Netradiční průvodce ukazuje, že Brno nerovná se vila Tugendhat. Záměrně se vyhýbá tomu, co je v moravské metropoli takzvaně povinné navštívit, a odhaluje Brno z mnoha úhlů pohledu. Na své si tak přijdou jak ti, kdo cestují za architekturou či historií, tak ti, kteří si chtějí dát dobrou kávu a pozorovat brněnský ruch jen skrz okna kavárny. Díky přehledné struktuře publikace představí jednotlivá místa živě, jako by se čtenář procházel po městě s průvodcem z masa a kostí, který danou lokalitu zná jako své boty. Krátké texty o daném místě vždy doplňuje popis, jak se k němu dostat, a autentické fotografie bez zkrášlujících filtrů.
Když si kousek od varu lidí lehnete pod strom do trávy pulzující hudbou, můžete si s přimhouřenýma očima na chvíli připadat, jako kdyby Lužánky byly v Berlíně a Brno bylo skutečným městem.
***
Když někdo v Brně řekne, že jede autobusem ze Zvonařky, v jeho hlase zazní podivný smutek. Jako by mu zemřel někdo blízký a on zůstal na světě opuštěný a zoufalý.
***
...jaká je to škoda, že na vrcholu vší té krásy si hoví nejnudnější hrad na světě. Ale třeba jednou někdo najde odvahu ten dům zbořit a oživit prostor třeba krematoriem. Vždyť kdo by se nechtěl rozplynout nad Brnem.
***
Kdo se chce v Brně okoupat, musí vylézt na horu. Na Kraví horu. To je sice takový menší kopec, ale když může být Brno městem, proč by kopec nemohl být horou? Na světě, a dokonce i v Brně, jsou koupaliště, do kterých se vleze více lidí. Ale jen na Kraví hoře můžete plavat s výhledem na celé město i nekonečný horizont v dáli. Pokud zrovna není inverze.
***
Hrad Veveří je jedním z největších hradních komplexů v Česku... a navzdory své poloze a historii je unikátní také tím, že si v něm z neznámého důvodu neprohlédnete nic, co by skutečně stálo za to. Správci hradu se prostě rozhodli, že zajímavé prohlídkové trasy mají návštěvníci hledat někde jinde.
...po jeho smrti jej zdědil anglický baron Mořic Arnold de Forest-Bischofsheim. Ten na něm celkem třikrát hostil pozdějšího britského premiéra Winstona Churchilla.
***
Zimní stadion se otevřel o pár let dříve než nedaleký fotbalový. Po roce 1989 měl několik soukromých majitelů... aby ho v roce 2004 zdemolovaný a schátraný koupilo zpátky město.
V roce 2005 "zimák" sloužil pro výcvik záchranářských psů, protože poskytoval jako tou dobou největší zastřešená ruina ideální podmínky. Jeho stav však postupně přestal vyhovovat i výcviku psů do válečných zón, a tak byl v roce 2008 zdemolován s tím, že se prostě postaví nový, což se však dodnes nestalo.
Hoci v Brne nebývam ešte ani rok, pred prečítaním som mala pocit, že ma veľa nemôže prekvapiť, a aj keď som ozaj veľa miest už poznala (alebo ich videla/počula o nich), zistila som, že ich veľa ešte nepoznám, alebo neviem nič o ich histórii.
Úprimné opisy spojené so zaujímavými faktami spravili z čítania výborný zážitok. Odporúčam všetkými desiatimi, bez ohľadu na to, či Brno milujete alebo nie.
Na toho, kdo zná Brno i předchozí tvorbu Stanislava Bilera, nečeká žádné překvapení. Fakt prakticky nic nového*, což mi s potenciálem knihy přijde docela škoda. Všichni zemřeme, Velký Špalíček je nejhnusnější, do ZOO nechoďte, Adamov je nejbizarnější město nejen na jižní Moravě, okolí Boby je jen pro feťáky a slouží jako živé muzeum 90. let. A samozřejmě dojde i na gulagy, tentokrát však není myšlena Kuřim, ale opravdu nepovedené Kamechy.
Jsou tedy cílovou skupinou knihy turisté? Nevím, pro ně je to dle mě příliš "bilerovsky specifické"... To už bych jim radši doporučil něco ze série autentických průvodců To je Brno. 111 míst je totiž spíš něco ve stylu Tří měsíců v Barceloně. Čtenáři mají rádi Gebrianovu tvorbu, Barcelonu taky, tak si přečtou, jak ji vidí on a možná se něco nového dozví. Srovnání asi kulhá na obě nohy, ale nic bližšího mě nenapadá. U 111 míst totiž snahu o popsání kvalit nebo výhod města nahrazuje nekonečný pesimismus, jak jen ho Brno dokáže vyvolat. Zdánlivě nikdy není nic dobře, ani stávající stav, rekonstrukce nebo demolice. A když už je, v další větě se musí shodit něco jiného.
Každopádně mě potěšilo, že mezi prvními 16 místy jsou hned 4, kde se starám o vlastní geocache (pro mudly myšleno herní schránku/poklad), tedy bych je určitě doporučil i já (mj. Bílá Hora se super výhledem a koupání v Chrlicích).
Je škoda, že v knize i přes kontrolu (píše se o ní v závěru) zůstávají chybky, nebo minimálně nepřesnosti (a to faktické i jazykové). Nevrhal jsem se přímo do vod factcheckingu, ale do poznámek jsem si napsal toto: - U nádraží je zmíněno ukončení kolejí do roku 1898, přitom už bylo od roku 1849 průjezdné, končily tam ale linky vlaků dvou soukromých společností (a byly proto rozděleny přístroje zabezpečovacích zařízení). Proto se taky budově říkalo dvojnádraží (byly to dvě provozem oddělené části). - Budova Convalarie není na místě brány, ta byla až někde u pizzy/zmrzliny. O stejné věci píše i BAM Brno, ale žádná mně známá mapa to nepotvrzuje. - Denisovy sady dělal především Petr Hrůša (mimo zmíněného ateliéru) a vodní schody jsou u Bašt/Nových Sadů, ne u Masarykovy. - Že není lom na Hádech zatopený? No není to pravda úroveň zatopení lomu v Blansku a Hády nejsou díra v zemi, ale ukousnutý kopec, přesto, já tam jako malý strávil nesčetně koupacích dní ;) - Pozemky pod stadiony za Lužánkama (i kolem nich) město Brno vlastní, nikdy se jich nezbavilo, soud je o silnice, parkoviště a chodníky na nich. Což je stejně "nepěkná šlamastika". - Kostnice není v místě, kde sedávají lidé s pivem, ta je až na křižovatce s Rašínovou. Nemyslel autor spíš bývalý hřbitov? Ten byl kolem celého kostela. - Obora Holedná není za vodojemem, je až za ulicí Žebětínská na sever.
*Výjimkou je odkaz na hezkou a pravidelně aktualizovanou mapu Timova díla, o které jsem neměl ponětí.
Špilberk je nejnudnější hrad, Kamechy jsou gulag pro střední třídu, okolí Bobycentra připomíná postapokalyptickou krajinu, Brno není skutečné město a turista v něm nevydrží déle než tři dny. Pohled na chlouby Brna oproštěn od patriotismu.