Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News!
Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek.
František Kotleta v podobě, v jaké ho neznáte, v postapunkovém románu, futuristickém, temném a divokém jako podzemí stanic U-metra.
Rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla tanečnice, gymnastka a špionka, již pro neohrožené občanské a politické postoje perzekuovali natolik, že byla nucena před StB uprchnout do zahraničí. O Kotletově otci se nic neví. Podle některých indicií je jím Michail Gorbačov, kterého Kotletova matka svedla během jeho tajné návštěvy Bruntálu.
Dva roky strávil ve věznici Heřmanice, za což ale mohlo pouhé nedorozumění. Vzhledem k datu jeho narození si policie spletla nevinnou párty s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera. Při pokusu o rozehnání večírku zbil Kotleta sedm policistů do bezvědomí a jejich veliteli usekl několik prstů na ruce řeznickým sekáčkem.
K literatuře se dostal až ve výkonu trestu, kde se seznámil s dílem velikána české akční sci-fi, Jiřího Kulhánka. Po několika neúspěšných pokusech rozvíjet Mistrovo dílo (kterýžto nápad mu posléze ukradl Martin Moudrý) se rozhodl vstoupit na trnitou cestu originální tvorby a hned jeho prvotina byl jednoznačný zásah do černého.
„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jste ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“
Děj se odehrává v městském státě Praha City na počátku 22. století. Svět ovládly technologie. Vznášedla, drony, lasery, náhražky orgánů a končetin, elektronické vylepšování mozků a všemožné čipy jsou každodenní věci již několik desítek let. Petr Vachten to ale ignoruje. Je to bývalý policista, který ve válce s Polskem přišel o nohu a nedá dopustit na svou milovanou malorážku K22 slovenské výroby. Pracuje jako nádeník pro korporaci, ale jednoho dne dostane nabídku dělat osobního bodyguarda jedné digitální prostituce z kultu digitálních čarodějek. Stane se pro něj tato nabídka osudná?
Po dlouhé době zase něco od Kotlety. Popravdě jsem se na Underground hodně těšil a zklamaný rozhodně nejsem! V knize bylo vše, co byste od Kotlety čekali – akce, masakr, hlášky, promyšlený svět a sex. Jenom toho sexu a detailně popsaných masakrů bylo nějak méně, oproti jeho ostatním knihám. Ale svět byl opravdu skvělý! V knize najdete i skvosty jako jsou polský alkohol muzgojeb, ulice Romská nebo Daniela Landy, či sochu “nějakého hokejisty s fakt děsivým účesem” na bývalém území Kladna. Pro fanoušky Kotlety rozhodně nutnost a já se k ní v budoucnu budu rozhodně s radostí vracet!
Kyberpunk je tema primo pro me. Po Legiich me to suprove prekvapilo, hloupy vtipky byly hlavne na zacatku a vseobecne ve vsech smerech pecka. Miluju ten svet!
První setkání s Kotletou myslím dopadlo nadmíru dobře. Po přečtení pár stránek jiných autorů, kteří píší zhruba stejný žánr, jsem k němu přistupovala mírně kriticky, jestli to zase po pár stránkách nevzdám. Ale bylo to čtivé, napínavé, zajímavé, ne moc tragické ale ani sluníčkové, střeva opět lítaly na všechny strany, krev tekla proudem a vznášedla korzovala Prahou křížem krážem. Na rozdíl od jiných lehce "brakových" děl byl vidět i jistý (i když jen velmi malý) vývoj postav. Z počátku je vyprávění lehce zmatečné, vlastně nic na tom, co se hrdinovy děje nedává smysl. Ale jde v tom vidět autorův záměr, protože sám hrdina netušil, co se děje a proč se to sakra děje. A autor pak začal postupně (a strašně pomalu!) rozplétat svoje ďábelské sítě. Nad konečným rozuzlením jsem ani moc předem nepřemýšlela, když nastalo, vlastně mě ani nepřekvapilo. Pro fanoušky žánru si myslím, že jde o skvělé propracované dílo, které člověka vtáhne a nepustí. V hodnocení z tohoto hlediska bez ohledu na vlastní subjektivitu, protože nejsem takový fanoušek, si zaslouží 9/10.
4,5🌟 Toto bylo moje první setkání a autorem a vlastně i s žánrem. Nejpodobnější kniha, kterou jsem četla byl Projekt Kronos, což má podle mě i tak k Underground docela daleko. A i když jsem se bála, že to nebude pro mě a že mě to nebude bavit, chytlo mě to fakt hodně. Jak styl psaní, svět, postavy, tak detektivní zápletka.
Co se týče Kotlety, je každému jasné, že nemůžeme očekávat literaturu nabitou světovými problémy a symbolismem, který by zahanbil i Sovu. Fanoušci očekávají krvavou řežbu, sex, další krev a, přiznejme si to, tzv. „brak“. Ale to je přesně ten důvod, proč ho začít číst. Ne každý brak je totiž brak, jak si ho představujeme. Za svou kariéru se autor značně posunul od upírských krváků přes erotikou oplývající kusy až k nynějšímu cyberpunk tématu. Otázkou je, zda šlo o změnu k lepšímu. Co se world buildingu týče, vytvořil zajímavý svět téměř bez mezer a, dejme tomu, logicky fungující. Jen si mohl víc pohrát se cyberpunkovými motivy, do nichž je příběh zasazený. Oceňuji transmrdky , letorky a dalších pár drobných detailů, nicméně bylo jich málo a nedá se říct, že by se tolik lišily od věcí, jaké vídáme v knihách zaměřených do bližší doby. Zrovna v tomhle případě tedy méně rozhodně neznamenalo více. Hrdina byl, jako vždycky, morálně pevný, ale vůbec ne morální, sympaticky sarkasticko-cynický „zmetek“, který si chce dělat svoje, ale náhodou zachrání „svět“. Je to typ hrdiny, který jde Kotletovi velmi dobře, jenže po několika opakováních se prostě omrzí (asi jako každá jiná šablona, pro níž si však sem tam schválně chodíme). Kromě toho se i v jeho samotném charakteru objevovalo několik nelogičností, což by se asi stát nemělo vzhledem k tomu, jak málo rozvinutých postav jsme na 300 stránkách potkali. Zbytek osazenstva knihy, přestože byl předmětem jednání, byl v podstatě tak vedlejší, že ani nestojí za zmínku. A to ani autorovi, jelikož šlo o postavy poměrně ploché s jen částečně načrtnutou backstory a křiklavě (a zkratkovitě) vybarvenými charaktery (pokud měli to štěstí a vůbec nějaké dostali). A nakonec něco k samotné lince. Tentokrát šlo o pokus o detektivku. Potíž je v tom, že dopadl opravdu jen jako pokus. Přestože tam byla jistá snaha o vyšetřování, nakonec se všechno vyřešilo naprosto náhodně, samo a s vyšetřováním to vůbec nesouviselo. Jako bývalý (a přesto duší současný) „fízl“ by si měl hlavní hrdina počínat lépe. Jako by zápletka ani nebyla naplánovaná, prostě vznikla a když pak docházel limit stránek stanovených ve smlouvě, bylo třeba ji nějak vyřešit a tak z nebes sestoupil pověstný deus ex machina a prostě ji před postavy slavnostně položil. Což čtenáře, který opravdu očekává nějakou aspoň slabou detektivku, zrovna nepotěší. Na druhou stranu musím ocenit Kotletův styl, krátké a rychlé obrazy, díky nimž kniha hezky odsýpala a cynický humor, který vás prostě vtáhne do děje, ať už chcete nebo ne. Za vedlejší produkt lze považovat silnou kritiku současné masovosti, politiky a nezdravě rostoucí korporátní moci. Sympatické byly i lehce filozofické části o revoluci a jejích následcích, které, ač nezáměrně, jako by k roku 2020, kdy kniha vyšla, patřily. To vše však bylo pouze vedlejším produktem, nečekejte od toho žádného Komárka. Celkově bych knihu zhodnotila asi jako Cyberpunk (pokud se budeme držet tématu). Milá, úsměvná, s nadšením očekávaná, ale se spoustou bugů, kterým se dalo pohodlně vyhnout. Pokud se však chystáte na Kotletu jako nováčci, není tato kniha vůbec špatnou první volbou a zajisté si u vás získá vyšší hodnocení.
Nie powiem, niekiedy to było dowcipne, chwilami nie brak też autorowi wyobraźni, ale nawet jako czysta rozrywka nie zadowala. Mam jeszcze tylko nadzieję, że po czesku i w formie książkowej będzie to brzmieć nieco lepiej...
Tradiční Kotleta se všemi svými klady a zápory. Potřeboval jsem u něčeho vypnout a Underground byl ideální volba - akorát mě to stejně jako u Stalingradu přestalo v půlce bavit, protože je to furt to samý.
Cyberpunkový prostředí dobrý, hezké svezení na vlně 2077 hypu :)
Prostředí nijak zásadně originální není a na Kotletu je tam docela málo sexu, ale o knize lze říct, že má nějaký příběh, děj, zápletku, vyšetřování a smysluplné řešení a je tam celkem dost vtipných míst, scén a hlášek. Takže tak.
Tak tohle byla jízda. Zatraceně drsná, sprostá a ujetá jízda. Od knížky ale odcházím s lehce smíšenými pocity. Přestože se jednalo o mé první setkání s Františkem Kotletou, tak nějak jsem věděl co od knihy čekat: drsné vyprávění plné akce, sexu a hlášek. Všeho toho se mi v knize dostalo, ovšem ne úplně podle mých představ.
Ze všeho nejdřív mám takový jistý osobní problém s autorovou prózou. Chápu, že je kniha vyprávěna v pohledu první osoby, takže pro zachování osobnosti hlavní postavy Petra Vechtena je potřeba, aby i jeho styl vypravování odpovídalo jeho stylu života. To bych nejspíš i překousl. Nad čím se mi ale pozvedávalo obočí, bylo vidět na stejném řádku v podstatě vedle sebe slova „rozmrdat“ a „obklopujíc“. Tento mix „drsné řeči“ a knižních výrazů ve výsledku působí prazvláštně.
Postavy taky nebyly žádná lahoda. Místo osobností se u postav lze spíše bavit rolích, které měly ve vztahu k našemu protagonistovi plnit. Například piráti byli komediální vsuvkou, Karel Adam naopak názorovým oponentem a čarodějky zase jenom jemným pohlavím, které může náš hrdina dokola zachraňovat. Jediný, kdo stojí za zmínku, je sám vypravěč Petr Vechten, a to jenom protože mu vidíme do hlavy a celé to dění kolem sebe komentuje. O nějakém vývoji postav se však v knize mluvit nedá, končí prostě tam, kde začaly.
Kde ale kniha kulhá v postavách, vynahrazuje si to dějem. Ten zasazený do kyberpunkové Prahy 22. století na začátku chytne a až do konce nepustí. Přestože je zápletka točící se kolem vyšetřování záhadného vraždění digitálních čarodějek zajímavá, to, co tahá celý příběh nahoru, je postupné odkrývání zákonitostí světa Praha City, se kterým si pan Kotleta pohrál. Sledování moderních podob současných míst je zábavné a zajímavě zároveň. Jediné, co bych příběhu vytkl, je konec, který by dle mého názoru ještě takových 10-20 stránek navíc snesl, aby se vše ukončilo krapet přirozeněji a tempo odpovídalo zbytku knihy.
Kolem a kolem se nejednalo o špatnou knížku a svůj účel splnila. Četla se v podstatě sama a akce tam bylo habaděj. Navíc futuristická Praha byla parádním místem, které navštívit. Ke Františku Kotletovi se nejspíš někdy v budoucnu ještě vrátím, až budu mít zase chuť po akční řežbě plné hlášek. Prozatím mi to ale stačilo.
Českej post-apo cyberpunk, dobře zvládnutej. Kotleta (mírně!) ubral mlýnku na maso i sexu a víc se věnoval vylíčení Prahy v 25. století. Popkulturní reference na každé stránce, nevíc mě pobavila "na rohu ulic Romské a Daniela Landy". Knížka hlavně velmi dobře šlape, žádná část mi tam nepřišla slabá nebo že bych ji vyhodil jako zbytečnou . Nečekejte žádný hluboký témata, je to příjemný odpočinkový čtení.
Pojďte nakouknout do Prahy o sto let později, kdy ji ovládly moderní technologie a rozličné vymoženosti. Lidská společnost upadá a celkově je prohnilá jako to uměle vyrobené jablko, které drží v ruce. Na tomto místě žije žoldák Petr, který se snaží prát se životem, co to jde. Nehledí, pro koho zakázky vykonává, ale když má pohlídat jednu luxusní prostitutku, začne pociťovat zradu. Někdo mu něco tají a všude se začnou objevovat muži v černém prahnoucí po životě jeho klientky.
Jako vždy se můžeme dočkat řádné akce, hory zraněných, mrtvých, přestřelek, honiček, ne zrovna slušné mluvy a rázovitého humoru zaměřeného přímo na českou kulturu. Napětí se vás bude držet jako klíště až do posledních stran knihy, kdy společně s Petrem proplouváme skrze město, snažíme se zachránit šlapku a zároveň přijít na to, kdo po ní jde a proč.
Hodně mě bavily kulisy, do kterých byl příběh zasazen. Město Praha je ukázáno jako prohnilé od základů, což se vlastně dozvíme hned z první kapitoly, která vyselektuje čtenáře se slabým žaludkem. Společnost je rozdělena na majetné a nemajetné a ty rozdíly jsou až citelně bolestné. Všude jsou obří obrazovky, kde jede nekonečná telenovela vymývající mozky lidí. Lidská sexualita se posunula někam jinam, takže je to znát i na chirurgických úpravách těla. Není zde opomenuto ani náboženství, které neodmyslitelně patří k lidské společnosti a v tomto momentě odráží lidskou zkaženost.
Parádní akční počtení, které vás pohltí a nepustí.
4,5/5 Mé první setkání s autorem a asi nemohlo dopadnout lépe!
Přiznávám, že jsem od knihy moc neočekávala, hlavně tedy proto, že jsem se bála, že to není tak docela můj žánr. Ale opět se ukázalo, že riskovat a vykračovat mimo svoji komfortní zónu se prostě čas od času vyplácí!
Nebudu lhát, pár věcí v knize není něco, co bych přímo vyhledávala, a to jak před přečtení, tak po něm, na druhou stranu zde ale bylo hned několik věcí, které mě velice příjemně překvapily!
Celkový námět je opravdu originální a neotřelý. Pohybujeme se zde sice v Praze, ale v takové, kterou jsem na stránkách knihy ještě neměla možnost navštívit. Fungování světa, jeho vystavění, ale i postavy jsou neotřelé a zajímavé.
Hlavní hrdina je sice typický a má spoustu vlastností, se kterými jsem se již setkala, ale svět, do kterého byl zasazen a překážky, které mu byly stavěny do cesty, ho formovaly zase trošku jinak.
Kniha se skvěle četla, není nijak náročná a nemusí se nad ní příliš přemýšlet (nebo snad ano?), takže mi stránky ubíhaly pod rukama a já mohla být naplno ponořená do čtení.
V knize je možné potkat hromadu technických vymožeností, což (ačkoli to není můj šálek kávy) mě moc bavilo! Zvraty a akcí se zde také nešetří.
Tahle kniha je přímá, vulgární, překvapivá, ale taky předává myšlenku moderního světa, který možná nemusí být až tak vzdálený.
Slušná kotletovská jízda z kyberpunkové Prahy počátku 22. století. Město je plné technologií, i když občas je postrádám na místech, kde bych je také očekával, jako by některé nedůležité detaily světa autor opomněl dotvořit. Místy mě do očí praštila i nějaká jazyková nedokonalost, jako by některé slovo do věty nepatřilo či autor nenašel přiléhavější synonymum apod (a samopaly fakt nestřílí salvami ;-) ). Není to první má kniha od Kotlety, takže jsem nebyl překvapen hodně drsným jazykem, který ovšem sedl k charakteru postav, takže cajk. Potěšily mě i vtípky kdy si pro různé vedlejší postavy vypůjčil jména (byť někdy nevyslovená) našich současníků, na ukázku jen dvě citace:
„Kdysi to nebyla Praha, ale jiné město za ní. Myslím, že se mu říkalo Kladno. Nedaleko odtud pořád stála socha nějakého hokejisty s fakt dusivým účesem, co snad tohle město založil nebo osvobodil, ale teď na něj jenom sralí holubí.“
„…hrál prastarý afghánský rap. Alí ho pouštěl vždy kolem zavírací doby. Ne že by ho měl rád, šlo o fakt děsivou kakofonii skřeků, ale odrazoval zákazníky od toho, aby si ještě chtěli objednat. Pokud byli přesto vytrvalí, vytáhl remixy sto let starých nahrávek chlápka jménem Michal David a zpravidla už po dvou sonzích začala lidem téct z uší krev.“
Zamysł fabuły świetny, opisy i reguły świata przedstawionego są bardzo intrygujące. Przemyślenia głównego bohatera na długo zostawały w mojej głowie i sprawiały że sama się zastanawiałam, ale im bliżej końca książki tym coraz mniej mi się podobało. Od momentu gdy Vachten i Piraci odkrywają kto jest Jackiem - książka zamienia się w scenariusz typowej, telewizyjnej strzelanki: mało dialogu, dużo krwi, strzelania i rozwalonych budynków, gdzie Vachten 8 nabojami rozwala całą armię złoli (jak McGayver czy ktoś w tym stylu). Tak jakby autor sam był zmęczony fabułą i zarys świata miał świetnie przemyślany, ale końcówkę napisał w jedną noc byleby tylko książkę oddać "w terminie". Bohaterowie schematyczni: Vachten a'la amerykański super glina, z krystalicznym sumieniem, dla którego najważniejsze to tylko ukarać złoczyńcę, złol jak to złol chce zapanować nad światem, Mina jak szefowa Bonda - znajomości, ustawiona i na pstryknięcie palców potrafi znaleźć skrytkę z potrzebnymi rzeczami, Piraci - nerdy i mózgi komputerowe, które znajdą dla Vachten istotna informację w 3 sekundy. Średnie i naprawdę jak pisane wg schematu z kursu scenariusza dla tanich filmów sensacyjnych.
Další příběh od Františka Kotlety se odehrává v Praze, v budoucnosti zhruba v příštím století. O hrdinovi knihy Petru Vachtenovi se dá říct že "býval dobrým policistou, ale..." přišla válka a když po letech skončila, tak padla republika a Prahu ovládlo několik největších korporací a ty převzaly moc. Praha se postupně rozrostla do šířky, ale především do výšky a to na několika úrovních. Nejbohatší lidé žijí v té nejvyšší úrovni (doslova), pro střední třídu je tu úroveň S a pro ty nejchudší je tu úroveň U. Vachten odmítl pracovat pro Bezpečnost rady korporací, ale dělá pro ně občas na volné noze jako takový nádeník na hrubší práce, když si s něčím Bezpečnost nechce špinit ruce. Jednoho dne dostane nabídku dělat ochranku zvláštní klientce - digitální čarodějce. Dívčině prošpikované ohromným množstvím implantátů co se živí virtuálním sexem. Někdo jí usiluje o život, ale celé to pěkně smrdí a je za tím mnohem víc než se zprvu zdá... Co dodat, Mistr Kotleta nezklamal, je to akční, zábavné, je tu spousta skvělých hlášek. Já sám budu doufat že se tahle vize Prahy nenaplní... :-)
Entliczek pętliczek, na kogo wypadnie na tego bęc. Książka wybrana nieco losowo z niezbyt dużego zbioru pracowych audiobooków. Opis wyglądał obiecująco, szczególnie, że fantastyki z Europy Centralnej, czy w ogóle nieanglojęzycznej tłumaczy się niewiele. I kreacja świata na początku naprawdę zapowiadała niezłą, może nie najwyższych lotów, ale mimo wszystko niezłą książkę cyberpunkową.
Wrażenie to znika gdzieś od połowy, jakieś nieco bardziej filozoficzne wywody przestają się pojawiać zupełnie na rzecz typowej,strzelanki, akcji, mordobicia, panienek. Przyznaję jednak, że mogło mi coś w międzyczasie umknąć, jak to u mnie bywa przy audiobookach.
Technikalia:
Chyba zaczynam się robić mniej wybredna w kwestii narratorów, bo Jakub Kamiński przestał mi przeszkadzać. Może nie zaśpiewam mu pieśni chwalebnej, ale nie zawadzał mi, a to najważniejsze.
Po pár posledních Kotletovkách, které mě tak neoslovili jako předchozí tvorba, jsem si říkal, že už sem na ně starej a dám si pauzu od řezníka z Bruntálu. Ale v čase, kdy je ta pandemie a já jsem nucenej být doma s prckama, chci podporovat české autory neb od státu dostanou asi malé hnědé smradlavé, tak jsem si koupil Underground do mého e-zařízení. Byl jsem docela překvapený jak dobře tuhle scifárnu s cyberpunkovým šelestem pán Kotleta pojal a příběh mě dost pobavil. Sice zase mě štvaly takové ty zbytečné jakoby vtipné průpovídky o Davidovi, Zemanovi a podobně, ale naštěstí ke konci knihy už Kotletovi došla zásoba a dalo se nerušeně soustředit na příběh.
Jooooooo jsem si řek když jsem si knihu koupil. Neeeeeee jsem si řekl když jsem dočetl poslední stránku a věděl jsem, že budu muset zase nějakou dobu počkat než Kotleta opět napíše něco ze svého života (nebo budoucnosti? hm... že by pokračování?!). Franta má pořád svou jiskru, styl a v Underground nám předpovídá budoucnost. Praha jako z pořádného sci-fi, hrdina jak má být, neohrožený a prakticky nesmrtelný. Příběh pořádně odcejpá a nešetří se v něm zbraněmi. Pravda není tak propracovaný jako ve Spadu, ale tak to má být. Tahle kniha si evidentně na nic nehraje. Undeground je prostě pořádné porno pro milovníky knih od Kotlety!
Možná je trochu nefér, že stejně jako Perunova krev dostává ode mě Underground 4*, protože byl opravdu znatelně lepší, ale takové už je hodnocení jen do 5*. Cyberpunkové prostředí je super, Vachten je dobrý hlavní hrdina a působí celkem reálně. Digitální čarodějky jsou také fajn koncept a dokonce se v téhle knize objevuje více hlubokých myšlenek, než sexu. To je nejspíš u Kotlety velmi ojedinělé. Psát u tohoto autora, že knoha měla spád a četla se skoro sama považuji za limitně se blížící zbytečnosti. Umím si představit, že by třeba postavy čarodějek nebo pirátů byly trochu propracovanější a Mína hrála větší roli. Detektivní zápletka byla super, jelikož jsem čekal asi pouze akci.
Jako by František Kotleta psal hlavně proto, aby bavil sám sebe – a cokoliv jiného měl na salámu. Win-win situace nastává, když narazí na čtenáře, kteří se rádi baví stejným způsobem jako on. A že jsou všechny kotletovky ve výsledku vlastně téměř stejné? Jedni tomu říkají nuda. Druzí tomu říkají ontologické bezpečí. Kam patříte vy? :-)
Perunova krev - super, Kosek - môže byť, Bratstvo krve Stalingrad - 4. diel niečo strašné. Toto je tak zaujímavosťou niečo v strede, iné nápadmi a zasadením deja, ale znovu so snahou zapáčiť sa nízkym pudom. To fakt je potrebné, aby si postavy toľko nadávali, aby sa kniha predávala a aby "to byla jízda"? A pri tom o postavách okrem mena nevedno nič. Tým, že mám radšej sci-fi príbehy, mi dej sedel viac, hoci sa znovu nevyhneme post-apo. A pri toľkých fantastických vychytávkach mi to prišlo možno až príliš gulášovité, vrátane všemocných vychytávok pirátov v technokratickej spoločnosti.
Možná až zbytečně vulgarit. Chápu to tak, že tohle patří ke stylu autora, ale i vulgarity musí být na tom správném místě. Očekávala jsem sci-fi, dostala jsem detektivku, za to palec nahoru. „Vypadalo to, že cokoliv, co je starší než padesát let, bylo zlaté, krásné a patrně šlo o nejlepší epochu lidstva.“ “...naše šťastná zvířátka na váš šťastný stůl...“ „...nikdy nešlo o to, co se doopravdy odehrávalo, ale jak to lidé vnímali. Pravda je jedna věc, realitou se ale stane, jenom když jí uvěří většina lidí.“
Kotletův styl, méně sexu, více krimi, očekávatelná kvalita, ale nic překvapivého. Podle mě se trefil s pár detaily, které jsou aktuáně už pozorovatelné a do budoucna budou velký problém. Tím naražím na příklad na to, že lidi budou civět na nekonečné seriály a nebude je zajímat co se dějě kolem. V důsledku technologie a falešného nacionalismu se společenství začnou rozpadat na menší části a začnou vznikat městské státy izolované od okolního světa.
4.5* Naprosto dokonale jsem si užila futuristickou scifi Prahu, Kotleta tentokrát ubral na krvy a s*xu a soustředil se hodně na vykreslení světa a technologie. Přidal tomu ideologii, udělal si srandu z tolika téma a lidí (nenápadně samozřejmě :D). Zápletka sice nebyla kdoví jaká, celkem jednoduchá, ale prostě ta futuristická Praha a i postavy, digitální čarodějky, ty obrovské scény nabušené akcí, no já mu to prostě odpouštím. Bylo to skvělé čtení.
Čekal jsem víc. Těšil jsem se na hezky cyberpunkovou akci a ono to zase tak moc cyberpunk nebylo. V podstatě vyšel ze současného stavu technologií (motorka), přidal něco, co neumíme (vznášení) a vymyslel tomu nový název (letorka).
Je to samozřejmě dost vulgární a obscénní - jako vždy mi to u Kotlety přijde spíš jako snaha zaujmout, než že by mělo nějaké opodstatnění.
Jinak je to docela příjemná detektivka, trochu lízlá noirem.
Kotletovky mají jednu zásadní nevýhodu. Když jich čtete moc v kratším časovém horizontu, všechny se vám slijí v jednu. Mají totiž jedno společné: a to prakticky identického hrdinu. Autor svým hlavním postavám sice dává různá jména, nechává je žít v různých dobách, ale všichni jsou jeden jako druhý - Kotletovo literární alter ego. Chtělo by to změnu. Ty tři hvězdičky jsou spíš z lásky a z nostalgie.
Asi nejlepší na Kotletovi je uvěřitelnost postav. Baví mě i způsob klení. Žádné "ty parchante", ale pořádné "ty čur.ku". Tak to má být. Jeho literaturu mám rád. V tomhle románu však překračuje sám sebe a mám pocit, že opouští brakovou literaturu. Každou stránku jsem si užíval. Nejsou tam slabá místa.
Sci-fi příběh z prostředí Prahy. Moc povedený, zarazilo mne to že tam byl sex za celou dobu jen jednou pokrok. Za to tam bylo více akce, která byla dávkovaná vždy po několika stránkách. Zvláštní konec.... No zas na druhou stranu se to dobře čte, doufám že se mi do rukou brzo dostane další kniha od Leoše :-)