Tato kniha je naplněna autentickými příběhy lidí, kteří za autorovy přímé účasti prožili smrt zaživa. Zhoubný proces v těle, známý jako rakovina, mnohým z nich umožnil vstát z mrtvých, když předtím překonali sami sebe a povýšili nemoc na dar k rozšíření vlastního smyslu života a vědomí i k prospěchu druhých. Autor otevřeně poukazuje na úskalí a náročnost této cesty, i na neúspěchy, kterým se někdy nelze vyhnout. Přidává vlastní zkušenosti i pochopení smyslu prožitého a ukazuje, jak je možné nemoc, která je signálem k probuzení, odvolat a použít pro život. Demonstruje to na příkladu
1 + 1 = 1, který sjednocuje dva protikladné principy uvnitř nás do zrození třetího principu — kosmického dítěte neboli duchovního středu. „Život miluji a vím, že neviditelný svět, který nazýváme smrtí, jsme ve skutečnosti my osobně ve strachu před životem. Obdivuhodných obratů zpět do života při dotyku smrti přibývá. Nikoli z nevysvětlitelně tajemných nebo magických důvodů, ale z jasného úmyslu projevit život.“
Vážím si přístupu Vladimíra Kafky k životu i jeho práce s lidmi s onkologickým onemocněním. Věřím, že tento pohled na věc nám v České Republice chyběl a přitom je velmi důležitý. Bavilo mě číst dojemné příběhy lidí, kteří se setkali se smrtí a pomocí pana Kafky se ji odvážili pohledět do tváře. Děkujeme Vám za to!
Teoretické kapitoly a úvahy knihy mě ale bavily o něco méně, a to z několika důvodů: - Přišlo mi, že se pan Kafka v knize hodně opakuje. Sám to dokonce přiznává a považuje za nezbytné, já nikoliv. - Některé slovní obraty mi přišly příliš otřepané a nadmíru užívané. Rozumím, že koncepty typu "láska", "světlo", "život", "hmota" nebo "energie" jsou pro knihu zásadní a určující, já bych s nimi pro usnadnění čtení i plynulosti textu přeci jenom o trochu více šetřila. - Pan Kafka v knize tvrdí, že nikdo z nás neví ani si nedokáže představit, co po smrti následuje. O pár kapitol dále nám však posmrtný stav vědomí bezostyšně sám popisuje, jako jedinou možnou a jistou pravdu. Není to zdaleka jediná část knihy, kde by autor mohl trochu ubrat na svém přesvědčení o skutečném stavu věcí a mohl, dle mého názoru, projevit více pokory. - Někdy se mi zdálo, že si pan Kafka trochu protiřečí, a obecně zápasím s tím, co bych si z knihy měla odnést, resp. jak jeho poznatky aplikovat ve svém životě.
Toto jsou však jen moje osobní poznatky o knize a možná jen nejsem na životní poznání Vladimíra Kafky ještě plně připravena.