Bláznův deník

by Lu Xun, Jaroslav Průšek (translator), Berta Krebsová (translator)

Nové vydání tří nejvýznamnějších beletristických děl zakladatele moderní čínské literatury, povídkových sbírek Vřava a Tápání a sbírky básní v próze Polní tráva, uvádí čtenáře do turbulentní doby čínských dějin a kultury, kdy se rozpadal tradiční starý císařský svět a tu zdráhavě, tu vášnivě nastupoval svět moderní. Lu Sün jako angažovaný, přitom ale pronikavý pozorovatel vykresluje toto „tápání“ i „vřavu“, odrážející se jak na mnohdy ještě starosvětském venkově, tak v rozvíjejícím se městském prostředí. Lu Sünův svět, zabydlený svéráznými figurkami všech možných sociálních vrstev, vytváří bohatou mozaiku příběhů, psychologických črt, malých dramat i emočně vypjatých momentů, které otevírají pomyslné literární dveře do celého čínského dvacátého století.

412 pages, Hardcover

Published January 1, 2019

About the author

Lu Xun (鲁迅) or Lu Hsün (Wade-Giles), was the pen name of Zhou Shuren (September 25, 1881 – October 19, 1936), a leading figure of modern Chinese literature. Writing in Vernacular Chinese as well as Classical Chinese, Lu Xun was a novelist, editor, translator, literary critic, essayist, and poet. In the 1930s he became the titular head of the League of Left-Wing Writers in Shanghai.


For the Traditional Chinese profile: here.
For the Simplified Chinese profile: 鲁迅

Reviews

[Pečivo · Rating 2 out of 5]

Čínskou literaturu mám rád. Bratři, Den Sedmý a Žít dostali z mé recenzentní zahrádky spoustu sluníčka. Když jsem ale otevřel Bláznův deník a viděl jako první větu “kvalitní díla asijské literatury vám přináší Home Credit”, tak jsem si malinko nablinkal do pusinky.

To samozřejmě nemá žádný velký vliv na to, že mne toto stěžejní dílo moderní čínské literatury nechalo úplně tvrdým pečivem. Povídky a peči jsou už léta v komplikovaným vztahu a tak i zde následuje očekávatelný výsledek. 5/10.

[Lori · Rating 3 out of 5]

Povídky publikované kolem roku 1920, ale je to pořád velmi čitelné. Jenom mi to teda přijde už dost kulturně vzdálené, Číňana by historky o tom, jak nějaká mařka z Horní Dolní dojila krávy nebo Vincek prochlastal gáži po týdnu hrabání sena asi taky moc nebraly.
Úvodní stejnojmenná povídka asi nejlepší, borec stižený bludem, že se lidi žerou navzájem, škoda, že ty další nebyly podobně propracovanější.