Jsou ve městech celého světa i naší republiky – lidé bez domova. Říkáme jim bezdomovci, houmlesáci nebo tuláci a často je přehlížíme. Někdy se možná zamyslíme – jak se to tak stane, že se z běžného občana stane bezdomovec? No různě. Každý z nich má svůj příběh. A naše knížka má čtyři. Čtyři příběhy lidí, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli bez střechy nad hlavou.
Karim
Karim je bývalý narkoman a HIV pozitivní homosexuální prostitut. Jeho extravagantní image skrývá citlivého a osudem zkoušeného člověka, který musel prodávat své tělo, aby se uživil. Zná podsvětí Prahy, které si zdaleka nedokážeme představit.
Hanuš
Divoká 90. léta, tvrdý rock, několikadenní večírky a spousta pervitinu.
Tak by se dal popsat příběh druhé postavy – Hanuše – drsného, leč inteligentního chlapíka, který se naučil sám vařit pervitin, se kterým pak ve velkém obchodoval. Drogy ho několikrát dostaly do vězení, ale to nejhorší teprve přišlo: na jaře loňského roku mu lékaři zjistili závažné stádium rakoviny.
Vojtěch
Vojtěch je bývalý člen pražské filharmonie, který se svými houslemi objel celý svět. Nápor úspěchu, peněz a volného času ho nechaly propadnout alkoholu. Úspěšnému hudebníkovi se kariéra zhroutila během pár chvil. Přišel o domov, bydlel v jeskyni a málem umřel.
Vzpamatoval se až díky kolapsu, nevzdal to a nyní se snaží znovu objevit svůj talent. Vrátit se do normálního života ale není zrovna snadné…
Ivana
Bývalá alkoholička a bezdomovkyně, která se až po dlouhém desetiletí dostala z této temné pasti, aby začala bydlet, pracovat a poznala lásku svého života – rovněž bývalého bezdomovce Václava, se kterým teď žije a je šťastná. Jak obtížné je dosáhnout kýženého happy endu při tak těžkém osudu?
Jsem častá návštěvnice prohlídek Pragulicu, a tak velmi cením nápad zaznamenat knižně vybrané příběhy bezdomovců.
Líbilo se mi, že je vše psáno srozumitelně, úsečně, přístupně. Vybrané příběhy mají spád.
Co se mi ale velmi nelíbilo, je přílišné, skoro až "zamilované" fandění jedné straně. Dle mého by si kniha měla zachovat trochu zdravější, kritičtější odstup. Např. sice autor píše, že nikoho nenavádí k loupeži, ale zároveň popisuje, co se třeba dá ukrást v obchodě, "dlouhé rukávy, pod bundu nebo do kalhot", a jak když budete mít štěstí, tak vás nikdo nechytne, "někdy prostě nezbývá nic jiného", "stačí najít to správné místo, kam nedohlédnou kamery". Jiný příklad - kniha popisuje návod, jak přistupovat k bezdomovci, jak být citlivý, empatický v duchu "když vypadá, že nemá den, neoslovovat a přijít třeba jindy"...
Taky mi chybělo, že když kniha předkládá různé statistiky, např. že "u dětí z dětských domovů je 80% šance, že skončí na ulici", tak k nim jako podklad neuvádí sebemenší (!) zdroje.
Celkově ale kniha stojí za přečtení. Jen to není nijak hluboká studie, ale opravdu spíš oddechovka pro zajímavost z trochu jiného soudku, než bývá běžné.
Na ulici může skončit každej, často stačí jen smůla nebo blbý životní rozhodnutí - alespoň tak na bezdomovectví kouká Homeless Guide od Tonyho Havlíka. Podtitul „Jak přežít na ulici a užít si to“ nějak nechápu – aktéři často popisují dost fuj věci a není tam co k „užívání“, ale asi clickbait (kupbait?). Knížka stojí na vyprávění 4 bezdomovců (alkoholici, prostitut, drogový dealer), které doplňuje širší pohled na danou problematiku (např. jak v Praze probíhá mužská/ženská prostituce). Celkově je to zajímavé čtení, pochopíte jak to +- na ulici funguje a na co dát pozor, líbí se mi i srovnání podsvětí za komunismu a v divokých devadesátkách.
Povídání jednotlivých aktérů je hodně různorodé. Výrobce perníku Hanuš mi připomínal hosta u Krampola – s láskou vzpomíná na devadesátky, kdy si vydělával šílený praxy, žil v luxusu a z rukávu sype jednu zábavnou historku za druhou. Zpověď gay prostituta Karima naopak není vůbec příjemný čtení a každá stránka je prolezlá drogama, pohlavníma chorobama a dalším hnusem ulice – přesto je spokojen, tenhle životní styl si vybral sám. Nejstřízlivější z celý knížky je až Ivana, která na ulici skončila po vyhazovu z děcáku a povedlo se jí z ní dostat. Bezďáctví se nesnaží vylíčit jako „super dobrodružství“, ale jako svrab, kde prostě musela nějak přežít.
Plusy 🔹každý aktér pokrývá trochu jinou oblast ulice 🔹 tabuizované téma
Mínusy 🔹občas by knížka potřebovala větší editorský zásah. Vojtěch pomalu 10 stran popisuje svůj život, než skončil na ulici (veselé historky z maturity a divadelních zkoušek). Chápu message, ale v týhle publikaci chci číst o jiných věcech. 🔹 jako výplně působily i některé mezitexty (proč popisuje kniha o bezdomovectví urban legends?) 🔹 rozhovory ne vždy působily upřímně – průsery a fuj věci vždycky udělal nějakej kámoš; aktéři většinou zatajují věci typu krádeže (příběh Ivany je líčen spíš tragicky, že kradla se dozvíte až ve chvíli, kdy ji zavřou za krádeže do vězení. Pokud by to popisovala i dřív, ztratila by čtenářské sympatie?) 🔹 výrobce drog vlastně není bezdomovec, jen ho ulice živí
Pocházím z rodiny, která má velmi jednorozměrný pohled na bezdomovce, jako na nemakačenka a příživníky, kteří si za svůj život můžou sami. Tento pohled jsem jako dítě přejala a velkou část dospělosti se ho nemůžu zbavit a najít pro lidi bez domova soucit a pochopení, ač bych moc chtěla. Tato kniha to definitivně změnila.
Popisuje české podsvětí tak, jak ho běžný kolemjdoucí nemůže znát. Příběhová část knihy psaná lidmi bez domova je velmi autentická. Naopak části psané samotným autorem jsou nevyspělé stylisticky i obsahově. Ač je za textem vidět obří úsilí a výzkum jednotlivých témat, autor mnohdy zbytečně klouže po povrchu, opakuje se, neanalyzuje a nepředkládá více pohledů na věc, což bych v podobné publikaci čekala. Místy zcela chybí hlubší sociální analýza (nebo alespoň její nástin) a místo ní se autor uchyluje jen k vágním závěrům jako “Tak už to s lidmi někdy bývá…”
Dobrá kniha. Tony Havlík trpělivým výkladem a konkrétními případy narušuje klišé a stereotypy spojené s bezdomovectvím a ukazuje "dynamiku" života na ulici. Konkrétní případy čtyř (zkušených) ex-bezdomovců jsou dobré, nelitují se, je tam vidět perspektiva. Příjemný bonus je občasné nahlédnutí do historie.