Umění být zdráv

by Jan Vojáček

Vše je propojené: Jak se chovat k vlastnímu tělu a předcházet nemocem?

Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to!

Genres: Nonfiction, Health, Audiobook, Czech Literature

223 pages, Paperback

First published January 1, 2020

About the author

Otec chirurg, matka učitelka a oba velice sportovně založení. Tyto vzory a zázemí předurčili cestu Jan Vojáčka. Po gymnáziu nastoupil na lékařskou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, ale ani přes náročnost studia neopustil dráhu sportovce a hrál fotbal za 3.ligový Uničov.

Po promoci na lékařské fakultě chtěl dokonce otestovat svoje možnosti v profesionálním fotbale a přidal s k prvoligovému A týmu Sigmy Olomouc. S vůlí, pracovitostí a štěstím se mu podařilo v sezóně 2006/2007 nastoupit k 21 prvoligovým zápasům. Takto několik let žil aktivním sportovním životem, včetně štace ve Skotsku, kde kromě fotbalu měl čas na seberozvoj a studium jiným medicínských směrů než klasických. Zároveň ho zajímala podstata života jako takového a studoval různé směry životních filozofií.

Po návratu ze Skotska nastoupil na ortopedickou kliniku fakultní nemocnice v Olomouci, ale cítil, že to není jeho poslání. To našel až na klinice Endala, kde postupně rozvíjel své znalosti a praxi co by lékař tzv. funkční medicíny, která splňovala jeho představy o komplexním přístupu k léčení lidí. Funkční medicínu následně vystudoval na univerzitě funkční medicíny pod jihokalifornskou univerzitou zdravovědy a získal tak titul CFMP – Certified functional medicine practitioner, certifikovaný praktik funkční medicíny.

Funkční medicínu tedy nyní praktikuje na klinice Endala v Praze. Je autorem mnoha článků a vystoupení o možných příčinnách vzniku chronických onemocnění, o životě a o tom jak docílit a udržet zdraví.
Zdroj: IFMV

Reviews

[V · Rating 1 out of 5]

Uch... tak tohle byla zase síla. Zhmotněné blábolení. Redaktorka, která rozhovor dělala, nejspíš všem těmto věcem (jakože kvantová fyzika dělá zázraky, homeopatika jsou skvělý nápad a voda si pamatuje naše emoce) věří, takže to bylo takové dost otravné přitakávání dvou... no, lidí, s nimiž asi úplně nesouhlasím. Pro upřesnění - pan Vojáček je nositelem Bludného balvanu za za odvážnou redefinici epigenetiky a za téměř úspěšné znovuobjevování základního učiva normální a patologické fyziologie. I mně, ač nejsem odborník a o těchto věcech moc nevím, připadalo čtení o tom dost divné. Samozřejmě v knize nenajdete jediný zdroj - zkrátka jen "říká se", "všeobecně je známo", "spousta lidí", "v jedné studii se dokázalo, že...".

No a nebo jsem jen bojovná hašteřivá žena, která v sobě postrádá prvky ženství a naopak se chová moc mužsky, jsem nevyrovnaná a tím spíš bych potřebovala navštívit Vojáčkovu kliniku, kde mě za velký peníz zanalyzují, propláchnou a doporučí mi koupit si stříbrnou vodu, nepoužívat sociální sítě a přestat si hrát na feministku. :-D

[RoseB612 · Rating 4 out of 5]

Honzu Vojáčka mám ráda - byla jsem na několika jeho přednáškách, sleduji ho na sítích a jeho přístup k "umění být zdráv" je mi velmi blízký - i přesto jsem byla knížkou mírně zklamaná. Je to totiž vlastně jen teorie - sice hodně zajímavá, ale teorie. Jejímu aplikování v praxi se bude věnovat avizovaný druhý díl. Chápu ekonomický a možná i časový aspekt, který za tímto rozdělením stojí, ale to mi nebrání cítit zklamání - na tu praxi jsem se těšila hodně, tu jsem chtěla dát primárně přečíst manželovi (ta teorie je na něj někdy opravdu moc ezo).

Kdo se o funkční medicínu a okruh lidí kolem ní trošku zajímá, tak se zde vlastně zase až tak nic moc nového nedočte, jen je to vše shrnuté na jednom místě - což není vůbec na škodu, ale i tady jsem možná čekala trošku víc. Navíc mi úplně nesedla forma knihy - chápu, že rozhovor je jednodušší útvar než samostatný strukturovaný text; chápu, že je to možná celé záměr - jestli je vše o vztazích, dynamice atd. - tak se to odráží i v textu, ale to střídání dialogu (u kterého jsem ale ani na chvíli neměla pocit, že je autentický a přirozený - jako je tomu třeba u jiných rozhovorových knih) a odbornějších vsuvek mi prostě nevyhovovalo.

Jelikož je mi autorův přístup ke zdraví a jeho náhled na svět v mnohém blízký, tak nakonec za čtyři hvězdičky, ale čekala jsem jednoduše víc. Tak teď nezbývá než počkat na druhý díl a uvidíme - snad se ho v téhle době vůbec dočkáme.

Kontext: Začala jsem to číst ještě v době české předkoronavirové a dočetla až hluboko v době šílenství. Ach jo.

První věta: "Osobně věřím, že lidská bytost je systém fungující v mnoha úrovních, které pracují v dosud nepoznaném propojení a jsou v každém okamžiku dokonale synchronizované v každém okamžiku" (je škoda, že takovýchto korektorským minel je v textu docela dost)

Poslední věta: "Všichni jsme na cestě."

[Lucka Strmisková · Rating 2 out of 5]

Psychosomatika mě velmi zajímá, ale tohle se nedá označit jinak než ezoblábol. První půlka byla docela zajímavá, i když v ní nebylo nic, co už bych nečetla jinde a lépe. V okamžiku, kdy do toho začal autor zaplétat kvantovou fyziku a citovat Duška a Hermana, už ho nešlo brát vážně.

Pokud byste si s ním náhodou dovolili v něčem nesouhlasit, lupne tam pro jistotu tak ukázkový argumentační faul, že by se mohl citovat v učebnicích: Mnohé ženy i muži jdou však do odporu a do boje, a proto jsem často terčem bojovných žen a frustrovaných mužů. Ti, co jsou v největším odporu, jsou však paradoxně v životě nespokojení nejvíc.

[Jana Hartmanova · Rating 1 out of 5]

Laureát Bludného balvanu. Právem.

[Janka · Rating 5 out of 5]

Krása! Krásne popísané základné princípy zdravého života na ktoré v dnešnej rýchlej dobe zabúdame. Pre mňa po dlhej dobe odborná kniha sympatického lekára, ktorý všetko otestoval najprv na sebe, aby mohol pomáhať druhým. Odporúčam všetkým. Prečítajte, pochopte a buďte zdraví.

[Veru Březinová · Rating 5 out of 5]

Skvělá knížka pro každého, kdo měl někdy pocit, že za jeho nemocemi a bolístkami třeba tak úplně nestojí jen genetika a špatné cvičení, ale hlavně psychika. Je až neuvěřitelné, co našemu tělu dokáže způsobit obyčejný stres. Moc se mi líbilo propojení autorova osobního života, na kterém některé principy vysvětluje, a taky docela široký záběr knihy - od výchovy dětí, roli ženy a muže, matky a otce až k důchodcům. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací a utvrdila jsem se i v některých svých názorech na medicínu.

[Kamila Vrtišková · Rating 2 out of 5]

Je to takové úplně obecné, pořád dokola opakované notoricky známé informace.Vojáček mě jinak baví, měla jsem však vyšší očekávání, než že mám víc spát a zdravě jíst.

[jaroiva · Rating 2 out of 5]

Nevím jistě, ale asi u nikoho jiného mi zatím tak nepřipadalo, že by papouškoval jen názory někoho jiného a nepřidal k tomu něco svého navíc.
Hodně citovaných knih (ne-li dokonce všechny zmiňované) jsem sama četla, takže informace, které byly v nich a které J. Vojáček zmiňuje, pro mě nejsou nové. Přestože s mnoha myšlenkami souzním, z úst Petra Gelnara (poslouchala jsem audio) slovy autora jsem tomu moc nevěřila.
Mluví o pravohemisférových věcech levohemisférovým jazykem a proto mi kniha nesedí, je pro mě těžko stravitelná.
Mluvit s chladnou věcností o otázkách duše a pocitů na mě působí odtažitě a tak se mi kniha jako celek zkrátka nelíbí, i když obsahuje třeba informace, nad kterými by stálo za to se zamyslet.

[Darek Prášil · Rating 1 out of 5]

Esoterika může být smrtelně nebezpečná.
Vyhněte se jí!

[Galina · Rating 5 out of 5]

Děkuju a těším se na pokračování ✨

[Blančitos · Rating 3 out of 5]

Není to úplně špatné, je tam spousta věcí na zamyšlení z běžného života každého z nás, ale v některých ohledech mi názory pana doktora přišly poněkud ezoterické... Ale marné to není a navíc je kniha příjemná do ruky a hezky graficky vyvedená.

[Lada · Rating 4 out of 5]

Knížka, ke které mám takový ambivalentní vztah. Na jednu stranu si vážím každého lékaře, který uvažuje o pacientovi jako o člověku, na stranu druhou nemůžu zkousnout všechny ty ezočíčoviny... Ale s dost myšlenkami souzním, i když je tedy z úplně jiných důvodů, případně trochu jinak, než autor. Např. souhlasím s tím, že spoustě civilizačních chorob lze předcházet tím, že zdravě jím a mám dostatek zdravého pohybu, ale nemůžu souhlasit s tím, že člověk má jíst jen dvakrát denně, nebo že je pro každého optimální spát cca od 22 do 6.

Nemůžu se ale rozhodnout, jestli autor je poměrně rozumný ezodoktor, návštěvu jehož ordinace bych vřele doporučila všem lehce alternativním známým jako rozumnou volbu, nebo jestli je to penězoždímač, který se snaží vytvořit takové prostředí, které vyhovuje co nejvíce klientům, protože si nemůže dovolit nikoho odradit/urazit, viz např. očkování. On s očkováním v zásadě problém nemá, ale jeho dcera (pokud jsem dobře pochopila), očkovaná není a očkování nedoporučuje, ale nějak silně ho neodmítá... Volá po větších možnostech výběru vakcín a rozvolnění očkovacího kalendáře s tím, že rodiče nejlépe vědí, co a jak. Zajímavé je, že u rakoviny správně poznamenává, že jí není více než kdysi, ale že ji spíš dokážeme správně detekovat... Když ale mluví o očkování, tak to najednou pozorujeme vzestup autistických diagnóz... Přitom to je úplně stejný případ. Jen nemáme lepší testy, ale pedagogicko-psychologické poradny, o diagnoze autismu se běžně mluví, je více studií, lidé si více všímají duševního zdraví svého i dítěte, leccos zachytí i preventivní prohlídky u lékaře. To za Marie Terezie blahé paměti bylo asi tak běžné jako očkování... Taktéž dobře zmiňuje placebo a nocebo... a u očkování mluví o mnoha a mnoha rodičích, kteří si po očkování všimli, že jejich dítě vykazuje známky autismu. Nicméně už neříká, kolik z těch rodičů to do té doby spíš přehlíželo, ale protože někde četli, že očkování způsobuje autismus (Andrew Wakefielde, zůstaneš tu navždy s námi), najednou si začnou všímat (není to nocebo? Je to skoro nocebo!)
TEDY: Pracuje s argumenty, o tom žádná. Ale taky si je umí využít k tomu, aby dokázal, co potřebuje.

Myslím, že jinak v autorově světě vše sedí a má to docela hezky urovnané, akorát já z toho světa vybočuju, takže mě všechno v žádném případě nesedí (pro mě bohužel reinkarnace není vysvětlením dětských úmrtí a vážných chorob). I přes ty zmiňované ezokraviny a nekonzistentnost argumentů mi knížka dala docela dost podnětů k zamyšlení, takže ji nakonec hodnotím celkem kladně.

A přes to všechno si myslím, že kdyby bylo víc praktických lékařů jako Vojáček, možná by stoupla kvalita zdraví, protože Vojáček se to aspoň snaží dávat do nějakých souvislostí a svým pacientům naslouchá. Ty souvislosti často v současném systému dost unikají (a to i v rovině čistě faktické, viz předepisování kontraindikovaných léčiv, což se současnou výpočetní technikou je docela tristní).

PS: Taky je dobrý, že neodmítá normální léčbu, i když samozřejmě tvrdí, že ta vás nevyléčí. Na druhou stranu si myslím, že bych si od něj chtěla vyslechnout nějakou nepříjemnou diagnózu... Soudě dle ukázky v knize to umí říct tak, abyste neztratili naději (a zároveň nelže). A to mi přijde jako podceňované umění.

PPS: Audiokniha je v pohodě, jen bych chtěla upozornit, že je to helicobacter pyLori, ne pyroli. :-D

[Zuzana Kolouchova · Rating 1 out of 5]

Edit z roku 2023:
Musim rict, ze jsem si pak o tom panovi vic veci zjistovala a obzvlaste po covidove ere davam prednost opravdu vedectejsim a edukovanejsim pristupum.
…
Hodně zajímavá a inspirativní kniha. Leccos mi je tam proti srsti, asi úplně spirituálně laděná jako autor nejsem, ale jde o to si tyto věci formulovat pro sebe, svým vlastním jazykem, a pak to dává smysl. Funkční medicína mi dává smysl a je super, že někdo takhle popsal její principy, podle kterých se snažím poslední měsíce žít. V neposlední řadě je to dobrý zdroj na další odbornou literaturu.

[Ann · Rating 5 out of 5]

Velká paráda! Četla jsem každý den kapitolu a snažila si vše srovnat v hlavě. A je to snad poprvé, co mi všechno v knize dává smysl a souzním s tím. Nikdo nikomu nic necpe, jen navrhuje. Zároveň pan Vojáček nic tvrdě nekritizuje a jde vidět, ze je sám se sebou srovnaný. Podtrhávala jsem a podtrhávala. Tolik mi toho dlouho žádná kniha nedala a rozhodně jsem ji nečetla naposled.

[Veverka · Rating 2 out of 5]

Shrnutí alternativních přístupů ke zdraví. Autor odkazuje na spoustu literatury a jako úvod do tématu to nebylo špatné.
Forma rozhovoru, kdy nekritická redaktorka klade otázky či předkládá souznějící shrnutí, mi ale přišla až příliš.
Praktické techniky jako šafránu, autor prý přinese v další knize.

[Martin Danko · Rating 5 out of 5]

Veľmi zaujímavá kniha, mnoho myšlienok zapadá pekne do ďalších vecí, ktoré sa snažím študovať z iných zdrojov. Som zvedavý na pokračovanie. V každom prípade sa budem zaujímať trochu viac o funkčnú medicínu.

[Jakub Fulnek · Rating 5 out of 5]

Být zdráv je více, než jenom nepřítomnost nemoci.

[Katerina · Rating 5 out of 5]

Úžasná kniha, která vám otevře oči.

[AndreaT · Rating 3 out of 5]

Dobré, ale poněkud obecné.

[Katerina · Rating 2 out of 5]

Záměr dobrý, informace do jisté míry praktické. Chybí mi studie, přesné odkazy, Bůh mohl být zmíněň o 50% víc a když začal pan Vojáček rozebírat muže a ženy, knihu jsem odložila.

[Štěpánka V. · Rating 1 out of 5]

Tyhle ezobláboly prezentující se jako upřímná zpověď chytrých lékařů jsou největší zlo.

[Dalibor · Rating 3 out of 5]

Co musím knize vytknout v první řadě, je styl psaní. Forma rozhovorů nebyla podle mého názoru nejlepší volba a působí to celé nepřehledně a v knize se neustále opakuje a skáče z tématu na téma někdy v každém odstavci. Není to žádná odborná literatura, proto si každý člověk z toho může odnést pouze to pro něj přínosné a s čím souhlasí. Osobně, když se v knize příliš zachází do duchovna a "kvantové fyziky" bylo mi to trochu proti srsti, ale stále jsem si našel několik témat pro mě přinosných (např. mikrobiom). Reklama na kliniku Endala byla opravdu v jedné části - asi někde v polovině - až přiliš do očí bijící, až sem si jednu chvíli říkal, že by měla spíše být rozdávaná zadarmo nebo za symbolickou cenu, ale naštěstí pak už byla zmíněna poměrně málo. Ve výsledku nejsem z knížky nějak unešen a mnoho nového mi nepřinesla, ale také mám pocit, že byla napsaná s dobrým záměrem donutit člověka přemýšlet nad vlastním zdravím, nést za něj odpovědnost a zamyslet se proč jsou vůbec nemocní.

[Eva Zdražilová · Rating 5 out of 5]

Wow… 🤯

[Tomáš Kvapilík · Rating 4 out of 5]

Jako gestalt terapeutovi mi byly některé myšlenky Honzy Vojáčka velmi velmi blízké a s úsměvem jsem pokyvoval hlavou. Některé jsem nechával spíše proplout kolem sebe.
Nicméně hlavní myšlenka je jasná - je na čase převzít zodpovědnost za svoje zdraví a vnímat nemoc jako odpověď organismu na to, jak žijeme a jak život uchopujeme.

[Aneta Zemánková · Rating 3 out of 5]

Hodnocení této knihy pro mě není jednoduché, váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami.

Téma je mi velmi blízké, umění být dlouhodobě zdravým a spokojeným člověkem v posledních letech řeším poměrně intenzivně, se samotným tématem tedy souzním. Některé věty a části se mě hluboce dotkly, obzvlášť ty pasáže týkající se vztahu žen a mužů či odvahy v rozhodování:

"Správná chvíle je důležitá a poznáte ji. Najednou je před vámi otevřená cesta, víte, že musíte vykročit, a nepochybujete o tom."

Forma knihy se mi však nelíbí ani trochu, ačkoliv rozhovor může být skvělým způsobem, jak knihu postavit. Například u knihy "Mé cesty do hlubin mozku", kde je rozhovor veden s Vladimírem Benešem, jsou otázky pokládány Martinem Moravcem, uznávaným a oblíbeným novinářem. V této knize však rozhovor působil poněkud strojeně, jako by Věra Keilová dostala otázky předem a hrála vlastně jen roli formální tazatelky, z jejíž hlavy však žádná otázka nepochází. Co mě udivuje ještě víc, jsou vložené "články", které Jana Vojáčka citují, ačkoliv většinu těchto "článků" tvoří jeho odpovědi, vlastně úplně stejně jako v samotném rozhovoru. Za mě naprosto zbytečné, a ačkoliv jsou rámečky vždy tematicky podobné a vhodné, odvádí čtenářovu pozornost od textu a jeho plynulosti.

Principy se často dokola opakují, chápu, že cílem Jana Vojáčka bylo, aby tyto pravdy a důležité body byly čtenáři pochopeny a zanechaly v nich hlubokou stopu, toto však na mě bylo trochu moc. Po pár kapitolách jsem se tak do čtení musela nutit, a to právě kvůli neustálému opakování zásadních myšlenek.

S některými body nesouhlasím už vůbec, jako že u nemocí malých dětí musíme být v pokoře vůči vyššímu řádu a věřit, že existuje důvod, proč si duše vybrala toto tělo, rod, rodinu či brzkou nemoc. Nemoci u dětí prostě nejsou fér, bez ohledu na cokoliv, a tento postoj mi zavání téměř jakýmsi náboženským uznáváním řádu světa.

Proč tedy knize i přes všechny výtky dávám tři hvězdičky? Panu Vojáčkovi se totiž opravdu povedlo to, co zamýšlel, a já jsem po přečtení přehodnotila svůj přístup k životu a zdraví. Otázkou je, zda jsem už na této cestě nebyla před čtením, a právě z tohoto důvodu knihu vyhledala.

Tak jako tak si odnáším toto jako nejdůležitější: Pro klidný a spokojený život bez zbytečného stresu je extrémně důležité zbavit se napětí a pěstovat dlouhodobé zdraví.

[Anfafa · Rating 1 out of 5]

Knížka je jeden velký blábol. Na standardní doporučení (dostatečný spánek, zdravá strava, pohyb, zdravé vztahy) nabaluje teorii o kvantové fyzice, minulých životech, duších dětí co si vybírají své rodiče nebo svou teorii o tom, že neexistují nevylečitelné nemoci. Je vedena formou rozhovoru a pan Vojáček se ve svých odpovědích jak sám říká - opírá o studie, o všeobecně známá fakta, o nejnovější informace nebo tvrdí, že je prokázáno. V knize ale není uveden jediný zdroj, aby si čtenář jeho pseudopravdy mohl ověřit. Brojí proti chemickému stresu (tabletám do myčky, zubním pastám, opalovacím krémům, sprchovým gelům a šamponům) a fyzikálnímu stresu ve formě elektromagnetického smogu (wifi sítě, 5G, 4G atd.).

V knize například tvrdí, že "Obzvláště v dnešní době bychom měli být schopni umřít de facto zdrávi, a to by měl být standard." Na straně 165 na tuto myšlenku navázal a chtíc potvrdit svou pravdu vyprávěl příběh o profesorovi, který v 94 letech onemocněl a zemřel.

Pokud chcete vědět, o čem se dnes mluví, zjistíte například, že ... "Dnes se mluví o tom, že elektromagntická pole srdce, čili to, co daný člověk vyzařuje, je možné detekovat až na tři metry. Srdeční pole je jedno z nejsilnějších a je mnohem silnější než pole mozku. Bohužel opět chybí zdroj. Kdo o tom kromě autora mluví se tedy nedozvíte.

Jako správná literatura i tato kniha graduje v samém závěru, kde Vojáček dává do souvislosti nemocnost populace s tím, že některé ženy nechtějí přidržet dveře (strana 195) a v závěru o pitném režimu sdílí také informaci, že je přesvědčený o tom, že myšlenky a emoce působí na strukturu vody.

Až po přečtení jsem se dozvěděl, že pan Vojáček je držitelem Bludného balvanu a tak nějak to podtrhlo můj dojem z tohoto díla.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Rozhovor novinářky Věry Keilové s Janem Vojáčkem. Dozvíme se jeho osobní příběh, ale hlavně to, co vede ke stále většímu počtu chronických onemocnění. Jak je důležité naslouchat svému tělu, i první kroky k tomu, abychom se cítili lépe.

V knize nenajdete univerzální návod na to, jak být zdravý, ale přináší nám inspiraci, jak bychom toho mohli dosáhnout. Jednou knihou se nedá obsáhnout vše, ale dá se nasměrovat naše mysl tím správným směrem. Donutí nás zamyslet se nad svým způsobem života a přijmout alespoň drobné změny, které povedou k našemu zdraví anebo k uzdravení.

Kniha je napsána tak, že je přístupná všem. Pokud jste se o funkční medicínu doposud nezajímali, určitě se knihy nebojte, naopak Vám může ukázat trošku jinou cestu.

Rozhodně je to inspirativní a já si do budoucna přečtu další knihy od autora.

[Š · Rating 4 out of 5]

Umění být zdráv je kniha, která na mě na sociálních sítích vyskakovala poměrně hojně, ale její přečtení mým plánem vůbec nebylo. Když jsem však o pár dní později bloumala po knihkupectví v sekci seberozvojové literatury, řekla jsem si, že za přečtení anotace nic nedám a jak už to tak bývá, jsem si ji nakonec odnesla domů.
Po prvních pár stranách jsem si pomyslela, že tahle koupě možná zas tak dobrým nápadem nebyla, protože forma jakéhosi rozhovoru mi moc sympatická nebyla. Navíc se několik prvních stran věnuje jen osobnosti právě Jana Vojáčka. Když jsem se ale přistihla, že o jeho životním příběhu přemýšlím i po zavření knihy (konkrétně - ano, přiznávám se - ve sprše), uvědomila jsem si, že možná to nakonec zas tak špatná investice nebude. A nebyla.
Mimo grafické zpracování mě nesmírně bavila různorodost, ale současně propojenost témat s jedním spojujícím prvkem - tím, jak nejrůznější okolnosti, ale i naše vlastní nastavení, ovlivňují náš fyzický a psychický stav.
V knize jsem našla spoustu zajímavých faktů, statistik, myšlenek a informací, které budu do života určitě aplikovat.
Dvě z posledních kapitol ve mně však nadšení jako ty ostatní příliš nevyvolaly. Jednak to je Vojáčkův pohled na určité záležitosti v postavení žena - muž, jednak jeho postoj ke stravování.
Moje nadšení z této knihy se však zapřít nedá, ať už z důvodu toho, že se v knihkupectvích objevila v češtině kniha s tímto tématem, navíc přímo od české osobnosti, tak z jakési nenucenosti a podání běžnému čtenáři, který se v této problematice nepohybuje.

[Lukáš Dzurňák · Rating 3 out of 5]

Kniha nie je úplne science-based medicine, je to skôr autorov pohľad na danú problematiku, ale to neznamená, že veci ktoré v nej píše nie sú pravda.
Funkčná medicína = človekoveda, snaží sa prísť na to, prečo človek ochorel. Väčšinou to je kontext problémov.
Základom umenia byť zdrav je naučiť sa vnímať sám seba a mať zdravú mieru vo všetkom. Neísť na autopilota, ale prevziať kontrolu nad vlastným životom.
Stres je buď motor alebo zabijak, záleží na jeho intenzite a našej odolnosti.
S chorobou nejde bojovať, pretože to je náš vlastný prejev v dôsledku určiteho kontextu - lieky sú potrebné, ale len v čo najkratšej dobe a zároveň hľadať príčinu problému.
Moderné technológie nám priniesli určitú mieru pohodlia, ale zároveň ešte väčšie odpojenie od prírody a seba samého - preto si nastaviť hranice, nenechať sa zahĺtiť informáciami, mať počas dňa aj čas nič nerobenia.
Geny nabíjajú zbraň, prostredie (epigenetika) stlačí spúšť.
Kvalita našich vzťahov k druhým sa odvíja od toho, aký mame vzťah sami k sebe a ako si seba vážime.
Zdravotný systém nie je ideálny, ale zmena systému nestačí, pokiaľ sa nezmenia aj ľudia. Bežny človek u "klasického lekára" chce rýchle riešenie a nie je pripravený prebrať za svoj stav zodpovednosť a spraviť potrebné zmeny. Sú ľudia, ktorí sú ochotní dať si maximálne tabletku a sú takí, ktorí chcú ísť do hĺbky a zaujímajú sa o funkčnu medicínu.
Buď zdrav!

[Zdeni Kršíková · Rating 3 out of 5]

Kniha připomíná základní principy žití. Na úplný začátek s alternativnějším přístupem je kniha ideální. Pan doktor Vojáček krásně popisuje vztah mysli s tělem a jeho vliv. Bohužel mi informace přišly stále povrchní, měla jsem pocit, že tyto informace už dávno vím a cěkám na fakta, či opravdové důvody. Přečetla jsem spoustu podobných knih i od neodborníků a přiznávám, že můj názor je tím zkreslený. Od specialisty jsem očekávala více detailů a faktů.


Se spoustou věcí se ztotožňuju a troufám si říct, že i žiju, musím být ale kritická.
Doporučuji stále udřzet kritický odstup. Špatné hodnocení dávám, protože mi v určitém bodu názory autora přišli sexistické. “Muži potřebují jemné vedení zdravou ženskou silou tak, aby zároveň meli pocit, že jsou králové”. A podobné názory. Vážně?? Chápu, každý máme jinou realitu, ale z dob kdy zeny doma pletou a muži obstarávají rodinu, jak je v knize zmíněno, už jsme snad dávno pryč, ne?:)

Kniha se čte hezky v podobě rozhovoru, obsahuje však spoustu zbytečných ilustrací a poznámek. Do časopisu ok, kniha ne.