Mapa času

by Czesław Miłosz, Vlasta Dvořáčková (translator), Iveta Mikešová (translator)

Antologie z básnického díla významného autora polského původu.
Svazek přináší tvorbu z let 1936-88. První verše z 30. let jsou předznamenány obavou z hluboké katastrofy, v 50. letech autor popisuje své válečné prožitky. Od r. 1960 trvale žije v USA, kde píše především reflexivní poezii inspirovanou filozofickými otázkami po smyslu bytí a tragikou lidské existence. Síla jeho poezie tkví především v hlubokém humanismu, který má být podle něho základním předpokladem pro pozitivní osud současného světa.

194 pages, Hardcover

Published January 1, 1990

About the author

Czesław Miłosz was a Nobel Prize winning poet and author of Polish-Lithuanian heritage. He memorialised his Lithuanian childhood in a 1955 novel, The Issa Valley , and in the 1959 memoir Native Realm . After graduating from Sigismund Augustus Gymnasium in Vilnius, he studied law at Stefan Batory University and in 1931 he travelled to Paris, where he was influenced by his distant cousin Oscar Milosz, a French poet of Lithuanian descent and a Swedenborgian. His first volume of poetry was published in 1934.

After receiving his law degree that year, he again spent a year in Paris on a fellowship. Upon returning, he worked as a commentator at Radio Wilno, but was dismissed, an action described as stemming from either his leftist views or for views overly sympathetic to Lithuania. Miłosz wrote all his poetry, fiction, and essays in Polish and translated the Old Testament Psalms into Polish.

Awarded the 1980 Nobel Prize in Literature for being an author "who with uncompromising clear-sightedness voices man's exposed condition in a world of severe conflicts."

Reviews

[Jordan Tomeš · Rating 4 out of 5]

Možná, že čtení poezie je o pochopení a pocitu. Tady toho pochopení pro mě bylo málo a pocitu trochu víc. Na Czeslawa Milosze, polského držitele Nobelovy ceny, jsem se moc těšil, ale teď se cítím trochu bezradně. Ale to je vlastně taky pocit.

Někdy ale ve mě přeci jen vzbudil něco silného, hlavně u těchto dvou básní:


Dar

Takový šťastný den.
Mlha klesla časně ráno, pracoval jsem na zahradě.
Kolibříci se třepotali nad květem zimolezu.
Na zemi nebylo jediné věci, kterou bych chtěl vlastnit.
Neznal jsem nikoho, komu by stálo za to závidět.
Zapomněl jsem na všechno, co se stalo zlého.
Nestyděl jsem se myslet si, že jsem byl, kým jsem.
Necítil jsem žádnou bolest v těle.
Když jsem se narovnal, viděl jsem modré moře a plachty.


Veni Creator

Přijď, Duchu svatý,
ohýbaje (nebo neohýbaje) trávu,
zjevuje se (nebo ne) nad hlavou v jazyku plamene,
když je senoseč nebo když k orbě vyjíždí traktor,
v údolí ořechových hájů nebo když sněhy
zavalí pokroucené jedle v Sierra Nevadě.
Jsem pouze člověk, a tak potřebuji viditelná znamení,
rychle se unavím při stavbě stupňů abstrakce.
Prosil jsem nejednou, sám víš, aby socha v kostele
pro mě pozdvihla ruku, jednou, jedinkrát.
Ale chápu, že znamení mohou být jenom lidská.
Probuď tedy jednoho člověka, kdekoliv na zemi
(ne mě, vždyť přece vím, co je slušnost),
a dovol, abych v pohledu na něj mohl obdivovat Tebe.

[Róbert Šedivý · Rating 4 out of 5]

Miłosz was sometimes a poet, sometimes an essayist. For me, he is an essayist even when he writes poetry. Reflections, observations, fragments of reality – things that could work as part of a larger essayistic unit – are sifted through verses in which he does not force rhymes. Not everything, of course, is gilded, but what is gilded is not insignificant. I will gladly return to the best pieces of this anthology.
_ _ _ _ _ _

Miłosz bol raz básnik, inokedy esejista. Pre mňa je esejistom aj vtedy, keď píše básne. Zamyslenie, postreh, úlomok reality – to, čo by mohlo zafungovať ako časť z rozsiahlejšieho esejistického celku, preosieva vo verše, v ktorých netlačí na rýmy. Nie všetko, samozrejme, pozlátil, ale toho, čo pozlátil, nie je málo. K tým najlepším kúskom tejto antológie sa budem rád vracať.