What do you think?
Rate this book
WOLFSINSEL
Kraftvoll, persönlich und poetisch - die Erfahrungen einer jungen Frau allein in der Wildnis
»Muss ich so leben, wie ich es bisher getan habe?«, fragt sich Lajla eines Tages – und bucht ein Flugticket nach Kanada. In den folgenden Jahren verbringt sie lange Phasen allein in der Wildnis, trifft Trapper, Hippies, Schamanen und Abenteurer und lernt, dass die Suche nach Freiheit oft mit der Beschränkung aufs Wesentliche beginnt. Eine kraftvolle, wilde und unmittelbare Erzählung, die einen zum Nachdenken zwingt.
»Muss ich so leben, wie ich es bisher getan habe?«, fragt sich Lajla eines Tages – und bucht ein Flugticket nach Kanada. In den folgenden Jahren verbringt sie lange Phasen allein in der Wildnis, trifft Trapper, Hippies, Schamanen und Abenteurer und lernt, dass die Suche nach Freiheit oft mit der Beschränkung aufs Wesentliche beginnt. Eine kraftvolle, wilde und unmittelbare Erzählung, die einen zum Nachdenken zwingt.
- GenresNonfictionTravel
289 pages, Kindle Edition
First published January 1, 2015
5 people are currently reading
163 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 34 reviews
September 9, 2016
5 hviezdičiek? netvrdím, že je to tak dobrá kniha, tvrdím, že sa mi tak veľmi páčila
March 19, 2019
Tahle autobiografická knížečka jedné (dosud ne moc úspěšné) norské spisovatelky mě tak trochu minula. První polovinu jsem poctivě přečetla, druhou už jen tak prolistovalo, bylo to pořád stejné - holka jezdí napříč Kanadou, Spojenými státy a dál, všude má spousty známých, které navštěvuje, nebo si dělá nové známé, následuje krátký pohed na jejich osudy a následně hned frr na jiné místo. Popisuje co vidí, co jí, učí se nové věci, zamilovává se, snaží se bojovat se svými závislostmi. Ale ve výsledku je to vlastně jen strohý a pro mě dost nezáživný výčet. Přirovnání ke Korouacovi - no nevím. Spíš k Saře Baume (Vyšlapaná čára), ale ta tuhle knížku dost převyšuje stylem i nápadem.
February 7, 2017
Každý z nás mal občas chuť zbaliť si batoh s pár najnutnejšími vecami a utiecť niekam do prírody, cestovať a objavovať svet a samých seba. Tak presne toto urobila hlavná hrdinka Vlčieho ostrova, ktorý napísala nórska autorka Lajla Rolstad. Príbeh knihy je autobiografický a vychádza z vlastných skúseností autorky, ktorá len s pár vecami precestovala veľkú časť Kanady. Aj napriek tomu, že jej lekári radili, že s jej diagnózou by mala brať lieky, držať sa svojho klasického stereotypu a hlavne nevybočovať zo zabehaného režimu, ona sa rozhodla inak. Rozhodla sa zobrať svoj život do vlastných rúk a na vlastnú pesť odcestovala z Nórska do Kanady, najprv pracovať a neskôr cestovať. Kniha vás vtiahne do seba a vy máte pocit, že cestujete s ňou a zažívate všetky tie neskutočné a kúzelné veci s ňou, kocháte sa prírodou, dýchate neskutočne čistý vzduch, pozorujete zvieratá a obdivujete, akých rôznych zázrakov je príroda schopná. Ale zažívate aj strach, nebezpečenstvo a vyrovnávate sa s osobnými problémami, neistotami a emóciami, ktoré sú súčasťou každého z nás. A sú o to intenzívnejšie, keď je človek sám so sebou a svojimi myšlienkami. Krásna kniha, ktorá ma uchvátila a veľmi rada sa k nej ešte niekedy vrátim. Niekedy, keď tiež budem potrebovať na chvíľku vypadnúť aspon na stránkach knihy a uvedomiť si, že človek nikdy nie je sám a že na svete je toľko krásnych a dôležitých vecí a väčšina z nich nie je vôbec materiálnych.
June 1, 2017
Vlčí ostrov je autorčinou autobiografií. Jazyk je jednoduchý, strohý, žádná slova navíc. A i tak dokáže emoce a prostředí kolem sebe popsat tak dokonale.
O něčem takovém už dlouhou dobu sním. Takzvaný úprk z reality, nalezení vlastního já, zklidnění se. A uvědomení si, co je v životě doopravdy důležité.
Kniha je rozdělená na tři části, přičemž v první z nich autorka popisuje své zážitky z kanadského ostrova, ve druhé se dočítáme o několikaměsíčním životě na cestě autem Amerikou a ve třetí fázi popisuje téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel.
Norská autorka, trpící depresemi a úzkostmi se jednoho dne rozhodne svůj život změnit a zvládnout své psychické potíže jinak. Bez léků. A tak se rozhodne jednoho dne odjet do Kanady, na jeden z jejích ostrovů. Do divočiny, kde si o vymoženostech dnešní doby může nechat leda tak zdát. Elektřina, teplá voda, internet, to všechno zde rozhodně není snadno k dostání. Hlavní hrdinka se zde vrací k původním lidským kořenům, na které postupně všichni zapomínáme, ačkoliv je to škoda. Balí se do vlněných svetrů, čte, pracuje na zahradě, poznává nové přátelé, medituje. Během zimy je její prací starat se o budovy v osadě, kde přes zimní měsíce nikdo není. Zatápí v kamnech a celkově se stará, aby byly budovy udržovány a nechátraly.
V knížce je nádherně popisována kanadská příroda a já mám při četbě chuť se do knížky ponořit a na ona kouzelná místa se přenést, cítit to na vlastní kůži.
Druhá část knihy mi přišla lepší než ta první, za to tedy čtyři hvězdičky z pěti a ne celých pět.
O něčem takovém už dlouhou dobu sním. Takzvaný úprk z reality, nalezení vlastního já, zklidnění se. A uvědomení si, co je v životě doopravdy důležité.
Kniha je rozdělená na tři části, přičemž v první z nich autorka popisuje své zážitky z kanadského ostrova, ve druhé se dočítáme o několikaměsíčním životě na cestě autem Amerikou a ve třetí fázi popisuje téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel.
Norská autorka, trpící depresemi a úzkostmi se jednoho dne rozhodne svůj život změnit a zvládnout své psychické potíže jinak. Bez léků. A tak se rozhodne jednoho dne odjet do Kanady, na jeden z jejích ostrovů. Do divočiny, kde si o vymoženostech dnešní doby může nechat leda tak zdát. Elektřina, teplá voda, internet, to všechno zde rozhodně není snadno k dostání. Hlavní hrdinka se zde vrací k původním lidským kořenům, na které postupně všichni zapomínáme, ačkoliv je to škoda. Balí se do vlněných svetrů, čte, pracuje na zahradě, poznává nové přátelé, medituje. Během zimy je její prací starat se o budovy v osadě, kde přes zimní měsíce nikdo není. Zatápí v kamnech a celkově se stará, aby byly budovy udržovány a nechátraly.
V knížce je nádherně popisována kanadská příroda a já mám při četbě chuť se do knížky ponořit a na ona kouzelná místa se přenést, cítit to na vlastní kůži.
Druhá část knihy mi přišla lepší než ta první, za to tedy čtyři hvězdičky z pěti a ne celých pět.
March 6, 2017
Naprosto kouzelná kniha. Směs mytologie, ekologie, přírody a svobody.... Skeptickým materialistům rozhodně nedoporučuji číst :-)
April 4, 2017
Ano... Dlouho jsem v pravý čas nečetla tu pravou knížku. K téhle se budu vracet, často. Mluví tím správným jazykem. Víc mi k tomu napsat nepůjde, všechna slova se rozplývají a žádné přesně nezapadá.
April 18, 2018
Wow, this is how a cool travel book should look like! No bragging, no touristic bullshit, just pure living the life on-the-go. The market is already stuffed with books written by so-called "adrenaline junkies" who profess the slogan "get as much as possible in the shortest time“ – which in fact turns them into boring mainstream. Rolstad is completely different. She loves to linger at places and has a genuine need to make long-lasting friendships with locals. The essence of her traveling is to slow down, observe carefully, keep your mind open and accept whatever the day might throw at you. And yet – what might surprise you – it’s fucking adventurous. Her writing style is plain and simple, it lacks any ornaments or witty twists, but this is exactly why it’s so believable. I can even tolerate occasional esoteric crap like hugging trees or pseudo-philosophical talks with shamans. This girl is so authentic that I can only accept her way of life and enjoy the read.
July 18, 2016
Jeg hadde veldig lyst til å like denne boka og har til og med spart på den fordi jeg var sikker på at jeg kom til å nyte den og måtte lese den på riktig tidspunkt. Dessverre ble jeg skuffet. Før jeg begynte å lese var jeg ikke klar over at boka var selvbiografisk og da jeg skjønte det ble jeg med en gang litt mer skeptisk. Ikke fordi jeg har noe imot det å skrive selvbiografisk, men fordi det helst må være veldig bra for å bli interessant å lese. Hovedproblemet mitt med "Ulveøya" er nok at den for meg føles som en ren oppramsing av alle de SPENNENDE og ANNERLEDES tingene Lajla har opplevd. Det er som om hun forsøker å overbevise leseren om hvor unikt livet hennes er, heller enn å bare fortelle om livet sitt. Som leser føler jeg meg ofte undervurdert.
Jeg har også en del problemer med språket som brukes i romanen. Det skurrer litt for meg når man skriver i nåtid om noe leseren vet har skjedd i fortid. Jeg vet at det er et vanlig litterært grep som gjør det enklere å skille hovedhistorien fra tilbakeblikk osv., men for at det skal fungere må det gjøres godt. Her synes jeg rett og slett ikke det fungerer. Språket føles til tider unaturlig og for forklarende. Kanskje handler det bare om at hun ikke går nok inn i situasjonene, følelsene, bildene. Jeg vil føle mer at jeg ER der, jeg vil se det Lajla ser, men det skjer bare en sjelden gang og når det skjer trekker hun seg raskt ut igjen.
Likevel skal det sies at det absolutt ikke er en dårlig bok, det er mye fint og interessant i den, men for meg er den ikke overbevisende nok. Jeg klarer ikke å nyte lesningen ordentlig fordi det er for mange småting som irriterer meg.
Jeg har også en del problemer med språket som brukes i romanen. Det skurrer litt for meg når man skriver i nåtid om noe leseren vet har skjedd i fortid. Jeg vet at det er et vanlig litterært grep som gjør det enklere å skille hovedhistorien fra tilbakeblikk osv., men for at det skal fungere må det gjøres godt. Her synes jeg rett og slett ikke det fungerer. Språket føles til tider unaturlig og for forklarende. Kanskje handler det bare om at hun ikke går nok inn i situasjonene, følelsene, bildene. Jeg vil føle mer at jeg ER der, jeg vil se det Lajla ser, men det skjer bare en sjelden gang og når det skjer trekker hun seg raskt ut igjen.
Likevel skal det sies at det absolutt ikke er en dårlig bok, det er mye fint og interessant i den, men for meg er den ikke overbevisende nok. Jeg klarer ikke å nyte lesningen ordentlig fordi det er for mange småting som irriterer meg.
March 5, 2017
Krásna kniha, iná ako čítam bežne. Kniha bez dialógov, bez priamej reči. Rozpovedanie príbehu spisovateľky, nádherné opisy prírody, porozumenie. Odišla, aby pochopila svoje ja, prírodu okolo seba a život. Dlho som nečítala takú zaujímavú knihu. Stretla kopu ľudí, dobrých aj zlých, ale zistila, že každý z nich jej vlastne niečo dal do života. Odporúčam všetkými desiatimi.
March 23, 2018
Chvíli mi trvalo, než jsem se do Vlčího ostrova začetla, ale po pár desítkách stránkách jsem už i při běžných činnostech přemýšlela o ději a o přírodě, která je tam popisována. Vlčí ostrov je autobiografickou knihou, kdy Lajla Rolstad vypráví o třech obdobích svého života - o kanadském ostrově, kde sama hlídá osamělou nemovitost kterou přes zimu nikdo nepoužívá, o roadtripu po Americe a o Údolí koní, kde hlídá domy svým známým.
Lajla trpí chronickou depresí a úzkostmi, rozhodne se ale, že tyto nemoci zvládne bez pomoci lékařů a bez léků - tím nejjednodušším způsobem - v přírodě. Po většinu času je daleko od všeho - hodinu cesty od lidí, od obchodů a tráví čas sama se sebou. Učí se naslouchat přírodě, obstarávat vše, co musí, shánět potravu, štípat dříví, a občas jí překoná i strach - ze zvířat, ale především i z lidí.
Rolstad všechno popisuje bodře a jednoduše - přírodu, zážitky, ale i pocity, snad i proto, že všechno je tam jednodušší. Má málo, ale i to málo jí stačí. To mi na knize připadalo nejvíc opojné - odejít někam, daleko, kde člověk má to minimum co potřebuje a nechtít víc. V hlavě mi utkvěl kousek z konce knihy, kdy k Vánocům od přátel dostává Lajla bedýnku mandarinek a čokoládu, a je z toho nesmírně šťastná. Možná by to měl zažít každý z nás. Lajla se vrátí až úplně k počátkům a věnuje se józe, meditaci, ale není pořád jen sama. Udělá si přátele, které pak v budoucnosti potkává, zažije nešťastnou lásku a zklamání. Vše ale vypráví velmi věrně, občas ale hodně útržkovitě.
Lajla trpí chronickou depresí a úzkostmi, rozhodne se ale, že tyto nemoci zvládne bez pomoci lékařů a bez léků - tím nejjednodušším způsobem - v přírodě. Po většinu času je daleko od všeho - hodinu cesty od lidí, od obchodů a tráví čas sama se sebou. Učí se naslouchat přírodě, obstarávat vše, co musí, shánět potravu, štípat dříví, a občas jí překoná i strach - ze zvířat, ale především i z lidí.
Rolstad všechno popisuje bodře a jednoduše - přírodu, zážitky, ale i pocity, snad i proto, že všechno je tam jednodušší. Má málo, ale i to málo jí stačí. To mi na knize připadalo nejvíc opojné - odejít někam, daleko, kde člověk má to minimum co potřebuje a nechtít víc. V hlavě mi utkvěl kousek z konce knihy, kdy k Vánocům od přátel dostává Lajla bedýnku mandarinek a čokoládu, a je z toho nesmírně šťastná. Možná by to měl zažít každý z nás. Lajla se vrátí až úplně k počátkům a věnuje se józe, meditaci, ale není pořád jen sama. Udělá si přátele, které pak v budoucnosti potkává, zažije nešťastnou lásku a zklamání. Vše ale vypráví velmi věrně, občas ale hodně útržkovitě.
January 28, 2016
"I want to be able to sleep in an open field, to travel west, to walk freely at night" Sylvia Plath.
Lajla Rolstad drar vest. Nærmere bestemt til Canada for å være vaktmester på en vinterstengt resort i ødemarka.
I denne selvbiografiske romanen skriver hun om opplevelsene sine under både dette oppholdet og andre reiser vestover, blant annet en roadtrip i USA.
Boka er episodisk og består i stor grad av møter. Møter med mennesker som lever på utsiden av samfunnet, møter med ville dyr, møter med seg selv.
Lajla er ikke redd for å sette sin lit til the kindness of strangers. Hun er åpen og søkende, og møter både mennesker og dyr med stor nysgjerrighet og respekt. Dette blir det gode historier av. En vill, vakker og varm roman. Anbefales!
Lajla Rolstad drar vest. Nærmere bestemt til Canada for å være vaktmester på en vinterstengt resort i ødemarka.
I denne selvbiografiske romanen skriver hun om opplevelsene sine under både dette oppholdet og andre reiser vestover, blant annet en roadtrip i USA.
Boka er episodisk og består i stor grad av møter. Møter med mennesker som lever på utsiden av samfunnet, møter med ville dyr, møter med seg selv.
Lajla er ikke redd for å sette sin lit til the kindness of strangers. Hun er åpen og søkende, og møter både mennesker og dyr med stor nysgjerrighet og respekt. Dette blir det gode historier av. En vill, vakker og varm roman. Anbefales!
December 18, 2016
Očekávala jsem trochu víc. Po tom co jsem si přečetla nadšené recenze a kniha mi byla doporučena mamkou, jsem byla docela zklamaná. V podstatě se jednalo o deník, zaznamenání všeho možného. Bohužel to na mě nepůsobilo jako Kerouac v sukni. Jedniné zajímavé na knize bylo čtení o různých lidských přístupech k životu.
March 21, 2017
Chvíli jsem si musela zvykat na poměrně neobvyklý styl psaní, dost mi chyběla přímá řeč. Ale když už jsem se přes to přenesla, tak jsem se dostala do úžasné knihy plné poetických popisů přírody. Opravdu nádherná kniha, hned mě popadla chuť někam vyjet. Nečekala jsem od téhle knihy vůbec nic a dostala jsem toho tolik, že jsem si to musela schválně dávkovat, abych ji nepřečetla tak rychle.
February 23, 2016
Jeg lovte meg selv å karre meg gjennom denne boken uansett hva den bød på. Jeg angrer. 4 av 5 stjerner til første del, deretter gikk det bare nedover for min del. Og det plager meg grenseløst at dette er en mer eller mindre sann historie. Lajla provoserer mer enn hun inspirerer.
April 21, 2020
Stručně: Kdyby kniha měla místo tří částí jen jednu a ta šla víc do hloubky, líbilo by se mi to moc.
Obšírněji: https://www.laniusminor.cz/post/vlci-...
Obšírněji: https://www.laniusminor.cz/post/vlci-...
June 15, 2023
Jeg har veldig blanda følelser. Første del er klart 5/5 for meg, men så går det liksom bare sakte nedover. Fortsatt en fin og interessant fortelling, men det ble litt kjedelig allikevel.
Fra del beste delen:
“Ser på Carthy, som ser på den døde fugleungen, og han har fugler inne i øynene sine, det åpner seg liksom rom etter rom og jeg kan se dem sveve der inne, vektløst over en endeløs himmel, og kanskje er det da jeg begynner å bli glad i ham, fordi han også lengter etter å være fri, fordi han minner meg om den ville ulven jeg traff på stien, og jeg kan føle det han føler.”
Fra del beste delen:
“Ser på Carthy, som ser på den døde fugleungen, og han har fugler inne i øynene sine, det åpner seg liksom rom etter rom og jeg kan se dem sveve der inne, vektløst over en endeløs himmel, og kanskje er det da jeg begynner å bli glad i ham, fordi han også lengter etter å være fri, fordi han minner meg om den ville ulven jeg traff på stien, og jeg kan føle det han føler.”
April 26, 2021
Knihu jsem s nadšením otevřela po tom, co jsem se dočetla mnohé skvělé recenze. Za mě tedy bohužel jedna velká nuda. Deníčkové psaní kde se slova valí, ale příběh mě jaksi minul. První půlka je rozhodně lepší než druhá. Postal přehršel a vyprávění v podstatě na jedno brdo krom toho, že se mění "scenérie".
March 5, 2019
Toto bola čistá nádhera. Krásna úprimná autobiografická kniha, vďaka ktorej som sa tak trochu znovu našla. Určite sa nelúčim.
May 24, 2019
Jack Kerouac's On the Road but with less sexism and more courage
September 18, 2020
I don't know how to put this into words. Absolutely amazing book. I really went through a whirlwind of emotions with this one.
September 17, 2020
Cesta nielen po niektorých častiach Severnej Ameriky, ale aj po vlastnom vnútri. Autorka letmo, sem-tam naznačuje, že to v živote nemala vždy len jednoduché a výletom mimo bežnej civilizácie sa s niektorými vecami zjavne stále vyrovnáva. Kniha vhodná na dlhé, chladné večery a hlavne na pripomenutie prírody okolo nás. Kerouaca načítaného nemám, mne ale pripomínal Vlčí ostrov zmes Mowatovho Nehaňte vlky, Strayedovej Divočinu a Tessonovho V sibiřských lesích. A všetko toto na mňa dokonale funguje.
August 2, 2016
I've kept seeing this book in my Instagram feed lately, so I decided to get it from the library. Perhaps I had somewhat too high expectations, since everyone seems to love it, because I just thought it was a nice book, nothing spectacular.
Someone did comment that the book has no structure, and that's true. The only structure here is time. The narrator seems to be the author here, and I assume everything that happens in the book is actually true, but it may not be. She mentions her first novel (which I now want to read), how the sequel was rejected and how this book - rather randomly - came into being instead.
It's basically the narrator going to Canada (while writing that sequel), then back to Norway, then to Canada again, then through the US, then back to Canada. With various unusual activities along the way, such as acting as care taker for houses in the wilderness with extremely limited commodities while the owners are away for long periods of time. The book both starts and ends with such tasks/jobs, and those are my favorite parts. It's mostly just the narrator and wild nature somewhere in Canada, in the autumn/winter, with the difficulties that entails. I thought that would be the ENTIRE book, and I wish it had been. The title is also a bit weird, the Wolf Island it refers to is only mentioned a couple of time in the very first (and rather short) part of the book. She never even visits it, and it is never mentioned again after that.
The narrator really does ALL kinds of things though, while apparently recovering from depression and perhaps some other issues. She (a novice driver) drives around all alone for months, goes mountain climbing, hiking, spends lots of time at reservations and meets and makes friends with like 1000 people. Her Canadian ex also shows up quite a lot in the book, and those parts are a bit confusing, because you really only get parts of the story. He seems like a total ass, and she seems to generally just go for absolute losers, but that may be because we hardly get any of the background. It's a bit frustrating and a bit annoying.
So... I'm a bit surprised this book has gotten so much attention. It's not bad, but a bit... strange and haphazard.
Someone did comment that the book has no structure, and that's true. The only structure here is time. The narrator seems to be the author here, and I assume everything that happens in the book is actually true, but it may not be. She mentions her first novel (which I now want to read), how the sequel was rejected and how this book - rather randomly - came into being instead.
It's basically the narrator going to Canada (while writing that sequel), then back to Norway, then to Canada again, then through the US, then back to Canada. With various unusual activities along the way, such as acting as care taker for houses in the wilderness with extremely limited commodities while the owners are away for long periods of time. The book both starts and ends with such tasks/jobs, and those are my favorite parts. It's mostly just the narrator and wild nature somewhere in Canada, in the autumn/winter, with the difficulties that entails. I thought that would be the ENTIRE book, and I wish it had been. The title is also a bit weird, the Wolf Island it refers to is only mentioned a couple of time in the very first (and rather short) part of the book. She never even visits it, and it is never mentioned again after that.
The narrator really does ALL kinds of things though, while apparently recovering from depression and perhaps some other issues. She (a novice driver) drives around all alone for months, goes mountain climbing, hiking, spends lots of time at reservations and meets and makes friends with like 1000 people. Her Canadian ex also shows up quite a lot in the book, and those parts are a bit confusing, because you really only get parts of the story. He seems like a total ass, and she seems to generally just go for absolute losers, but that may be because we hardly get any of the background. It's a bit frustrating and a bit annoying.
So... I'm a bit surprised this book has gotten so much attention. It's not bad, but a bit... strange and haphazard.
November 4, 2019
3.5/5 Sterne für Wolfsinsel von Lajla Rolstad
Beim Lesen dieses Buches begleitet man die Protagonistin Lajla auf ihrer Reise nach Kanada. Dort begibt sie sich, ganz auf sich allein gestellt, in ein Abenteuer nach dem anderen. Sie springt als Hausmeisterin in einem Feriendorf ein, das über Winter leer steht, begegnet mitten in der Nacht einem Wolf im Wald und lernt die verschiedensten Ureinwohner Kanadas kennen, die alle eine Lebensweisheit für sie bereithalten.
Während ich die malerischen Beschreibungen der Landschaft und die Vielfalt, was Charaktere in diesem Buch angeht, geliebt habe, hätten mich oft ein paar Dinge interessiert, die die Protagonistin lieber für sich behalten hat. Es hat sich so angefühlt, als hätten wir zwar das gleiche erlebt, aber einen anderen Blickwinkel auf das Erlebte gehabt. Obwohl das was ich sehen konnte natürlich von demabhängt, was im Buch auch beschrieben wurde.
Was aus dem Klappentext für mich nicht hervorgegangen ist, ist die Tatsache, dass die Protagonistin mit Ängsten und einer Depression zu kämpfen hat. Ein interessanter Aspekt, der aus meiner Sicht in diesem Buch leider nicht besonders gut umgesetzt wurde. Die Protagonistin hätte so viel mehr Tiefe bekommen können, hätte sie nicht mehr von den Menschen denen sie begegnet ist erzählt, als von sich selbst.
Ja, dieses Buch ist definitiv ein Erlebnis. Aber irgendwie ein flacheres, als erwartet. Empfehlen würde ich es trotzdem, vor allem für diejenigen, die Kanada schon einmal bereist haben oder unter Fernweh leiden.
Beim Lesen dieses Buches begleitet man die Protagonistin Lajla auf ihrer Reise nach Kanada. Dort begibt sie sich, ganz auf sich allein gestellt, in ein Abenteuer nach dem anderen. Sie springt als Hausmeisterin in einem Feriendorf ein, das über Winter leer steht, begegnet mitten in der Nacht einem Wolf im Wald und lernt die verschiedensten Ureinwohner Kanadas kennen, die alle eine Lebensweisheit für sie bereithalten.
Während ich die malerischen Beschreibungen der Landschaft und die Vielfalt, was Charaktere in diesem Buch angeht, geliebt habe, hätten mich oft ein paar Dinge interessiert, die die Protagonistin lieber für sich behalten hat. Es hat sich so angefühlt, als hätten wir zwar das gleiche erlebt, aber einen anderen Blickwinkel auf das Erlebte gehabt. Obwohl das was ich sehen konnte natürlich von demabhängt, was im Buch auch beschrieben wurde.
Was aus dem Klappentext für mich nicht hervorgegangen ist, ist die Tatsache, dass die Protagonistin mit Ängsten und einer Depression zu kämpfen hat. Ein interessanter Aspekt, der aus meiner Sicht in diesem Buch leider nicht besonders gut umgesetzt wurde. Die Protagonistin hätte so viel mehr Tiefe bekommen können, hätte sie nicht mehr von den Menschen denen sie begegnet ist erzählt, als von sich selbst.
Ja, dieses Buch ist definitiv ein Erlebnis. Aber irgendwie ein flacheres, als erwartet. Empfehlen würde ich es trotzdem, vor allem für diejenigen, die Kanada schon einmal bereist haben oder unter Fernweh leiden.
May 5, 2017
Příjemná knížka, která spojuje cestopisný deník, ekologické (ekoregionalistické) myšlení a "ženské psaní" (což je v rámci žánru originální). Dobře se čte, pěkně odsýpá a i když nad závažnými myšlenkami převažují vstupy jako "potkala jsem tohohle, dělala jsem tohle, cítila jsem se takhle" hlavní hrdinka mi většinu času nelezla na nervy. Kniha sestává ze tří celků (Vlčí ostrov, Cesty, Údolí koní), přičemž první je výrazně nejlepší a prostřední výrazně slabý. Poslední Údolí koní rezonuje klady Vlčího ostrova, ale s pocitem, že jste to všechno už jednou četli, a vlastně nepřináší nic nového.
Srovnání s Kerouacem, Londonem či mým oblíbencem, solitérem Edwardem Abbeym, rozhodně není na místě a zdá se mi, že je spíš zbožným přáním vydavatele, než záměrem autorky. Naopak s deníkovými zápisky Garyho Snydera (Zemědům) či Henryho Thoreaua (Mainské lesy) má ledacos společného. Tři hvězdy nejsou ani málo, ani moc - k Vlčímu ostrovu už se asi nikdy nevrátím, ale po očku budu Rolstadovou sledovat dál. Její další knížka by mohla být ještě lepší.
Srovnání s Kerouacem, Londonem či mým oblíbencem, solitérem Edwardem Abbeym, rozhodně není na místě a zdá se mi, že je spíš zbožným přáním vydavatele, než záměrem autorky. Naopak s deníkovými zápisky Garyho Snydera (Zemědům) či Henryho Thoreaua (Mainské lesy) má ledacos společného. Tři hvězdy nejsou ani málo, ani moc - k Vlčímu ostrovu už se asi nikdy nevrátím, ale po očku budu Rolstadovou sledovat dál. Její další knížka by mohla být ještě lepší.
May 31, 2020
2,5*
Stejně jako u Němce mi přijde problematický hodnotit něčí tak moc otevřenou zpověď o sebe sama. A na rozdíl od Němce nemám pocit, že se autorka nutně stylizuje do nějaké pózy a o to víc je to upřímnější a věrohodnější (zajímalo by mě, nakolik se nakonec autocenzurovala). A pro mě těžší se k tomu nějak postavit.
Každopádně. Tvrzení o Kerouackovi v sukních je víc než nadnesený. Ledaže by se Kerouack v kanadské divočině neobešel bez café latté se sójovým mlékem, quinoy a avokáda. Kerouack byl beatnik, Rolstad je hipster, najdi deset rozdílů. Momenty, které ve mě dokáží zarezonovat se tak střídají s momenty, kdy mám pocit, že sleduji vymazlený instaprofil.
Asi nejzajímavější rovina knížky byla popisovaná realita kanadského zapadákova, samotářů a lidí žijících si po svém, která i přes společný jmenovatel euroamerická civilizace působí víc než exoticky. Nejlépe z toho proto vychází první část, nejhůř druhá, kdy autorka vyleze z auta akorát na festivalu Burning man a parku Joshua tree (instaaaaaa!!!!!).
Hezkou recenzi má Jitka Jindřišková na iliteratuře.
Stejně jako u Němce mi přijde problematický hodnotit něčí tak moc otevřenou zpověď o sebe sama. A na rozdíl od Němce nemám pocit, že se autorka nutně stylizuje do nějaké pózy a o to víc je to upřímnější a věrohodnější (zajímalo by mě, nakolik se nakonec autocenzurovala). A pro mě těžší se k tomu nějak postavit.
Každopádně. Tvrzení o Kerouackovi v sukních je víc než nadnesený. Ledaže by se Kerouack v kanadské divočině neobešel bez café latté se sójovým mlékem, quinoy a avokáda. Kerouack byl beatnik, Rolstad je hipster, najdi deset rozdílů. Momenty, které ve mě dokáží zarezonovat se tak střídají s momenty, kdy mám pocit, že sleduji vymazlený instaprofil.
Asi nejzajímavější rovina knížky byla popisovaná realita kanadského zapadákova, samotářů a lidí žijících si po svém, která i přes společný jmenovatel euroamerická civilizace působí víc než exoticky. Nejlépe z toho proto vychází první část, nejhůř druhá, kdy autorka vyleze z auta akorát na festivalu Burning man a parku Joshua tree (instaaaaaa!!!!!).
Hezkou recenzi má Jitka Jindřišková na iliteratuře.
This entire review has been hidden because of spoilers.
April 15, 2017
It is difficult to say why exactly I liked the book so much. Yes, there is this part of me who wants to ditch all this "civilization bullshit" and just go living in the woods, but this book also confirmed I wouldn't make it. And I wouldn't even like it. But even though it actually described a lifestyle I overall do not wish to adopt, it felt so appealing. The prose was very light, often almost dreamy, flowing effortlessly. I actually really appreciated the absence of quotation marks, it read well even without them. What I loved the most was how well the author managed to evoke feelings. Also, the protagonist is strong and independent and what's not to like about that? We need more books like this.
August 13, 2017
Největší překvapení za již hodně dlouhou dobu! Ani bych nevěřila kolik mi může jedna kniha dodat energie. Z hlediska příběhu kniha plyne velice pomalu, přestože je v ní vylíčeno relativně dlouhé obdob�� na malém počtu stránek. Akce je taky pomálu, většinou je to jednom o autorce, zimě a Kanadě, přesto má kniha jakousi vnitřní hloubku (zvláště díky lidem, které autorka při cestě potkává), která mě přiměla zamyslet se nad věcmi, nad kterými bych jinak nepřemýšlela. Jakožto městský člověk jsem najednou dostala chuť koupit letenku do Kanady a objevovat krásy panenské přírody, o které se nám tady v Česku může jen zdát.
February 17, 2019
Laskavý autobiografický román o ženě, která se vydala žít na vlastní pěst, která se rozhodla riskovat, i když ji od toho lékaři zrazovali. Ono se totiž nakonec ukáže, že to žádnej risk není, pokud člověk dostatečně věří sám v sebe. A že strach není skutečný, ale je jen představou a představa se dá překonat, těžko ale dá. Člověk má chuť hned nasednout do pick-upu a jet někam stanovat, chodit na výlety a nastavovat tvář Slunci.
This entire review has been hidden because of spoilers.
September 4, 2017
Chtěla jsem pro jednou zkusit jiný žánr, než obvykle čtu. Knížka mně ale příliš nesedla - děj se pomalu vlekl, minimální akce, nudila jsme se. Ale na druhou stranu chápu i nadšené recenze, jen asi nejsem ten pravý fanoušek stylu, kterým je knížka napsána.
July 5, 2015
Boken ble bedre etterhvert som jeg leste, og det var spennende å se hva enn kan klare å gjøre om en bare vil! :)
Displaying 1 - 30 of 34 reviews