Život otrokyně Tary nestál ani za zlámanou grešli. Proto nedokáže pochopit, proč ji pomocí kouzel přenesli do jiné země, kde má najednou cenu zlata. Považují ji za klíč k poražení nestvůr, které sužují království pokaždé, když napadne sníh. Jediný, kdo útok krvelačných běsů zatím přežil, je králův bratr Corann. Spolu s ním se proto vydává tam, kam si chodí pro radu jen opravdoví zoufalci – k tajemným čarodějkám zvaným Tkadleny. Pomohou jim rozplést vlákna děsivé záhady? Přijdou na to, kdo vzkřísil prastarou magii a ovládá zákeřné nestvůry?
Tohle bylo bohužel zklamání. Hezký nápad (moc se mi líbilo celé náboženství a i docela svět), ale špatná forma. Postavy mi vůbec nepřirostly k srdci. Nejvíce reálný mi přišel Aodhan, ale i ten byl jaksi utlumený. Děj byl příliš rychlý. Celé dny uběhly pouze na dvou stránkách. Kniha je příliš krátká na tolik děje.
Nápad hezký, forma dost meh. Možná, že kdyby autorka počkala...
Řekněte mi, když se rozhoduju, co budu číst dál, proč dám přednost českému autorovi. Vždyť moc dobře vím, že tady u nás můžu číst jen Kateřinu Petrusovou, Petru Stehlíkovou a Zuzanu Strachotovou. Ale ne, já prostě musím doufat, že najdu další české jméno, které bych mohla přidat na seznam.
Na začátku Prokletého sněhu jsem si říkala, jak lehce se to čte, to bylo fajn, jenže pak to začalo. Autorka na mě vybalila tolik jmen, že jsem se v nich neorientovala. Doteď si pamatuju jen jméno hlavní hrdinky (Tara), ale žádné jiné.
Nicméně se mi to i přes všechen ten guláš dobře četlo. Pak jsem si ale uvědomila další problém. Žádná z těch postav mi nepřirostla k srdci, protože to pro mě byla jen jména na papíře. Ať si jde Tara sem nebo tam, nic se jí nestane, jsou to jen čtyři vytisknutá písmena.
Musela jsem si gratulovat, že jsem došla až na konec a ten byl na můj vkus zbytečně natahovaný. Já už jsem s posledními stranami přemýšlela, do jaké knihy se pustím dál. A tak by to asi být nemělo.
Do této knihy jsem se pouštěla s faktem, že to asi žádná hitparáda nebude. Nebyla. A z každou kapitolou se některé absurdnosti děje stupňovaly.
Mínusy MOHOU obsahovat SPOILERY.
Plusy: -jednoznačně obálka a mapa -nové prostředí, pokus o vytvoření nového světu, které se mísí staré a nové náboženství -nejste si jistí, kdo je záporák a proč -nové schopnosti hrdinů -ČTIVOST - až si přečtete mínusy níže, pochopíte, proč kniha byla mnou dočtena Mínusy: -bohužel náboženství je vám vesměs představeno dost z rychlíku -obecně postavy a jejich nedomyšlenost - nelpřilnula jsem k žádné, jejich osud mě moc netankoval a někdy mi jejich rozhodování přišlo jako podlé náhodného gnerátoru voleb - absurdita hlavní hrdinky - pořád opakuje, že nic neví a k ničemutam není a tato mantra docela efektivně funguje, po dočtení mám opravdu ten pocit -milostná zápletka - ty, co vás zajímají (alias romantické linky vedlejších postav, které jsou i docela uvěřitelně napsané) rozvedené nejsou, ale hlavní hrdinka se líbá a vystrkuje jazyk až při velmi často, na to, že ten vztah je tam nucený asi stejně jako její přítomnost v ději -super schopnosti postav....opět z rychlíku, až máte pocit, že byly vytvořené s jediným záměřem - aby autorka nemusela použít Deus et machina
V tomto případě bych se vůbec nebránila tomu, kdyby autorka "vykradla" sama sebe a k příběhu se vrátila. Prostředí má potenciál, zápletka taky, jen je tu prostě hromada nedotažených věcí. A tyto deotažené věcí pak způsobí, že když je vám naservírovaný nějaký "fakt", máte problém mu uvěřit stejně jako postavy v knize. Ale ráda bych si knihu přečetla v přepracovaném vydání. Už kvůli těm superschopnostem a konfliktu pbožstev.
Wow, tohle mě překvapilo, jak to bylo dobré! Ya fantasy, od české autorky, a k tomu standalone? Neměla jsem upřímně velká očekávání. ALE! Jsem překvapená, protože se mi to FAKT líbilo. Očividně jde napsat plnohodnotné YA fantasy za 300 stran - jde to, funguje to! A já jsem zjistila, že mi to vyhovuje, nepotřebuji 10 dílů a 3000 stran, z této knížky jsem měla úplně stejný zážitek, ne-li to bylo ještě lepší, protože se tady opravdu nedočkáte žádné zbytečné omáčky, jde se rovnou k věci a co je ještě lepší, příběh na své délce vůbec neztratil, bylo to logické, žádné nepřesnosti nebo neúplnosti zde nejsou - prostě, bravo. První kapitola mne tedy překvapila - náhlé vtáhnutí do děje bez prvotních 10 stránek popisování, jak vypadá hlavní hrdinka, co si myslí a kde přesně se nachází? Ne, to tu nebylo a já jsem zprvu byla zmatená, protože to jsem dosud neznala... No nic, já se tu taky rozepisuji zbytečně, místo toho abych zaobalila hlavní myšlenku této recenze - bylo to moc dobré a já doporučuji!
Nápad skvělej! Jednoduchý jazyk, četlo se to strašně dobře. Akorát mě to nějak neoslnilo. Čekala jsem víc. Knížka není dlouhá a ukrývá propracovaný svět s úžasnou mytologií. Nicméně i na těch cca 300 stranách bylo hodně pasáží, kdy se toho moc nedělo, celý ten děj tak nějak plynul a necítila jsem nutkání číst dál. Nebylo to špatný, to vůbec, jen tomu něco chybělo.
Deabart. Drsná země, plná drsných lidí žijících na základě udatnosti a cti. Přesto znají jak strach, tak zradu. A za obojí se tam platí krutá daň. "Oběť je pouto. Smrt jednoho znamená život jiného. A jsou pouta která změnit nelze." - Tři věty, které naprosto přesně vystihují a protínají celý příběh jako šíp. Anotace je trochu matoucí. To co leží před vámi, není prostý příběh otrokyně, ani obyčejné vyvolené, jaké známe z jiných knih. Je to akčně mysterióní detektivka z národa podobného keltům, nebo vikingům. Tara není hloupá. Je vzdělaná. A leč otrokyně, její příběh dává absolutní smysl. Jak její minulost, tak vše co činí. I když pláče, je to silná žena. Silná v jejím vlastním duchu. A hlavně, NENÍ HLOUPÁ! A svou inteligenci projevuje sice svérázně, ale rozhodně si tím dokáže získat náklonost čtenáře. Corann není obyčejný medvěd v lidském těle, je to hrdý, čestný muž a přes všechny jeho ideální vlastnosti, má i své slabé stránky. Všechny "vedlejší" postavy příběhu jsou jako dílky monumentálního 3D puzzle v nadživotní velikosti, tak jaký každý kámen v Deabartu. A na konci díla vás čeká celistvý obraz, který nemůže nikoho urazit, ani zklamat. I když se příběh rozvíjí pozvolna, není v něm nouze o psychologii postav, záhady, akci, tajemno, magii a mnoho a mnoho mrtvých, krev, ztráty a nálezy. Jednou se po tom tobogánu spustíte a brzy zjistíte, že z téhle skluzavky vede jediná cesta, dojet si po ní až po samotné rozuzlení příběhu. Děj skýtal nejedno překvapení. Pokaždé když už si myslíte, že něco víte, že máte svojí vlastní teorii navzdory postavám, nebo snad před nimi, všechno se několikrát ukáže být úplně jinak. Než se nadějete, příběh jde do finiše. A člověku se jen tají dech. I když některé věci lze tušit, ať už k tomu dojde či ne, nejste zklamaní, chcete si to vychutnat plnou měrou. Sice jsem nedokázala cítit s hlavními postavami. A ve většině případů an s vedlejšími, přesto jsem si tam našla oblíbence (samozřejmě záporáka :D - jak jinak...), přesto jsem se při čtení dvakrát rozplakala... A několikrát jsem se uculila a pobaveně uchechtla. Nebyl to nejsilnější emocionální zážitek všech dob, ale byl to dokonale vyvážený, dobře dávkovaný a perektně zvládnutý a vyprávěný příběh. Ať už se nakonec Tara ze Studánky rozhodne jakkoliv, konec jednoho příběhu pro ni bude začátek jiného. A i když mi už ho sledovat nebudeme, můžeme jí přát, Hodně slunce ;)