What do you think?
Rate this book
Taková normální rodinka
Námětem knižní verze oblíbeného televizního seriálu jsou všední i nevšední situace ze života rozvětvené rodiny, v níž představitelé čtyř generací žijí pod jednou střechou.
Každý z nich má své osobité záliby, tajná přání, drobné nectnosti, ale všechny konflikty jim pomáhá vyřešit laskavý vztah jednoho k druhému a smysl pro svérázný humor.
Každý z nich má své osobité záliby, tajná přání, drobné nectnosti, ale všechny konflikty jim pomáhá vyřešit laskavý vztah jednoho k druhému a smysl pro svérázný humor.
- GenresHumor
320 pages, Hardcover
First published January 1, 1991
1 person is currently reading
10 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
December 11, 2018
Tuhle knížku jsem poprvé četl jako dítě a hrozně mě to tenkrát bavilo. Pak jsem to mnohokrát viděl v podobě seriálu, takže všechny díly znám téměř zpaměti. Bohužel už mě to tak nechytalo jako před lety. Pořád je to dobrý, ale doba prostě trochu pokročila. Přijde mi to takové milé, roztomilé, ale hodně "pro pamětníky".
February 10, 2020
Začátek mě nebavil, ale babička, tetička a pan Koníček to vylepšili.
Káča je otravná, o Raubířích ani nemluvím.
Autorka občas neudržela myšlenku.
s. 37 A Petr s nosem v novinách vyjídal lžící vrchovatý kastrol.
s. 38 vzdychl Petr a odstrčil uspokojeně talíř od sebe ... a vzal zkamenělému Petrovi z ruky vidličku, která zvonila v úleku o talíř
s. 84 „Je to tu přece Jedlová dvanáct?“
s. 195 přijeďte okamžitě do Jedlové čtyři
Na s. 18 se sice mluvilo o párečku, ale jinak to byly Poldinky (např. s. 128 zdvihal jednu i druhou Poldinku ), a najednou je jedna z nich Poldínek (s. 202)? Aby to potom zase byly Poldinky?
s. 208 Pavla (...) a chvatně projížděla s kočárkem do kouta haly, aby nepřekážel.
Aby pak chlapům v hale připomněla: s. 213 „A ten Sunar Honzíčkovi!“ připomenula Pavla. „Já nechala nahoře otevřené dveře, abyste ho slyšeli, kdyby se probudil.“
s. 281 klekaje k prádelníku a vytahuje nového Myslivce na světlo boží. „Já jen tak všeobecně, naše ženské to nevědí-“
To by musely mít sklerózu.
s. 248 A sledována udivenýma očima ženských a trochu nervózníma mužských, babička zamířila přímou cestou k prádelníku, jistým hmatem zalovila pod prádlem a vítězně vytáhla láhev Myslivce.
s. 284 jako Mikuláš, co přijde na Mikuláše (...) my budeme mít nového vnoučka
Pak slaví Vánoce v srpnu a „Mikuláše“ mají pod stromečkem (s. 320). To máme bratru tři měsíce předstih.
s. 309 „Tati a budeš tu na Štědrej večer?“ staral s Pavlík. (...)
„No to určitě,“ odpovídala za Petra paní Hanáková. „Přece pod stromečkem musí být rodina pohromadě!“
„Bohužel (...) má to být nejméně na osm měsíců.“
To je divení, to přece už věděla.
s. 307 „Vy jste dobrá, maminko,“ usmál se Petr. „Přes Vánoce tam budu!“
„Přes Vánoce!“ klesla paní Hanáková do nejbližší židle.
s. 314 „jak já jsem vás přiklopila tou taškou!“ kuckala paní Hanáková.
Na s. 9 atd. to byl košík.
Na konci je rozhovor R. Rohála s autorkou. Poněkud matoucí.
s. 324 a ještě neskončila psaním, jak mi prozradila v našem rozhovoru
s. 327 Opravdu se nechystáte ještě něco nového napsat?
(...) ale já už jsem přece jenom paní v letech a už se mi ani moc nechce. Navíc se domnívám, že jsem toho už napsala dost.
A z toho RR usoudil, že s psaním ještě neskončila?
s. 72 hodilo [hodila]
s. 106 naklonika
s. 124 modlící kobereček
s. 181 „ Tedy
s. 188 škubla, „Jak
s. 193 „ Vstaňte
s. 202 mu [mi]
s. 206 Daapadesát
s. 213 ProKristapána
s. 223 Petr, „Ještě
s. 226 žádné mixéry nebyla
s. 121 tetičkut
s. 235 vši [vší]
s. 258 nevšímla
s. 272 Budě [Bude]
s. 298 byla [byly]
s. 324 paní Němo-tová, která
Zásadně používá „štrůdl“ (s. 47, 49, 52 atd.).
čárka - s. 7, 148, 261, 271, 284, 290, 309
uvozovky - s. 154, 155, 156, 167, 170, 171, 183, 186, 196, 259,198, 202, 204 (2x), 211, 213, 25, 227, 229, 232, 253, 259 (3x), 262, 266, 269, 278, 282, 283 (2x), 290, 312, 326, 327
ji/jí - s. 39, 276
mě/mně - s. 34
špatné dělení slov - s. 122
Káča je otravná, o Raubířích ani nemluvím.
Autorka občas neudržela myšlenku.
s. 37 A Petr s nosem v novinách vyjídal lžící vrchovatý kastrol.
s. 38 vzdychl Petr a odstrčil uspokojeně talíř od sebe ... a vzal zkamenělému Petrovi z ruky vidličku, která zvonila v úleku o talíř
s. 84 „Je to tu přece Jedlová dvanáct?“
s. 195 přijeďte okamžitě do Jedlové čtyři
Na s. 18 se sice mluvilo o párečku, ale jinak to byly Poldinky (např. s. 128 zdvihal jednu i druhou Poldinku ), a najednou je jedna z nich Poldínek (s. 202)? Aby to potom zase byly Poldinky?
s. 208 Pavla (...) a chvatně projížděla s kočárkem do kouta haly, aby nepřekážel.
Aby pak chlapům v hale připomněla: s. 213 „A ten Sunar Honzíčkovi!“ připomenula Pavla. „Já nechala nahoře otevřené dveře, abyste ho slyšeli, kdyby se probudil.“
s. 281 klekaje k prádelníku a vytahuje nového Myslivce na světlo boží. „Já jen tak všeobecně, naše ženské to nevědí-“
To by musely mít sklerózu.
s. 248 A sledována udivenýma očima ženských a trochu nervózníma mužských, babička zamířila přímou cestou k prádelníku, jistým hmatem zalovila pod prádlem a vítězně vytáhla láhev Myslivce.
s. 284 jako Mikuláš, co přijde na Mikuláše (...) my budeme mít nového vnoučka
Pak slaví Vánoce v srpnu a „Mikuláše“ mají pod stromečkem (s. 320). To máme bratru tři měsíce předstih.
s. 309 „Tati a budeš tu na Štědrej večer?“ staral s Pavlík. (...)
„No to určitě,“ odpovídala za Petra paní Hanáková. „Přece pod stromečkem musí být rodina pohromadě!“
„Bohužel (...) má to být nejméně na osm měsíců.“
To je divení, to přece už věděla.
s. 307 „Vy jste dobrá, maminko,“ usmál se Petr. „Přes Vánoce tam budu!“
„Přes Vánoce!“ klesla paní Hanáková do nejbližší židle.
s. 314 „jak já jsem vás přiklopila tou taškou!“ kuckala paní Hanáková.
Na s. 9 atd. to byl košík.
Na konci je rozhovor R. Rohála s autorkou. Poněkud matoucí.
s. 324 a ještě neskončila psaním, jak mi prozradila v našem rozhovoru
s. 327 Opravdu se nechystáte ještě něco nového napsat?
(...) ale já už jsem přece jenom paní v letech a už se mi ani moc nechce. Navíc se domnívám, že jsem toho už napsala dost.
A z toho RR usoudil, že s psaním ještě neskončila?
s. 72 hodilo [hodila]
s. 106 naklonika
s. 124 modlící kobereček
s. 181 „ Tedy
s. 188 škubla, „Jak
s. 193 „ Vstaňte
s. 202 mu [mi]
s. 206 Daapadesát
s. 213 ProKristapána
s. 223 Petr, „Ještě
s. 226 žádné mixéry nebyla
s. 121 tetičkut
s. 235 vši [vší]
s. 258 nevšímla
s. 272 Budě [Bude]
s. 298 byla [byly]
s. 324 paní Němo-tová, která
Zásadně používá „štrůdl“ (s. 47, 49, 52 atd.).
čárka - s. 7, 148, 261, 271, 284, 290, 309
uvozovky - s. 154, 155, 156, 167, 170, 171, 183, 186, 196, 259,198, 202, 204 (2x), 211, 213, 25, 227, 229, 232, 253, 259 (3x), 262, 266, 269, 278, 282, 283 (2x), 290, 312, 326, 327
ji/jí - s. 39, 276
mě/mně - s. 34
špatné dělení slov - s. 122
March 26, 2022
Poslouchala jsem jako audio knihu a v podání Terezy Bebarové naprostá paráda! :) Humorný příběh, skvěle vykreslené postavy a zápletky ze života. Líbí se mi autorčiny slovní obraty. Ani na okamžik jsem se nenudila. Nečekala jsem, že by mě zrovna tahle knížka tolik bavila a teď bych si ji dala znovu :) Doporučuji všema deseti!
Jediné, čeho jsem si všimla, že se hodně opakovala jedna a ta stejná zápletka - někdo něco řekl a formou „tiché pošty“ se k poslednímu člověku doneslo něco zcela opačného. To mě sice moc bavilo, ale když už to tam bylo poněkolikáté, říkala jsem si, že by to chtělo změnu, ale nic, co by mě při poslechu rušilo. Kdybych knihu četla klasicky, asi bych si toho ani nevšimla :)
Jediné, čeho jsem si všimla, že se hodně opakovala jedna a ta stejná zápletka - někdo něco řekl a formou „tiché pošty“ se k poslednímu člověku doneslo něco zcela opačného. To mě sice moc bavilo, ale když už to tam bylo poněkolikáté, říkala jsem si, že by to chtělo změnu, ale nic, co by mě při poslechu rušilo. Kdybych knihu četla klasicky, asi bych si toho ani nevšimla :)
November 30, 2018
Měla jsem trochu obavy, jestli byl dobrý nápad číst knihu, když seriál znám málem zpaměti, jestli mě kniha nebude nudit. Obavy se rozplynuly během první kapitoly. Znalost seriálu nebyla na škodu, právě naopak, aspoň jsem si popisované scény vybavovala v nezapomenutelném provedení Dany Medřické, Zdeňka Řehoře, Jaromíra Hanzlíka, Eduarda Cupáka, Marie Rosůlkové, Jany Štěpánkové, Daniely Kolářové a dalších, a celou dobu jsem se výborně bavila. A stejně jako v seriálu, i v knize jsem si nejvíc užila část Škola manželů.
March 3, 2019
Skvělá knížka. Nadčasový smysl pro humor a mezilidské vztahy podle mě osloví všechny věkové kategorie.
Displaying 1 - 5 of 5 reviews