Světlo z Pauliny

by Jan Štifter

Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.

Světlo z Pauliny, podmanivý povídkový cyklus, v němž se prolínají osudy postav napříč časem, prostorem i sny, představují Jana Štiftera opět jako zdatného spisovatele kratších prozaických útvarů, které čtenáři navzdory rozsahu zůstanou dlouho ležet na mysli. Ač se i zde zaobírá prázdnými budovami a vesnicemi (vzpomeňme na věty ze stejnojmenné povídky „Světlo z Pauliny“: „Hranice, kdysi tvořená jazykem, tu pořád je. Sudety stále existují“), posunuje se též blíže ke zkoumání lidské samoty (např. v povídkách „Andrlíkovec" či „Dvakákáčko“), jež zůstává napříč generacemi stejně tíživá. Z celé knihy však jasně vystupují provázaná témata dětí, dětství a rodičovství, které Štifter nahlíží s něhou, touhou, melancholií, ale i zodpovědností. Rozmanitost Štifterova stylu se pak nejlépe ukazuje v propracovaných postavách, které nám někdy připomenou osamělé protagonisty Balabánových povídek, jindy zase Sebaldovy melancholické vykořeněnce či Barnesovy postarší hrdiny připravené čelit konečně minulosti.

Genres: Short Stories, Czech Literature

176 pages, Hardcover

First published March 9, 2020

Reviews

[Bosorka · Rating 5 out of 5]

Bylo i pár slabších záseků, ale ty nebyly nikterak rušivé oproti zbytku povídkové knihy, proto dávám za 5*. Jan Štifter mě oslovil naprostou náhodou v jednom povídkovém výběru, potvrdil mi literárně, že mě bude bavit, Sběratelem sněhu. A se Světlem z Pauliny tomu není jinak. Autor se se slovy laská, píše poeticky a čtivě, vnáší do vět impresi a náladu. A krásně navodí atmosféru té které doby. Povídky byly z různých dob, ale drobně propojené takovými malými náznaky a záchvěvy. Záchvěvy jsou pro mě to, co mi knížku charakterizuje. Takové mírné, jako když zašustí listí na stromě, jako když pták mávne křídlem, květina se poohne ve větru, kočka nahrbí hřbet... dojmy jsou to, co vnímám ze Štifterových počinů. Ten zlomek vteřiny, kdy zmáčknete spoušť vlastní duše.
Nejvíc utkvěly povídky Kluk za plotem, Toho dnes šel městem Ježíš, Rodinná sešlost, Andrlíkovec. Nejmíň pak Dvakákáčko a Zpráva o nás třech.

[Zuzulivres · Rating 5 out of 5]

Po knihe Sběratel sněhu patrí Světlo z Pauliny medzi moje najobľúbnejšie od Štiftera. Tak ako úplne nemám záľubu v čítaní poviedok, tak ma táto kniha presvedčila o opaku a vôbec nechápem, že som tak dlho otáľala s jej čítaním. Vďaka knižnému klubu s témou Ján Štifter som si prečítala zopár knižných restov a poviedky mi spríjemnili bookwalking aktivitu. Štifter ma fakt baví a každou prečítanou knihou ho mám radšej. Poviedky s rôznorodým obsahom a jemnými presahmi jedna do druhej stoja za prečítanie a takmer každá jedna by mohla byť aj námetom dlhšej novely. Poviedky majú tú vlastnosť, že vyprchajú z hlavy rýchlejšie ako romány, no práve mnohé z týchto sú celkom nezabudnuteľné.

[Réza Cinka · Rating 5 out of 5]

Nebudu skoupá, líbí se mi to a moc. A u některých povídek jsem si říkala: "Ještě nekonči, ještě kousek. A jak to bylo dál?" Podzimní pošmourno za oknem perfektně odpovídalo atmosféře. Bylo mi z nich tak tesklivo, ale tak lidsky. Je to civilní, přesto neotřelé a chci číst víc.

Štifter mě nezklamal u Sběratele sněhu a ani teď.

[Zuzana Dankic · Rating 5 out of 5]

Tieto poviedky mi velmi sadli, aj tym ze boli roznorode, aj tym, ze mali taky staromilsky nadych. Stifter vie dat kazdej poviedke svojsku atmosferu a to ma velmi bavilo, kedze sa obcas poviedky preplietli necakanym sposobom :)

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Od Jana Štiftera jsem četla Sběratele sněhu a byla to jedna z těch knížek, jejichž čtení vnímám jako obdarování. Na Světlo z Pauliny jsem se proto těšila - a zároveň se trošku bála. Napsat dobrou povídku totiž považuju za mnohem těžší, než napsat dobrý román. Autorovi se to povedlo, u některých z deseti kousků ve sbírce více, než u jiných, to je ovšem dáno i mým rozpoložením při četbě. Tentokrát se mi pod kůži dostala Andělíčkářka, Rodinná sešlost a Toho dne šel městem Ježíš. Uvidíme, příště mě třeba osloví více jiné. Věřím, že bude nějaké příště, k těm povídkám se moc ráda vrátím. A taky už jsem si na mapě našla Paulinu!

[Petra | LooneyCZ · Rating 4 out of 5]

Krásné, poetické povídky.
A stylově zvolené čtivo na dovolenou v jižních Čechách.

[Tomáš Kvapilík · Rating 5 out of 5]

First page...I like it! First story...I love it!
The light coming from author’s pen is beautiful and original.

[Adelle R. · Rating 5 out of 5]

Jedna povídka silnější než druhá. U každé bych klidně uvítala mnohem obsáhlejší příběh, ačkoli těch pár stran jim toho dodá patrně mnohem víc. Nečekaný zážitek, tohle bylo naprosto skvělé. ♥

[Marta Adamcova · Rating 5 out of 5]

Priznám sa, netušila som, do čoho idem. Autora som predtým nečítala. O to viac ma prekvapila hneď prvá poviedka. A potom ďalšia a ďalšia. Prepájanie osudov z niektorých príbehov sa mi veľmi páčilo. Neprvoplánovo, spojivko vždy originálne vpletené. Rozhodne sa oplatí prečítať si. Výborné.

[Monika · Rating 5 out of 5]

Nadhera. Ze soucasnych ceskych spisovatelu nemam radsi nikoho jineho.

[Zuzka-knižníček · Rating 4 out of 5]

Povídky z pera pana Štiftera jsou mojí druhou knihou od něj a opět musím konstatovat, že je tam nádherná čeština. Obsahově je to kapánek slabší než Café Groll, ale některé povídky jsou skvostné. Problém bude spíše u mě, protože já primárně povídky nemám moc ráda. U některých povídek jsem měla pocit, že na sebe navazují (či jsou vzájemně propojené), ale nijak blíže jsem to nezkoumala, každopádně to bylo zajímavé a příjemné. K přečtení samotnému můžu ale určitě doporučit.

[Kateřina Gardoňová · Rating 5 out of 5]

Štifter je pro mě sázka na jistotu. Jeho hraní si se slovy, letmé propojení příběhu, natuknuti témat, která jsou bolavá. Platí to i v této jednohubce.
U mnohých povídek jsem chtěla, aby pokračovaly, zajímal mě vývoj, spojitosti,... Některé mě bavily méně, ale přesto mě jejich poetika chytla.
A ty dvě pravopisné knihy knize odpustím.

[Hlav Nik · Rating 5 out of 5]

Potkala jsem tenhle soubor povídek přesně v momentě, kdy jsem ho potkat měla. ♡ Jindy by mi možná byly ty příběhy cizí. Zrovna teď mě objímají.

[Kristýna · Rating 4 out of 5]

Štifter je rozhodně jeden z nejlepších českých spisovatelů současné doby. Čte se s naprostou lehkostí a zároveň vás vtáhne a nepustí. Tahle knížka je skvělá, ale z těch co jsem od něj četla, mi sedla zatím nejméně. Paradoxně proto, že příběhy byly příliš krátké. Štifter dokáže rozpracovat postavy a příběh tak, že jsem si u každé povídky říkala "Tohle je výborný trailer. Já chci víc."

[Sabina · Rating 4 out of 5]

když se já a povídky nemáme příliš v lásce, Světlo z Pauliny je další výjimkou, která se mi opravdu zaryla do srdce. Štifterova tvorba na mě působí jako magnet a jeho styl psaní mě zjevně potěší i kdyby psal jen nákupní seznam. Světlo z Pauliny má ale jednu velkou nevýhodu - je velmi krátká! Všechny povídky mě nesmírně zaujaly a osobně bych podle každé brala vlastní román nebo novelu. Asi nejvíce ze všech povídek v této sbírce mě zasáhla povídka s názvem Rodinná sešlost, která byla vyprávěna z pohledu nenarozeného dítěte. Dalším velkým plusem jsou krásné ilustrace, které zdobí celou knihu. Pozornému čtenáři neujde, že jednotlivé povídky jsou lehce provázané - místem, předmětem nebo i člověkem. Celé je to ale nenápadné a nenucené neboť povídky se odehrávají v průběhu dvacátého století. Tímto způsobem je čtenář divákem problémů v různých obdobích. Některé problémy s lety zůstávají stejné, jiné se proměňují stejně, jako se mění politika. Ale všechno to jsou neobyčejné příběhy lidí.

[Richard Skolek · Rating 5 out of 5]

Krásná sbírka povídek, které se točí především kolem dětství a stárnutí a často se odehrávají v temnějších obdobích českých dějin. Laskavý tón, moc pěkný jazyk.

Ruce bloudí plevelem, dokud se v ústech těch malých i velkých gangsterů nerozlije sladko. Děti mají přece jen výhodu, dosáhnou dál. Někdy tak daleko, že mizí i rajčata a ředkvičky.
Onoho rána jsem nemohl dospat a vstoupil do zahrady dříve, abych zkrátil šlahouny popínavých růží a zastřihl všechno, co přesahuje. Mé oči zavadily o dvojici rukou. Pochopil jsem, že patří jedné a téže osobě a že se obě končetiny pokoušejí dobrat docela velké maliny ukryté pod lístkem, takže mohla vyrůst a dozrát. Držel jsem v ruce zahradnické nůžky a skutečně si pohrával s nápadem, že místo rudých růží umístím do vázy svazek rudých dětských prstíků. Místo toho jsem ale zbarvil do ruda své prsty, to když jsem peckovici utrhl - a snědl. Byla trochu kyselejší, ale nedal jsem to na sobě znát. Hlasitě jsem zamlaskal. Dětské ruce se na chvíli zastavily, na moment ustrnuly, aby se ta pravá stáhla v pěst a pohrozila mi. Zasmál jsem se a poodešel k růžím.
(...)
"Jak vám chutnala ta malina?" zapiští dětský hlásek zpoza plotu.
"Ohromující, fantastická," říkám s úsměvem.
"Měla být moje."
(...)
"Čekáš na někoho?" zeptám se ho.
"Čekám, až dozraje nová malina," řekne ten kluk.
"To už dneska nebude, to asi víš."
"Počkám."

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Povídky o pohnutých osudech lidí z jižních Čech. Osada Paulina sice zmizela z mapy, avšak osudy lidí, kteří tam žili, zůstaly a my se díky této knížce můžeme dozvědět, co kdo prožil, jeho vzpomínky i současnost.

Tak tohle byla úžasná knížka. Už budu muset přestat říkat, že povídky zrovna moc nemusím :-) Během dvou měsíců si mě dvě povídkové knížky naprosto získaly. Tato malá knížečka je plná silných příběhů. Moc se mi líbí lidskost, která je v nich schovaná. U každé povídky máte pocit, že hlavního hrdinu znáte, že mu rozumíte. Chvílemi jsem se přistihla, že při čtení ani téměř nedýchám, jak jsem byla pohlcena do děje. Vše kolem přestalo existovat a já si jen užívala příběhy, které mají hloubku, cit, jsou silné, dojemné, smutné.

Moc mě také bavilo drobné provázání jednotlivých příběhů, které bylo nenucené a zároveň příjemně překvapivé.

Úžasné ilustrace Veroniky Bílkové ještě umocňují veškeré pocity při čtení.

Za mě krásná knížka a rozhodně se musím podívat po dalších knihách autora.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Jak už to tak u povídkových souborů bývá, některé texty zaujmou více, některé zase trochu méně. Ale jsem ráda, že v případě této sbírky převažovaly ty, které se mi líbily více.
Autor si mne získal svým stylem psaní, který je velmi čtivý, poetický, jazykově vytříbený, ale přitom přístupný a srozumitelný. Zároveň si autor krásně hraje se slovy a i na malém počtu stran umí v jednotlivých povídkách vytvořit silný příběh, který se člověka dotkne.
Všem povídkám je společné to, že zobrazují pohnuté osudy obyčejných lidí. Texty začínají pokaždé nenápadně, ale končí jako silné životní příběhy s přesahem, který čtenáře nutí se zamyslet. Zároveň umí autor vytvořit uhrančivou atmosféru, dost často melancholickou, smutnou a tíživou. Tato kniha není úplně veselým čtením, ale já jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

[Milan Pohl · Rating 4 out of 5]

Sbírka deseti povídek převážně z jihočeského prostředí obsahuje několik kousků, které jsou prostě skvělé. Pod kůži se zaryje zejména titulní Světlo z Pauliny (s tematikou zaniklých pohraničních obcí) či Rodinná sešlost (vyprávěná nenarozeným dítětem, kterému hrozí potrat), jiné příběhy šly naopak trochu mimo mě, ať už proto, že jim chyběla naléhavost ostatních povídek, nebo proto, že jsem se nedokázal ztotožnit s jejich hrdiny (Dvakákáčko či Žluté šaty z plakátu). Ve všech případech však vyniká autorův jemný, barvitý, čtivý styl, mnohdy propojený s originální formou. 85 %

[jaroiva · Rating 5 out of 5]

Sice se mi některé povídky až tak nelíbily, ale některé mě naopak natolik dostaly, že si celkově kniha nezaslouží stržení jediné hvězdičky.
Jazyk Jana Štiftera se mi moc dobře čte. Zatím se mi líbilo všechno, co jsem od něj četla a určitě budu chtít přečíst i další. Autor už se pro mě stává sázkou na jistotu.

Za všechny povídky bych vyzdvihla Rodinnou sešlost.

[Alena Bohyně Kuchyně · Rating 5 out of 5]

Povídkové knihy nejsou zrovna tím, co bych vyhledávala. Jenže u mého oblíbeného autora jsem se rozhodla udělat výjimku. Byla to skvělá volba. Jiří Štifter opět nezklamal. Miluju jeho styl psaní, jeho vyjadřování, to jak proplujete dějem, do kterého jste naplno vtaženi. Povídky v knize jsou propojeny. Stačí jen přemýšlet. Krásná práce!

[Lucie Králová · Rating 5 out of 5]

Vlastně nemám slov.
Krátké povídky, navzájem jemně provázané, u některých mi bylo až líto, že už končí, že se nedozvím, jak to bude dál.

Krásný jazyk, dokonalá znalost reálií a hluboké emoce.
No nic, je jasné, že brzy opět sáhnu po Sběrateli sněhu a připomenu si, jak ten mě překvapil a zasáhl!

[Adéla · Rating 3 out of 5]

Moc hezky napsané, povídky originální, dohromady mě to však nějak neučarovalo. Když jsem si přečetla pár prvních textů, tak jsem přesně věděla, v jaké atmosféře se ponesou ty ostatní.

„Byla z hospody, tak ten život neměla jen načtený, skutečně ho znala.“ (s. 68)

[Edna Nová · Rating 3 out of 5]

Nepochybně kvalitní povídky.
Jen pro mě přece jen občas mírně banální a taky mám tu svou aktuální čtenářskou krizi, tudíž hodnocení asi berte s rezervou.

[Jakub Sláma · Rating 4 out of 5]

Velmi příjemné překvapení :)

[lux · Rating 4 out of 5]

» Jsem tu zase. Jsem doma. Jsem světlo z Pauliny. «

[Martina · Rating 2 out of 5]

Short stories are not my forte.

[Marcela · Rating 4 out of 5]

Takmer všetky poviedky sú bravúrne, minulosť prepletená so súčasnosťou, rodičia s deťmi, dospelý a jeho detský obraz, realita s fantáziou...
Najlepšie za mňa Mešuge, Andelíčkarka, Rodinná sešlost.

[Linda J · Rating 2 out of 5]

Plytký a banální soubor povídek. Takový novodobý “Páral” bez výhody socialistického realismu. Moje první kniha od autora. Nedočtená