To je asi ta nejhorší rada, kterou se můžete coby policajt řídit. Protože když se pokusíte pro někoho bokem něco udělat, zkratky mezi byrokratickými předpisy a paragrafy vás rychle zavedou na nejistou půdu problematických skutků a pochybných protislužeb. A než se stačíte vzpamatovat, zjistíte, že okolo vás mizí lidi a že je asi někdo vraždí – a že do role hlavního podezřelého nejlíp pasujete vy. A najednou jste až po krk v páchnoucím močále špatných rozhodnutí, všude kolem vás se to mlátí, střílí a řežou se prsty a vy jenom šlapete kalnou vodu, bojujete o přežití a kolem uší vám sviští ohrožení ze všech směrů.
Štěpán Kopřiva je český spisovatel a scenárista. Je absolvent Střední školy polygrafické Praha. Napsal několik sci-fi povídek a románu, například Zabíjení, Asfalt aj., podílel se na scénáři k několika krátkým komiksům a zejména ke komiksovému albu kreslíře Jiřího Gruse Nitro těžkne glycerínem, které bylo vydáno i v zahraničí, napsal filmová scénáře pro Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard, pro televizní seriál Místo nahoře (filmové a televizní scénáře s Markem Dobešem). Spoluzaložil časopis a vydavatelství CREW.
Chtěl jsme dat 4, protože proste nebyl wow effect jako u Rychlopalby, ale(!) ... musel bych se stydět, že nejednou dám např. Nesbovi 4 a ani nemá úroveň této detektivky. Ale je to podmíněná pětka - je zde velký potenciál na další díly a nechci čekat dalších pět let - takže pane Kopřivo pište a vy čtenáři podporujte a kupujte, máte čest být u ojedinělé české noir detektivky
Kdyby člověk nelhal sám sobě, nedokázal by se sebou žít. Ale každý má nějakou hranici, za níž jeho sebeiluze přestává fungovat.
Křížová palba se to nutně nesnaží jít ve stopách prvního dílu. A tak je mnohem, ale jakože opravdu mnohem, více přímočará. Hlavní předností (krom žánrové kvality a Kopřivova citu pro jazyk) Rychlopalby bylo perfektně vybalancované žonglování na více frontách; osobní linie s rozchodem, do mrtě vyrešeršovaná denní policejní vysočanská rutina a pátrání na vlastní pěst.
To nyní odpadá. Ze začátku to tak sice nevypadá, ale záhy se ukáže, že nebýt přístupu k databázím, tak by ani nebyl důvod, proč by si Kopřiva měl vždy co několik desítek stran vzpomenout, že ústřední hajzlhrdina má i jiné povinnosti. A ve druhé polovině na tuto rovinu rezignuje již zcela. To už by působilo lépe, kdyby se to zaonačilo skrze obligátní žánrovou obezličku "pátrání během dovolené/suspendace". Osobní rovina na tom pak není nikterak lépe. Spíše naopak. Případy mimo ústředního sice nepůsobí jako vyložená vata, ale jsou natolik na třetí koleji autorova zájmu, až je jasné, že z nich nic kloudného nebude. A také že není.
Důsledkem odstavení (nejzajímavější) policejní roviny "vyjíždíme k domácím hádkám, ožralům, zlodějíčkům a pak to byrokraticky odneseme" je, že se dává vale vysočanskému genius loci v neprospěch širší Prahy. A tak se to odehrává od Václaváku přes Jinonice až po Bubeneč. Nepůsobí to tudíž ani zdaleka tak sevřeně.
A přesto je to znovu pecka. Ano, je to tradičnější neo-noirovka a o poznání méně svébytná (až na Kopřivův projev; ten je stále jedinečný), ale pořád sakra dobrá, plná detailů z odvrácené strany prostředí obchodování s realitami. Ubylo vyloženě přepálených pasáží (což je výrazný klad) a veškeré ty kopřivovské hlášky, prupovídky i cynické uštěpačné postřehy nejsou tak často lámané přes koleno, aby tam za každou cenu byly v co druhém větě. A přesto vám i tak každá druhá utkví v paměti. Všechna čest.
Výsledné dojmy kazí jedině epilogová pasáž, kde se příliš nitek nechává volně poletovat ve vzduchu. Sama o sobě není vůbec špatná, jen jí chybí jedna dvě kapitoly navíc, kde by se vše aspoň trochu uspokojivě dotáhlo. Takto zůstává nepatrná (o to však otravnější) pachuť na patře po jinak výtečném žánrovém chodu, jakých se v posledních letech v takovéto kvalitě mnoho neukuchtilo.
To mě opravdu mile překvapilo. Měla jsem Š. K. zařazeného mezi fantasy/urban fantasy a drsňárny typu Kulhánek/Kotleta a ona to byla poměrně civilní a dost normální detektivka. Nebýt podivného product placementu, který nevím, jestli měla být parodie nebo pravda, dala bych plný počet.
Každý spisovatel si do jisté míry nastaví vlastní pravidla příběhu a pokud to udělá dobře, je originální, chce předat nějakou myšlenku, jeho postavy zaujmou a podaří se mu to všechno převést do praxe, pak dílo dosáhne svého ideálu. Perfektní výtvor se pozná také tak, že by i sebemenší změna na něm vedla k horšímu. Stejně jako jinde – přidat či ubrat kámen na soše nebo barvu na plátně by neprospělo ničemu. Takže ať si říká kdo chce co chce o subjektivitě umění, dobrý příběh existuje a od toho špatného se rozeznat dá.
Nyní si představme, že by se kvalita knihy měla vyjádřit rýsováním. Nebylo by těžké poukázat na nerovnosti a nedokonalosti klikaté čáry. Ale co říci o přímce? Je geniálně jednoduchá. Její vlastní název ji uchopí a víc už dodat netřeba. Proto se mi o dobrých knihách píše hůř, než o těch špatných. A že Křížová palba dobrá kniha je. Dokonalá linka, rovná, jako záda jogína. Každé slovo na správném místě, každá věta uhlazená, každá metafora vypiplaná k dokonalosti. Vždycky dokážu ocenit, když se autorovi daří psát “víceúčelově”. Jako příklad takového psaní uvedu přímou řeč, ve které (většinou) sděluje postava zprávu samotnou, ale i něco o sobě samé (třeba výběrem slov, chováním, hantýrkou atd.) U těch nejlepších knih, jako u Křížové palby, je vyjadřování ještě víceúčelovější. Zde popis dokresluje reálie pro lepší představu okolí, informuje o zajímavostech skutečných míst nebo událostí Prahy (které ani někteří rodilí Pražáci neznají) a ještě baví podáním. A že umět zaujmout každým odstavcem, obzvlášť v městském prostředí, je opravdu umění. Autor je buď velmi inteligentní nebo věnoval spoustu času přípravě a studiu. Pravděpodobně však obojí.
Trochu jsem se obával vedlejších případů hrdiny, že budou samoúčelné a v příběhu jen proto, že má postava také své zaměstnání, kterému se musí věnovat. Ale děje se krásně propletly a uzavřely i se svými malými pointami, tak jak to má správně být. Prostě parádní a prvotřídní kus práce, který mě chytl a pustil až na konci, blaženého, obohaceného a zkormouceného z toho, že jsem se nedržel a zhltnul jej příliš rychle. Detektivní žánr není můj nejoblíbenější, ale na tom nezáleží. I kdyby Kopřiva opět změnil literární styl, i kdyby začal psát Encyklopedii pohlavního života pro dospívající, stejně budu první, kdo si ji koupí.
V porovnání s úvodním dílem Rychlopalby jsem se sice tolik nenasmál (i když třeba typická jednomrtvolová studna mě opravdu dostala), avšak nekupoval jsem Srandokaps, ale román, a toho jsem dostal pořádnou porci. I tak jsem si druhé pokračování užil více. Možná mi lépe sedla zápletka. Možná jsem už trošku věděl, na co mám být připraven. U první knihy jsem čekal krvavý steak a dostal jsem (výborný) čokoládový dezert. U druhé už jsem věděl, že se mám těšit na sladké a na co chuťové pohárky připravit.
P.S. Ověřovat si to zřejmě nebudu, ale zajímalo by mě, nakolik se vylíčené prostředí drží skutečnosti. Věřím, že policejní praxe, žargon a zákony jsou přesné do puntíku, ale zajímalo by mě, co je pravdy třeba na podvodných tricích realitek… I když odpovědět bych si pravděpodobně mohl sám…
Hodnocení: 5/5 Verdikt: Kdo se mnou půjde zaklepat autorovi na dveře a ujistit se, že už pracuje na třetím pokračování? Zdroj: sekerkatomas.cz
Dočítal som to len z úcty k autorovi, ktorého mám naozaj rád. ALE! ... Bol to pôrod ... tak strašné množstvo balastu, ktoré spomalovalo dej. Celkovo som sa ani nedokázal vžiť do situácií a nejak fandiť hlavnému hrdinovi. Poriadna akcia chýba, a detektívna zápletka postráda logické vyústenia z Rýchlopalby. Veci sa dejú nejak samé a človek ani moc nepremýšla čo s čím súvisí.
Zbytočná mini dejová linka s tehotnou blondínkou, a zbytočné kulisy a zbytočné všetko. Na druhú stranu si hovorím, že aj dobrý autor musí mať občas slabú chvíľu. Verím, že si teraz povie, že sme svine nevďačné čo sa do toho nevyznajú a tou ďalšou nám všetkým vytrie zrak!
Celé mi to prišlo, ako keby Cameron ohlásil Terminátora 4, ale spravil z toho rodinnú drámu o láske a porozumení ... a Arnie zabije ledva dvoch - troch komparzistov.
Nuž, ale aj tak sa terším na jeho ďalšiu knihu :-P
Když jsem kdysi před lety četl Rychlopalba, dost mě to nadchlo. Přišlo mi to celkem osvěžující a neotřelé. Takže jsem se na pokračování těšil, ale dostal jsem se k němu s mírným zpožděním.
A musím říct, že se druhý díl povedl. Sice mě trochu iritoval hlavní hrdina (to už ale v prvním díle), občas mi přišlo, že autor nastudoval spoustu reálií a prostě je čtenáři chce vnutit, ale... Ono to prostě nějak funguje a já si pořád říkal, že přečtu ještě jednu kapitolu a pak půjdu spát a když jsem po pár hodinách knížku dočetl, mohl jsem jen přemýšlet, kdy naposledy mě k sobě knížka takhle dokázala připoutat a nepustit.
Plus dávám za Sjöwallovou & Wahlöö.
Myslím, že by se nad sebou měl Štěpán Kopřiva zamyslet a dopsat další díly. Já si je totiž koupím.
Pokračování knihy Rychlopalba, hlavním hrdinou je opět ten samý "superpolda" (já mu tak prostě říkám, protože mi na tu svou obyčejnou pozici připadá nějak náramně chytrý a schopný) a opět se pouští do soukromého vyšetřování ve snaze někomu pomoct. Pak se to samozřejmě celé podělá a náš hrdina z toho vybruslí jen díky svému důvtipu a velké dávce štěstí. Zní to jako klišé, ale všechno to do sebe zapadá, je to taková drsná, akční detektivka prošpikovaná spoustou skvělých hlášek. Kromě sci-fi a fantasy Štěpánu Kopřivovy sedí i tenhle "běžný" žánr bez nadpřirozena.
Zase super, i když Rychlopalba za mě možná o kousek lepší. Asi jenom tématem, protože přeci jenom bylo pro mě takové přehlednější a srozumitelnější. Jinak ale hlavní hrdina pořád stejný sympaťák, vtipy vtipné a příliš popisů jsem shledala možná jen v prostřední části knihy. Těším se na pokračování...
Štěpán Kopřiva zatraceně umí. Detektivní thriller plný svěžích zvratů, vhodně dávkovaným sarkasmem a humorem. Dobře nastudovaná policejní práce (pokud můžu soudit), skvělé nakládání s pražským místopisem. Pěkný jazyk. Radost číst. Jediná "skvrna na kráse" je uvěřitelnost hlavního hrdiny - pochůzkáře by takhle šikovnej člověk asi celej život nedělal.
"Mrtvola visela na stromě. Strom byl pěkně rostlá bříza a mrtvý byl pěkně oděný padesátník." Úvodní věta odkazující na Rychlopalbu potěší a pak už se rozběhne velmi dobrá, a na Kopřivu velmi konzervativní (třeba ve srovnání s Asfaltem), detektivka. Bezejmenný pražský četník se vrací a řeší další zamotaný vedlejšák, tentokrát z prostředí realitek. Skvěle prokreslené pražské policejní prostředí, uvěřitelný příběh, plastické postavy a postavičky, vtipné hlášky, odsýpající děj...přečteno skoro na posezení. Prostě závidím všem lidem, kteří ještě Rychlopalbu a Křížovou palbu nečetli.