Internet je jediné místo, které neodděluje svět dětí a dospělých. Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová založili na internetové seznamce fiktivní profily tří dvanáctiletých dívek jako výchozí bod výbušného dokumentu o internetových predátorech s názvem V síti. Do pěti hodin se jim ozvalo přes osmdesát mužů, během pár dnů jich bylo už přes dva tisíce. V navazujícím souboru příběhů a rozhovorů najdete hlubší rozbor postav z filmu, který vyvolal obrovský rozruch ještě před vlastním odvysíláním.
O čem je dokumentární film V síti?
3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 sexuálních predátorů. Experiment, který naléhavým způsobem otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři zletilé herečky s dětskými rysy dostávají za úkol prostřednictvím falešných profilů na sociálních sítích předstírat, že je jim 12 let. Ve věrných kopiích dětských pokojíků, postavených ve filmovém ateliéru, chatují a skypují s muži všech věkových kategorií, kteří je na netu vyhledali a oslovili. Drtivá většina těchto můžu požaduje sex prostřednictvím videohovoru, posílá fotografie svých přirození, odkazy na porno nebo se dívky dokonce pokouší vydírat. Dokumentární film vypráví strhující drama těchto tří hrdinek alias „dvanáctiletých dívek“ od castingu až po osobní schůzky, kde se s predátory setkávají tváří v tvář pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer. Predátorské taktiky se tak obracejí proti svým strůjcům a z lovců se stávají lovení.
Knihu jsem si pořídila jen díky tomu, že jsem viděla dokument a že jsem viděla, že má také nějakou doprovodnou knihu, jinak bych o ní nejspíš pohledem nezavadila. Na první dobrou ovšem musím říct, že není to, co bych čekala.
V prvé řadě je potřeba říct, že kniha bez dokumentu jaksi fungovat nemůže. Je tak nějak o ničem. Tedy, samozřejmě že není o ničem, je plná rozhovorů s lidmi z obou stran barikády, ale popravdě řečeno ve mně nevyvolala tak silnou emoci jako samotný dokument. Což je taky pochopitelné, protože dokuemnt je účelově natočen a sestříhán tak, aby šokoval a aby v nás něco zanechal. Na druhou stranu mi přijde nedostačující informování v dokeumtnu i v knize o tom, že vlastně celý experiment netrval jen těch 10 dní natáčení, ale také měsíce po té, než vůbec došlo k některým osobním setkáním.
Některé rozhovory byly zajímavé, některé nudné, jiné dost nechutné, další smutné a celkově se musím přiznat, že mi spisovatelka/novinářka nebo co to vlastně je (omlouvám se za neznalost) přišla celou dobu strašně nesympatická. A nemohla jsem se zbavit pocitu, že kniha vznikl čistě účelově ne jako prodloužená druka dokumentu, ale jen proto, aby se někdo napakoval. Věřím, že to všechno stálo hodně úsilí, ale dát 350 kaček za sbírku rozhovorů, v nichž má právo se obhájit i druhá strana, která mi přijde naprosto odporná a nehodlám ji omlouvat věcmi jako „on za to nemůže… je to deviant… nedokáže si pomoct…“, mi přijde docela dost.
Asi jsem zbytečně kritická nebo náročná, ale tak nějak jsem čekala víc. Třeba i vysvětlení jednotlivých pojmů, nebo uvedení do děje u některých případů více. Mít tam ještě básně devianta mi přišly už úplně jako úlet. Ano, všichni jsme jenom lidi, ale když někdo ubližuje druhému, doufám, že někde ta karma opravdu existuje a pořádně mu to vrátí. Stačilo si to přečíst jednou.
---------Reakce po dočtení knihy-------- Silná knížka, která ovšem více funguje v návaznosti na dokument. Některé rozhovory mi přišly zbytečně dlouhé a až moc omlouvající. Tohle je prostě zvrácenost...
Kniha skutečně funguje primárně jako doprovodný materiál k dokumentu, nejsem si jistá, kolik by dala člověku, který jej neviděl. Na tom nicméně nevidím nic až tak špatného, koneckonců nemám pocit, že by se prezentovala jako něco, co má zážitek z dokumentu nahradit.
V každém případě mi velice nesedl způsob, jakým byly vedeny rozhovory. Některé otázky /v tuhle chvíli mě napadá hlavně rozhovor s Monikou Ludlovou a otázka "Sedíte tady v růžové bundičce, vypadáte jako princezna. Neodstává se vám, Moniko, ta identita dylinky pod kůži?"/ mi přišly přinejmenším zvláštně položené. V některých momentech jsem si připadala, jako by poslouchala autorku, kterak se utvrzuje ve svém názoru, že většina predátorů je zkrátka moc líná, aby si hledala vztah s lidmi stejného věku, takže se uchyluje k lovení dětí na internetu. Jako pohled autorky na problematiku možná, ale "dokumentární kniha" no nevím nevím.
Výborná kniha, ktorá podľa mňa funguje aj bez pozretia si dokumentu, ku ktorému bola napísaná. Ide sa mierne iným smerom - už úvodný citát indiánskeho príslovia o kŕmení dobrého a zlého vlka naznačí smerovanie knihy, zároveň však citát hovorí o vzájomnom prepojení agresora a obete a toho čo majú spoločné: nízku sebalásku a strach. Kniha sa snaží túto tému rozvíjať rozhovormi s agresormi, rodičmi ich obetí, psychológmi a s ľuďmi, ktorí zažili sexuálne zneužívanie. Netlačí sa tu tak na pílu, ako v dokumente, no nie je tu ani jedna bizarná scéna na odľahčenie (?), nezabudnuteľné: Co tam děláš? - Já si tam jenom něco leštím. Problematické je záverečné zaradenie rozhovoru s Petrou Hůlovou, ktorá s témou súvisí len okrajovo - spisovateľka si dala predsavzatie, že bude žiť rok bez internetu. Alebo vlastne ani nie; autorka tejto knihy sa v rozhovoroch svojich respondentov pýta, ako vnímajú internet a ich názory sú viac-menej negatívne; častý je názor (aj autorkin) že kvôli internetu v mobile je s nami stále. Toto mi trochu vadilo.
Kniha, která je v mnoha směrech pro mě zajímavější, než dokument, k němuž se pojí - poskytuje prostor tomu, co se do dokumentu už nevešlo, a to je zejména pohled "z druhé strany," čímž se do určité míry stírá černobílý pohled na tuto aktuální problematiku. Přepisy konkrétních rozhovorů s predátory, které proběhly na sociálních sítích, rozhovor s predátorem i dalšími slečnami s castingu, které nebly vybrány na pozici hereček-volavek, ale samy ze svýh zkušeností měly co říct. A v neposlední řadě i rozhovor se sexuologem, jehož odborné působení ve vztahu k léčbě deviantních osob nechci nijak zpochybňovat, na druhou stranu se nemohu vyvarovat pocitu, že přemýšlí zpátečnicky (masturbace a pohlavní život chlapců před 18. rokem je ok, ale jedná-li se o dívku, tak to pro ni do 18-ti z BIOLOGICKÉHO hlediska není vhodné?). Taktéž některé otázky autorky publikace mi přišly příliš útočné, ale kniha rozhodně stojí za přečtení.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Musela jsem si během čtení dávat pauzy. Protože některé pasáže na mě byly moc silné. Myslela jsem si, že film byl těžce vstřebatelný, ale tohle... tohle bylo hodně silný kafe.
Pokud se jako já zajímáte o vážná (dejme tomu sociální?) témata ať už v každodenním životě nebo v literatuře, tahle kniha - a samozřejmě dokument, ke kterému je vydána - vás nesmí minout. Problematika kyberšikany a zneužívání dětí online (ale i offline) je téma, které nikdy nebude probíráno dost. V knížce najdete nejen spoustu informací na toto téma, ale taky hodně zajímavých rad a myšlenek, které vám možná na chvíli uvíznou v hlavě nebo znovu otevřenou nějakou kapitolu vašeho života o které jste možná nikdy v tomhle světle neuvažovali nebo dokonce ani netušili, že ve vás je, stejně jako se to stalo mě. Celkově je to velmi silné dílo a jsem si jistá, že jí na síle přidá v první řadě shlédnutí dokumentu, bez něj se totiž knížka může zdát trochu "o ničem", jelikož se skutečně jedná o doplňěk filmu, což je důvod, proč ubírám *)
Kniha která skvěle doplňuje velmi zajímavý dokument. Za mě jsou tedy nejvíce zajímavé rozhovory s odborníky. Rozhovor mezi herečkou a predátorem mi přišel zvláštní, protože na mě predátor působil velmi arogantně...
Věřím, že dokument "V síti", který teď okupuje česká kina, jste zaznamenali. Mediální masáži kolem se zřejmě nedá zcela vyhnout a já jsem jedině pro 👍 * Kniha je doplňkem k dokumentárnímu filmu, najdeme zde rozhovory s některými herečkami, predátory, ale i oběťmi z reálného světa, jejich rodiči, lékaři a nebo také třeba Petrou Hůlovou, která se rozhodla se internetu vzdát. * Za mě hodně zajímavý počin. Samotný dokument rozhodně nenahradí, ale je takovým pomyslným stripkem do skládačky.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Tak tohle bylo opravdu hodně silné čtení. Myslím, že naposledy jsem podobné pocity měla z knihy Lolita, kterou jsem četla o prázdninách.
Tato kniha ve mně vyvolala všechny pocity, které měla: znechucení, odpor, naštvanost, lítost, porozumění, empatii. V několika případech mě dohnala až k slzám.
Rozhovory s herečkami, s lidmi, kteří byli sexuálně zneužívaní, se sexuologem, s predátory. S oběťmi i predátory.
Je mi špatně z toho, co lidé dokáží udělat. Na druhou stranu jsem ráda, že si to někteří z nich později uvědomili a snaží se to odčinit. Nikdy nevrátí to, co udělali, ale mohou zabránit tomu, aby se už nic podobného neopakovalo. A to mi dává naději, že ne všichni jsou ztraceni.
Jestli jste viděli film, kniha vám dodá další informace. Jestli jste film neviděli, knihu si přečtěte, určitě stojí za to!
Spíš než knihu jako takovou hodnotím její přínos. Číst některé pasáže bylo vyloženě brodění se morálním bahnem. A po přečtení ve mě zůstává dost paniky z uvědomění, že před tímto mám nějak uchránit své dítě. Závěrečný rozhovor s Petrou Hůlovou mi přišel mimo a ke knize mi moc neseděl.
Než se ke knížce vyjádřím, podotýkám jen, že jsem dokument V síti zatím neviděla. Mám ho ovšem rozhodně v plánu. Oceňuji ale, že jsem neměla pocit, že by titul fungoval jen a pouze jako doplněk filmu. Co se obsahu týče, knížku jsem musela často odkládat, bylo toho tolik nad čím přemýšlet, že bych to najednou asi nebyla schopna pořádně vstřebat. Rozhovory s různými lidmi na "různých stranách barikády", velice zajímavý byl i záznam z přímé konfrontace mezi jednou z hereček a predátorem.
Nejvíc mnou asi otřásl rozhovor s odsouzeným vedoucím ústeckého skauta Martinem Mertlem, přezdívaným také jako Meluzín, který spolu s jeho komplicem Piškotem zneužil více než 39 mladých chlapců, byl za to odsouzen na deset let a po 2/3 trestu podmíněčně propuštěn. Rozhovor nutí k otázce, jestli se takoví lidé dokážou napravit, plně si uvědomit závažnost svých činů, jestli jsou schopni právě té sebereflexe, a nebo jestli se jen pro okolí snaží zlepšit vlastní sebeobraz. Je zde přiložen i oskenovaný soudní rozsudek, který celé výpovědi přidává ještě více na intenzitě. Jeden ze zneužitých chlapců pochopitelně nechtěl o tématu mluvit, vracet se ke všem těm nepříjemným vzpomínkám, ovšem jeho matka se k tomu odhodlala. Poukázala na to, jak se jejím synovi podepsaly činy Meluzína a Piškota, jak mu ovlivnily veškeré plány do budoucna.
Myslím si ale, že by se někdy hodila větší objektivita. Párkrát jsem se setkala spíše s předložením myšlenky, domněnky, než objektivní informace, a to od lidí, z jejichž úst by měly zaznívat fakta.
Celkově je obsah knihy, podle mého, takovým velký předmětem k široké diskuzi, přemýšlení a porovnání postojů a názorů. mi příležitosti se odprostit od černobílého vidění predátor-oběť. Otevírá velice důležitá témata, před kterými by se neměli zavírat oči, o kterých je třeba mluvit a je třeba s tím vším něco dělat.
Přišlo mi to vlastně dost o ničem. Dokumentární film jsem viděla, ale tato kniha bohužel žádný hlubší pohled na problematiku neposkytuje. Jedná se v zásadě jen o přepis rozhovorů autorky s herečkami, predátory, oběťmi a jejich rodinnými příslušníky. Rozhovory samy o sobě působí bezcílně, jako by ani sama autorka nevěděla, kam tím vším vlastně míří. A pokládané otázky ani odpovědi nejsou stylisticky nijak zvlášť zajímavé, aby zasluhovaly tento formát. Knize by pomohlo, kdyby byl materiál z rozhovorů zpracován do souvislého textu, celé by to působilo ucelenějším dojmem, byl by prostor na hlubší prozkoumání nabízených témat, než jen zběsilé skákání z místa na místo, a celostránkové fotky na každé páté stránce. Nejpůsobivější byly záznamy skypových konverzací s predátory pořízené během natáčení. Ty totiž opravdu mluví samy za sebe.
Kniha je doprovod k dokumentárnímu filmu, sama o sobě o neobstojí. Přitom je to tak nosné téma, kdyby si autorka dala víc práce, mohla by z toho být kniha, která by přerostla dokument. Rozhovor s Petrou Hůlovou byl pro mě navíc, do knihy nezapadal.
Tématem mě kniha opravdu hodně moc chytla, ale zatím z ní nejsem úplně nadšená. Úplně nedokáži říct, jestli jsem od ní čekala něco jiného... Druhá polovina knihy mě zaujala mnohem více, ale i tak to nebylo to, co jsem od ní čekala.
Jedno pozitivum knize musím nechat, je opravdu poučná a měl by si ji přečíst každý dospělý, ale i dítě.
Knihu jsem si přečetla, až po shlédnutí filmu. Kniha by mě bez filmu asi moc nezaujala. Oceňuji, že autorka přidala také rozhovor s predátorem. Ale styl, kterým byly rozhovory vedeny se mi moc nelíbil. Ale kniha je důležitá, třeba i pro rodiče, aby věděli, co hrozí jejich dětem v online světě.
Dokument V síti jsem viděla na jaře v kině, a když jsem se dozvěděla o doplňkové knížce, původně jsem neměla v plánu ji číst. Ale když se o ní tak povídalo, začala mě lákat a po vidění kousku debaty na on-line Humbooku jsem se rozhodla jí zkusit. A jsem za to ráda. Rozhovory byli velmi zajímavé, cením s kolika různými lidmi zde byly, jak se lišilo jejich postavení - oběti, predátoři, herečky z dokumentu, odborníci... měli jsme možnost přečíst si více pohledů. Přispívá i to, že se toto téma může týkat každého z nás, o to více vás čtení bude zajímat. Při čtení jsem pociťovala lítost, překvapení, i jiné zvláštní pocity, které ani neumím popsat. Například při debatách o vztazích dítěte a rodiče se mi hlavou honily myšlenky: Jak to mám já? Jak to mají ostatní? Co až budu mít já děti? Jaký bude svět, nejen internetový za ty roky? ... Knížka mi rozhodně něco přinesla, zapůsobila na mě a mé vědomí o tomto tématu rozšířila ještě více než film. Podobné knížky, nebo i třeba dokumenty mám v plánu, at už psychologické nebo přímo o kriminálních případech, protože mě tohle zajímá.
Po dočtení knihy jsem měla velmi smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla opravdu zvědavá, protože jsem film V síti navštívila v kině a i přes jeho "otřesnou problematiku" jsem z jeho zpracováním byla spokojená. Knihu jsem kupovala s nadějí, že se filmu týká trochu víc. Rozhovory s predátory i obětmi byly velmi silné. O spoustě z nich jsem vůbec netušila. A mohu přiznat, že jsem některé rozhovory četla v slzách nebo knihu odkládala. Na druhou stranu jsem byla lehce zklamaná. A bohužel hlavně z rozhovoru mezi predátorem a jednou z hereček. Paní Těžká, ačkoliv mne ve filmu nadchla, celou dobu na mne působí i velmi sympaticky na sociálních sítích, mě v tomto rozhovoru velmi zklamala. Dokážu pochopit její znechucení jistým člověkem, ale bohužel na mě působila velmi arogantně, až jsem měla chuť celou část přeskočit. Každopádně později si reputaci napravila a kniha jako celek nebyla zase tak zlá. Určitě by ji měl dostat do rukou každý rodič nebo náctileté dítě.
Kniha zkoumá pomocí rozhovorů dopady zneužívání dětí na internetu. Vloženy jsou zde i konverzace s dětmi z inter. seznamek. Ke knize mimo herečky filmu V síti dal rozhovor jeden predáror a odsouzený trestanec Meluzín. Také jsou zde pohledy sexuologa, psycholožky, rodiče...
Kniha mi přišla zajímavá, ale nedozvěděla jsem se o kiberšikaně moc nového. Atraktivní pro mě byly přístupy k problematice různých osob. Šokovala mě asi nejvíc zpráva, rozsudek soudu k odsouzení dvou vedoucích u skautu, kde se podrobně popisovalo, co jednomu dítěti dělali. Také vhled do jejich manipulací, kdy jim rodiče věřili, tykali si, nic netušili. Vymyslet takové komploty.. aby to dávalo oběti smysl.. hrůza.
Knihu lze číst i bez zhlédnutí filmu. Za pár hodin je přečtená. A je samozřejmě poučná. Krom rozsudku soudu zde nejsou nějaké extrémy, detailní popisy, takže se nebojte ji číst.
Když jsem si knížku brala z poličky v knihovně, myslela jsem si, že to je "film v tištěné podobě". No nebylo to tak. Tím, že jsem film neviděla, tak to pro mě nebylo úplně určené - tak jsem to aspoň cítila. Ale jinak to byla dost silná kniha. Bylo toho na mě moc ke zpracování a proto jsem knížku dost často odkládala. Představa, že se tohle dělo reálným dětem/lidem... I když jsem to nečekala, bylo to pro mě dost těžké čtení.
Nevím jak objektivně hodnotit knihu s takovým obsahem. Je to těžké. Bylo mi z toho špatně, fyzicky i psychicky. Náročná četba, dokument určitě také, ale na ten jsem si zatím netroufla jít. Mluvit o takových věcech, tématech má smysl. Když si představím sebe, v tom věku (14-15 let) , děkuji nahoru, že jsem byla strašpytel, i když jsem na sítích taky byla dost aktivní...
Silné téma a příběhy, na které si každý může udělat svůj názor. Kde se stala chyba, proč k tomu došlo? Literárně horší průměr- věty se mi nečetly dobře, některé otázky divně formulované. Některé rozhovory mě ani nezaujaly a přeskakovala jsem.
Při takhle citlivém tématu bych očekávala empatičtější přístup tazatelky...V rozhovorech s predátory mi její přístup přišel až příliš chápavý, téměř omlouvající, zatímco při rozhovorech s oběťmi naopak až nečekaně konfrontační.
Bola to velmi zaujimava kniha ktoru by som odporucil precitat vsetkym rodicom. Teraz sa zacinam inak pozerat na internet a na bezpecie ktore chcem mat doma a pre svoju rodinu.
This entire review has been hidden because of spoilers.
"Príjemne" ma to prekvapilo tým, že sa autorka snaží odkrývať motívy a osobnosti predátorov. Bohužiaľ si myslím, že je to dôležité čítanie pre všetkých rodičov.
Ohodnotiť túto knihu bolo veľmi ťažké. Samotná kniha si naozaj tie tri krásne tri hviezdičky zaslúži - zlatý stredný stred. Na druhú stranu ak by som sa naňu pozerala ako na súčasť veľkého a podľa mňa osvetové projektu "V SÍTI" tak by som jej tých 5* dala.
V knihe nájdete skopírované Skype konverzácie s 3 predátormi, s ktorými si dievčatá písali. (Čo na to povedať - mne sa z tých Skype konverzácií zdvíhal žalúdok a ešte viac mi je zle, pretože sa im v podstate nič nestane. Žiadna väzba. Žiaden adékvátný trest. Niekedy mám pocit, že pomocou tohto filmu sa naučili akurát to, že sa im aj tak nič zásadného nestane.)
Dvaja predátori odpovedali na výzvu autorov projektu a ozvali sa. Jeden pokračoval iba v Skype konverzácií a odpovedal autorom na pár otázok. Druhý predátor napísal sám od seba ako prvý "Míši" a ospravedlnil sa jej. Po výzve autorov projektu sa rozhodol sa anonymne zapojiť do tohto projektu. (Miestami bol i tento pán i tak na facku. A kľudne i na dve.)
V knihe sú rozhovory s herečkami z filmu, s rôznými odborníkmi, ďalej tam nájdete príbehy i iných ľudí, ktorí sa rozhodli zazdieľať svoju príbeh a tiež je tam napr. rozhovor s Martinom Mertlom -známy z kauzy o zneužívaní v skautskom oddiely. (Mňa osobne veľmi zaujal tento rozhovor, pretože do strany 183 som si myslela, že ma už v tej knihe nič neprekvapí. Omyl.)
Čo ma však strašne točilo, bol rozhovor s Monikou Ludluvou, ktorá bola v castingu, nevybrali ju, ale i tak poskytla tvorcom svoj príbeh. To som sa počas celého čítania chytala za hlavu, pretože výroky tej slečny boli miestami fakt mimo. Na isntagrame ma vycapenú dosť provokatívnu fotku v bikinách , do toho postuje rôzne fotkym ktoré však podľa nej nereflektujú, kým naozaj je, ale paralerne tam dáva fotky, kým naozaj je a z toho si má človek vybrať. A ona podľa toho vie, kto ju skutočne pozná alebo nepozná. xD Tejto knihe by neublížilo, keby tam ten rozhovor nedali.
Kniha je ako dodatok k filmu dobrá, avšak sama o sebe bez toho, aby som videla film by mi nejako úžasná neprišla. Takže naozaj doporučujem postupku -najprv film a až potom knihu. Plus táto kniha rozhodne nie je pre deti, rozhodne nečakajte niečo podobné knihe "Kto chytá v žite".
Za mě je tato kniha velmi dobře zpracovaná. Z rozhovorů se čtenář částečně dozví, co k takovému jednání predátory vede. Dozví se to jak z pohledu predátora, tak z pohledu odborníka. Rozebírají se zde i různé sexuální poruchy jako je hebefilie. V rozhovorech je probírána třeba i historie samotných zpovídaných, ale hlavně jsou zde do detailu rozebrány jednotlivé případy, co se vlastně stalo a jaké to třeba mělo následky. V rozhovorech s odborníky se hovoří zejména o tématech jako je internet, který zapříčiňuje anonymitu atd. Tahle kniha mé hrozně vtáhla, je velmi čtivá. Rozhovory jsou sestaveny velmi dynamicky, ale i krásné chronologicky. Občas se čtenář ztratí v dlouhých odpovědích na určitou otázku. Kniha má rozhodně přidanou hodnotu, vyskytuje se zde plno informací, na které by se nemělo zapomínat a celkově kniha s filmem nabádají rodiče, aby se svými dětmi mluvili a tím takovýmto příběhům předcházeli, i když je to někdy těžké.
Prostě nemám nic, co bych téhle knize vytkla. Ale rozhodně bych doporučovala si ji přečíst až po shlédnutí filmu, poskytne vám to ucelenější obrázek o tématu celkově a odnesete si tak z knihy více.