Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina.
Nikdo na začátku jednadvacátého století nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách, kteří by se po nocích honili za zločinem. Zato po supershowbyznysu se lidé můžou utlouct.
Ve světě, kde jsou superschopnostmi obdařené Mety světovými celebritami — nebo preventivně stíhanými nepřáteli státu —, nechce být Lenka Křížová ničím z toho. Je to zkrátka holka, která si chce odchodit vysokou, utratit alimenty a občas pomoct kamarádce u zkoušky svými mimickými schopnostmi. O slávu ani o davy fanoušků se nikdy neprosila.
Pavel Bareš žije dostatečně blízko Praze, aby se mohl považovat za Pražáka, ale zároveň dostatečně daleko, aby po něm v příměstských autobusech chtěli kupon na první pásmo. Ve dne je učitelem angličtiny, v noci zapáleným hráčem videoher a čtenářem komiksů, cestovatelem, jachtařem, oddaným hnědokabátníkem a milovníkem vyprávěcích RPG. Nezpívá v kapele, ale kdysi jednu míval. Ze slohu dostával ve škole pětky za úniky od tématu. Dnes ho za ně kárají jeho redaktoři. V roce 2017 debutoval románem Projekt Kronos, na který navázal druhým dílem Kronovy děti (2019). Mimo úspěšnou sérii vykročil nadšeně přijatým superhrdinským thrillerem Meta (2020).
-rereading- Podruhé, audioknižně, a stejně mě Meta dostala úplně jako poprvé - ne-li víc! Tuhle knihu by si prostě měl přečíst každý. 5/5*
-původní recenze- Jsem ráda, že jsem si Metu dneska ráno přečetla - sice na časový nátlak besedy s autorem, kterou jsem dnes večer moderovala, ale i tak. Jinak bych ji číst neuměla. Na konstruktivní kritiku si budete muset ještě počkat, pořád to rozdýchávám. 5/5*
Už dlouho se mi nestalo, že bych byla tak moc rozpolcená mezi subjektivním a objektivním názorem na knížku.
Jedno je jisté, Meta ani náhodou není věc pro mě. Já totiž o problémech, které by se mi mohly stát, nečtu, nebaví mě to. A tady, přestože se to trochu halí do hávu superlidí, pořád je to primárně spíš o tom, co by se mi opravdu stát mohlo. A je to dobře, já jsem ráda, že knihu s takovou tematikou odehrávající se v českém prostředí máme. Najednou jsou hrozby o kus skutečnější, hmatatelnější. Český čtenář se lépe ztotožní... se vším, tím pádem o nastolených úvahách opravdu přemýšlí a je vysoká pravdopodobnost, že v něm zrovna tato kniha zanechá reálnou stopu.
Víte, jak se v dětských knížkách nenásilně naučíte o přátelství skrz příběh zvířátek atp.? Meta dělá podobnou službu mladým lidem, je napsaná o nich a pro ně. Ukazuje, vysvětluje a učí. A takovým jazykem, který je jim nejblíž. Rychlé a svižné dialogy, které posunují děj, minimum popisů, humor mezi řádky - a vlastně i na nich, slovíčkaření, anglicismy, divnoslova, pražština včetně protetického V, textové zprávy... (tři tečky, kam se člověk podívá). Jde vidět, že to napsal cool člověk, co se pohybuje mezi mladými a neztrácí se v tom, co zrovna frčí za obraty.
S ničím se to nemaže, útočí to na emoce, ukazuje to dna osobností. Je to velmi rychlé a vlastně obracíte stránky jak nic.
Takže ano, já si myslím, že ta kniha by měla být čtená a klidně i rozebíraná ve škole. Nabízí mnoho podnětů k diskuzím. Mimo různé formy obtěžování by se dal zmínit například vliv sociálních sítí na život.
Jenže... :D
Tady přichází ta čistě subjektivní chvilka čtenáře mého typu. Přesně to, co jsem vám popsala na jazyku, tak to je pro mě osobně chaotický bordel, těžko se mi v tom orientuje a nečte se mi to dobře. Potřebuju popisy, fůru popisů. Pražština mi vypichovala oči. Ani nejsem fanda těch anglicismů.
Příběh samotný je ve skutečnosti úplně primitivní. Je v něm krásně znázorněna psychologie hlavní hrdinky, jak se ta postava vyvíjí, jak přemýšlí, i když někdy je na facku, ale pořád jsme dějově na hodně basic příběhu, i když je okořeněný o meta prvky, lhala bych, kdybych řekla, že mě zápletka napínala. Spíš mě nechávala emočně chladnou. Jediné znepokojení ve mně vyvolala slova "docent" a "zkouška", ale to protože je leden. Ale jak už jsem říkala, mě nebaví číst o tom, co by se mi mohlo stát. A tady je to napsané tak, že vím, že by klidně mohlo.
Každopádně bych ocenila, kdyby to bylo víc o tom, o čem se hlásá, že to není. O superhrdinech.
Na GR já vždy upřednostňuji subjektivní hodnocení.
Víte, jak je těžký na tuhle knížku psát "recenzi"?! Fu-ha, tyvole! No, tak jdeme na to. Předně mi přijde fér říct, že Pavel je můj kamarád (alespoň si to teda myslím :D), moje hodnocení to ale nijak neovlivňuje. Čeho se to dotýká je částečně požitek ze čtení - to, jakým způsobem je knížka psaná, je přesně jako sedět s naší "partičkou" u piva. Hrozně jsem v tom poznávala těch několik společných přátel, které s Pavlem máme. Jazykem si Meta na nic nehraje, je psaná přesně tak, jak se dnešní vysokoškoláci (alespoň v mém okolí) baví a to je za mě velkej plus. Že nejsou všechnypostavy sympatické? No a? Vám jsou sympatický všichni lidi, se kterými se vídáte? Pochybuju. O to víc je to uvěřitelný. Příběh dostáváme z pohledu Lenky, což je podle mě důležitý hlavně proto, že bejt to z pohledu kterýkoliv jiný postavy, dostali bychom úplně jinej příběh - dost možná i romantickej. Důležitý je to taky proto, že jsou z textu dost silně cítit emoce, které Lenka cítí. Stres, strach, bezmoc, odhodlání. Někdy před půlkou knížky se mi začalo dělat zle (takovej ten těžkej pocit v žaludku, kdy víte, že s ním nejde nic udělat a tušíte, že vás neopustí ani po dočtení - což se přesně potvrdilo) a jak jsem pokračovala ve čtení, akorát se to umocňovalo. To se mi u moc knížek neděje (myslím, že naposledy u An(n)y.). Přesto si ale nemyslím, že by to byly jen myšlenky, co knížku táhnou. Děj mi přišel taky jako dost silnej motor téhle emocionální horský dráhy. Nějaký hiccups tam jsou, ale za mě osobně jsou dost přehlédnutelný vzhledem k tomu, co všechno ostatního tahle knížka nabízí. Ačkoliv by někdo mohl říct, že to "není čtení pro každýho", dovolím si oponovat - naopak si myslím, že by si tuhle knížku měl přečíst každý. Bez nějaký horní věkový hranice s tím, že "pro nás UŽ to není". Je. Věřte mi.
na závěr si po vzoru Lenny dovolím malý "fun fact": Není to tak dávno, co jsem brouzdala na Tiktoku (As we, millennials and Gen Z kids do) a narazila na video, ve kterém se žen/dívek v komentářích ptali: "Kdyby na 24 hodin zmizeli všichni muži na světě, co byste dělaly?" Nejčastější odpovědi v komentářích byly: "Šla bych se projít/proběhnout v noci po ulici/parku a vzala si OBĚ sluchátka", "Šla bych s holkama na párty a vzala si na sebe ty nejvíc sexy šaty co mám", "Nebála bych se si na baru odložit drink" a podobně.. To jen trochu k zamyšlení..
Tyjo, fakt dobrý. Vůbec jsem netušila, co čekat, Pavel Bareš je pro mě taková neprozkoumaná entita, nicméně už anotace mě zaujala, takže jsem začala být opravdu zvědavá... a na Humbooku s ním mám sedět v jedné části programu, tak je asi dobrý vědět, co je ten chlapec zač a co na něm všichni vidí 😀A už to chápu. Meta je podle mě přesně to čtení, které na (původní) české scéně trochu chybí. Svěží, sympaticky lokální, skvěle psané a ideálně mileniálsky zacílené. Skvělý příběh pro ty, na které bylo Probudím se na Šibuji trochu moc intošácké, Baletky moc devadesátkovové a Trny v čase moc, no... moc? 😀Nápad s obyčejnými superhrdiny v běžném životě je skvělej oxymoron, co funguje a baví, i když hlavním tématem je vlastně něco úplně jiného a vůbec ne fantastického. Bareš taky skvěle nakládá s jazykem a stavěním příběhu. I ten holčičí pohled mu věříte. Jak jsem říkala hned na začátku, prostě fakt dobrý. Víc takových knih!
4,5/5✨ Pánejo😱🤯 Tak tohle byla jízda, žádnej zbytečnej popis, hromada kulturních odkazů, trocha retrospektivy (která mě z počátku mátla, ale pak to všechno zapadlo do sebe), zajímavý filozofický myšlenky i shrnutý fakta a ten konec, kterej mi moc nedal spát. A nesmím zapomenout n- gumové kachničky 🤣 hlavně Jacka Rozkachňovače? Půl hvězdu beru za fakt, že jsem poměrně rychle odhalila “kdo je” Ne-Alex, i když jasně bylo to celý složitější a jinak😅 a pak mi nesedlo, že Lenny musela riskovat s jednou informací, aby zjistila, zda je Ne-Alex opravdu ten jeden konkrétní kluk, o kterém si to myslela. Ale jinak to nemělo chybu🙌🏻🙏🏻
Říkala jsem si, že Meta bude další tuctová knížka o superhrdinech. Ale omyl. Tahle designově vyvedená kráska vás zničí, rozloží. Budete přemýšlet o tom, kolik je v příběhu pravdy, jak moc se v některých věcech nacházíte a že ten příběh se dost možná mohl stát právě vám. Velký doporučení a za mě jedna z nejlepších knih letošního roku.
Ja stále tvrdím, že súčasní českí autori sú úplne niekde inde a tíško závidím. Superhrdinovia, české prostredie, závažné témy, o ktorých spoločnosť stále nechce diskutovať a vidí veci úplne inak než v skutočnosti sú. Okrem toho atraktívnosť príbehu spočíva v superhrdinoch, pričom sa poukazuje na to, že aj to sú stále len ľudia. A najlepšie vec na tom celom je, okrem tej rôznorodosti, že je to o "superľuďoch" a zároveň nie. Skvelá psycho jazda s pomalším rozbehom a dvoma hrdinkami, pre ktoré nie vždy budete mať pochopenie.
Vysoké hodnocení zde na GR si kniha zaslouží! (V knize mi ale vzhledem k vážnosti tématů chyběly trigger warnings a/nebo doslov, poznámka autora, kde by mimo jiné byly doporučení, co by měli čtenáři, potýkající se s podobnými/stejnými problémy dělat.)
Táto kniha hravo prekonala väčšinu zahraničných hitov. Autor dokázal úplne fascinujúco úplne fascinujúcim spôsobom prepojiť fantastický svet ľudí so superschopnosťami s totálne realistickou zápletkou založenou na niečom, čo sa v našom svete deje, bohužiaľ, príliš často.
Mne sa ani nechce o svete, v ktorom žijú takzvané "mety", hovoriť ako o fantastickom, pretože bol vlastne totálne realistický. Žiadny superhrdinovia s plášťami a maskami na tvárach. Len obyčajní ľudia, ktorí používajú svoje podivné schopnosti presne takým spôsobom, ako by ste to očakávali. Do toho všetká tá byrokracia! Normálne by som verila, že keď najbližšie uvidím v metre policajta, tak bude hľadať nejakú metu namiesto toho, aby kontroloval nosenie respirátorov. Bola to Praha, bol to náš svet a zároveň nie. Ale vlastne... áno, bol!
Autor má obrovské plusové body aj za to, ako uveriteľne zvládol zachytiť myseľ ženskej hrdinky aj so všetkými ženskými problémami. Nevravím, že som sa s Lenkou vedela vždy stotožniť, no bola to proste pecková hrdinka. Jej vzťah s Debí je na nezaplatenie. A aj tá úchylka s gumenými kačičkami si ma nakoniec získala.
Najlepšie na tom je, že som si veľkú časť knihy bola istá, že som uhádla identitu zloducha - nie preto, lebo mi to pripadalo predvídateľné, ale skôr, hmm, dedukovateľné? Keď sa ukázalo, že som mala pravdu, bola som na seba veľmi hrdá. Hotový detektív. Lenže kniha pokračovala, celá zápletka sa začala skutočne rozplietať a moja bublina hrdosti spľasla. Iba som čumela s otvorenými ústami na to, koľko iných detailov som si nevšimla a celé to záverečné vysvetlenie ma dorazilo.
No tak tohle byl velkej mazec. Psycho, u kterého jsem se chvíli bála, chvíli mi bylo smutno, chvíli jsem prožívala déjà vu, protože se příběh odehrává v Praze, chvíli jsem nešťastně přikyvovala a chvíli se bavila tím, jak si Pavel umí hrát se slovy a jak skvěle zná aktuální dění v našem rybníčku a nebojí se to říct nahlas. Špica!
Ak by ste mohli, akú superschopnosť by ste si vybrali? Podobnou otázkou začína aj Meta, ktorej hlavnou hrdinkou je mladá baba. Tu ma Pavel Bareš úplne dostal hneď na začiatku. Uhádnete vďaka čomu? Pretože hlavná hrdinka sa volá Lenka (presne ako ja) a kamaráti ju volajú Lenny (rovnako ako aj mňa). Už iba vďaka tomuto detailu si u mňa kniha vyslúžila body navyše. Niežeby to potrebovala... Už podľa toto, že sa príbeh točí okolo metajedincov, som čakala, že to bude nejaký superhrdinský príbeh, akých sme už všetci čítali, alebo vo filme videli neúrekom. Toto rozhodne nebol ten prípad. Bol to pomerne obyčajné príbeh o obyčajnom dievčati (ak si odmyslíme, že Lenny je meta a má superschodpnosť), ktoré si žije svoj vysokoškolský život so spolubývajúcou s úplne bežnými problémami. Vzhľadom na to, že sa nejedná o obzvlášť hrubú knihu, čakala som rýchly príbeh, ale napokon sa dej dosť vliekol a jednotlivé súvislosti sme mohli pozorovať až postupne, kde sa nám odkrývala jednak Lenkina povaha a jednak aj jej minulosť, ktorá v drobných súvislostiach ovplyvňovala všetko, čo sa jej dialo potom. Po trošku dlhšom úvode zisťujeme, že Lenny niekto stalkuje. Stalking je pomerne aktuálna téma, ktorej je potrebné venovať zvýšenú pozornosť, ale v knihe je spomenutých takýchto závažných tém mnoho. Aj keď sa podstata príbehu točí okolo prenasledovania, autor nám nenápadne, a najmä nenásilne, servíruje aj ďalšie témy, ktoré sú mnohokrát v súčasnej (českej a rovnako aj slovenskej) spoločnosti tabu. Lenny počas rozprávania svojho príbehu iba tak, z ničoho nič, zabŕdne do takejto témy, ktorú súčasne aplikuje sa názorný príklad. Keďže je Pavel taký dobrý rozprávať, tak aj tieto zdanlivé odbočenia od deja vám vlastne ani nepripadajú ako odbočenia a prijmete ich ako súčasť celistvého príbehu. Pri čítaná týchto ,,odbočení“ som sa musela viackrát zastaviť a zamyslieť sa nad tým, ako výstižne to dokázal popísať a vystihnúť tak, že to povedal (no vlastne napísal) na plné ústa, bez hanby, bez strachu a pokrytectva. Aby ste mali predstavu, o čom tu vlastne toľko píšem, lebo je ťažké si to len tak predstaviť, pokiaľ ste Metu ešte nečítali, tak vám to načrtnem. Pavel kritizuje pohľad spoločnosti na znásilnenie, kedy sa útočník, ale aj širšie okolie, odvoláva na to, že daná žena si za to môže sama, lebo znásilnenie vyprovokovala, že žena si môže aj za to, že je doma týraná svojím partnerom. Veď jasné, veď si ho vybrala sama, tak čo sa teraz sťažuje. Nevynechal ani tému sexuálneho zneužívania detí, stereotypu, podľa ktorého je sexuálne aktívny muž ,,borec“, ale sexuálne aktívna žena je naopak ,,ku*va“. Neobišiel ani tému pretvarovania, kedy všetci chceme pred svojím okolím vyzerať čo najlepšie, a teda sa uchyľujeme k nejakej maske, prešiel cez štatistickú pravdepodobnosť depresie a samovrážd u tínedžerov, cez víkendový alkoholizmus až po neustále striedanie sexuálnych partnerov. Meta na prvý podľa pôsobí ako klasická, bežná a obyčajná kniha, ale Pavlovi sa do nej podarilo vtesnať toľko vážnych a prehliadaných tém, že by po nej mal siahnuť skutočne každý. Už dávnejšie som zistila, že Pavel vie vynikajúco písať, ale teraz ma dokázal ešte prekvapiť a posunúť sa ešte ďalej.
Eh... tak jo. Jak to jen říct? Pavel se pustil do důležitého tématu, nezapomněl vyzdvihnout i další problémy mileniálů, zaobalil to superhrdinskou atmosférou a vše zasadil do naší české kotliny. A hned od začátku to vše funguje. Od popisu (takřka) obyčejnýho života Lenny protloukající se životem, přes občasné naťukávání a pomrkávání na zajímavé problémy, které my zoomeři musíme řešit (třeba paradox otroctví své vlastní svobody), až po to nejdůležitější téma (které vám tu schválně nebudu vyzrazovat). To bezpochyby nejlepší na celé knize je pak onen plynulý a takřka neviditelný přechod mezi první a druhou polovinou románu, který se z klasického vyprávění o problémech každodenního života vyvíjí v takový menší thriller se zajímavým rozuzlením. Meta je na jednu stranu o ničem a zároveň o všem. Je to jednak taková malá zpověď naší generace, vztyčený prst pro všechny, kteří si myslí, že jsou některé věci v pořádku, i když tomu tak není, a zároveň inteligentní a čtivý román o hrdinských činech bez superhrdinů nejen pro mileniály.
Nesmírně nápaditá kniha, obdivuju Pavlovu schopnost hrát si se slovy, vypravěčské umění a zkrátka všechno. Proč teda “jen” čtyři hvězdy?
Poslouchala jsem audioknihu. Kristýna Podzimková ji utáhla na deset z pěti, o tom žádná. Nesedl mi ale přístup vydavatele, který se rozhodl osmi a půl hodinovou audioknihu rozdělit na pouhých sedm tracků, přičemž první a nejdelší má přes dvě hodiny. To se prostě nedělá. Můžete namítat, že to přece posloucháme v mobilu, na CD to nikdy nepůjde, tak o co jde... no, tak mně to vadí.
Jde i o to, že příběh občas skáče v čase, Lenka se vrací ve vyprávění do minulosti a při skoku do současnosti není na první dobrou patrné, co se právě stalo. Rozdělení krátkým jinglem (nebo aspoň do prkýnka delší mezerou) by v tomto smyslu udělalo dobrou službu, protože těch několik málo znělek, které oddělují oněch sedm tracků, se fakt povedlo a dobře pracují s atmosférou.
Dlouhodobě si všímám toho, jak tvůrci audioknih nezvládají základní věc, a to věnovat deset vteřin výzkumu toho, jak se vyslovují cizí slova. Motley Crue asi oželím, ale “dýf nout” Death Note a “animej” mi trochu pocuchaly nervy (simvás, japonština má strašně jednoduchou výslovnost, nepřebírejte ji z angličtiny, anime je anime, tak jak ho vidíte napsané, karaoke taky říkáte karaoke a ne kerijoki).
A na závěr — bylo mi jasné, jak příběh skončí, protože to jinak dopadnout nemohlo. Tohle nepovažuju za minus. Co mě ale dostalo, nevěřím tomu a kazí mi celkový dojem, je způsob, jakým s oběma hlavními aktéry naložili systémově. Ať je situace jakákoli, nedomnívám se, že by náš, jakkoli vachrlatý právní řád, umožnil, aby k sobě měli oběť a pachatel, nebo možná spolupachatelé, kdo ví, přístup. Nechám na zvážení, pro mě to plave na vodě.
Tahle kniha má většinové pětihvězdičkové hodnocení, ke kterému se nepřipojuju taky z jednoho prostého sobeckého důvodu: pětky dávám jen knihám, které přečtu skoro na jeden zátah a postavy se mnou ještě pár dnů zůstávají. To Meta není a hlavním důvodem je téma, které je mi bytostně nepříjemné. Prostě jsem nedokázala poslouchat několik hodin v kuse, potřebovala jsem i víc než denní přestávky. Je to důležité téma a jsem ráda, že se o něm díky této knize dozví i mladší generace.
Naprosto skvělá knížka. Čtivá už od první stránky, s naprosto skvělým příběhem, boží vypravěčkou a brilantním humorem. Příběh se rozjede už od strany 1, chytne vás a už nepustí. Všechny zvraty tam byli naprosto skvěle. To, co kniha chtěla předat bylo taky naprosto skvělý a extrémně důležitý. Vůbec jsem nevěděla co od toho očekávat. Nečetla jsem anotaci ani neslyšela o čem by kniha měla být. Jediné, co jsem o této knize slyšela bylo, že je naprosto libová, a že by si ji měl každý přečíst. Takže předávám poselství dál. Přečtěte si to, budete to milovat. Teď už se jen odhodlat k trilogii od autora (protože věřím, že se od toho nebudu moct odtrhnout a nebudu dělat nic jiného než číst)
Tak trochu se mi nechce věřit, že takový klenot máme mezi původními českými knihami. Syrová, reálná témata dobře zpracovaná v příběhu, který mě nutil otáčet stránky dál a dál. Postavy nebyly nutně univerzálně sympatické, jako uvěřitelné - a hlavní záporák byl reálně na utopení ve studni. Dlouho mě žádný knižní villain tak netočil. Dobře vykreslené ženské postavy, power of friendship saves the day (sort of), komplikované vztahy v rodině, prostředí Prahy a "superhrdinové"... Prostě 5* bez debat. Autor je borec. Ale ten konec :) Jako šťastná z něj nejsem :)
(po druhém čtení) Potřebuju to zfilmovaný jako seriál, zdramatizovaný v divadlech, přeložený do všech jazyků - aspoň angličtina 🥹, vždyť sám Pavel Bareš pracuje s angličtinou, má to nějak vystudovaný nebo tak něco 💀, tak ať si to přeloží sám, bitte! I hate to say this, ale fakt myslím, že Meta je nejlepší kniha, co jsem kdy četl (protože toho není moc, že jo, a je mi tak 13, že…). Určitě by se mi to podařilo přečíst na jeden zátah, je to prostě tak likeable a furt se tam něco děje a všechny ty metafory, ahhhh Zbožňuju i obrovskou diverzitu (?) té knihy. Jsou tam scény, ze kterých mi bylo úzko, se kterými jsem se ztotožnil, ale i třeba nějaké “jednodušší”, co byly prostě zábavné číst. Fun fact? Tohoto fun factování tam bylo už možná trošku moc 🤣, ale určitě to sedí do celého vyprávění příběhu, jen už mi to přišlo ke konci trošku otravné… takovej coping mechanism plnej sarkasmu, super, no… Úžasný příklad současné české literatury, must-read!!!! Jen ještě doufám, že se to jednou od nás YA čtenářů rozšíří i mezi jiné věkové/společenské skupiny, i když lze díky např. jazyku podle mě dost poznat, že je Meta cílená na určitou generaci 🤷♂️ Anyways, Barešovi teďka vyšla nová knížecka, tak doufám, že se mrknu i na tu + ten Projekt Kronos, co mi už sto let leží PODEPSANÝ S VĚNOVÁNÍM v knihovně, yeah🤣
Nejde dát nic jiného než 5✨ Pavlův spisovatelský um je vážně něco. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, že je vypravěčem holka. V některých částech jsem totiž “slyšela” Pavla, a to jsem s ním zase tolikrát nemluvila. Ale věřím, že do Lenky vložil hodně ze sebe. Alespoň co se názorů týče. A anglicismy, to je celý Pavel.
Líbí se mi, když mi kniha něco dá. V tomto případě jsem si každou chvíli něco hledala na Googlu a obohacovala své znalosti ze sociologie. Meta obsahuje plno myšlenek, nad kterými jsem se pozastavovala a přemýšlela o nich.
Za opravdu dobrou knihu označuji tu, která ve mně vyvolá silné emoce. Ať už jsou pozitivní, nebo negativní. Meta ve mně vyvolala takových emocí spoustu. Úžas nad námětem. Zhrození nad nespisovnou češtinou (rtama, vážně? 🙈). Strach. Strach o hlavní hrdinku, o přátelství mezi dívkami, strach o sebe. Radost nad všemi zmínkami filmů, knih a seriálů. Znechucení. Pohoršen��. Zděšení. Úzkost. Smutek. Slzy. Příčilo se mi číst dál, ale musela jsem vědět, jak vše dopadne.
Úplně nejsem spokojená s tím, jak to dopadlo. Ale zároveň si uvědomuju, že to byl nejspíš záměr. Ono to totiž takhle u nás funguje. A my s tím asi nic neuděláme...
Přiznám se, že se mi to fakt těžko hodnotí. Asi hraje velkou roli, že mi bude brzy 40, a mám dojem že jsem na tuhle četbu fakt stará. Na druhou stranu téma vlastně není až tak "pohádkové" nebo "lehké", aby to šlo zahodit jako četba pro děti. První půlka mě v podstatě až tak nebavila a byla jsem trochu v šoku, co jsem si to pod vlivem nadšených anotací a recenzí koupila, ale jakmile se příběh trochu zkomplikuje a ke konci vygraduje, potěšilo mě, že to není jen tak nějaká hovadina. Pro mladší ročníky podle mě super knížka, takzvaně příběh s poučením, ale přitom krásně zabalený do popisu kamarádství dvou holek. Mimochodem podle mě velmi věrně popsaný pohled holky, vůbec mě netahalo za oči ani za uši, že to psal chlap. Ten hype asi probíhá fakt mezi děvčaty kolem 20 let, a tam to chápu. Komu je ale přes 30, asi ho tahle knížka nebude až tak brát. Fakt blbě se mi vybírá mezi 3 a 4 hvězdami, ale jelikož je to tak strašně vychválený od hočiček, tak já dám jen ty tři, ať to trochu snížim.
5 hvězd to má hned z několika důvodů.. 1. * za Pavla Bareše 2. * za citát, který celou knihu vlastně vystihuje ,,Super lidé existují, ale žádný z nich není superhrdina" 3. * za to, že hlavní hrdinka je dívka a je neskutečný, jak jí Pavel, jakožto chlap, napsal. 4. * za celý ten příběh- hlavní hrdinka, její kamarádka Debí a její kačenkovská závislost, zpracování meta lidí... 5. * - fakt jsem přemýšlela, jak děj mám kamarádce vysvětlit bez spoilerů a zjistila jsem, že to vlastně nejde. Kája (ig penny_and_books) řekla něco v tomhle smyslu-je to psycho thriller, ale není. Je to fantasy, ale vlastně není. A má pravdu. Hlavní antagonista byl neskutečnej. V některých momentech jsem to opravdu musela zavřít a vydejchat to, jak je slizkej a nechutnej a tak...
Opravdu jsem hltala každé slovo a vždy, co jsem Metu vzala do ruky, naskočila mi husina a nemohla jsem přestat číst. Je neuvěřitelný, co z Pavla vždy vyleze, miluju to!
Panejo!!! Tohle bylo nadmiru uspokojive cteni :) Anotace napsana skvele, nevyzradila moc, protoze jsem byla pri cteni prekvapena vyvojem pribehu. Pro samotny pribeh si autor vybral dost dobre tema a dotkl se dalsich, ktere jsou v dnesni dobe dulezite. Jazyk me taktez velmi bavil, ponevadz jde o jazyk meho kmene. Pokud by takto psali i mladsi rocniky, tak se brzy ztratim :/ Tak to je, nemuzem byt stale mladi. Fakt dobry to bylo!
Už dlouho se mi nestalo, že bych víc jak 200stránkovou knihu přečetla za den. No. Meta to dokázala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je to čtivý, drsný, vtipný, plný (bez)naděje, cítila jsem se zhnuseně, vyděšeně, pobaveně, překvapeně, nakonec i spokojeně. Takový všehomix. Ale nezklamalo to. Hype je zaslouženej, a vím, že to tu hlásil celý internet, ale - je to boží <3