Svět démonů pro mě byl jedenou z nejočekávanějších knih roku, respektive velmi očekávané pokračování Zlodějů dýmu, ze kterých jsem byla upřímně nadšená. První díl ve mě vzbudil naději, že mi ya fantasy má pořád co dát - zajímavé postavy, svět v popředí dění a příjemné tempo příběhu.
Nevím, co přesně se stalo, ani jestli je to na mým konci nebo na straně Greenový, ale Svět démonů mi většinu času připadal jako by ho psal někdo úplně jinej, skoro jako by to byla fanfikce.
Cokoli, co jsme měli rozehraný z prvního dílu, cokoli, co jsme věděli o postavách, proč mě osobně bavily, jako by se vypařilo do neznáma. Catherine, která mi vždycky připadala jako někdo, kdo má talent na intriky, politikaření a jemné manipulování s "publikem" se změnila na naivní nemotorné děcko, co si pořád dokola láme hlavu s tím, jestli ji to její vysněný blonďatý pako miluje nebo nemiluje. Edyon fňukal nad vším jako obvykle. Ambrose, u kterého jsem doufala, že se autorka vydá cestou prozření, že si holt nevezme princeznu za ženu, ale v životě jsou i jiný věci než jen Cath Cath Cath, se choval jako kretén a Tash bylo málo na to, aby to celé zachránila.
Příjemným překvapením byl March, který mě v minulém díle až tolik nebavil, ale tady to všechno víceméně držel v úrovni "chci to dočíst, protože mě sice všichni ostatní serou, ale chci vědět, co se bude dít dál"
A onen svět démonů, po kterým je kniha pojmenovaná? No, ten byl zajímavej, ale too little too late.