Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.
Miřenka Čechová je současná česká představitelka tanečního a fyzického divadla, režisérka, spisovatelka a pedagožka. Absolvovala Taneční konzervatoř v Praze (obor klasický balet), DAMU (obor Alternativní divadlo, MgA.) a HAMU (obor Nonverbální divadlo, Ph.D.). Také získala Fulbrightovo stipendium a působila na American University ve Washingtonu, D.C., kde vyučovala fyzické divadlo. Žije střídavě v Praze a v New Yorku.
Je spoluzakladatelkou divadelní skupiny Tantehorse (společně s českým mimem Radimem Vizvárym) a také spoluzakladatelkou umělecké skupiny Spitfire Company (společně s Petrem Boháčem). Je autorkou dvou knih - Miss AmeriKa (2018) a Baletky (2020). Podle knihy Miss AmeriKa také zinscenovala stejnojmenné představení v Divadle Ponec.
Baletky Miřenky Čechové jsou syrové, upřímné a velmi nespisovně napsané. Jedná se o neuvěřitelně čtivou zpověď z baletní konzervatoře ve řvoucích devadesátkách - jen je škoda, že na konec si autorka nenechala víc prostoru. Pokud si ale chcete přečíst něco jiného, neobvyklého a silného, tohle si musíte přečíst. 4/5*
Baletky. Ještě jsem je nedočetla, ale už dobře v půlce jsem věděla, že jsou skvěle napsané. Miřenka Čechová je stejný ročník narození jako já a popisuje svět, který je mi blízký, protože jsem do něj sama nakoukla. Jen z jiného tanečního úhlu pohledu. Tanec, ať je jakýkoli, toho má totiž spoustu společného. Je to takový mikrokosmos, který nemá šanci úplně pochopit nikdo, kdo ho není součástí. A když už do něj patříte, tak jím žijete, a je úplně jedno, jak uhozené se to vašemu okolí může zdát. Baletky nejsou o éterické kráse baletu, jsou spíš o té druhé ošklivé stránce, kterou běžný smrtelník nikdy nenahlédne. Ve svých tanečních letech jsem se těmhle extrémům nikdy ani nepřiblížila, ale i tak vím, že tanec dovede být plný přetvářky a čirého zla, nenávisti a bolesti. A beznaděje. Ale v tom, jak moc může spojovat i rozdělovat a měnit životy, je jeho největší kouzlo. A o tom všem jsou Baletky. Autentické jak nohy otlačené z tanečních bot. Au.
Do knihy jsem se pustila hlavně díky zhlédnutému rozhovoru s autorkou v DVTV (který mě velmi nalákal). A tak jsem ke knize přistupovala s určitým očekáváním - ale bohužel, ve finále to bylo celé hrozně předvídatelné, opakující se - pocity baletek, jejich reakce na extrémní fyzické i psychické vypětí. Projevy vzdoru a rebelie. Každá se s tímto prostředím vypořádává trochu jinak - všechny ale ve finále podléhají sebemrskačství, pocitu, že bez baletu nejsou nic a že tohle je jedinej svět, kterej existuje.
V knize se setkáváme se šikanou, s anorexií i bulimií, do extrému vyhnaným očekáváním (balet je celej tvůj svět, snaž se, nežer, funguj!!) a tím, jak autorka v průběhu let objevuje sama sebe, svou cestu a to, jakým způsobem chce vlastně žít. Kariéra baletky (proboha co děláš, balet byl tvým snem celej tvůj život. všechny tvé kroky k tomu směřovaly. a nebo ne?) najednou není tím jediným, co jí zajímá a čím by chtěla být. Přichází hlad po vzdělání. Nebýt jen tělem. Nebýt jen jednou z davu.
Líbily se mi deníkové zápisy, které sem tam prokládaly klasický text. Zároveň zde byla i vedlejší dějová linka ohledně hledání genderové identity - ta ale za mě byla velmi plochá a podaná velmi fádně. Ale zároveň chápu, že to pro příběh samotný nebylo až tak důležité a autorka to nechtěla více rozvíjet (?)
Tak toto ma naozaj bavilo. Nebvykle poskladaný text, autentické, cynické, miestami veľmi drsné, hovorový jazyk, rozprávanie o (ne)živote a (ne)budúcnosti baletiek.
"Víš, proč jsou baletky navenek tak milý, skromný, usmevavý a submisivní? Protože jsou zkrocený. Víš, jak sa krotí medvíďata? To je proste hodíš na rozpálenou plotnu a oni začnou bolestí poskakovat na zadních, což potom na povel opakujou i bez plotny. Ta zkušenost je zformovala. Vypálila z nich instinkt a kvůli bolesti a strachu je ochočila."
Přesně tak jsem si balet představovala, v tomto směru to žádné překvapení nebylo. Asi bych byla nadšenější, kdybych to četla ve věku hlavní postavy. A co to mají všichni teď s těmi divokými devadesátkami? Úplně stejně divoké je každé dospívání a nepochybuju, že se stejně divoce kalí i teď.
Nečakala som, že to bude až také čítavé. Autentický, veľmi detailný opis každodenného života budúcich baletiek (teda tých, ktoré to fyzické aj psychické peklo vydržia).
Styl jazyka mi přišel akorát tak naléhavý, psaní v 2. osobě dodávalo příběhu větší důraz a uvěřitelnost. Měla jsem dojem, jako by mi autorka někde své zážitky vyprávěla, a podobně jako by ji hnal dopředu tok řeči a potřebovala se ze všeho vypovídat, tak i mě hnala dopředu chuť rychle číst a rychle vstřebat. Vzbuzovalo to u mě navíc touhu ptát se, nabídnout i rameno k poplakání, poklepat tu holku po zádecha chvíli ji pevně držet (i když bych se asi bála, abych ji nepřelomila). Zákulisí baletní školy bylo popsáno autenticky, ač člověk něco tuší, nedochází mu celý rozměr toho, jaká je to dřina, fyzická, ale i psychická. Fakt jsem za ten vhled byla ráda. Navíc se to odehrávalo v podobné době, jako jsem já dospívala a leckterá místa mi tak byla velmi známá a to člověka jako ještě víc k vyprávění přimkne, připadá si pak hlavní postavě ještě blíž.
Uf. Bylo to hrozně hutný ale fakt dobrý. Navíc je to asi poprvý, co mi využití du-formy připadalo jako opravdu dobrá stylistická volba.
Baletky představují odvrácenou tvář baletu. Bolest, odříkání a neutuchající marnou snahu vyhovět často nedosažitelnému ideálu. To, že se do velké míry jedná o autobiografii, dodává příběhu na síle. Kontrast mezi krásou baletu na jevišti a krutou realitou za oponou je podán s mimořádným citem a sugestivností, čímž čtenáře nutí zamyslet se nad cenou, kterou baletky platí za své umění.
Zvlášť působivě je zpracováno téma tělesnosti. Tělo je zde prezentováno jako nedokonalý a selhávající nástroj, zdroj nechtěné touhy cizích mužů, ale zároveň jako nezbytná součást vlastní identity, která se v tvrdém baletním světě sešňerovaném pravidly často ztrácí.
Protože když přestaneš být baletka... co budeš pak?
Syrové, drsné, náročné. Téměř půlku jsem přečetla v čekárně u doktora a nemohla se odtrhnout. Na úsporný nespisovný jazyk jsem si zvykla rychle. Balet je mi naprosto vzdálený i jako divákovi a po přečtení Baletek mi tohle umění není o nic sympatičtější. Sorry holky, sorry kluci. Kdybych knihu četla v pubertě, určitě bych dala šest hvězd z pěti. I teď nad příběhem budu ještě nějaký čas přemýšlet.
Balet jako disciplína, která jde až na dřeň. Fyzickou a duševní. Originální jazyk a styl, ostrý jako břitva. V době mého dospívání by to byla pro mě tutovka, za 5 hvězdiček, neboť jsem se snažila být taky jak velká intelektualka s tlustou knihou v kavárně. Dnes mě tolik číst o randění nactiletych, fetu a chlastu nebere. Ale knize fandím!
Kniha je psaná čtivým jazykem a věřím, že věrně popisuje zkušenost z konzervatoře. Autorka nicméně otvírá mnoho velkých témat, která však pak zůstávají viset, nejsou uzavřená, rozpracovaná... Kniha klouzá po povrchu a více méně je jen koláží opakovaných popisů večírků a fyzické bolesti z tréninků. Na odreagování dobré, ale hlubší dojem to nezanechalo...
Syrové a drsné čtení. Perfektní náhled do náctileté duše. A ten jazyk! Ten plynul bez jediného zadrhnutí směrem k cíli. No jasně, že jsem si autorku musela vygůglit, přečíst pár rozhovorů, jinak by to nešlo uzavřít. A chvílema jsem litovala, že mě umělecký svět (obecně myšleno, ne pouze ten taneční) devadesátek minul.
Táto kniha úplne vyvrátila moje predstavy o baletkach. Pretože byť baletkou je sakra ťažké. Hodiny driny, nacvicovania, privrzovania si nartov pod skriňu, žiarlivosti.. Nehovoriac o poruchach príjmu a neustálej potrebe byť najlepšou. To sa na človeku podpíše a prežijú len najsilnejší. Toto bola silná emocionálna jazda. Odporúčam, aj keď sa to nečíta ľahko.
Je to čtivé jak blázen, drsné, místy až děsivé. Být o dvacet let mladší, asi to se mnou hodně zamává. Dnes už cítím spíš tichou lítost. Té bolesti, všech forem bolesti, je tam prostě strašně moc. A odměn za ni málo.
Syrovej jazyk, slova seká ani se nenadechne, přesto poeticky. Tak to mám ráda. Existují rozpory, že je obsah příliš přehnaný, že to takhle nebylo. Nedokážu posoudit, nicméně vylíčeno je to bravurně. Spíš než zásadní myšlenky předává emoce.
Autorka si jako téma své druhé knihy (debutovala v roce 2018 Miss AmeriKou) zvolila tělo a jeho proměny. Nejvýraznějším motivem je samozřejmě samotný balet a tvrdá škola s despotickými kantory, kteří přikazují mladým dívkám, jak mají vypadat, kolik mají vážit, a že tu poslední piruetu ještě určitě zvládnou. Kromě fyzické stránky je tak do značné míry ovlivňována hlavně psychika žaček a mnohé takový nápor neustojí anebo jim prostě jen moc vyrostou prsa, a tak letí. Druhým větším tématem knihy je hledání bratra, který právě prochází přeměnou genderu. Jeho tělo se tak, podobně jako těla baletek, transformuje. Dílo je psáno mou milovanou du-formou, Miřenka tak velmi účinně apeluje na čtenáře. Přesto jsou Baletky psány jakoby s odstupem, chladně, věcně, krátkými větami i v krátkých kapitolách. Textem občas prokmitne i deníkový zápis, a tak, ač autorka upozorňuje na to, že dílo není striktně biografické, máte pocit jako že nahlížíte do něčího soukromí, ale že vás ten někdo nechce pustit zas až tak blízko. Co bych knize vytkla, je určitá repetitivnost řečeného. Při čtení se určitě připravte na to, že o zakrvácených nohách, drilu ve zkušebnách i o bouřlivých večírcích uslyšíte mnohokrát. Ono to má asi své opodstatnění, život na konzervatoři patrně takový prostě byl, jen to na mě v textu už působilo trochu rušivě. Rovněž rovina věnovaná transgenderu mohla jít více do hloubky. Je to zajímavá paralela k proměně těla tanečnic, Čechová tedy mohla rozvinout potenciál tohoto druhotného příběhu. Ač mám ke knize jisté výhrady, musím vyzvednout téma jako celek a pochválit jistě zaslouží i grafické zpracování. Miřenka touto knihou vyslala ostrou sondu a já si jí za to moc vážím.
Dovolím si byť úprimná - vďaka Baletkám sa cítim lepšie, že nie som baletka. (Niežeby som niekedy skutočne ašpirovala ňou byť - len v mojich fantáziách, kde často zvládam napríklad aj bojové umenia alebo futbal.) Pre mňa ako dievča, vyrastajúce tiež v 90. rokoch, sledujúce útržky videoklipov na MTV a so záľubou v umení, bolo zvláštne upokojujúce čítať, že ten baletný (alebo možno aj vo veľkej miere umelecký?) svet nie je aký krásny, ligotavý, bezbolestný, éterický a šťastný. Späť ku knihe - výborná! Jazyk mi prišiel tak správne surový, vety tak správne dlhé, aby vyjadrili tú túžbu, bolesť, prázdno a chlad. Cigaretový dym v nevetranej studenej chodbe, staré linoleum a prach v škárach medzi parketami - taká bola atmosféra knihy a bol to čitateľský zážitok.
Tak tohle byla síla. Každá škola je očividně svůj vlastní svět... a nahlédnutí pod pokličku baletu bolelo. Užití du-formy tu fungovalo skvěle a i navzdory těm těžkým tématům se to četlo strašně dobře. Zajímavé zakomponování paralely mezi sestrou a hlavní hrdinkou. Zřejmě to bude jeden z letošních nejsilnějších zážitků.
Chvilkama mi přišlo, že někdo vzal moje deníky a udělal z nich knížku. Nejsem sice baletka, ani jsem nebydlela na intru, ale pocity v pubertě jsem měla podobný, podniky vymetala stejný a měla podobný zážitky. Tak až jednou budu chtít vnoučatům přiblížit svoje mládí...
Tohle byla syrová a místy i hodně surová jízda, naservírovaná tak, jak to mám ráda: v náznacích, zámlkách a narážkách. A děkuji prozřetelnosti, že i bez téhle knihy jsem nikdy neměla ambice vidět své dcery na prknech Národního.
Téměř naturalistická próza, ze světa hopsalek a labutí. Labutě vraždí svoje mláďata, když poznají, že jsou moc slabá. A přesně to se děje i tady. Naprosto dokonalá a jak říkáme my mladí, real knížka. Dokonalost a senzace. Jsem v ohromení.
Ťažké témy, no osviežujúci spôsob písania. Až v polovici knihy som si uvedomila, že autorka píše v druhej osobe jednotného čísla, s čím som sa možno nikdy nestretla, alebo len výnimočne. Táto osobná výpoveď náročných rokov dospievania vo veľmi špecifickom prostredí nepohne len málokým.
Za pozlátkem křehkosti, ladnosti a elegance se skrývá bolest, krutost a syrovost. Do toho divoké devadesátky. Jednoduše napsané, čtivé, rychle mi to uteklo. Trochu jsem tušila, že baletní škola nebude med, a člověka překvapí spousta věcí. Za to zajímavá sonda do života studentek baletu.
Toto je jedna z mála kníh, kde mi rozprávač v druhej osobe ako štylistická voľba dáva zmysel. Čo sa týka obsahu, ľahko by som ju mohla odpísať ako torture porn, utrpenie pre utrpenie, avšak dobre viem, že opísaná baletná drina nie je nijak prikrášlená. Memoáre vo forme akýchsi príhovorov k vlastnému mladšiemu ja mi prídu celkom vydarené, pripadajú mi ako logický spôsob zachytenia všetkého toho hnevu a zúfalstva puberty zošnurovanej v tanečných špičkách, ktorému neuľavilo ani to drogové šialenstvo 90-tych rokov. Krátke kapitolky uľahčujú obracanie stránok, vzbudzujú pocit rýchlo prelúskanej knihy, avšak nechtiac len podtrhujú jednorozmernosť výpovede. Rada by som ju nazvala priamočiarosťou, ale z tohto textu mám skôr dojem, že šlo viac o terapeutické písanie než o literárnu ambíciu (hoci i tá sa tam nájde). Nech už bol zámer autorky akýkoľvek, podarilo sa jej vtiahnuť ma do jej sveta natoľko, že kúpu knihy neľutujem, i keď to čítanie skôr bolelo.
Čtecí maraton pokračuje, jednak jsem se na baletky těšila a jednak po večerech zběsile čtu všechno, co není klasika / domlouvání, že nejsi nic a nic neumíš známe dobře z kasu, aspoň jsme ale na rozdíl od baletek neměli fyzické týrání a trápení hladem / přečti si, jak někdo má úplně jiný život / stejně nakonec všem nezbyde nic jiného než to prostě nějak přežít / přečteno celé na posezení za jeden večer / #copravectu #baletky 📚
Life choices / choices to je každého věc, ale nemyslím si, že by nějaké dítě mělo tímhle procházet jenom proto, aby se táta mohl chlubit "moje dcera je baletka."
Chci říct, že je to o takovýmtom dospívání, ale to vlastně není ani pravda, když těm holkám je na začátku deset.
Alkohol, drogy a spousta psychického a fyzického utrpení, ale takhle si to všichni představujem ne? Víme, že zatím je jenom pot, krev a slzy, ale stejně si s tímhle vědomím sedáme do divadla?
Trans brácha jako další životní překvápko.
Dobrý ale je, že můžeš kdykoliv od základů překopat vlastní život. Pak už ani nezačínáš od začátku, ale ze zkušenosti, což je ten skutečný rozdíl, na kterém záleží.
Toto je prvýkrát, čo mi na Goodreads chýba pol hviezdičky. Lebo toto nebola úplne štvorhviezdičková kniha, ale zároveň mi tri hviezdičky a hodnotenie “dobré” pripadá prislabé. Alebo možno len nie som cieľovka. A tiež nerozumiem tým ostatným pochvaľným recenziám.
Chýbal mi ucelený dej. Strácala som sa v časovom horizonte, raz rozprávačka/hlavná postava hovorila o svojich dvanástich, potom mala zrazu sedemnásť a opäť štrnásť. Ani po 24-hodinách po prečítaní knihy vlastne celkom neviem, čo bolo hlavnou zápletkou a či tam nejaká bola.
Zachytila som ale silnú emóciu knihy - surovosť, zúfalstvo, túžbu, osamelosť. Miestami aj radosť a smiech, ale aj to len cez cynizmus. To sa autorke nesmieme podarilo. Nebolo mi pri čítaní ľahko a keď som zistila, že autorka čerpala aj zo svojich vlastných denníkových zápiskov, tak mi bolo ešte ťažšie.
Ak si chcete prečítať niečo ľahké a osviežujúce, po tomto nesiahajte. Ale ako drsná dráma vás to bude baviť.
Váhala jsem, jestli nedát čtyři hvězdičky, knížka je velmi čtivá a svěže napsaná. Ale trochu mi vadil ten sebelitující tón. Nechci zpochybňovat nebo zlehčovat dřinu a stres, které baletky mají, ale myslím, že tímhle si musí projít každý, kdo chce být v něčem velmi dobrý a má ambice, ať už jde o vrcholové sportovce, umělce, nebo špičkové vědce. Ve všech oborech se najdou učitelé/kolegové, kteří vám nebudou úspěch přát. A pocit nepochopení a osamělosti asi zažil každý dospívající.