Jako Romeo a Julie jsou si vzdálení Ron a Jelsa – příslušníci nikoliv znepřátelených rodů, ale lidských civilizací v galaktickém věku. Přitom základní otázka, o kterou se vedou spory, je čistě filozofická: týká se nesmrtelnosti a posmrtnosti. Zatímco Ronova civilizace obývající planetu Syrus věří v pokračování života v nebeském řádu, Jelsina civilizace Oxydu se smrtí zápasí – usiluje o nesmrtelnost a opravdu se jí už daří lidský život velmi prodlužovat. Příběh však začíná o celých sto let dříve, než se Ron a Jelsa dostanou do osudového milostného střetu. V té době geniální vědec Alvarez konstruuje přístroj schopný tomu, kdo do něj vstoupí, zprostředkovat kvantově duchovní podstatu vědomí i celého vesmíru. Takzvaný psycholab je schopný nahlížet tato kvanta zevnitř – to proto, že jeho základ tvoří živý lidský mozek…
Spisovatelem jsem chtěl být vlastně už od chvíle, kdy jsem se naučil psát. Psal jsem nejprve básničky, později, na střední škole, povídky. Dokonce jsem tehdy vyhrál dvě literární soutěže, přestože mé povídky daleko překračovaly to, co bylo za komunistického režimu povolené. Od socialistické přítomnosti, neoblíbené školy (studoval jsem Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou na ČVUT) a autoritativní tatínkovy výchovy jsem začal „utíkat“ do hor.
2,5* Když bych to měla shrnout, autor měl rozhodně zajímavou myšlenku, kdy zasadil své představy budoucnosti lidstva do vesmírných kulis, své příznivce si nápad zajisté najde. Dílo by mohlo působit dobře i díky motivu shakespearovské lásky, která se objevila v poslední části, v tomto případě dva potomci dvou znepřátelených civilizací řeší otázku smrtelnosti/nesmrtelnosti. Avšak neustálé filozofování, natahování děje a přehnané erotické scény moje hodnocení značně snížilo. Každopádně nad autorem nelámu hůl a zkusím v budoucnu od něj něco jiného, abych mohla mít nějaké srovnání.