„E de ajuns să-mi mijesc ochii și gata, am și ajuns acolo și pînă și prin pîcla asta subțire văd totul cît se poate de limpede. În primul rînd, o casă. O cunosc din descrieri și din atîtea schițe făcute cu stîngacie, știu multe despre ea dar, una e să știi din auzite și alta e să vezi cu proprii tăi ochi.“
Narodil se 19. 11. 1924 v Praze. Vystudoval obchodní akademii (maturoval v r. 1943). Od roku 1944 pracoval v továrně Avia Letňany. Zde se také zapojil do odboje. Vysokoškolského studia estetiky zanechal. Od roku 1952 pracoval v aparátu Svazu československých spisovatelů. Od roku 1960 byl spisovatelem z povolání. Po roce 1973 dramaturgem Filmového studia Barrandov. Zemřel 24. 2. 1979 v Praze.
„Ale co zmůžeš proti světu,když už jej staří tak beznadějějně zpackali? Vletěls do něho bez vlastní viny. Vybral by sis onačejší,ale nikdo se neptal.“
Млада двойка решава да се откаже от предначертания си живот в Прага и да отиде в затънтен планински район, за да живее в "Лисичата воденица", отдалечена даже от последното село, и да я преустрои като "къща за гости"/изразът не се използва, прекалено е съвременен/. Младият философ и учителка пристигат с трофеен автомобил на име "Самсон" и живеят близо година без електричество. Разказът се води от името на момичето, така че е повече емоционален, отколкото практичен за оцеляване и градене в тези условия. Все пак интересно и различно четиво.
Din cînd în cînd e plăcut să citești o carte în care nu se prea întîmplă nimic. Dar, dacă tot nu se-ntîmplă nimic, ar fi fost drăguț să fie limbajul mai puțin clișeistic (că ar fi cam mult să cer niște personaje mai adînci).
Knizka, kterou asi kdysi cetly holky v 16 letech na koupalisti.
Petr a Ludmila, prave dostudovani filozof a ucitelka, se rozhodnou opustit Prahu a usadit na Sumave, kde chteji otevrit hospodu s ubytovanim v zapadlem koutu lesnatych hor. Psano formou deniku z pohledu vypraveni Lu.
Par zajimavych myslenek, inspirace pro citoslovce, kterymi lze castovat druheho (at uz jste na nej nastvani, nebo naopak neskutecne radi, ze ho mate) a taky odkaz na Michala Montaigne. Neznal jsem. Ta jeho knizka "Eseje" vypada dobre.
Jinak me to moc nezvalo. Popis prirody je nic proti tomu, jak to zvlada Nevrly, kdyz vypravi sva putovani prirodou. Vyslovene myslenky a zpusob popisovani stesku po domovu a pohodli Prahy znaci, ze Otcenasek si asi nic podobneho na vlastni kuzi neprozil...
Byla to vsak ok oddychovka po vecerech po sluzbe v nemocnici.
În general nu citesc cărți din această categorie însă...titlul m-a atras ca un magnet (chiar dacă nu ar trebui să „judeci o carte după copertă”). Totuși m-a surprins plăcut prin descrierea unui peisaj montan superb dar și prin povestea simplă dar sinceră între cei 2 protagoniști. De asemenea, cred că am citit cea mai frumoasă descriere a persoanei iubite („felul cum pui florile în vază” lovindu-mă mai altfel - pagina 133) dar am și râs cu nesaț datorită unei simpatice dar totodată afurisite căprițe. Vă las cu câteva citate ce mi-au ajuns la suflețel: „Oamenii fericiți - și asta chiar și atunci când se tem să mărturisească - sunt o realitate oarecum ciudată...Nu știu exact de ce. Poate că, prin ceea ce au ei, oxigenează aerul!” „Omul parcă n-ar trebui să încerce să pătrundă pentru a doua oară în rai - asta l-ar putea duce la pierzanie.” „Niciodată nu bănuisem că frumosul poate îndurera o inimă în felul ăsta - și frumusețea era multă, prea multă pentru o inimă obișnuită!” „Câtă vreme au fost nemuritori, probabil nici nu și-au dat seama că trăiesc.” „Probabil că omul nu trebuie să se bucure prea mult în așteptarea unui anumit lucru, nu crezi? Pe tine nu te-am așteptat, nici măcar n-am știut că ai să-mi apari în cale, tu, ca să zic așa, ai căzut din cer sau din lună - și de aici mi se trage totul!”
Вдъхнови ме творческото настървение, с което този автор се хвърли в гледната точка на героинята си, с месечно неразположение още от първата сцена. Бях готова да хукна към недовършения си ръкопис, където разказвам история от мъжка гледна точка и да се боря с наудобна спонтанна ерекция. За жалост заспах.
Prijemne, nenarocne pocteni. Pribeh o Petrovi a Ludmile, kteri mesto vymeni za sumavskou samotu v prirode. Je tu spoustu veci k zamysleni, zadna “rychlokvaska”, kterou jednou prectete a poslete dal. Tuhle knizku si v knihovne rada necham.
Postmoderně pěkné, narážky na náboženství, přestavba pozemku na Šumavě dvěma nepraktickými intelektuály z Prahy, téma: změny životu lidi s postupem komunismu, milé
Tragikomický příběh mladého páru, který se rozhodne vyměnit svůj nalajnovaný život v pražském paneláku za samotu na Šumavě - může být něco víc poetického? :-)