Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.
Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!
Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.
Poslouchala jsem jako audioknihu a myslím, že tato skutečnost moje hodnocení vytáhla o trošku výš. U příběhu Cuchenana a Minangara jsem se opravdu bavila - a ne kvůli vtípkům (které mi výjimečně nevadily - já si prostě na ty rádoby humory v knihách nepotrpím), ale kvůli tomu, jak skvěle to ubíhalo, a hlavně jak perfektně autorka pracovala s žánrovými klišé. Nezřídka jsem se dočetla/doslechla, že je to okopírovaný Zaklínač, nebo zkrátka přeplácaná kombinace všeho, co by údajně mělo být ve fantasy. Oboje je mylné tvrzení. Podobnost se Zaklínačem může být daná nanejvýš tím, že je tady děvkařský bard, co se vtírne k bojovníkovi (což je prvek, na který Sapkowski nemá patent... jako ostatně na většinu věcí). Putování osamělého hrdiny, případně hrdiny s nějakým parťákem je základním motivem veškeré fantasy meč & magie. A že jde víceméně o povídkový román... těch tu bylo a bude. Podezírat kvůli tomu knihu okamžitě z kopírování známějšího díla je dost nefér. A k těm klišé - myslím, že autorka moc dobře ví, co psala a proč to psala. Píseň oceli si nehraje na nic epického, z čeho si máte kecnout na zadek. Netváří se jako druhý Martin nebo Erikson - a proto to tak skvěle funguje. Autorka si do těch klišé či známějších děl taky čas od času i příjemně kopne (to s těma vidlema...). Po řemeslné stránce je to kvalitní kousek a je na něm znát autorčina vypsaná, lehká ruka. Po příběhové stránce kniha skvěle zabaví a má vše, co od dobrého vyprávění očekávám - drama, dobrodružství, trochu té lásky a přátelství. O probleskující temnotě, prima proroctví a osudovosti nemluvě... Místy mi to ale přišlo trochu natahované, sem tam mě ze čtení (poslechu) vytrhnul "nevhodný" termín a Minangar mi není kdovíjak sympatický (ale to není autorčina vina, že nemám ráda děvkoidní postavy) - a tady to právě pro mě dost zachránilo to audio, protože Jan Meduna to načetl vážně famózně a tyhle věci mě tím pádem moc neštvaly a i ten Minangar byl vlastně na pohodu. Jen tedy... vím, že by na tom nemělo záležet, ale záleží... Cuchenan je fakt strašné jméno...
Sečteno podtrženo: bylo to velmi dobré, moc jsem si to užila a plynule přecházím na druhý díl.
Já upřímně nemám slov. Možná až to celé vstřebám, tak se ještě vyjádřím. Ve zkratce je to celé totálně prvoplánové, podle základní charakteristiky co by mělo fantasy obsahovat. Charaktery a docela dost scén vyznívají jako obšlehnuté ze Zaklínače a že jich tam je hafo. K tomu první půlka knihy je tak málo tvárná v rámci míst kde se to odehrává. V závěru je to celé tlačené takovým stylem psaní, že je to celé neuvěřitelné a některé "vtipy" a scény pak vyznívají bizarně místo toho aby vyvolali správné emoce. Jsem ve fázi, že kdyby šlo to nechat bez hvězd, tak bych to udělala a to mám fakt hodně knih, které se mi extrémně nelíbily.
Na začátku jsem byla krapet rozpačitá, ale jakmile se to vyprávění ustálí, tak jsem si to moc užívala. Píseň oceli se hrozně příjemně čte, hlavní dvojici si člověk rychle oblíbí (a jasně, je to podobný Geraltovi a Marigoldovi, ale pouze tou dynamikou, nemluvě o tom, že Míša tomu dala vlastní příchuť) a ty epizodní příběhy si po úvodu drží kvalitu až do konce. Obecně, přirovnávat tohle k Zaklínačovi je jako srovnávat kozu s ovcí. Tohle bere z tý klasický hrdinský fantasy to nejlepší bez těch problematických částí. A co si budem, Míša prostě psát umí. Už teď se těším na další díl.
Tohle mě mile překvapilo. Je to jednoduché, vtipné, napůl pohádkové, takové až povídkoidíní, žádné epic fantasy, strašně super oddechovka. Opravdu jsem se bavila. Nebylo to dokonalé a možná tomu anotace moc nepřispívá, lidi zmate a nakonec dostanou něco méně natřískaného dobrodružstvím, než chtěli, ale mě to neskutečně sedlo. Nasmála jsem se, bavila, skvěle jsem si u toho odpočinula :) Moc se těším na pokračování.
Zprvu jsem nechápala, proč to tolik lidí srovnává se Zaklínačem, ale i já nakonec musím uznat, že je tu spousta podobných prvků. Především příběh je pojat formou povídek, každá s různým časovým odstupem. Stále se týká stejných postav a míst, ale není to ucelený děj v kuse. Což bylo svým způsobem osvěžující. Vystupují zde tajemné čarodějnice, skřeti, trollové a podobně. Dalšími osobnostmi je samozřejmě ukecaný bard prohánějící ženským sukně a doprovázející velkého hrdinu. Tady mi bohužel trochu pokulhávala představa horala. Jako bývalý kovářský otrok byl až moc silný, neohrožený a moc dobrý bojovník. To mi nějak nesedělo. Začátek knihy na mě udělal dost rozpačitý dojem. Jednak jsem si musela zvyknout na rychlé přeskakování mezi postavami a místy, ale i dlouhé kapitoly. Jakmile jsem ale pochopila, jak se věci mají, a jakmile se hlavní linka ustálila u Cuchenana a Minangara, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Do čtení jsem se pouštěla s rozvahou. Už jsem zažila mnoho výborných ohlasů na něco, co si to nezasloužilo. Ale tady jsem byla opravdu příjemně překvapená a už se těším na druhý díl. Tohle bylo povedené a příjemné čtení...
Úplný začátek byl žánrově možná až moc typický, o to víc mě pak překvapilo, když se ten můj divný pocit "obyčejnosti" najednou rozplynul a začalo mě opravdu zajímat, kam Píseň oceli povede. Myslím, že na to měla hodně vliv právě i audiokniha - Jan Meduna si dokáže krásně hrát s textem. Bez něj by to dost možná byla kniha na příjemné průměrné hodnocení, ale takhle musím hodnotit nadprůměrně, protože jsem si poslech vážně hodně užila.
Celkový příběh má povídkovou formu, ty na sebe ale ihned navazují a je zde jasně vidět rozvoj postav. Samozřejmě se nabízí porovnat bojovníka Cuchenana a barda Minangara s Geraltem a Marigoldem, ale naštěstí je ta podobnost hlavně v jejich společné dynamice.
Pokud máte rádi klasické hrdinské fantasy, a nebo chcete nějakou zkusit, bude mít určitě tahle série co nabídnout.
„Drakobijec z Dussu a slovutný bard z Údolí splétající skvělé písně o jeho hrdinských činech – to bude žrádlo!“
Příběh o bývalém otrokovi Cuchenanovi, který po smrti svého pána odešel, a začínajícím básníkovi Minangarovi z Údolí, kterému nikdo z vesnice nevěří, že by se z něj mohl stát opravdový básník. Co svět nechtěl, tihle dva se seznámí a začnou spolu cestovat. Zatímco odvážný Cuchenan plní královy rozkazy a vyhrává epické souboje, tak sukničkář Minangar vysedává po hostincích a ve volných chvílích o něm spřádá epické básně.
Píseň oceli je autorčin knižní debut. Je to taky zároveň první kniha, kterou jsem od autorky četl a neskutečně jsem si to užil! Styl psaní mi opravdu sedl, kapitolky nebyly dlouhé a mezi postavami jsem se neztrácel. Co mi ale fakt vadilo, byl počet chyb... tolik chyb jsem nikdy v knize od Epochy neviděl. Nejčastěji to byly překlepy, chybějící písmenka nebo opakující se slova. Ale i přesto jsem si knihu užil a všem fanouškům klasické fantasy ji můžu jedině doporučit!
A jen tak mimochodem, taky vám duo Cuchenana a Minangara, tak moc připomíná duo Geralta a Marigolda ze Zaklínače?
Jsou na světě příběhy velkolepé, inovativní a vážné. Objevují nové hranice, nabízejí nové úhly pohledu na svět. Rozechvívají duši, nastavují zrcadlo realitě a mnohdy alespoň predstírají vysoké ambice. No a pak jsou tu béčka. Jasná a přímá, neztrácející čas pozlátkem. Humor zkoušejí střílet od boku, tak akorát trapný na to, aby vám tu a tam zacukaly koutky, ale ještě ne dost, abyste knihu zahodili znechuceně do kouta. Příběh je zřejmý, žádné pletichy a tajnosti a skryté významy. Cílem je pobavit za každou cenu a nebrat se přitom příliš vážně. Béčka nemají dobrou pověst, jelikož je častěji píší lidi bez talentu, kteří jen splácají dohromady pár líbivých kousků a doufají že to stačí. A já obecně béčka nemám rád. Ani ta slavná a úspěšná. Podle toho jsem taky ze začátku odhadoval na tři z pěti. "Ach jo, zas nějaký trapný béčko." Tak ve třetině mi došlo, že to je natolik dobré, že méně než čtyři tomu prostě dát nemůžu. Až ke konci jsem byl přinucen spolknout svoje předsudky a uznat, že ač bezesporu béčko, je to béčko tak krutopřísné, že si holt ten plný počet zašlouží. Nechtěl jsem, bránil jsem se zuby nehty, ale fér je fér. Jo a když už tu a tam někdo zmiňuje toho záklínače. Ten jednak vůbec nesoutěží ve stejné kategorii, druhak ve srovnání leda bledne závistí. Takže tak.
Táto kniha je vlastne zbierkou niekoľkých príbehov. Sledujeme osudy barda Minangara a bojovníka Cuchenana, ktorých cesty sa raz pretnú a od istého momentu sa ich životy odohrávajú tak akosi spoločne. Sem-tam nad nimi preletí klasický drak, niekto vysloví nejaké divné klasické proroctvo a párkrát sa spomína aj klasický magický meč. Ono celkovo sú tam viaceré prvky tak trochu klasické, lebo to skrátka k tomu žánru patrí. A mne osobne to bolo absolútne jedno. Lebo to proste fungovalo.
Minangar a Cuchenan sú zaujímavá dvojka. Bavili ma ich interakcie, ich dobrodružstvá, ich rozdielnosť, ich životné príbehy. Lebo to všetko im dodávalo ten ďalší rozmer, vďaka ktorému vystupovali z papiera. Takže som ich trampoty prežívala spolu s nimi, smiala som sa, krčila obočie sústredením a v súbojoch (či už harfou alebo mečom) som im rozhodne držala palce. Bola to klasická zábava s klasickými kulisami a ja som sa klasicky bavila. K čomu iste dopomohla aj audiokniha (ak máte možnosť si audio vypočuť, určite to urobte, dáva tomu príbehu iný rozmer).
Takže... výsledok je taký, že to asi neohúri originálnosťou. Ale je to svižné, má to zaujímavé postavy, náboj, sem-tam sa mihne aj humor a celkovo to proste baví. A občas práve to celkom stačí. Nemusíme sa vždy hrať na veľké a hlboké.
Na mě to asi bylo až moc "klasické" fantasy - ve smyslu naplnění veškerých žánrových klišé, co se jak děje, tak i postav týče. Čtivost tomu neupírám, další díl (pokud bude) si přečtu. Solidní 3* (Nepopírám vliv velmi vysokého očekávání po všech těch pětihvězdičkových recenzích.)
Opravdu skvělé. Nedalo se to odložit. Vlastně ty kapitoly působí jako povídky, které ale navazují jedna na druhou, takže tvoří ucelený příběh. Cuchenan je něco mezi Conanem a Zaklínačem a Minangar je naprosto bezkonkurenční bard. Miluju je oba a těším se na pokračování. Knihu jsem částečně četla a částečně poslouchala a namluvená je skvěle. 😍🤩
Hodně povedený fantasy příběh :-) Vše v něm funguje - svět, postavy i děj samotný. Líbí se mi autorčin styl, příběh odsýpal svižně a četl se opravdu dobře. Ovšem v případě barda Minangara jsem se neubránila přirovnání k Marigoldovi, ono se to přece jenom tak trochu nabízelo :-)
Je mi hanba! Hanba, že jsem si tak dávala na čas, než jsem poznala tuto knihu. Hanba, že jsem ji nechala tak dlouho ležet v knihovně a čekat. Hanba, že jsem si knihu zrovna od Míši nezařadila do svého seznamu už dávno.
Číst knihu někoho, koho znáte osobně je svazující. Máte očekávání a pokud jde navíc o člověka, který má tak úžasnou povahu a je skromný bojíte se, aby se vám kniha líbila. Možná i proto jsem čtení této knihy tak dlouho odkládala. S Míšou jsme spolu chodily do školy a já vím, jak krásná a křehká je její duše.
Jsem proto ráda, že mohu prohlásit, že já (neznalec tohoto žánru) jsem si její knihu zamilovala. To, jak Míša vykreslila hlavní postavy, mi dalo pocit, že je už delší dobu znám a že jsem se jen vrátila ke světu, který mi není cizí. Kniha líčí příběh, který obsahuje humor, napětí, tajemno, kouzelné bytosti, draky, bojovníky i necudné dámy. Kniha vypráví několik samostatných epizod, které v celku posouvají hlavní hrdiny a jejich osud dál a krásně se doplňují a celek vysvětlují. Vše je vyvážené a čtivé. I čtenář, který nevyhledává fantasy světy a doby minulé je pohlcen a na konci knihy si vzdychne při pomyšlení, že ještě nevlastní další díl.
Neubráním se konstatování (a doufám, že se Míša nebude zlobit), že jsem právě dočetla knihu hodnou Zaklínače, že je Míša strašně talentovaná a její vykouzlený svět a postavy v něm by si zasloužily seriálovou adaptaci! Já se zamilovala, do této knihy, do zpěváčka a humoru, který krásně doplňoval celý příběh.
Ako pozerám, reciek a názorov bolo napísaných neúrekom. Aj pomerne kritických. Subjektívne tento román pokladám za celkom relatívne vydarený autorkin debut na poli rozsiahlejšieho formátu ako poviedka. Napísané je to štylisticky slušne, miestami pútavo, aj humorne... dej odsýpa a je viacmenej napínavý. Na záver sa mihlo aj malé prekvapko (nebudem spoilerovať). Je jasné, že nič nové sa tu vlastne nevymyslelo a nápady použité tu, pripomínaju (pre znalcov fantasy) už iné diela. Sem tam sa objavia nelogizmy (napr. vlk nie je tiger, aby zanechal také závažné podriapania pazúrmi,...) nekonzistentnosti (modré oči hrdinu sa menia o niekoľko sto strán na orieškové), dokonca aj zopár preklepov. Keďže sa čiastočne jedná o putovnú fantasy, jednoznačne mi chýbala mapa. Za ďalšie: svet a jeho reálie sú načtrtnuté viacmenej povrchne, vývin postáv tiež trošku viazne a niektoré dejové linky sú len jemne načtrnuté, no možno by si zaslúžili viac a potom dotiahnuť do konca.
A je to dosť dlhé. Pokojne z toho mohli spraviť dve knihy, kde prvá by mohla vrcholiť festivalom v Dussu a súbojom dvanástky a druhá výpravou proti Gweilmarovi. Výsledná známka by bola taká zdravá troječka, no keďze subjektívne ma to celkom bavilo, dávam povzbudzujúcu 4*.
Po přečtení ostatních názorů tady si říkám, že jsem asi trochu ve výhodě - fantasy čtu jen zřídkakdy, takže tato kniha mě velmi bavila a určitě v ní nebylo nic, co bych už viděla nebo četla jinde. Ke koupení knihy mě nalákaly mimo jiné pochvalné recenze na některých webech, takže jsem měla vysoká očekávání, a nakonec musím říct, že za mě naprostá spokojenost a s recenzemi souhlasím. Mám ráda dobře vymyšlené postavy, které při čtení jako bych viděla před očima, a se kterými se můžu ztotožnit a přesně to Minangar s Cuchenanem splňují. Kniha je podle mě moc hezky napsaná, čtivá. Minangar je sice chvílemi možná moc vyhrocený, ale všechny ty vtipné dialogy s "Cu", přitom taková ta jeho "milá nešikovnost" a přitom velký talent na hru se slovy (nejen na harfu), který jej dovede vytáhnout z bryndy, jakékoli pochyby o něm přebily. Cuchenan mi byl okouzlující svou silou a zároveň je to takový ten správný "hodný kluk". :) Už několik let jsem nepřečetla žádnou knihu tak rychle, během pár dní. Autorčinu další knihu si moc ráda přečtu taky. :)
Musím říci, že po delší době knížka, co mě do sebe dokázala vtáhnout a opravdu jsem si ji užila. Ano, některé postavy mi lehce pijí krev, třeba Eogham, občas. Nebo Cuchenan s tím, jak se furt snaží hlavně dělat všechno správně, ale ne vždy se mu to daří. Ale i Minangar, který mi v ledasčem připomíná Marigolda ze Zaklínače. Nemluvě o tom, že úplně úvodní scéna mi hodně připomněla Narrenturm od stejného autora. Ale jinak je to knížka, která mě dokázala do sebe vtáhnout a asi bych si i uměla představit, že ji vlastním (mám ji půjčenou z knihovny). Knížka je psaná v podobě jakoby povídek, které na sebe chronologicky navazují. A asi v jednom případě jsem si říkala, jestli jsem již něco takového někde náhodou nečetla, znělo mi to povědomě. Každá povídka je lehce jiná, jediné, co je spojuje jsou postavy především Cuchenana a Minangara, kteří jsou středobodem celé knížky. A začínám mít ohledně nich jisté podezření, které uvidíme, jestli se vyplní. Celkově se mi ale knížka líbila a rovnou jsem si do knihovny došla pro druhý díl. A můžu ji doporučit k přečtení.
Hudba v prechodech hlavnich kapitol by zaslouzila cele album, nebo alespon song. Narátor obstojne tonuje rec a snazi se odlisovat postavy obměnami hlasu. Produkce hlasu by potrebovala lehce vypilovat (nadech, vyshlo). Casove mezery k rozeznani dalsich scen jsou velmi kratke, ci to zni, jakoby zadne nebyly. Hojne popsany dej, nektere pasaze mozna az zdlouhave. Jmena vetsiny postav jsou bud nezapamatovatelna, nebo podobna. Vyjimku tvori hlavni hrdina, ktereho naopak zapomenout nelze. Obcasne prizemni vtipky neurazi. Ustredni dvojice pratel mazaneho a vyrecneho barda s cestnym lec stydlivym bojovnikem. Oba ve sluzbach pána kraje se potykaji s nekolika dobrodružstvími, z nichz bard posleze sklada balady. Chovani barda je brzy predvidatelne a bojovnik se pro svou upjatost tez nijak neposune. Jinak jejich chemie a pratelstvi je hezky popsane a jejich spickovani se dobre poslouchalo.
Príbeh o básnikovi a hrdinovi. Klasické fantasy o dobrodružstvách a láskach. Básnik Minangar najväčší sukničkár v krajine je opäť pristihnutý manželom svojej milenky a preto sa rozhodne opustiť svoj kraj a stať sa najväčším básnikom. Kovár Cuchenan po smrti svojho učiteľa a zároveň jeho pána je prepustený zo služby a rozhodne sa opustiť svoj kraj. Zhodou náhod nájde zázračný meč a zabije s ním draka. Mangar a Cuchenan sa spoja a spolu podnikajú rôzne dobrodružstvá. Kniha je vlastne rozdelená na 6 dlhých poviedok, ktoré chronologicky na seba nadväzujú a každá z nich je ukončená. Nepáčilo sa mi postavenie žien prišlo mi, že všetky chudobné ženy sú ľahké a všetky z vyššej spoločnosti sú verné. Taktiež podvádzať manžela je ok, ale keď je žena znásilnená tak ju vyženú. Celkovo sa kniha dobre čítala taká oddychovečka a celkovo hodnotím ⭐⭐⭐⭐.
Tohle bylo skvělý a upřímně nechápu, proč jsem po téhle knize nesáhla dřív. Celou dobu jsem se nesmírně bavila, hlavně díky vztahu mezi Tsuchenanem a Minangarem. Děj svižně odsípal . Další věci, co jsem na knize milovala, jsou: mluvicí drak, mluvící meč, žabky, přednes Jana Meduny, zábavný fantasy svět a ten fakt, že i když je tam romantická linka, tak mi ji autorka nerve ksichtu. Co vnímám trošku jako škodu, je celkem zřetelná inspirace Zaklínačem co se do vztahu mezi hlavními postavami i formátem povídek a ne uceleného děje týče. Co ale autorce odpostutit rozhodně nemůžu, je, že tam není Minangarova písnička o zamilovaných žabkách, na kterou jsem se skoro půl knížky těšila. I přes tento zjevný nedostatek jsem si to opravdu náramně užila a už se těším na další díly.
Fantasy, které se tváří jako určené pro dospělejší publikum (neb obsahuje sexuální scény), leč ve skutečnosti připomíná spíš mizerně napsanou pohádku. Souboje jsou popsány citoslovci (bum, prásk, třísk) jako tomu bývá u dětských knížek a tento dojem ještě umocňují infantilní verše a "humorné" rozhovory hrdinů, které jsou na úrovni mateřské školy. :( :( Mnohokrát oceňovaná autorka bohužel ani tentokrát nepřináší ucelený text, nýbrž pouhou sbírku povídek, které jsou navíc i plné faktických chyb a špatně zvolených slovních spojení. Postavy připomínají karnevalové kostýmy, které autorka střídavě převléká, leč nedokáže jim vdechnout duši, díky čemuž pak mnoho rozhovorů působí až schizofrenicky. A hlavní představitel Minangard má myšlení ženy. Velmi smutný počin na poli české fantastiky. :(
Takze...co k tomuto. Prva tretina bola dost nezazivna. Postavy divne, nejako som sa s nimi nevedela zzit. No ked sa stretol Cuchenan s Minangarom, zacalo to mat stavu 😂. Bola to naozaj podarena dvojka. Ich konverzacie ma bavili, ich dobrodruzstva rovnako. Takze az do konca som mala o zabavu postarane 🤣😎. Minangar bol neskutocna postavicka...rodeny bard s neomalenou pusou a volnymi mravmi. A Cuchenan s jeho strohostou, ctou a dobrotou sa pocas ich dobrodruzstiev tak oklepal, ze ku koncu uz naozaj "perlil" 😂😂😂. Za mna podareny pribeh a ak budem mat moznost, nenecham si ujst aj dalsie casti.
Klasická fantasy lyrického strihu. Veľký dôraz sa kladie na postavy, kniha preteká množstvom britkých a sviežich dialógov. Niekedy by sa ale hodilo viac deja a menej kecania, preto hviezda dole. Zo začiatku pôsobí dej Písne ocele trocha rozhárane, ale v závere sa všetko pekne prepojí. Teším sa na pokračovanie, na ktoré nás autorka nenápadne pripravuje naprieč textom.
Pěkná fantasy o dobrodružstvích bojovníka Cuchenana, kterého provází bard Minangar. Trochu mi to připomnělo Zaklínače, ale tenhle svět je jiný a celkově se to ubírá jiným směrem. Bavilo mě to, určitě si přečtu pokračování.
Návrat ke knihám po dvou dětech, a k fantasy tak po 10 letech, z toho pohledu super. Přesne co jsem si představovala v rámci tohoto žánru :) Snad mi trochu chyběla jednotná “linka” - spis několik příběhu, než jeden velký. Ale proč ne. Velmi příjemné čtení.
Kniha mi sedla. Sice ma svoje klise, ale porad rozhodne lepsi a originalnejsi nez zahranicni produkce, ktera jede posledni dobou pres kopirak natvrdo. Je napsana ctivym stylem a libil se mi ten humor. Dam si i dalsi dily.
Průměrná fantasy plná nesmyslů, často strašných spojení slov a děsných(avšak nejspíš hrozně originálních) jmen. Pokud dokážete úplně vypnout, nejspíš si příběhy užijete, kniha se čte fajn. Ale co, je to fantasy, tam je přece možné úplně vše.. :D