca z innymi scenarzystami serialu również odbiega od ideału, co powoli zaczyna przeszkadzać podwładnym Anny. Kiedy na jej biurku pojawia się scenariusz kolejnego odcinka serialu, w którym zawarte są tajemnice z jej życia, Anna wie, że to nie przypadek, tylko ktoś próbuje jej zaszkodzić. Oprócz tego jej córka uciekła z zakładu i nikt nie wie, gdzie obecnie się znajduje. Wszystko to powoduje u Anny załamanie, więc kobieta dzwoni do swojej przyjaciółki Ester i wprasza się na weekend do jej pensjonatu, oczywiście razem ze swoimi współpracownikami – przy okazji popracują nad pomysłami na nowe odcinki. Wyjazd okazuje się jednak być koszmarem – w nocy dochodzi do morderstwa. Jakie tajemnice wyjdą na jaw podczas śledztwa?
Druga książka Michaeli Klevisovej spodobała mi się nawet bardziej niż pierwsza część o inspektorze Bergmanie. Lubię takie powolne budowanie napięcia, odkrywanie kolejnych tajemnic z życia głównych bohaterów. Moja żądna krwi natura tęskni trochę za anatomicznymi szczegółami śledztwa, ale nie pogardzę rozbudowanymi portretami psychologicznymi. Ciekawe było również przyglądanie się zza kulis pracy przy dużej telewizyjnej produkcji.
Jeżeli pojawi się kolejny tom z serii – chętnie sięgnę. 7/10
Posloucháno jako audiokniha. První kniha s Josefem Bergmanem, Kroky vraha, mne bavila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další knihu z pera této autorky. A nejsem určitě zklamaná. Při poslechu této audioknihy jsem si vzpomněla na americký krimi seriál Castle, který se v jedné epizodě zabýval trochu podobným tématem (vražda scénáristky oblíbeného seriálu). Vyústění v seriálu teda bylo sice úplně jiné než v knize, ale tu vzpomínku teď budu mít s touto audioknihou spojenou. :-) Líbilo se mi, jak tu autorka popsala hezky to prostředí celebrit, určitou rivalitu a další věci, které se tu kolem toho seriálu a zavražděné scénáristky točily. Nevím, jak moc se to blíží skutečné realitě kolem seriálu či jak moc je to odlišné, ale to, co tu autorka předkládá, mne tu bavilo. Člověk dlouho neví, kdo by mohl být pachatelem - zpočátku těch podezřelých máme více a mohl to být skutečně kdokoliv. Pak se sice dá pachatel od určité chvíle odtušit, ale to mi nevadilo. Kniha je koncipovaná tak, že částečně sledujeme vyšetřování a kroky policie - z pohledu Bergmana. A z části z pohledu postav, které nějak s případem souvisí. Takže to není úplně 100% vyšetřovačka, takže ten, kdo detailnímu popisu vyšetřování úplně neholduje, by se tady mohl chytat. Nakonec Lepší průměr. V rámci žánru české detektivky mi tohle přišlo povedené.
Pravidelné podzimní úzkosti udeřily s nebývalou silou a vypadá to, že jeden mála funkčních prostředků proti nim je rozptýlit se u jednoduché, ale napínavé knihy.
Zlodějka příběhů je podobně jako předchozí Kroky vraha ne zrovna vycizelovaná detektivka, ale funguje, když chcete něco, co bude rychle odsýpat a učeho trochu zapomenete na svoje vlastní trable. Tentokrát se vyšetřování odehrává částečně v prostředí natáčení populárního televizního seriálu (ne nepodobného Ulici).
Nevím, jestli to autorka dělá naschvál, ale přijde mi, že neumí psát sympatické postavy. Většina z nich je z nějakého důvodu na zabití (hahaha) a nejsnesitelnějším se zdá policejní inspektor. Protože jde ale o jedno až třídenní jednohubku, vlastně nevadí, že se s žádnou z postav nemůžete ztotožnit nebo jí fandit.
Tak jsem po dlouhé době dočetl (skutečně dočetl, ne doposlouchal) tuhle knihu. Je to opět čtivě napsaná poctivá detektivka, kde se nikde moc neřeší psychologická nevyrovnanost detektiva, případně jeho násilí nebo sexualita. Prostě stará dobrá škola detektivky. A je to takové uklidňující. Děj prostě plyne, dovídáme se nové informace a nakonec poznáme vraha. Žádné nesmyslné zvraty, žádné zásahy prozřetelnosti (no možná jedna bombička tam je, ale malá) Ale ten konec mohl být trošku napínavější, ne že ne. Za ten konec jedna hvězda dolů.
3,5* Nejsem úplně největší fanda detektivek, ale přesto se k této autorce ráda vracím a poslech jejích knih si svým způsobem užívám. Píšu svým způsobem, protože některé části mi přijdou vleklé a zdlouhavé, ale na druhou stranu si užívám charakteristiky jednotlivých postav, ty má vždy velmi dobře popsané a vystavené. Vraha jsem zatím nikdy neodhadla, takže to je pro mě také příjemné, ale celkově tak nějak nejásám nebo jak to nazvat. Za mě je to spíše takové neurazí, nenadchne. Za mě ideální poslech, to mi vyhovuje, ke čtení jako takovému se nejspíš u této autorky nedostanu.
Príjemné prekvapenie. Pútavý detektívny príbeh, páčilo sa mi, ako autorka "nahodila udicu" na viac strán. Bola som veľmi zvedavá, ktorá línia napokon povedie k páchateľovi (a podozrievala som za radom viacerých) a dieliky skladačky sa odhaľovali postupne, takže odhalenie prišlo naozaj až ku koncu. Kniha mala spád, detektívi boli správne sympatickí, trochu mi to pripomínalo filmového Pitavala, kde je to naozaj o dedukcii a pátraní. Rada prečítam ďalšiu autorkinu knihu.
Po vlně různých severských detektivek se stupňující se brutalitou a dramatickými dějovými zvraty je tohle takové klidné, spíš vztahové a (přestože jde o vraždy) pohodové. Mně to vlastně vyhovuje, protože zároveň to vůbec nebylo nějak nudné a v rámci daného žánru mě to velmi bavilo. Vraha jsem teda trochu tušila asi od poloviny, nicméně příběh považuju za dobře vystavěný.
"Złodziejka opowieści" Michaela Klevisová to drugi tom czeskiej serii kryminalnej z inspektorem Bergmanem.
Nie skończyłam go czytać - akcja jest dosyć powolna, nie ma uczucia grozy, napięcia, większy nacisk kładziony jest na profil psychologiczny postaci, ich życie, przeplatające się relacje, ucieczkę córki jednej z bohaterek niż na morderstwo, którego przez długi czas nie ma.
Už druhá kniha této autorky a jsem nadšená. Moc se mi líbí vypravěčský styl, že je to hodně o lidech, o jejich životech, pocitech a ten zločin v tom tak nějak zapadne, aby se na konci zase ukázal. Ani zde jsem neodhadla pachatele. S touto sérií hodlám rozhodně pokračovat :-)
Tenhle díl se mi zatím líbil nejvíce a to mě anotace vůbec nelákala. Skvěle se to četlo, měla jsem to rychle přečtené. Byla jsem napnutá a hlavně jsem nepřišla na to kdo je vrah.