В подреждането на пъстроцветното кубче, главоблъсканицата на прочутия унгарски изобретател Рубик, е скрит стремеж към хармония. Жители на Пилзен – града на най-прочутата чешка бира и заводите „Шкода“, представители на три поколения на една чешко-немска фамилия изясняват взаимоотношенията си, търсят хармония в собствените си чувства и поведение.
Повод за равносметка и дирене на път един към друг е юбилеят на стар учител по история. Неговият внук, също историк, е посветил дипломната си работа на събитията в Пилзен, където за първи път в социалистическия лагер се стига до протест на населението срещу еднопартийното правителство по повод смяна на парите, протест, който води и до човешки жертви.В повествованието оригинално са вплетени преживявания от времето на нежелания болшевизъм, през годините на Пражката пролет и инвазията на армиите на Варшавския договор от 1968 г. до така наречената Нежна революция от 1989 г. и нейните последствия, та чак до първото десетилетие на XXI в.Изясняването на загадки около истински и мними изневери, настоящи и някогашни недоразумения в семейството води до неочаквани, често дори трагикомични развръзки, които укрепват роднинските взаимоотношения.Открита ли е търсената хармония? Ще продължи ли внукът историк и учител мисията на дядо си? Как вижда своето място в живота младото поколение, а какво е оставило след себе си предходното? Отговорите търси този модерен чешки роман.
Да, хубав съвременен чешки роман. Обожавам Чехия, това е една от любимите ми държави. Причините са безброй. Радвам се, че за разлика от нас са успели да се отърсят от руската сателитна система (може да ме поправите, че е „съветска“, но отказвам да го променя) и в момента заемат мястото в Западна Европа и културните страни, което по право им принадлежи.
През юни 1953 г. в град Пилзен има протести поради недоволство от паричната реформа, въведена от комунистите, и обезценяването на кроните. Те започват от завода на „Шкода“ и тогава армията застава срещу народа си в слабо ехо на бъдещото предателство от 1968 г.
Тежи тежки събития са вплетени в личната история на едно семейство. Хубав похват, при който една съвременно звучаща история се пресича със сериозната и трудна драма на миналото. Мисля, че това е начинът да се привлича вниманието на иначе лежерно живеещата публика към повече ангажираност и съзнание за политическите събития от близкото минало, защото политиката не спи, тя е жива част от света, винаги е била и ще продължава да бъде такава, докато той е населяван от човеци.
Tohle je kniha 3 v 1 - vzpomínky na rok 1953 a plzeňskou revoltu, vzpomínky hlavního hrdiny na jeho dětství v divokých devadesátých a aktuální dějová linie řešící rodinná tajemství. A přesně i v tomhle pořadí se mi to líbilo. Ta mozaika poskládaná z výpovědí jednotlivých svědků událostí roku 1953, která do sebe pomalu zapadá, je vynikající a určitě je to vrchol knížky. Hrdinovy vzpomínky na dětství jsou pro mě trochu exotika - přece jenom na dětství prožité v devadesátkách se v literatuře zatím příliš nenarazí a ta zkušenost je naprosto odlišná od té naší, předrevoluční - takže určitě zajímavé. Největší problém jsem měla s tou současnou linií a právě ta srazila hodnocení knížky dolů. Odhalit rodinná tajemství není žádná sláva, ale udělat z dávné otcovy nevěry takové drámo, navíc pro postavu, která už má pubertu dávno za sebou, to mi přišlo trošku přitažené za vlasy a Ondřej mi přišel tak trošku jako hysterka a neuvěřitelně mě štval.
Plzeňštinu posoudit nemůžu (přece jen jsme z druhého konce republiky), ale jinak autor s jazykem pracuje skvěle a tohle bylo jedno z velkých plus knihy - to jak je krásně napsaná. Opakující se barevné motivy skrz celou knihu pak opravdu evokují skládání titulní rubikovy kostky. Tohle jsem si na knize skutečně užila a věřím, že jednou si od autora přečtu opravdu vynikající knížku, protože našlápnuto k ní má skvěle.
Váhala jsem mezi 3 a 4, nakonec tedy tak 3,5 a mrknu se po autorových dětských knížkách, protože takový Muž z hodin vypadá hodně zajímavě.
Kontext: Poslední dovolenková kniha - byť tedy dočítaná doma až po návratu. Škoda, že jsem to nečetla o dovolené loni, to jsme byli v Plzni pečení vaření :-)
První věta: "Na koberci pod oknem stál velký keramický slon a na něm rostla řemenatka."
Poslední věta: " "Do kříže ne...!" zhrozila se matka ve chvíli, kdy se nad Ópovou rukou srazila Ondřejova sklenice se sklenicí Ondřejova otce."
Skvělá kniha, která v sobě kombinuje dva příběhy - události, které se odehrály v Plzni krátce po měnové reformě v červnu 1953 a rodinný propletenec vztahů hlavního hrdiny, který se vrací do rodné Plzně na oslavu dědečkových osmdesátin. Obě linie mě bavily - první byla úžasná díky hlasům pamětníků, kde jsem hlavně ocenila autorovo použití plzeňštiny. Pocházím z Plzně, takže se mi to četlo nádherně. Ostatní by ale s tím mohli mít trochu problém, stejně tak s početnými popisy plzeňských domů a ulic. Já si to ale s radostí užívala, nestává se každý den, že bydlíte přímo v místu dění. Druhá linie mi někdy až připomínala romány Petry Soukupové, Maňákovo dialogy ale působily více "umělecky", Soukupová je někdy až moc "ze života". Plný počet nedávám jen kvůli slabé editaci (dalo by se to zkrátit, dokola opakované popisy pokojových kytek tam být nemusely vůbec). Vratislav Maňák v sobě skrývá velký potenciál a budu se těšit na jeho další romány.
Geniální knížka. Minimálně pokud máte trochu prochozenou Plzeň, víte, kde je Adrie, scházíte se u Andělíčka, pamatujete kino Elektra a ze srdce nesnášíte všechny vtipy na téma, že jste zez Plzně. Nepamatuji sochu "porybnýho" u muzea a bez boje přiznávám, že jsem toho příliš nevěděla ani o červnových událostech z r. 1953, o to víc mě bavila vyprávění pamětníků, byť se v nich pochopitelně mísí skutečnost s fikcí. Autor má Plzeňáky skvěle naposlouchané, vyjadřování jednotlivých vypravěčů je přirozené a nesklouzává k parodii plzeňštiny. Každá mince má ale dvě strany - drobné detaily v podobě narážek na reálie západočeské metropole, které ocení místní, mohou být (a do jisté míry asi i budou) ostatním čtenářům trochu na obtíž a je otázkou, zda pro ně budou jednotlivé dějové linky dostatečně nosné, aby Rubikovu kostku docenili. Za mě ale po hodně dlouhé době čistých 5*.
Moc hezkých několik příběhů v jednom. Jenom jsem zcela nepochopila, proč zrovna v rámci tohoto rodinného dramatu jsou tak důležité plzeňské události 1953. Na konci se to sice trochu vyjasní, ale v průběhu celé knihy mi to přišly jako dvě naprosto oddělené a dost nelogicky vedle sebe postavené linie.