What do you think?
Kobold
Kobold składa się z dwóch komplementarnych wobec siebie części, których tytuły nawiązują do dwóch żywiołów: wody i ognia. To czytelnik decyduje, który z żywiołów wprowadzi go w przedstawione w powieści historie: tę małą, rodzinną, i tę wielką, europejską. Za pomocą subtelnych, a przy tym niezwykle mocno oddziałujących obrazów i metafor Radka Denemarková pokazuje, że obie historie są właściwie historiami przemocy.
Część O wodzie rozpoczyna się kilka lat przed wybuchem drugiej wojny światowej, kiedy zbiorowe szaleństwo, jakim jest kult siły i władzy, zbliża się do zenitu. Uosobieniem tych opętańczych tendencji jest Michael Kobold, charyzmatyczny i lubiany przez wszystkich młody mężczyzna, który traktuje ludzi jak przedmioty, a przedmioty jak ludzi. Jego żoną zostaje siedemnastoletnią Hella, piękna i ambitna dziewczyna z dobrej żydowskiej rodziny. Choć dzięki kontaktom Kobolda udaje jej się uniknąć obozu koncentracyjnego, w istocie skazuje się na równie przerażający los: na ciągłe poniżenie, głód i przemoc. Daje się zniewolić sile Kobolda i swojej niepojętej miłości do niego. Jedyną ucieczką z tego zaczarowanego kręgu są słowa w dziwnym języku, które Hella w tajemnicy kaligrafuje na opakowaniach po mące i cukrze.
Główną bohaterką części O ogniu (rozgrywającej się współcześnie) jest Justyna, nieślubna córka Kobolda. Justyna to kolejna przedstawicielka „dobrych, a więc słabych”. Żyje w skrajnej biedzie wraz z dziewięciorgiem swoich dzieci, które kocha bezgranicznie. Jej egzystencja to właściwie nieustanna walka o przetrwanie: o dach nad głową, o jedzenie, o ubrania, a nade wszystko – o prawa rodzicielskie, które opieka społeczna chce jej odebrać. Jej jedynym sprzymierzeńcem jest samotny niepełnosprawny pracownik zakładu pogrzebowego – człowiek o odstręczającym wyglądzie i niepokojących zwyczajach. Tragiczne (w całym tego słowa znaczeniu) nieporozumienie sprawia jednak, że historia tych dwojga potoczy się zupełnie inaczej, niżby można przypuszczać…
Narracja Kobolda prowadzona jest achronologicznie i nieco kapryśnie; każdy kolejny fragment oświetla te poprzednie, odsłaniając zarazem pewne powiązania pomiędzy postaciami i historiami z obu części. Język Denemarkovej – nasycony, gęsty od metafor – prowadzi czytelnika przez meandry opowieści, która mimo swej pozornej dziwaczności stopniowo staje się coraz bardziej rozpoznawalna i bliska. Opowieść ta dobitnie pokazuje, że pewne mechanizmy nie zmieniają się od stuleci i że zło pozostaje złem niezależnie od skali.
Część O wodzie rozpoczyna się kilka lat przed wybuchem drugiej wojny światowej, kiedy zbiorowe szaleństwo, jakim jest kult siły i władzy, zbliża się do zenitu. Uosobieniem tych opętańczych tendencji jest Michael Kobold, charyzmatyczny i lubiany przez wszystkich młody mężczyzna, który traktuje ludzi jak przedmioty, a przedmioty jak ludzi. Jego żoną zostaje siedemnastoletnią Hella, piękna i ambitna dziewczyna z dobrej żydowskiej rodziny. Choć dzięki kontaktom Kobolda udaje jej się uniknąć obozu koncentracyjnego, w istocie skazuje się na równie przerażający los: na ciągłe poniżenie, głód i przemoc. Daje się zniewolić sile Kobolda i swojej niepojętej miłości do niego. Jedyną ucieczką z tego zaczarowanego kręgu są słowa w dziwnym języku, które Hella w tajemnicy kaligrafuje na opakowaniach po mące i cukrze.
Główną bohaterką części O ogniu (rozgrywającej się współcześnie) jest Justyna, nieślubna córka Kobolda. Justyna to kolejna przedstawicielka „dobrych, a więc słabych”. Żyje w skrajnej biedzie wraz z dziewięciorgiem swoich dzieci, które kocha bezgranicznie. Jej egzystencja to właściwie nieustanna walka o przetrwanie: o dach nad głową, o jedzenie, o ubrania, a nade wszystko – o prawa rodzicielskie, które opieka społeczna chce jej odebrać. Jej jedynym sprzymierzeńcem jest samotny niepełnosprawny pracownik zakładu pogrzebowego – człowiek o odstręczającym wyglądzie i niepokojących zwyczajach. Tragiczne (w całym tego słowa znaczeniu) nieporozumienie sprawia jednak, że historia tych dwojga potoczy się zupełnie inaczej, niżby można przypuszczać…
Narracja Kobolda prowadzona jest achronologicznie i nieco kapryśnie; każdy kolejny fragment oświetla te poprzednie, odsłaniając zarazem pewne powiązania pomiędzy postaciami i historiami z obu części. Język Denemarkovej – nasycony, gęsty od metafor – prowadzi czytelnika przez meandry opowieści, która mimo swej pozornej dziwaczności stopniowo staje się coraz bardziej rozpoznawalna i bliska. Opowieść ta dobitnie pokazuje, że pewne mechanizmy nie zmieniają się od stuleci i że zło pozostaje złem niezależnie od skali.
- GenresCzech LiteratureFiction
439 pages, Paperback
First published January 1, 2011
About the author
Radka Denemarková
27 books89 followersRadka Denemarková vystudovala germanistiku a bohemistiku na FF UK, 1997 získala doktorát. Pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, též jako dramaturgyně v Divadle Na zábradlí. Od roku 2004 na volné noze. Publikovala monografii Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998), redigovala sborník Zlatá šedesátá (2000), je autorkou studie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (in: Dopis zmizelému, 2003). V roce 2005 vyšla její prozaická prvotina A já pořád kdo to tluče, o rok později román Peníze od Hitlera (Magnesia Litera za nejlepší prózu roku). Polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela Usedomskou literární cenu (2011, laudatio Hellmuth Karasek) a Cenu Georga Dehia (2012, laudatio Andreas Kossert). Románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (2008) byla oceněna Magnesií Literou za nejlepší publicistickou knihu roku. V roce 2010 uvedlo Divadlo Na zábradlí její divadelní hru Spací vady (knižně 2012). Za překlad knihy Rozhoupaný dech (2010) od Herty Müllerové, nositelky Nobelovy ceny, získala Magnesii Literu za překlad roku. Dvojromán Kobold (2011) byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého. Její texty byly přeloženy do 17 jazyků. Žije v Praze s dcerou Ester a synem Janem.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 17 of 17 reviews
February 7, 2020
[PORZUCONA]
Pierwszych 50 stron?
Laska ma 8-mkę dzieci. Żyje w totalnej biedzie. Wiecie, trampki klejone na taśmę, brak jedzenia, liczona każda kopiejka, wstyd przed sąsiadami, krzywo patrzące nauczycielki.
Ale laska jest też młoda i piękna, więc daje ciała za pento kiełbasy i banany, jakiemuś oblechowi.
Mało? W tle jest jeszcze odrażający grabarz, dobra dusza, ale też nekrofil, który podkochuje się w bohaterce i stara się pomagać kradnąc ciuchy z trupów dla ukochanej oraz spędzać miło czas z jej dziećmi.
Niby nie mówię temu wszystkiemu nie, ale z drugiej strony trochę za dużo jak na pierwsze 50 stron, zwłaszcza, że książka ma ponad 500.
Pierwszych 50 stron?
Laska ma 8-mkę dzieci. Żyje w totalnej biedzie. Wiecie, trampki klejone na taśmę, brak jedzenia, liczona każda kopiejka, wstyd przed sąsiadami, krzywo patrzące nauczycielki.
Ale laska jest też młoda i piękna, więc daje ciała za pento kiełbasy i banany, jakiemuś oblechowi.
Mało? W tle jest jeszcze odrażający grabarz, dobra dusza, ale też nekrofil, który podkochuje się w bohaterce i stara się pomagać kradnąc ciuchy z trupów dla ukochanej oraz spędzać miło czas z jej dziećmi.
Niby nie mówię temu wszystkiemu nie, ale z drugiej strony trochę za dużo jak na pierwsze 50 stron, zwłaszcza, że książka ma ponad 500.
December 16, 2025
A harrowing story about violence, its perpetuation, and addiction to it. Despite the subject matter, it is written in astonishing language. A powerful and important work.
December 28, 2024
Náročnější četba, těžké téma. Určitě sáhnu po dalších titulech od této autorky.
September 30, 2026
Čteno do školy
2/5 ⭐️
Kniha Kobold je rozdělená na dvě části – 1. Přebytky něhy (O vodě) a 2. Přebytky lidí (O ohni). Asi bych začala s hodnocením knihy jako celku.
Upřímně mi kniha nesedla. Byla to první kniha od autorky, kterou jsem přečetla, i když jsem se loni chystala číst Čokoládovou krev, k níž jsem se nakonec nedostala a zatím mé plány na čtení té knihy odsouvám, protože tahle kniha už tak byla dost silný kafe. Nesedl mi styl, jakým to celé bylo napsáno, i když mi první část přišla horší než druhá. Ta druhá aspoň měla méně zmatené pasáže. Na celkový styl psaní jsem si zvykala dobrých sto stran a upřímně, když bych tu knihu nemusela dočíst kvůli škole, asi bych ji ani nedočetla. Zároveň mě pak čtení celkem chytlo a měla jsem potřebu to pochopit, porozumět tomu, co se zrovna odehrává a kde, i když ze začátku to bylo celkem těžký.
Teď k té první části. Ta byla pro mě nejdřív příšerná, nedokázala jsem pořádně pochopit, co se tam dělo, protože ta struktura textu byla strašně chaotická. Chvíli se tam odehrával příběh v daleké minulosti, pak přítomnost, pak jiná minulost a skákalo si to tam, jak chtělo. Ale co jsem rozpoznala bylo toto:
Chronologie:
* nejzazší vzpomínky se váží k početí Kobolda, kdy nějaký pomocník v mlýně oplodní mlynářovu dceru.
* pak tam jsou vzpomínky Helly, když se nějaké léto plaví se svým dědou a když potká Čecha, do nějž se zakouká
* dále je zde linie, kdy Hella potká Kobolda, čímž začíná celá kniha
* Hella a její námluvy, kdy taky oznámí, že je s Koboldem těhotná
* Hella porodila dceru
* dcera je už starší, Kobold ji chce pokřtít ve vodě, málem se utopí
* Hella čeká další dítě, myslí si, že to je holčička
* Hella porodí dvojčata – chlapce – říkají jim v knize "Mladší a Starší"
* Pak jsou tam útržky z jejich dospívání a výchovy
* Starší je poslán na moře
* Mladší se za ním chce vydat, skončí ve vězení
* Pak nějak se záhadně Mladší dostává na loď
* Staří umírá ve vězení, kam se dostal, protože nezaplatil v hospodě
* Mladší cítí, že Starší umřel, tak nechává loď potopit a umírá taky
* Judita (dcera Helly) si bere doktora (učitele) Broda, který si chtěl vzít kdysi Hellu
* Judita se dostává za železnou oponu
*Judita si najde muže, který se podobá Koboldovi – má s ním dítě, holčičku. Opustí je, aby se neopakovala historie
* Hella i Kobold se ztratili, Hellu pak najdou mrtvou
*Judita se po 21 letech vrací do Čech, a chodí byt od bytu, kde její rodina chvíli bydlela a odpouští svým rodičům.
* pak byl konec, který jsem moc nepochopila, asi se našla kostra Helly, ale Judita se nemohla prostě jako odsát odtokem ve vaně...
Judita taky měla asi blány mezi prsty.
Celou dobu však ten Kobold týral Hellu, ona se od něj nemohla odpoutat, protože se bála být sama, takže s ním nakonec zůstala. Měla zakázáno všechno, nedostávala skoro ani najíst a napít, postupem času se to zhoršovalo a ona chtěla odejít, ale nemohla, ne kvůli dětem. Nechtěla o ně přijít. Kobold ji i podvedl s cikánkou a ta otěhotněla a měla dceru – Justýnu.
Co se postav týče:
Michael Kobold – tyran; úchyl na sochy a umyvadla (on prostě olízl umyvadlo); myslel si o Helle, že je oživená socha Jana Nepomuckého, kterou shodil do vody z Karlova mostu; byl zarostlý po celém těle, což bylo často opakováno; pracoval v čistírně vody, ale byl i vojákem a chvíli i potápěč; náladový a nepředvídatelný; chtěl všechno ovládat a nad vším mít moc, když neměl, použil sílu; měl modré vlasy
Hella – nejdřív byla taková naivní; pak se z ní stala troska; podle mě se časem zbláznila; černovlasá, zelené oči; psala na pytlíky od cukru a mouky; znala spoustu jazyků a vymyslela si i svůj; Kobolda milovala, ale ta láska ji pomalu zabíjela; ke konci jí všechno, co jí dělal, začalo být jedno, jako by to ani nedělal
Judita – vypravěčka příběhu; podle mě se taky trochu zbláznila; chvíli dělala balet; pak chvíli učila plavání – říkali jí paní Rukavička; nosila rukavice uháčkované od Helly; jako jediná se dokázala odtrhnout od své rodiny a utéct; její matka neutekla, tak ona naopak utíkala neustále
Mladší – zbožňoval čísla; se svým bratrem bránil Hellu
Starší – temperamentnější; mohl by Kobolda přemoct, kdyby ho neposlal pryč; spojený se svým bratrem; postavil se svému otci
babička – neustále autorka opakovala, že to je Koboldova matka, což jako jsem věděla už od začátku... stála za Koboldem; také týrala Hellu a děti; byla drzá a nepříjemná; nelíbila se mi; celou dobu s nimi bydlela; Kobold o ní původně říkal, že je mrtvá
V příběhu byly také německé fráze a výkřiky do prázdna, které mi přišly celkem zmatené. Přišlo mi, jako by Judita byla bipolární, protože o sobě říkala, že má v sobě ještě druhou ženu – Julii. A ty neustálé skoky v POV byly taky zmatené a ten konec jsem teda vůbec nepochopila. Takže je dost možný, že i Judita umřela, kdo ví.
2. příběh
Ten byl o té nevlastní sestře Judity – o Justýně. Druhý POV byl o muži, co bydlel naproti ní – myslím, že se jmenoval Krvepolský. On byl nějak handikepovaný, měl něco s kotníky, něco, co se mu nechtělo dlouho zahojit a taky koktal. Justýna měla 9 dětí, její manžel zemřel asi na cukrovku. Měla poměr s Haroldem, nějakým vysoce postaveným zaměstnancem na sociálce.
Krvepolský jí tajně nadbíhal a nechával jí dárky, které ukradl mrtvým v pohřebním ústavu, kde pracoval. Ona si myslela, že jí ty dary nechává Harold a zamilovala se do něj, což ho vyděsilo a stáhl se.
Jednoho dne se sociálka rozhodla, že jí chce děti vzít, Krvepolského za tu krádež zadrželi, takže nemohl odehnat random děcka, co tam čas od času chtěla zapálit dům Justýny, takže se jim to nakonec povedlo a děti uhořely. Justýna asi přežila a chtěla najít svého tátu – Kobolda a tím to vlastně skončilo. Ten konec byl taky takový zmatený a divný, ale alespoň styl vyprávění se dal líp pochopit a lépe se to četlo, i když to asi zároveň bylo méně zajímavý než to, co se dělo v první části? Nevím.
Justýna měla ale pro děti divná jména, jako Brambůrek, Banánek, Barvička, Bobulka, ...
Jsem ráda, že tu knihu mám už dočtenou, protože to fakt už stačilo.
2/5 ⭐️
Kniha Kobold je rozdělená na dvě části – 1. Přebytky něhy (O vodě) a 2. Přebytky lidí (O ohni). Asi bych začala s hodnocením knihy jako celku.
Upřímně mi kniha nesedla. Byla to první kniha od autorky, kterou jsem přečetla, i když jsem se loni chystala číst Čokoládovou krev, k níž jsem se nakonec nedostala a zatím mé plány na čtení té knihy odsouvám, protože tahle kniha už tak byla dost silný kafe. Nesedl mi styl, jakým to celé bylo napsáno, i když mi první část přišla horší než druhá. Ta druhá aspoň měla méně zmatené pasáže. Na celkový styl psaní jsem si zvykala dobrých sto stran a upřímně, když bych tu knihu nemusela dočíst kvůli škole, asi bych ji ani nedočetla. Zároveň mě pak čtení celkem chytlo a měla jsem potřebu to pochopit, porozumět tomu, co se zrovna odehrává a kde, i když ze začátku to bylo celkem těžký.
Teď k té první části. Ta byla pro mě nejdřív příšerná, nedokázala jsem pořádně pochopit, co se tam dělo, protože ta struktura textu byla strašně chaotická. Chvíli se tam odehrával příběh v daleké minulosti, pak přítomnost, pak jiná minulost a skákalo si to tam, jak chtělo. Ale co jsem rozpoznala bylo toto:
Chronologie:
* nejzazší vzpomínky se váží k početí Kobolda, kdy nějaký pomocník v mlýně oplodní mlynářovu dceru.
* pak tam jsou vzpomínky Helly, když se nějaké léto plaví se svým dědou a když potká Čecha, do nějž se zakouká
* dále je zde linie, kdy Hella potká Kobolda, čímž začíná celá kniha
* Hella a její námluvy, kdy taky oznámí, že je s Koboldem těhotná
* Hella porodila dceru
* dcera je už starší, Kobold ji chce pokřtít ve vodě, málem se utopí
* Hella čeká další dítě, myslí si, že to je holčička
* Hella porodí dvojčata – chlapce – říkají jim v knize "Mladší a Starší"
* Pak jsou tam útržky z jejich dospívání a výchovy
* Starší je poslán na moře
* Mladší se za ním chce vydat, skončí ve vězení
* Pak nějak se záhadně Mladší dostává na loď
* Staří umírá ve vězení, kam se dostal, protože nezaplatil v hospodě
* Mladší cítí, že Starší umřel, tak nechává loď potopit a umírá taky
* Judita (dcera Helly) si bere doktora (učitele) Broda, který si chtěl vzít kdysi Hellu
* Judita se dostává za železnou oponu
*Judita si najde muže, který se podobá Koboldovi – má s ním dítě, holčičku. Opustí je, aby se neopakovala historie
* Hella i Kobold se ztratili, Hellu pak najdou mrtvou
*Judita se po 21 letech vrací do Čech, a chodí byt od bytu, kde její rodina chvíli bydlela a odpouští svým rodičům.
* pak byl konec, který jsem moc nepochopila, asi se našla kostra Helly, ale Judita se nemohla prostě jako odsát odtokem ve vaně...
Judita taky měla asi blány mezi prsty.
Celou dobu však ten Kobold týral Hellu, ona se od něj nemohla odpoutat, protože se bála být sama, takže s ním nakonec zůstala. Měla zakázáno všechno, nedostávala skoro ani najíst a napít, postupem času se to zhoršovalo a ona chtěla odejít, ale nemohla, ne kvůli dětem. Nechtěla o ně přijít. Kobold ji i podvedl s cikánkou a ta otěhotněla a měla dceru – Justýnu.
Co se postav týče:
Michael Kobold – tyran; úchyl na sochy a umyvadla (on prostě olízl umyvadlo); myslel si o Helle, že je oživená socha Jana Nepomuckého, kterou shodil do vody z Karlova mostu; byl zarostlý po celém těle, což bylo často opakováno; pracoval v čistírně vody, ale byl i vojákem a chvíli i potápěč; náladový a nepředvídatelný; chtěl všechno ovládat a nad vším mít moc, když neměl, použil sílu; měl modré vlasy
Hella – nejdřív byla taková naivní; pak se z ní stala troska; podle mě se časem zbláznila; černovlasá, zelené oči; psala na pytlíky od cukru a mouky; znala spoustu jazyků a vymyslela si i svůj; Kobolda milovala, ale ta láska ji pomalu zabíjela; ke konci jí všechno, co jí dělal, začalo být jedno, jako by to ani nedělal
Judita – vypravěčka příběhu; podle mě se taky trochu zbláznila; chvíli dělala balet; pak chvíli učila plavání – říkali jí paní Rukavička; nosila rukavice uháčkované od Helly; jako jediná se dokázala odtrhnout od své rodiny a utéct; její matka neutekla, tak ona naopak utíkala neustále
Mladší – zbožňoval čísla; se svým bratrem bránil Hellu
Starší – temperamentnější; mohl by Kobolda přemoct, kdyby ho neposlal pryč; spojený se svým bratrem; postavil se svému otci
babička – neustále autorka opakovala, že to je Koboldova matka, což jako jsem věděla už od začátku... stála za Koboldem; také týrala Hellu a děti; byla drzá a nepříjemná; nelíbila se mi; celou dobu s nimi bydlela; Kobold o ní původně říkal, že je mrtvá
V příběhu byly také německé fráze a výkřiky do prázdna, které mi přišly celkem zmatené. Přišlo mi, jako by Judita byla bipolární, protože o sobě říkala, že má v sobě ještě druhou ženu – Julii. A ty neustálé skoky v POV byly taky zmatené a ten konec jsem teda vůbec nepochopila. Takže je dost možný, že i Judita umřela, kdo ví.
2. příběh
Ten byl o té nevlastní sestře Judity – o Justýně. Druhý POV byl o muži, co bydlel naproti ní – myslím, že se jmenoval Krvepolský. On byl nějak handikepovaný, měl něco s kotníky, něco, co se mu nechtělo dlouho zahojit a taky koktal. Justýna měla 9 dětí, její manžel zemřel asi na cukrovku. Měla poměr s Haroldem, nějakým vysoce postaveným zaměstnancem na sociálce.
Krvepolský jí tajně nadbíhal a nechával jí dárky, které ukradl mrtvým v pohřebním ústavu, kde pracoval. Ona si myslela, že jí ty dary nechává Harold a zamilovala se do něj, což ho vyděsilo a stáhl se.
Jednoho dne se sociálka rozhodla, že jí chce děti vzít, Krvepolského za tu krádež zadrželi, takže nemohl odehnat random děcka, co tam čas od času chtěla zapálit dům Justýny, takže se jim to nakonec povedlo a děti uhořely. Justýna asi přežila a chtěla najít svého tátu – Kobolda a tím to vlastně skončilo. Ten konec byl taky takový zmatený a divný, ale alespoň styl vyprávění se dal líp pochopit a lépe se to četlo, i když to asi zároveň bylo méně zajímavý než to, co se dělo v první části? Nevím.
Justýna měla ale pro děti divná jména, jako Brambůrek, Banánek, Barvička, Bobulka, ...
Jsem ráda, že tu knihu mám už dočtenou, protože to fakt už stačilo.
This entire review has been hidden because of spoilers.
June 13, 2020
Niesamowita książka! Pomysł pokazania dwóch teoretycznie osobnych historii, ale połączonych i naznaczonych przez postać tytułowego Kobolda, tyrana, który katuje, głodzi, znęca się psychicznie nad swoją żoną oraz z drugiej strony historia nieślubnej córki, która nigdy nie poznała swojego ojca tyrana, ale w jakimś stopniu jego brak naznaczył jej życie! Starcie dwóch światów, wiedzy i niewiedzy z przemocą, biedną, upokorzeniem i wodą, tak wodą, bo ona jest tu bardzo ważnym symbolem. To była trudna lektura pod względem ładunku emocjonalnego, ale myślę że było warto...
February 10, 2026
Příběhy o totalitách ve vztazích, o totalitním myšlení, o nesvobodě, kterou si vytváříme ve svých vlastních životech, ať už z vlastní vůle, nebo jsme do nich uvrženi barvou naší kůže.
Uf. To byla jedna z nejtěžších zkoušek mé čtenářské trpělivosti, jakou jsem doposud zažil. Mnohokrát jsem bojoval s myšlenkami, že to jednoduše vzdám. A to mám autorku a její texty v oblibě. Začal jsem delším příběhem, který mě stahoval do čím dál temnějších myšlenek, a opravdu to nebylo jednoduché čtení. Když jsem tu první část přečetl, řekl jsem si, že dám tomu kratšímu příběhu alespoň šanci. A ten mi byl překvapivě přístupnější, četl se snáz, text byl srozumitelnější a celá tato část jaksi více příběhová. Možná je nakonec dobře, že jsem knihu četl v tomto pořadí. Přestože ani jeden z příběhů nebyl veselým čtením, to ani náhodou! Pro mě by ten delší příběh mohl být klidně kratší, za mě by mu to určitě prospělo, minimálně v mém případě. Teď si každopádně od autorky dám na nějakou dobu pauzu, Čokoládová krev tak zůstane ještě nějakou chvíli zabalená. Ale i tak se na ni těším.
"Nový rozpad říše římské nastává právě teď, myslím si, mezi sportovními slečnami a byznysmeny za neprůstřelnými ploty, v době největšího blahobytu nastává rozpad říše římské, sexuální třeštění a blaho pěstěných těl, mladých těl. Blaho z mučení. Mučení z nudy. Myslela jsem si už tolikrát, že nastává konec světa, teď jsem si jistá, teď to cítím. Přestože se zdánlivě nic neděje."
"Touha po partajních výhodách přežila. Je nebezpečná česká zapouzdřenost, která se nezabývá tím, co se děje za humny, lidé tu mají pocit, že všemu rozumějí nejlépe, že jsou pupek světa a všem to osladí a natřou."
"Máme svobodu."
"Stále dokola jde o majetek, vůli, zpupnost. Chybí pokora a vědomí, že život nemusí být soutěž. Masaryk se obával lokajské mentality, jak nás poznala Vídeň, mentality služky a čeledína. Lokajství, nasycené asijskou mentalitou, hledá viníky kolem, na nich si odreaguje pocit méněcennosti."
"Hella se neměla vdávat, aby neztratila samu sebe."
"Zůstaňte se sebou sama, o samotě, moje milá, no tak, schválně, no. Nebo si najděte někoho, s kým můžete být beztrestně svá. Chce se mi té milé slečně, která rozpráví o víkendovém paintballu a špičkovém golfu v lesích, zašpitat do voňavého ouška. To je přece ta pravá zkouška, holčičko. Jestli vydržíte sama se sebou.
A s hlasy.
Které vycítí svůj prostor."
Nádherný jazyk. Díky za to.
Uf. To byla jedna z nejtěžších zkoušek mé čtenářské trpělivosti, jakou jsem doposud zažil. Mnohokrát jsem bojoval s myšlenkami, že to jednoduše vzdám. A to mám autorku a její texty v oblibě. Začal jsem delším příběhem, který mě stahoval do čím dál temnějších myšlenek, a opravdu to nebylo jednoduché čtení. Když jsem tu první část přečetl, řekl jsem si, že dám tomu kratšímu příběhu alespoň šanci. A ten mi byl překvapivě přístupnější, četl se snáz, text byl srozumitelnější a celá tato část jaksi více příběhová. Možná je nakonec dobře, že jsem knihu četl v tomto pořadí. Přestože ani jeden z příběhů nebyl veselým čtením, to ani náhodou! Pro mě by ten delší příběh mohl být klidně kratší, za mě by mu to určitě prospělo, minimálně v mém případě. Teď si každopádně od autorky dám na nějakou dobu pauzu, Čokoládová krev tak zůstane ještě nějakou chvíli zabalená. Ale i tak se na ni těším.
"Nový rozpad říše římské nastává právě teď, myslím si, mezi sportovními slečnami a byznysmeny za neprůstřelnými ploty, v době největšího blahobytu nastává rozpad říše římské, sexuální třeštění a blaho pěstěných těl, mladých těl. Blaho z mučení. Mučení z nudy. Myslela jsem si už tolikrát, že nastává konec světa, teď jsem si jistá, teď to cítím. Přestože se zdánlivě nic neděje."
"Touha po partajních výhodách přežila. Je nebezpečná česká zapouzdřenost, která se nezabývá tím, co se děje za humny, lidé tu mají pocit, že všemu rozumějí nejlépe, že jsou pupek světa a všem to osladí a natřou."
"Máme svobodu."
"Stále dokola jde o majetek, vůli, zpupnost. Chybí pokora a vědomí, že život nemusí být soutěž. Masaryk se obával lokajské mentality, jak nás poznala Vídeň, mentality služky a čeledína. Lokajství, nasycené asijskou mentalitou, hledá viníky kolem, na nich si odreaguje pocit méněcennosti."
"Hella se neměla vdávat, aby neztratila samu sebe."
"Zůstaňte se sebou sama, o samotě, moje milá, no tak, schválně, no. Nebo si najděte někoho, s kým můžete být beztrestně svá. Chce se mi té milé slečně, která rozpráví o víkendovém paintballu a špičkovém golfu v lesích, zašpitat do voňavého ouška. To je přece ta pravá zkouška, holčičko. Jestli vydržíte sama se sebou.
A s hlasy.
Které vycítí svůj prostor."
Nádherný jazyk. Díky za to.
December 28, 2024
Ehm......
takhle... ta jedna šílená kritická polská recenze ... ta kniha je náročná pro české čtenáře, co potom pro Poláky, zvlášť pokud překlad není nic moc. Navíc ono to je takové napojené na českou historickou hloubku, takže tahle kniha není ideální pro překlad.
Jde o vysoce umělecký kousek, což je předzvěst toho, že rozhodně nebude pro každého čtenáře. Ano, po slovní stránce je úžasná. Jde o krásnou ukázku češtiny. Ano, nicméně i pro mne to všechno bylo ohromně komplikované vše pochopit, poskládat si to, neztratit se, dát si to dohromady. Je tam moc vrstev. Emoce vystupují. Je tam poetika.. která umocňuje krutost. A nutno si pohlídat i to, že něco je v současnosti a něco se motá někde od roku 1909 cca... plus povídání o rodině, z níž vzešel a potom se to sune dál. No a samozřejmě tu jsou i ty pohledy ještě témata nejen násilí, ale i rasizmu, domácího týrání, z pohledu dob.. postižení... úchylnosti...
A tak to řeknu takhle... já si cením, že jsem si ji přečetla, je to vážně umělecký kousek pro fajnšmekry, ale vyždímala mne a prostě se mi Peníze od Hitlera líbily více... na nic si totiž nehrály. Tu to byla taková umělecká kamufláž, takové já to umím a nevím, jak to říct n rovinu... ehm... i když je to volné navázání... tak to je vysloveně divnoknížka, která je dobře, že vznikla a je ceněna, ale já ji podruhé číst rozhodně nebudu a ani si ji nechat nechci.
takhle... ta jedna šílená kritická polská recenze ... ta kniha je náročná pro české čtenáře, co potom pro Poláky, zvlášť pokud překlad není nic moc. Navíc ono to je takové napojené na českou historickou hloubku, takže tahle kniha není ideální pro překlad.
Jde o vysoce umělecký kousek, což je předzvěst toho, že rozhodně nebude pro každého čtenáře. Ano, po slovní stránce je úžasná. Jde o krásnou ukázku češtiny. Ano, nicméně i pro mne to všechno bylo ohromně komplikované vše pochopit, poskládat si to, neztratit se, dát si to dohromady. Je tam moc vrstev. Emoce vystupují. Je tam poetika.. která umocňuje krutost. A nutno si pohlídat i to, že něco je v současnosti a něco se motá někde od roku 1909 cca... plus povídání o rodině, z níž vzešel a potom se to sune dál. No a samozřejmě tu jsou i ty pohledy ještě témata nejen násilí, ale i rasizmu, domácího týrání, z pohledu dob.. postižení... úchylnosti...
A tak to řeknu takhle... já si cením, že jsem si ji přečetla, je to vážně umělecký kousek pro fajnšmekry, ale vyždímala mne a prostě se mi Peníze od Hitlera líbily více... na nic si totiž nehrály. Tu to byla taková umělecká kamufláž, takové já to umím a nevím, jak to říct n rovinu... ehm... i když je to volné navázání... tak to je vysloveně divnoknížka, která je dobře, že vznikla a je ceněna, ale já ji podruhé číst rozhodně nebudu a ani si ji nechat nechci.
This entire review has been hidden because of spoilers.
July 9, 2021
Not an easy read, two stories in one - somehow connected and both quite disturbing. Definitely not a holiday read, so keep that in mind when picking holiday reads.
December 3, 2022
》Kobold nám vnucoval představu, že tu moře je. Hella vyplakala hodně slz. Kobold moře má. Prohráli jsme. Všechno bylo napsáno, nic nebylo pochopeno. Řekla Hella.《
June 5, 2024
Náročné čtení, že kterého mrazí. Styl psaní mi vyhovuje.
March 2, 2025
Miluju tu knihu, její obraznost a přitom přímost. Ne vždy mi čtení dělalo dobře, rozrušovalo mě a bolelo. A nutilo číst dál a dál...
November 12, 2025
bardzo gęsta, bardzo ciężka, nawet jakby się chciało, to nie da się czytać szybko. Część ognista trochę ciekawsza niż wodna, ale może dlatego że zdecydowanie krótsza
May 17, 2026
Začala jsem ohnivou částí a ta mě vsála, chytila rafinovaným stylem psaní. Bolest v každé větě. Dvacáté století? Klidně by se mohlo stát dnes! S částí vodní jsem bojovala a stále ve mě nedosedla…
November 7, 2020
Kruté.
July 13, 2016
Ohnivá část se četla úžasně - směsice odporu a fascinace všednodenními boji. Ovšem když jsem začala část vodní, nedostala jsem se daleko. Nechám to odležet a zkusím to znovu, až vybledne pachuť neúspěšného pokusu se začíst.
Displaying 1 - 17 of 17 reviews