Tato kniha byla poprvé vydána v době, kdy už Poláček nesměl kvůli gestapu publikovat, a tak vyšla na žádost nakladatele roku 1941 pod jménem malíře Vlastimila Rady. I přes otřesné autorovi zážitky z této doby se jedná o humoristický román, který bývá často řazen k tomu nejvtipnějšímu, co Poláček za svou literární kariéru napsal. Kniha byla velmi vřele přijata i samotnými čtenáři a dokonce se velmi brzy po svém vydání, roku 1949, dočkala i filmového zpracování. Příběh se odehrává v malebném lázeňském městečku Džbery pod skálou a točí se okolo několika protagonistů, kteří se starají o chod starobylého hostince U kamenného stolu. Kniha nemá hlavního hrdinu, Poláček zde spíše vykresluje různorodé lidské panoptikum. Popisuje vlastnosti nejrůznějších lidských typů, tropí si z nich legraci a vysmívá se jejich drobným neduhům a obyčejným zvykům, zachycuje jejich titěrné každodenní radosti.
Karel Poláček byl český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Dílo K. Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života. Poláčkovy prózy lze rozdělit na humoristické a společensko-kritické. Snad nejúspěšnějším dílem je posmrtně vydaný příběh Petra Bajzy Bylo nás pět.
Tahle knížka mi vážně vyrazila dech. Je napsána překrásným jazykem, lehký Poláčkův humor, jímž je celé dílo prostoupeno, skvěle dokresluje celkovou atmosféru. Vyprávění je místy trochu rozvláčnější, což mi však vyhovovalo, i k povaze knihy se to hodilo. Čtenáři je tak v dnešní uspěchané době alespoň na malou chvíli dovoleno trochu zvolnit krok a plně se ponořit do krásného autorova vypravování. Můžu se jen divit, proč jsem o tomto díle v hodinách literatury snad ani neslyšela, když se bezpochyby jedná o jednu z nejlepších knih, kterou jsem v rámci povinné četby za celé své studium přečetla.