Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto "u sebe" je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme. Otevírá se tady to vzácné, podstatné a posvátné. Vždyť nakonec bytí, otevřenost a pravdivost v životě nebo láska poukazují na totéž. Kniha rozhovorů s Annou Hogenovou je knihou o životě a živé filosofii.
Pokud bych měl hvězdičkami hodnotit sílu myšlenek, kterými paní Hogenová ke mně coby čtenáři promlouvá, bezpochyby bych zvolil nejvyšší počet. Pakliže zde mám spíše hodnotit knihu jako takovou, tedy knihu jako celek, ubírám od plného hodnocení část. To proto, že by si kniha zasloužila jinou redakční práci s rozhovory. Mnohokrát se nám dílčí témata a motivy vracejí do hry, ne nutně to musíme brát jako výtku, ale leckdy jde poznat, že tazatel zkrátka "jenom" naslouchá a velmi málo se ptá. A až při našem čtení se odkrývá slabina takového přístupu. Kniha by proto mohla být klidně o třetinu kratší, byla by velmi intenzivní. A dost možná by vůbec bylo nejlepší, kdyby se upustilo od formátu rozhovoru a Michal Slaninka by výpověď paní Hogenové zpracoval do tematických celků, "vysebral" to, o čem zejména Anna Hogenová vypráví a přemýšlí. Nicméně, přes tyto výtky ke zpracování, rozhodně je to kniha, která do člověka vstupuje. A to je moc vzácné.
Rozhovor psychoterapeuta a filozofky o potrebe, podstate a spôsoboch starotlivosti o dušu a ďalších patočkových myšlienkach. Nie náhodou sa AH stala "populárnejšou" práve v pandemickom roku 2020.
Knížku jsem si koupila po poslechu několika rozhovorů s paní Hogenovou, které jsou skvělé (na DVTV, Radio Wave, podcast Deníku N). Myslím si ale, že právě tyto rozhovory představují její myšlenky lépe než kniha, přestože trpí časovým limitem. Možná je to také tím, že je prováděli novináři, kteří se nejen ptají na otázky, ale chtějí i srozumitelné vysvětlení konceptů, o kterých se mluví. Každopádně bych na knihu určitě nezanevřela, jen bych doporučila mít před čtením alespoň základní přehled o filosofických pojmech a filosofii obecně, protože autorka velmi často odkazuje na jiné filosofy.
Kniha velmi hezky doplnuje a rozviji myslenky Anny Hogenove, ktere znam z jejich rozhovoru a podcastu. To, ze jsem pred ctenim slysela nektere jeji rozhovory a myslenky, byla vyhoda a v knize jsem netracela orientaci. Format rozhovoru se me libil, byt otazek bylo nekdy malo nebo byly spis doplnujici, nez rozvijejici. Myslenky z knihy do me krasne vstupuji a podporuji v dalsim premysleni a ptani se dovnitr sama sebe.
Za me to bylo tezke vubec docist. Nejedna se o rozhovory, ale spis o monolog pani Hogenove. Sem tam do to vstoupi 'dotazujici' se svou slovenstinou... Spatne citelna kniha, pokud nejste filozof a nemate zaklady filozofie (vzpomnela jsem si na zakladni skolu o zelve a sipu..). Vety nedavaji smysl, nektere slova snad v cestine ani neexistuji. Pani Hogenova spis cituje kdo co rekl nez aby to bylo z jeji hlavy ci duse. Casto pouziva nemecka slova a cituje Heideggera (nevyznam se ve filozofii, tak ani nehodnotim jeho vliv v tomto smeru) , ktery sympatizoval s Hitlerem. Jakoby to neslo rict cele srozumitelne. Kazdopadne myslenky tam jsou pekne a souhlasim s tim, ze bychom se meli naucit vratit ke sve dusi, podstate a pecovat o tu duchovni stranku. Odtrhnout se od materialniho sveta a vratit se k sobe...a ucit se to uz od detstvi..