Stalingrad je po Hustým nářezu, Fakt hustým nářezu, Mega hustým nářezu a prequelu Vlci dalším románem ze série Bratrstvo krve!
Píše se rok 1942 a německá armáda vítězí na všech frontách i díky speciálním vojákům v jejích řadách. Vojákům, kteří jsou prakticky nezničitelní - tedy pokud mají dost cizí krve. A jestli něco v téhle zatracené válce skutečně teče proudem, tak právě krev. Germánský upírský klan se rozpíná do všech stran a jeho nepřátelé jsou rozhádaní a prohrávají jednu bitvu za druhou. Zdá se, že mocnou vládkyni Germánů nic nezastaví. Jenže generál Gerhard začíná pochybovat a slovanský upírský klan se tak snadno nevzdává. Navíc Veronika s Janem Bezzemkem mají plán...
Tajné války upírů vrcholí monstrózní bitvou, která se zapíše do dějin Bratrstva krve.
Rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla tanečnice, gymnastka a špionka, již pro neohrožené občanské a politické postoje perzekuovali natolik, že byla nucena před StB uprchnout do zahraničí. O Kotletově otci se nic neví. Podle některých indicií je jím Michail Gorbačov, kterého Kotletova matka svedla během jeho tajné návštěvy Bruntálu.
Dva roky strávil ve věznici Heřmanice, za což ale mohlo pouhé nedorozumění. Vzhledem k datu jeho narození si policie spletla nevinnou párty s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera. Při pokusu o rozehnání večírku zbil Kotleta sedm policistů do bezvědomí a jejich veliteli usekl několik prstů na ruce řeznickým sekáčkem.
K literatuře se dostal až ve výkonu trestu, kde se seznámil s dílem velikána české akční sci-fi, Jiřího Kulhánka. Po několika neúspěšných pokusech rozvíjet Mistrovo dílo (kterýžto nápad mu posléze ukradl Martin Moudrý) se rozhodl vstoupit na trnitou cestu originální tvorby a hned jeho prvotina byl jednoznačný zásah do černého.
Měl jsem teď hektické pracovní období, na čtení jsem tak potřeboval něco fakt nenáročného - v knihovně padla volba na nového Kotletu, byť je Bratrstvo krve jediná série, která mě od něj fakt nebavila. Obléhání Stalingradu je pro splatterpunk vlastně strašně vděčnej námět: a) je válka - nepřátele jsou všude b) kdo by neměl rád zabíjení nácků, těch nejzlejších zlounů?
Jak to dopadlo? Vlastně jako vždy... Kotleta ždímá už Xtou knížku kombo "Násilí + hlášky + sex", aniž by se snažil zaujmout něčím víc než kulisami druhé světové. Příběh tu prakticky není, hrdinové se vždy musí někam prostřílet a někoho zachránit nebo utíkat před skopčákama. Na 300 stránek to je zoufale málo a někdy kolem poloviny knížky jsem se začal nudit. Dočteno s přemáháním.
Kotleta vsází na svůj osvědčený postup „hoďte tam sex, přidejte hlášky a proložte ‚Prásk! Prásk!‘, v případě potřeby opakujte“. Což je fajn zpráva pro všechny, kdo nemají rádi změny (protože takhle má koneckonců správná „kotletovka“ vypadat, ne?), hůř už to ale ponesou ti, kdo od knihy přece jen čekají něco víc.
Přestože totiž Stalingrad určitě potěší všechny autorovy fanoušky (kteří dostanou přesně to, co od Kotlety čekají), onen „velký nápad“, který nechyběl v téměř žádné z předchozích Kotletových knih (ať už jde třeba o originální střet upírů a mimozemšťanů v Bratrstvu krve nebo například o zajímavý koncept sexuální magie v sérii o Tomáši Koskovi), byste ve Stalingradu hledali marně.
Možná je to tím, že postavu Jana Bezzemka i celé jeho univerzum už moc dobře známe z Bratrstva krve, a coby čtenáři tak máme jen malý prostor k dalšímu objevování. Nebo snad tím, že Stalingrad mnohem spíš než klasický román připomíná obsáhlejší povídku, a to jak prací s postavami, tak samotným příběhem. A nebo je to možná obojím najednou.
Někde jsem slyšel, že by čtenáře měla zaujmout již samotná první věta knihy. V tomto případě jde o větu: "Střelím tu p*ču do k*ndy.", což by zřejmě mělo fungovat. Opět se setkáváme s upírem Janem Bezzemkem, tentokrát v době druhé světové války, kde mimo jiné v pozadí probíhala válka mezi německým a ruským upírským klanem. Jan je toho času členem takové upírské "Suicide Squad", aby odčinil že bez svolení stvořil svou dceru Kateřinu. A je tu samozřejmě za jiné prohřešky, např. za to že poslal Ivana, hlavu ruského klanu, do oněch míst. Ale sám říká, že mu to vlastně vyhovuje, že v jednotce "Švábů" alespoň ví na čem je. Dle všeho je klíčem k porážce Němců jejich vůdkyně Gudrin, která porušila pravidla a tvoří upíry jak na běžícím pásu. Ale dostat se k ní přes stovky upírů a armádu normálních vojáků, to už vyžaduje zatraceně dobrý plán, schopnost improvizace a taky pořádnou dávku štěstí. Zas je tu pár dalších střípků do příběhu Bratrstva krve. Skvělá akce, hektolitry krve, perfektní hlášky. Snad jen toho sexu nějak hodně přibylo, možná o něco víc než by bylo třeba. Ale budiž, bylo to opravdu napínavé a zábavné čtení - mistr Kotleta nezklamal.
Ehhh....Kotleta začal se svou tvorbu v Hustým nářezu celkem snesitelně, první díl jsem si přečetl ještě relativně s chutí. Postupem času a s přibývajícími svazky, který seká jak Baťa cvičky, jde úroveň postupně, ovšem nezadržitelně dolu, k čemuž je nutno připočíst houževnaté recyklování stále stejného materiálu i postupů. Pravda, nikdy nepsal bůhvíjak, ovšem tenhle literární průjem laciného samoúčelného kurvování a ještě lacinějšího porna jsem zavřel ani ne ve čtvrtině s klidným vědomím, že na světě je tolik příjemnějšího čtiva, že je život moc krátký na to věnovat pozornost téhle srágoře:-)
Svižná akční odreagovačka, jedna epizoda z druhé světové války na doplnění příběhové linie Bratrstva krve. Nicméně kniha Stalingrad je vlastně jen jedna dlouhá akční scéna, rozsahem příběhu spíše povídka, za to roztažená na 300 stran. A uspěchaný závěr vyřešený deus ex machina momentem knize příliš nesluší.
František Kotleta je jedním z několika úspěšných nástupců Jiřího Kulhánka. tato kniha je jednou z několika, které patří do série Bratrstvo krve. Jako většina knih ze škatulky akční fantastiky, zde najdeme upíry, takový spíše pubertální humor a téměř posedlost velkým poprsím. — Tento díl upírské série se odehrává během druhé světové války v ruinách Stalingradu. Popravdě i ve stejném žánru stál dávám přednost naprosto skvělé sérii Démoni od Adama Przechrzty. Ta je mnohem dospělejší a objektivnější. Minimálně tato kniha Františka Kotlety je maximálně průměr, či spíše mírně pod. — Stalingrad je příběh skupiny upírů, kteří jsou zařazeni až na samé dno upírského žebříčku a jsou jim svěřovány ty nejhorší a nejpodřadnější práce. Jsou vysláni na téměř sebevražednou mis a my sledujeme potoky krve a metry vyhřezlých střev. To vše je proloženo spoustou intrik a tvrdého sexu. — Kniha moc nevybočuje z narativu takzvaných „kulhánkovin“. V této knize se přiznám nejvíce pobavila hláška: „Sejmu tě jak Lenina syfilis“. Jinak to je klasická upírská mlátička. Nezmiňuji to jako nějakou výtku ale spíše jako konstatování faktu. Jen je škoda, že autor k tomuto základu nepřidal něco málo navíc. — Takže co s tím? Nebudu vás od přečtení knihy odrazovat ale ani vám ji nedoporučím. Jde prostě o další akční krvák s upíry. Pokud na něco takového máte chuť, tak knihu přelouskáte během chvilky. Ale nejspíše stejně rychle na knihu také zapomenete. Prostě solidní spotřebka.
Když sáhnete po dalším pokračování bratrstva krve, určitě už víte, co od Kotlety čekat. Prasárny, nechuťárny, eklárny, brutalitu, ještě větší nechuťárny, nesrmtelné hrdiny, superpadouchy přicházející v předvídatelných intervalech a potoky krve .. řeky krve .. móóóře krve, vnitřností a orgánů. Když se na tohle všechno už tak nějak připravíte a pak otevřete knížku, kde vás už prvních pár vět svojí zbytečnou vulgaritou tak akorát znechutí, tak to není pocit, který by jste si chtěli v brzké době zopakovat. Což o to invenci a originalitu nelze Leošoví vytknout, například věty :"..přestaň se tvářit jako nevys*aná vydra.." případně :"..nebo tě oddělám jako syfilys Lenina.." mi v paměti jistě nějaký čas zůsrtanou, ale celkově vzato tady bylo prostě zbytečně moc "pře*undíno" a to mne fakt nebavilo.
Knihu jsem dostal pod stromeček, dostal jsem se k ní až teď. Upřímně jsem si ji moc užil. Otevřel jsem ji a přečetl první kapitolu, příběh mě zaujal, bohužel jsem ale musel nasednout do auta chvilku jezdit, a tak jsem využil situace a pořídil si i audio verzi knihy, která je skvěle načtená. A další dvě kapitoly jsem poslouchal za volantem. Po návratu domů jsem opět otevřel papír a pokračoval ve čtení, kniha je načtená skvěle, ale přeci jen na pomaleji a tak ve chvíli, kdy jsem se mohl čtení věnovat naplno, tak jsem tak učinil a příběh krásně ubíhal. Po pár hodinách jsem se jal připravovat jídlo a tak jsem zase pustil audio verzi. A závěr knihy jsem zase četl.
K příběhu: Jedná se o již druhý prequel, který je skvělý a dokresluje příběh, zároveň osvětluje mnoho věcí nakousnutých v předešlých knihách. Kniha krásně plyne, skvěle zapracované povídání panem čumáčkem :-)
Za mňa najslabšia časť série. Zatiaľ čo pôvodná trilógia chrlí nápadom a vtipom a Vlci tvoria skvelý historický prológ, tam je Stalingrad len doplňovačkou. Keby neexistovala nič by sa nestalo a to že existuje je v zásade len hodenie očkom po fanúšikoch Bratstva krvi, aby si užili ešte niekoľko poriadnych rezaníc - tentoraz v kulisách druhej svetovej vojny v Rusku. Stále to chrlí vtipom, akcia je priehľadná a intrigy sú tu na každom rohu, ale pre mňa tomu chýbal ten wow efekt. Kniha sa číta ľahko a je dynamická a príbeh dáva hlavu a pätu. Len na tú pôvodnú trilógiu sa to už ( aspoň za mňa) nechytá.
Rozhodně to nebylo dokonalé, ale bavil jsem se celkem slušně. Určitě lepší, než předchozí Vlci. Klasická Kotletovka plná násilí, krve, akce, sexu a jadrných průpovídek. Možná sexu příliš mnoho a nutno podotknout, že byl slabší a poměrně dost repetitivní. Nedokážu přesně určit co, ale něco mě na této knize zaujalo natolik, že jsem neměl žádný problém se začíst. Na druhou stranu, kdyby byla delší, tak by mě pravděpodobně přestala bavit. Každopádně Stalingrad beru jako celkem podařený Kotletův počin.
Dávám čtyři hvězdy, ale... Předešlé knihy Bratrstva krve jsem četl před dvěma lety a mega mě bavili. Nejnovější díl Stalingrad jsem louskal až nepatřičně dlouho a je to takový zdlouhavý sice plný akce, ale prostě jen čtete a žádný oživení (až na sebeuzdravující upíry). Sice vobčas nějaký sex, tvrdší slůvko, krev, upíři a nevím teď na konci jestli jsem se vůbec zasmál. Tvl asi jsem už z tohohle žánru vystřízlivěl :-)
Nuda, strašná nuda, poprekladaná nadávkami a násilím. Už zajtra si nebudem pamätať, o čom bola. Tak ako si nepamatám, o čom bol predchádzajúci diel. Ale skúsil som. Pripomínalo mi to miestami cestopis vojnového vrakoviska s pobehujúcimi upírmi rozstrieľanými ako rešeto. Teda vlastne to som si zapamätal: večné konštatovanie, koľko guliek koho trafilo. Tieto kotletoviny mi začínajú pripomínať už iba honbu za splnením edičného plánu. Rýchlokvaška bez myšlienky.
Otevřu knihu, přečtu si první tři věty příběhu a říkám si: "Bože ano, to je ten správný Kotleta, tak jak ho máme všichni rádi." Knihu jsem prakticky odložil až po dočtení poslední stránky. Nešlo to prostě jinak. Směska krve, násilí a sexu zabalené do skvělého příběhu, to vše mě donutilo absolutně ignorovat co se děje kolem mě a jediné co jsem mohl dělat bylo ČÍST. Zní to všechno až fanaticky, ale můj lékař mě uklidnil, že toto se čtenářům nejlepšího českého autora stává běžně.
Frantovo standartní brakový výtvor, který je prostě takový, jaký v tomhle universu člověk už tak nějak čeká. Oproti původní trilogii Bratrstva spíš taková jednohubka, která asi kdyby nebyla, prd by se stalo, ale i tak na vyplnění dvou večerů cajk. A v porovnání právě se zbytkem Bratrstva nemůžu víc než 3 hvězdičky.
(slovo "brak" neberu jako urážku, nybrž čistě definici stylu/žánru ;-) )
Po knihách zo serie Légia som sa rozhodol pustiť do Bratstva krvy. Začal som prequelovským dielom Stalingrad. Sakra ma to bavilo. Hlášky,, sex, drsná akcia a fajn rozpracovaná upírska hierarchia. Táto kniha ma presvedčila, že má zmysel pokračovať ďalej....
Vážně chci mít rád Stalingrad. Líbí se mí akce, sex a krev, která doprovází všechny Kotletovy knihy. Ale zároveň mě vadí že nedokážu rozpoznat jednu jeho knihu od druhé. Není zde žádný vývoj hlavního hrdinu. Rozhodně si nepamatuju nic s jeho předchozích knih a u této to nebude jiné. Vyjímka je první kniha bratrstva krve, kde se Bezzemek změní na upíra. Od té doby je pořád stejný machr co jenom v každé knize brousí jinou femme-fatale. Nezbývá mi než jenom doufat že se Kotleta pokusí o něco nového a zariskuje si vývojem postav.