What do you think?
Rate this book
銀魂 / Gin Tama #6
Gintama, Vol. 6
Okita lleva a Gintoki y los suyos al Rengokukan (Dojo del Purgatorio), una arena subterránea de artes marciales. ¡En ella, se llevan a cabo apuestas ilegales basadas en "matanzas" entre samuráis! ¿¡Qué harán Gintoki y los demás, a los que han endosado la tarea de destruir la malvada organización!? ¡También leeremos sobre peligrosos buscadores de setas, los problemas de Hasegawa, un sospechoso gurú religioso...!
192 pages, Paperback
First published March 4, 2005
1 person is currently reading
154 people want to read
About the author
Hideaki Sorachi
220 books276 followersHideaki Sorachi (AKA 空知英秋 or Sorachi Hideaki) is a Japanese manga artist best known for his work Gintama.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 19 of 19 reviews
November 3, 2025
"But there's this one organ that's even more important than my heart. You can't see it, but it's there. Because of it, I can stand tall. Even if I'm all worn-down I can still walk. And if I don't go, It'll break.
My very own...
Soul.
It will break".
Entre el capítulo de las Okamas y el de los huerfános me saco el sombrero.
My very own...
Soul.
It will break".
Entre el capítulo de las Okamas y el de los huerfános me saco el sombrero.
March 15, 2021
These cult people came around awfully fast.
April 14, 2022
the scene where gintoki’s talking about his soul LITERALLY MADE ME TEARY EYED !! i also think this ones the best volume so far because i got to see more of sougo HAHSHA (also side note: man,, readers before sure have attitudes. lmao the questions the mangaka had to answer were so bad. they were so entitled what the heckk)
July 17, 2020
(stejná recenze u všech dílů)
Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj
Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj
July 26, 2021
"Even if I don't go, I'll still die. But there's this one organ that's even more important than my heart. You can't see it, but it's there. Because of it, I can stand tall. Even if I'm worn-down, I can still walk. And if I don't go, it'll break. My very own soul. It'll break. Even if my heart stops beating, it is still more important. It doesn't matter if I'm old and can't walk. It will still stand tall."
It's easy to shit on Weekly Shounen Jump manga for reusing the same story beats and themes and things, but honestly I'm still a bit of a sucker for the whole "Friendship, Effort, Victory" thing. It's not too hard for me to be swayed by rousing speeches in shounen battle manga/anime. Just last night, I was a bit more "moved" than I expected while watching separate cases of Kid Trunks and Vegeta speak inspiring words to Future Trunks in the Zamasu Arc of Toei's Dragon Ball Super anime, a series which aired in a timeslot notable for its young demographic, essentially meaning DBS is intended for kids younger than that of the original Akira Toriyama manga and its own anime adaptation(s). I'm 27 years old, but I'm still weak to "Power of Friendship" bits in Kamen Rider and Super Sentai, as well. So I don't feel bad at all about my eyes moistening when Gintoki tells Hijikata about his intent to protect the kids the "demon" guy died saving. I mean, I guess taking revenge for those kids isn't necessarily "friendship," but the idea is close enough. My point is that this lengthy speech in Chapter 43 was almost enough to clinch the Five-Star Goodreads Rating from me, but then I started feeling maybe it's silly to rate a gag manga volume so high, emotional content be damned. See below for the rest of my supporting evidence; I read Gin Tama while I'm off-task at work, and fill up tiny 1.5x2in. sticky notes with quotes that made me chuckle, or brief descriptors of funny scenes. I had more little stickies than for previous volumes this time.
****
"Yeah! The three of us are one: Gin-chan's the left hand, Shinpachi's the left foot, and I'm the white blood cell, OK?"
"It's just, your butt looked a bit suspicious, so..."
"Gin-chan, three is, 'This milk tastes like Daddy.'"
"I'M NOT TALKING ABOUT NURSES, ALTHOUGH I DO LOVE THEM!"
"Any man who wears sunglasses is an assassin."
"Ah, what a big breath mint."
"What just happened? Was it because of my boogers?"
"Yeah. For example, if a girl's only a 7, after she puts on a nurse outfit, she's instantly a full 10."
"Maybe she's got a father-complex. When she sees wrinkled up ball sacs, she thinks of her father."
"Everyone! Get ready... FAINT!"
"Gin-chan, Sadaharu's missing too, ever since what happened with the mushrooms!"
"Why are the cockroaches only in Kabuki District, though, Oj--- Stupid Oji?"
"I... I'm the demon who's going to destroy Earth... Ahahah... I guess... I can... only... laugh now..."
"Dreams? I've long forgotten those existed."
Sadaharu under the kotatsu is cute as hell. I also appreciated Sadaharu joining Gintoki and Shinpachi in making disgusted facial expressions at Kagura catching the bear. I also thought Elizabeth getting hit by the cop car was funny. And Kondou tripping and chopping at Otae's head. And the battle between the newscaster and the pet-loving alien prince, between "Cosmos" versus "Space Cockroaches" ("Mmm. Carnivorously Freaky Cockroaches.").
****
"Right after the ramen place I used to go to said, 'Let's try adding curry to the menu,' they went out of business."
This line cuts me, as I know a ramen joint in my city that used to sell some pretty great curry, but stopped selling it to focus on ramen. They're still in business, as far as I'm aware, so I imagine they just didn't sell enough curry to warrant keeping their curry rice and curry udon on the menu. It's upsetting, as I'd never given myself the chance to try the curry udon, always being weak to the curry rice and getting that almost every time I went to the restaurant. Now I have to get Japanese curry elsewhere, and the new place I use isn't as great as the previous curry, even if apparently my family prefers this new place's teppanyaki over that of other stores (I've only had the curry thus far, and anyway the aforementioned ramen joint did not have teppanyaki itself).
It's easy to shit on Weekly Shounen Jump manga for reusing the same story beats and themes and things, but honestly I'm still a bit of a sucker for the whole "Friendship, Effort, Victory" thing. It's not too hard for me to be swayed by rousing speeches in shounen battle manga/anime. Just last night, I was a bit more "moved" than I expected while watching separate cases of Kid Trunks and Vegeta speak inspiring words to Future Trunks in the Zamasu Arc of Toei's Dragon Ball Super anime, a series which aired in a timeslot notable for its young demographic, essentially meaning DBS is intended for kids younger than that of the original Akira Toriyama manga and its own anime adaptation(s). I'm 27 years old, but I'm still weak to "Power of Friendship" bits in Kamen Rider and Super Sentai, as well. So I don't feel bad at all about my eyes moistening when Gintoki tells Hijikata about his intent to protect the kids the "demon" guy died saving. I mean, I guess taking revenge for those kids isn't necessarily "friendship," but the idea is close enough. My point is that this lengthy speech in Chapter 43 was almost enough to clinch the Five-Star Goodreads Rating from me, but then I started feeling maybe it's silly to rate a gag manga volume so high, emotional content be damned. See below for the rest of my supporting evidence; I read Gin Tama while I'm off-task at work, and fill up tiny 1.5x2in. sticky notes with quotes that made me chuckle, or brief descriptors of funny scenes. I had more little stickies than for previous volumes this time.
****
"Yeah! The three of us are one: Gin-chan's the left hand, Shinpachi's the left foot, and I'm the white blood cell, OK?"
"It's just, your butt looked a bit suspicious, so..."
"Gin-chan, three is, 'This milk tastes like Daddy.'"
"I'M NOT TALKING ABOUT NURSES, ALTHOUGH I DO LOVE THEM!"
"Any man who wears sunglasses is an assassin."
"Ah, what a big breath mint."
"What just happened? Was it because of my boogers?"
"Yeah. For example, if a girl's only a 7, after she puts on a nurse outfit, she's instantly a full 10."
"Maybe she's got a father-complex. When she sees wrinkled up ball sacs, she thinks of her father."
"Everyone! Get ready... FAINT!"
"Gin-chan, Sadaharu's missing too, ever since what happened with the mushrooms!"
"Why are the cockroaches only in Kabuki District, though, Oj--- Stupid Oji?"
"I... I'm the demon who's going to destroy Earth... Ahahah... I guess... I can... only... laugh now..."
"Dreams? I've long forgotten those existed."
Sadaharu under the kotatsu is cute as hell. I also appreciated Sadaharu joining Gintoki and Shinpachi in making disgusted facial expressions at Kagura catching the bear. I also thought Elizabeth getting hit by the cop car was funny. And Kondou tripping and chopping at Otae's head. And the battle between the newscaster and the pet-loving alien prince, between "Cosmos" versus "Space Cockroaches" ("Mmm. Carnivorously Freaky Cockroaches.").
****
"Right after the ramen place I used to go to said, 'Let's try adding curry to the menu,' they went out of business."
This line cuts me, as I know a ramen joint in my city that used to sell some pretty great curry, but stopped selling it to focus on ramen. They're still in business, as far as I'm aware, so I imagine they just didn't sell enough curry to warrant keeping their curry rice and curry udon on the menu. It's upsetting, as I'd never given myself the chance to try the curry udon, always being weak to the curry rice and getting that almost every time I went to the restaurant. Now I have to get Japanese curry elsewhere, and the new place I use isn't as great as the previous curry, even if apparently my family prefers this new place's teppanyaki over that of other stores (I've only had the curry thus far, and anyway the aforementioned ramen joint did not have teppanyaki itself).
March 12, 2024
Quitando una instancia donde la trama y el pasado de Gintoki sale a la luz, han sido volumenes de cosas que le pasa a nuestro cast dia tras dia. Es decir, suuuuper random, mucho humor japones que hasta los propios traductores dicen como "humor oscuro" que solo se entiende en el idioma original. Esto traduce en que estoy leyendo parcialmente la obra y que, estoy seguro, supiera yo japones seria mas gustoso de leer.
Hasta el momento, las aventuras van bien o decentes pero las estrellas son los tramos sobre el pasado de Gintoki.
Hasta el momento, las aventuras van bien o decentes pero las estrellas son los tramos sobre el pasado de Gintoki.
November 7, 2017
These are really weird and random with like no plot at all, but funny and I love the characters?? idk. I think I read that there are actually arcs soon so maybe that will help me understand the world and such better.
May 30, 2017
Love this series!! Funny and cute, I want the big dog!!!😍💕
July 30, 2017
Still not as amazing as some people said it was but still entertaining. The characters' goofyness manage to make me chuckle here and there.
November 30, 2019
Another random selection of really odd stories.
May 22, 2022
smecherie
November 12, 2022
I cried. That story about the "demon" and the kids broke something inside me, I think.
September 8, 2024
Some of the funniest moments so far (the cockroach chapter especially). Kagura and Gintoki have such "idiot" chemistry together, they make the series. I also appreciated how there were stories that took a few chapters instead of just being one-offs.
November 29, 2016
So stupid, hahah!
February 27, 2016
THIS IS SO FUCKING HILARIOUS I'M SO ADDICTED
August 14, 2019
định cho 5 sao chỉ vì chap 42, 43, 44 nhưng chỗ còn lại không hay đến mức đó nên [sighs]
March 29, 2017
Casi lloro
Read
March 7, 2018Yessss there is so much metaplot in this! The Tendoushuu are named and introduced! The Shinsengumi's relationship with the Bakufu! Matsudaira bursts onto the stage! And Okita goes to the Yorozuya to have Gintoki solve a problem he is prohibited from. All very interesting stuff.
Also the whole thing with Oshou fighting as Gidoumaru to raise money for his adopted kids is pretty intense and emotional and is the very first time we see a hint of Gintoki's reaction to children and mentor-figures. (It's very well repressed but Sorachi certainly put something in there already.)
It's the first time the Shinsengumi and the Yorozuya really team up, and the whole thing is pretty magnificent.
Then there's a Sacchan and lot of random food poisoning and... Elizabeth dating a nurse and... just. Gintama being Gintama. But even the bear with a mushroom on its head has a tragic backstory, and so it goes from comedy to tears before you're quite aware what's even happening.
Favorite random panel: Kagura in her pjs and bedhead rushing in to wake up Gin-chan, with Shinpachi trying to stop her (because Gin-chan is currently covered in Sacchan) and they look so much like siblings!
Also the whole thing with Oshou fighting as Gidoumaru to raise money for his adopted kids is pretty intense and emotional and is the very first time we see a hint of Gintoki's reaction to children and mentor-figures. (It's very well repressed but Sorachi certainly put something in there already.)
It's the first time the Shinsengumi and the Yorozuya really team up, and the whole thing is pretty magnificent.
Then there's a Sacchan and lot of random food poisoning and... Elizabeth dating a nurse and... just. Gintama being Gintama. But even the bear with a mushroom on its head has a tragic backstory, and so it goes from comedy to tears before you're quite aware what's even happening.
Favorite random panel: Kagura in her pjs and bedhead rushing in to wake up Gin-chan, with Shinpachi trying to stop her (because Gin-chan is currently covered in Sacchan) and they look so much like siblings!
This entire review has been hidden because of spoilers.
June 13, 2018
Overall Rating: 15/ 10 - No joke, I recommend it unless you have absolutely no sense of humour!
There is so much I can say about Gintama. And yet not enough. I read a few chapters in the past, not much but enough to enjoy it. I just never got to continue it. Coming from the same era as Naruto, Bleach, Fairy Tail and other series, there is just so much i could read in my spare time. But now, I found time to read the series and watch the tv show and it is far from disappointing.
Gintama is a one of a kind manga set in Edo after the invasion of aliens called Amantos. In a era where samurais are a thing of the past, Gintoki along side Shinpachi and Kagura perform odd jobs in an episodic way in order to pay their monthly rent. The series focuses on running gags, old and current, drawing references from the screens, currents news, Japanese culture and even other manga series. I would describe it as the South Park of mangas with nothing but gags and no morals for you to learn from (Even though Sayonara Zetsubou Sensei had the same use of reference but from literally works, it still had morals and more of a dramatic tone to it).
The running gags are infinite but as the story progressed, the addition of main arcs became apparent. Well written, the arcs added a more serious tone to the episodic genre of Gintama but also slowly presented us with past events and how certain characters were today. The arcs aren't too long, lasting no more than 5 chapters (last arcs have been longer than usual), removing the dragging effect that most series have. Breaking the 4th wall, Gintama makes fun of itself and apologizes for any offence it could give to it readers with recurrent Jump gags.
Each character having their own personality, going as far as giving them "outrageous" faults, such as eating everything with mayonnaise/ spicy food, or being sadistic to a point of no return. Every component in this series is flawless and makes Gintama truly one of a kind.
Unfortunately, I have yet to compete the series as it is in its final arc (Been two years man!!!) but hopefully it will end on a good and comical note. After all, most plots are pretty closed off as the author leaves no stone unturned.
Do I recommend it?
There is so much I can say about Gintama. And yet not enough. I read a few chapters in the past, not much but enough to enjoy it. I just never got to continue it. Coming from the same era as Naruto, Bleach, Fairy Tail and other series, there is just so much i could read in my spare time. But now, I found time to read the series and watch the tv show and it is far from disappointing.
Gintama is a one of a kind manga set in Edo after the invasion of aliens called Amantos. In a era where samurais are a thing of the past, Gintoki along side Shinpachi and Kagura perform odd jobs in an episodic way in order to pay their monthly rent. The series focuses on running gags, old and current, drawing references from the screens, currents news, Japanese culture and even other manga series. I would describe it as the South Park of mangas with nothing but gags and no morals for you to learn from (Even though Sayonara Zetsubou Sensei had the same use of reference but from literally works, it still had morals and more of a dramatic tone to it).
The running gags are infinite but as the story progressed, the addition of main arcs became apparent. Well written, the arcs added a more serious tone to the episodic genre of Gintama but also slowly presented us with past events and how certain characters were today. The arcs aren't too long, lasting no more than 5 chapters (last arcs have been longer than usual), removing the dragging effect that most series have. Breaking the 4th wall, Gintama makes fun of itself and apologizes for any offence it could give to it readers with recurrent Jump gags.
Each character having their own personality, going as far as giving them "outrageous" faults, such as eating everything with mayonnaise/ spicy food, or being sadistic to a point of no return. Every component in this series is flawless and makes Gintama truly one of a kind.
Unfortunately, I have yet to compete the series as it is in its final arc (Been two years man!!!) but hopefully it will end on a good and comical note. After all, most plots are pretty closed off as the author leaves no stone unturned.
Do I recommend it?
Displaying 1 - 19 of 19 reviews