Tomanovy sbírky Sluneční hodiny (1913), Měsíce (1918) a Hlas ticha (1923), v nichž se básník soustřeďuje na hledání harmonie, krásy a přirozeného řádu přírody pomocí formálně oproštěných veršů a jednoduchých, výrazných motivů, se právem už téměř celé století řadí k tomu nejryzejšímu, nejhlubšímu a zároveň nejpřístupnějšímu, co česká poezie nabízí.
Některé básně byly opravdu povedené, hlavně ty z části Měsíce. U jiných jsem si nebyla jistá, čeho přesně se týkají, protože jsem je neuměla zasadit do správných reálií. Takže takový průměr, něco dobré, něco ne.
Sbírku Měsíce jsem už znala, tu mám ráda. Z těch dalších se mě nejvíc dotkly básně V říjnu a Zima. Bylo příjemné zase číst a vnímat poezii, po nějaké době... :)