What do you think?
Rate this book
Lea Honor #1
Třpytící se město
První díl fantasy ságy od debutující české autorky
Dva válečnické rody – jeden prostý, druhý vznešený.
Kdysi mezi nimi vzniklo pouto, které musí být naplněno.
Ona pochází z kraje vycházejícího slunce a barev.
On ze země deště a lilií. Ona nadevše miluje svou rodinu, on věnoval své srdce jiné ženě. Jsou rozdílní jako letní den a podzimní plískanice, přesto se osud rozhodl, že jejich životy nerozlučně sváže. Společně se vydávají na nebezpečnou cestu po krajích prosycených tajemnem. Každý ovšem sleduje svůj vlastní cíl.
Ona hledá způsoby, jak zpřetrhat vynucený svazek, aby se mohla vrátit domů. On se snaží najít možnost, jak zachránit svou životní lásku, aniž by porušil dávný slib.
Ani jeden však netuší, že je pronásleduje temnota, z níž se každou chvíli vynořují Stíny, které se je snaží polapit do smrtelných osidel…
Dva válečnické rody – jeden prostý, druhý vznešený.
Kdysi mezi nimi vzniklo pouto, které musí být naplněno.
Ona pochází z kraje vycházejícího slunce a barev.
On ze země deště a lilií. Ona nadevše miluje svou rodinu, on věnoval své srdce jiné ženě. Jsou rozdílní jako letní den a podzimní plískanice, přesto se osud rozhodl, že jejich životy nerozlučně sváže. Společně se vydávají na nebezpečnou cestu po krajích prosycených tajemnem. Každý ovšem sleduje svůj vlastní cíl.
Ona hledá způsoby, jak zpřetrhat vynucený svazek, aby se mohla vrátit domů. On se snaží najít možnost, jak zachránit svou životní lásku, aniž by porušil dávný slib.
Ani jeden však netuší, že je pronásleduje temnota, z níž se každou chvíli vynořují Stíny, které se je snaží polapit do smrtelných osidel…
- GenresFantasyCzech Literature
344 pages, Hardcover
First published January 1, 2020
6 people are currently reading
103 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 53 reviews
May 25, 2020
podrobný komentář přijde, jakmile si to všechno sepíšu, vyčistím si hlavu a tak. Ale teda. Ani náhodou.
May 11, 2020
Ve spolupráci s Albatros Media.
Lea Honor kolem sebe kvalitně rozvířila vody ještě před tím, než se dostala na pulty knihkupcům a do rukou prvních čtenářů. Je hodně velká škoda, že všemu tomu povyku ani zdaleka nedostála. A docela mě mrzí, že tohle musím říct, ale najít něco alespoň dobrého na této knize, bylo neskutečně těžké.
Největší překážkou na cestě k dočtení této knihy je bezesporu samotná hlavní hrdinka. Lee je v knize sedmnáct let, táhne jí na rok osmnáctý, což je jedna z informací, která se v knize propírá snad v každé druhé kapitole a docela často se využívá jako argument k zabřednutí do stejné, nepotřebné konverzace. Dle svého věku je Lea dítě, oproti jejímu protějšku sice mladší je, ale v sedmnácti letech, ve fantasy světě je už stěží dítětem. Haló! Nicméně tohle vlastně vůbec nic na věci nemění, protože Lea se 80% čistého času chovala jako pětiletý rozmazlený fracek. Byl doslova nadlidský úkol ji vystát, protože ta potřeba pořádně s ní zatřást byla fakt silná. Lépe na tom nebyl ani Thomas a zde nastává další kámen úrazů. Všechny postavy totiž mají nastavené maximálně čtyři charakterové vlastnosti a podle nich se chovají. Není možné od nich čekat překvapení, není možné od nich čekat šok, je možné od nich čekat pouze očekávatelné, protože na nic jiného nejsou naprogramovány. Vzájemná chemie? Neexistuje. Vlastně se docela divím, že Thomas Leu někde nenechal hned při první příležitosti. Lea se chovala tak, jako by ji každý na každém kroku ubližoval a mučil ji, její motivy nejsou ani zdaleka oprávněné a jsou tahané z paty.
Nemůže tu být řeč ani o žádném společném vývoji vztahu, už jen proto že jejich vztah je založen na vzájemném - Udělám ti ze života peklo x Ty se ke mě budeš chovat s respektem. Ne, ne, děkuji pěkně.
Rozhodně tu chyběla nějaká nosnější minulost postav. Postavy jsou tak ploché a neskutečně ohraničené.
Fantasy svět? Dle mapy na konci knihy vypadal hodně nadějně, různá místa, možnosti zabřednout do něčeho hlubšího, neskutečně moc možností a příležitostí. Jenomže zde je problém v tom, že čím více se něco nabízí, tím měně se toho využívá. Zde to bylo zlatým pravidlem. Neříkám, že jsou zde základy špatné, to vůbec ne, ale základy jako takové nestačí, je potřeba je rozvíjet a stavět na nich. Bohužel i tady se stavělo velice omezeně a zřídkakdy.
Příběh? Young Adult knihy dnešní doby stěží nabízejí příběh, který by se valně odlišoval jeden od druhého. Lea Honor tohle plní také. Kolem a kolem se jedná o záchranou cestu jejíž cílem je i vzájemné se sbližování hlavních hrdinů a řešení různých klišé. Nutně podotýkám, že klišé ne vždy musí znamenat špatnou věc. Milostný trojúhelník byl v tomto případě tím nejmenším problémem. Vlastně byl docela svěží, co se týče třetí strany.. No svěží, jak se to vezme. Každý příběh něco nabízí - vedlejší linky, nečekané zvraty, odhalování minulosti, vlastně cokoliv nad standard hlavní dějové linky, ale ani tohle nefungovalo. Chyběla tomu gradace, chybělo tomu rozhýbání, chybělo tomu napětí, chybělo tomu cokoliv.
Co je na vině? Styl psaní? Částečně taky. Z knihy doslova sála nevypsanost. Krátké nepotřebné věty, opakující se informace, opakující se fráze. Mrtvé popisy, bezpředmětné konverzace. Styl psaní ve většině případů odrazoval, nelákal, nudil. Autorka si měla ujasnit, které informace podávat, a jestli je třeba podávat je několikrát.
Lea byla velkým trápením, pro mě ale i sama pro sebe. Věřím, že počáteční nápad není vůbec špatný, ale provedení křičí o pomoc na každé frontě. Někdy je méně zkrátka více a v tomto případě je to zlaté pravidlo. Rozhodně si dokážu představit, že by Lea byla stylem psaní méně hutnější a autorka zapracovala více na charakterech a světě, protože na co jsou v tomto případě popisy okolí a házení jídlem, když je to právě hlavní hrdinka, příběh a svět, které nefungují? Tři základní stavební kameny. Škoda.
Lea Honor kolem sebe kvalitně rozvířila vody ještě před tím, než se dostala na pulty knihkupcům a do rukou prvních čtenářů. Je hodně velká škoda, že všemu tomu povyku ani zdaleka nedostála. A docela mě mrzí, že tohle musím říct, ale najít něco alespoň dobrého na této knize, bylo neskutečně těžké.
Největší překážkou na cestě k dočtení této knihy je bezesporu samotná hlavní hrdinka. Lee je v knize sedmnáct let, táhne jí na rok osmnáctý, což je jedna z informací, která se v knize propírá snad v každé druhé kapitole a docela často se využívá jako argument k zabřednutí do stejné, nepotřebné konverzace. Dle svého věku je Lea dítě, oproti jejímu protějšku sice mladší je, ale v sedmnácti letech, ve fantasy světě je už stěží dítětem. Haló! Nicméně tohle vlastně vůbec nic na věci nemění, protože Lea se 80% čistého času chovala jako pětiletý rozmazlený fracek. Byl doslova nadlidský úkol ji vystát, protože ta potřeba pořádně s ní zatřást byla fakt silná. Lépe na tom nebyl ani Thomas a zde nastává další kámen úrazů. Všechny postavy totiž mají nastavené maximálně čtyři charakterové vlastnosti a podle nich se chovají. Není možné od nich čekat překvapení, není možné od nich čekat šok, je možné od nich čekat pouze očekávatelné, protože na nic jiného nejsou naprogramovány. Vzájemná chemie? Neexistuje. Vlastně se docela divím, že Thomas Leu někde nenechal hned při první příležitosti. Lea se chovala tak, jako by ji každý na každém kroku ubližoval a mučil ji, její motivy nejsou ani zdaleka oprávněné a jsou tahané z paty.
Nemůže tu být řeč ani o žádném společném vývoji vztahu, už jen proto že jejich vztah je založen na vzájemném - Udělám ti ze života peklo x Ty se ke mě budeš chovat s respektem. Ne, ne, děkuji pěkně.
Rozhodně tu chyběla nějaká nosnější minulost postav. Postavy jsou tak ploché a neskutečně ohraničené.
Fantasy svět? Dle mapy na konci knihy vypadal hodně nadějně, různá místa, možnosti zabřednout do něčeho hlubšího, neskutečně moc možností a příležitostí. Jenomže zde je problém v tom, že čím více se něco nabízí, tím měně se toho využívá. Zde to bylo zlatým pravidlem. Neříkám, že jsou zde základy špatné, to vůbec ne, ale základy jako takové nestačí, je potřeba je rozvíjet a stavět na nich. Bohužel i tady se stavělo velice omezeně a zřídkakdy.
Příběh? Young Adult knihy dnešní doby stěží nabízejí příběh, který by se valně odlišoval jeden od druhého. Lea Honor tohle plní také. Kolem a kolem se jedná o záchranou cestu jejíž cílem je i vzájemné se sbližování hlavních hrdinů a řešení různých klišé. Nutně podotýkám, že klišé ne vždy musí znamenat špatnou věc. Milostný trojúhelník byl v tomto případě tím nejmenším problémem. Vlastně byl docela svěží, co se týče třetí strany.. No svěží, jak se to vezme. Každý příběh něco nabízí - vedlejší linky, nečekané zvraty, odhalování minulosti, vlastně cokoliv nad standard hlavní dějové linky, ale ani tohle nefungovalo. Chyběla tomu gradace, chybělo tomu rozhýbání, chybělo tomu napětí, chybělo tomu cokoliv.
Co je na vině? Styl psaní? Částečně taky. Z knihy doslova sála nevypsanost. Krátké nepotřebné věty, opakující se informace, opakující se fráze. Mrtvé popisy, bezpředmětné konverzace. Styl psaní ve většině případů odrazoval, nelákal, nudil. Autorka si měla ujasnit, které informace podávat, a jestli je třeba podávat je několikrát.
Lea byla velkým trápením, pro mě ale i sama pro sebe. Věřím, že počáteční nápad není vůbec špatný, ale provedení křičí o pomoc na každé frontě. Někdy je méně zkrátka více a v tomto případě je to zlaté pravidlo. Rozhodně si dokážu představit, že by Lea byla stylem psaní méně hutnější a autorka zapracovala více na charakterech a světě, protože na co jsou v tomto případě popisy okolí a házení jídlem, když je to právě hlavní hrdinka, příběh a svět, které nefungují? Tři základní stavební kameny. Škoda.
May 8, 2020
Asi tam budou nějaké spoilery, tak to radši schovám, ať mi pak nikdo nenadává, že spoileruju. :D
Tohle byl teda "zážitek".
A jako dost mě to mrzí, že tu knihu musím hodnotit zrovna takhle, protože jsem se na ni vážně těšila a vskutku jsem doufala, že konečně budu číst původně českou YA fantasy, která mi vyrazí dech. Což se jako stalo. Ale rozhodně to nebylo v pozitivním slova smyslu.
Protože ať se snažím, jak chci, nedokážu na té knize najít prakticky nic, co bych mohla pochválit. Jako fakt se mi ještě nestalo, že bych se se svým výběrem takhle sekla.
Jak bych vám popsala příběh téhle knihy... Já vlastně ani nevím. Přišlo mi, že tam není žádný souvislý děj. Čekala jsem, že jako půjde o to Třpytící se město, že půjde o nějakou epickou cestu plnou dobrodružství, když ta kniha nese tenhle podtitul. Ale do toho města se dostaneme na posledních asi deseti procentech knihy? A vlastně... Se tam nic nestane? Prostě se dojede do města a jede se zpět?
Takže ve finále je ta kniha jen takový miš maš scén, které se samostatně jevily autorce dobře, zajímavě, třeba i vtipně, tak je tak podivně poslepovala dohromady bez ladu a skladu. A vyplnila to tím, jak Lea pořád brečí nebo se hádá s Thomasem.
Taky k čemu tam jako jsou asi tři scény, kde po sobě ženský hází jídlem? To to autorce přišlo tak vtipné? A úměrné chování dospělých žen?
Já jako nemám problém, když kniha nemá prakticky žádný děj, to by se ale musela opřít o nějakou jinou kvalitu. Musela by být třeba dobře napsaná. Což jako případ téhle knížky vážně není. Takovéhle plýtvání slov jsem naposledy viděla v After. Autorka mnohdy napíše zbytečně informaci, která je naprosto očividná. Třeba: "Slyšela otcův hlas zpoza dveří, ale nerozuměla, co říká. Usoudila, že si s někým povídá." - A co jiného by asi dělal, je jasné, že mluví, když slyší jeho hlas.
Nebo jednu informaci podává na X způsobů, ale pořád tím vlastně říká to samé. Třeba: "To, co otec Lee sdělil o samotě, se zprvu zdálo jako špatný sen. Třeštila na něj oči, jak moc neuvěřitelně to celé znělo. Dokonce se během rozhovoru několikrát štípla do paží, jestli náhodou neprožívá jednu ze svých nočních můr. Tohle nemohlo být skutečné. Ona přece neopustí svůj milovaný domov v doprovodu cizího muže, kterého nikdy neviděla! A už vůbec si jej nevezme kvůli nějakému slibu, který kdysi dávno dal její otec! Je to jen noční můra, brzy se vzbudíš... Jenže nebyla." - A když je tam podobné vyjadřování pořád, začne vás to unavovat.
Stejně tak autorka ráda opakuje podobné fráze a slovní spojení. Kdyby to bylo jednou na začátku knihy a podruhé ke konci, tak ok, brala bych to, ale ona to má i rozložené hrozně blízko u sebe, takže to člověka vyloženě praští do očí. Třeba strašně ráda něco přirovnává k peříčkům, všechno je tam bílé či zlaté, a ani nevím, na kolik způsobů jsem tam četla, že je nebe modré.
Či kolikrát používá poměrně absurdní přirovnání. "A přesně takhle ten hlas zněl, jako pomsta. Jako pomsta, která se naplní." - Jak zní pomsta, prosím vás?
No dobře. Tak když kniha nemůže stát na příběhu a ani stylu psaní, máme tu ještě postavy. Které... Taky žádný silný dojem nezanechají. Prakticky je charakterizují dvě, tři vlastnosti a víc... nic. Neprojdou si žádným vývojem, naopak jsou na konci knihy naprosto stejní jako na začátku. A Lea a Thomas mi neskutečně lezli na nervy.
Lea je samozřejmě ta NEJKRÁSNĚJŠÍ a ta nejschopnější v boji. Thomas je logicky také velmi pohledný a ten nejlepší bojovník. Zároveň s tím je to ale i pěkný tupec, kterého musí jeho ženuška poslušně poslouchat, protože žena má být jen pěkná tvářička a umět se ohánět v kuchyni.
To jejich "škádlení" jsem osobně vnímala jen jako tu samou hádku, která se neustále točí dokola, fakt obsahem řeší pořád to samé, jen se lehce mění podmínky, za jakých k hádce dojde. Co je na tom romantického, to fakt netuším. Já jsem tenhle vztah jako romantický nevnímala ani trochu, když v něm má být žena ta podřízená, nejsou jako partneři postaveni na stejnou úroveň. Ech.
A vedlejší postavy, přišlo mi, že spousta z nich se zjeví jen tak, protože se to autorce zrovna hodí? Aby ukázala, jak moc krásná Lea je a jak moc po ní ostatní touží, aby mohl Thomas žárlit a zase se hádat. No.
K tomu mě naprosto vytočilo, že autorka tam použila pokus o sebevraždu jako takový šokový element, jako prostředek pro to, jak spojit dvě postavy. A... Na další straně se tomu ty postavy smějí? Něčemu tak závažnému? Z toho mi bylo až zle.
Celkově tomu chybí jakékoliv tempo, o nějakém stupňování napětí si můžu nechat leda tak zdát. Když přijde nějaký problém, je vše vyřešeno raz dva, rádoby akční, dramatická scéna je vyřešená za dvě stránky. To opravdu žádný hlubší dojem nezanechá.
Na to, že jsem z tolika různých zdrojů četla, že tohle vážně kvalitou neodpovídá té tvorbě z Wattpadu, že je to snad až urážka Leu s tvorbou z Wattpadu srovnávat, musím říct, že já v tom ale tu wattpadovskou kvalitu cítím. Ve svých chybách a nedostatcích mi to zkrátka fakt připomínalo to After od Anny Todd. Ale i After své fanoušky má, tak chápu, když je někdo z Ley též nadšený. :)
Ale já osobně to doporučit nemůžu. Kdybych tu knihu neměla jako recenzní výtisk od Albatros Media, tak ji nedočtu. Pro mě osobně to byla hrozná ztráta času.
Tohle byl teda "zážitek".
A jako dost mě to mrzí, že tu knihu musím hodnotit zrovna takhle, protože jsem se na ni vážně těšila a vskutku jsem doufala, že konečně budu číst původně českou YA fantasy, která mi vyrazí dech. Což se jako stalo. Ale rozhodně to nebylo v pozitivním slova smyslu.
Protože ať se snažím, jak chci, nedokážu na té knize najít prakticky nic, co bych mohla pochválit. Jako fakt se mi ještě nestalo, že bych se se svým výběrem takhle sekla.
Jak bych vám popsala příběh téhle knihy... Já vlastně ani nevím. Přišlo mi, že tam není žádný souvislý děj. Čekala jsem, že jako půjde o to Třpytící se město, že půjde o nějakou epickou cestu plnou dobrodružství, když ta kniha nese tenhle podtitul. Ale do toho města se dostaneme na posledních asi deseti procentech knihy? A vlastně... Se tam nic nestane? Prostě se dojede do města a jede se zpět?
Takže ve finále je ta kniha jen takový miš maš scén, které se samostatně jevily autorce dobře, zajímavě, třeba i vtipně, tak je tak podivně poslepovala dohromady bez ladu a skladu. A vyplnila to tím, jak Lea pořád brečí nebo se hádá s Thomasem.
Taky k čemu tam jako jsou asi tři scény, kde po sobě ženský hází jídlem? To to autorce přišlo tak vtipné? A úměrné chování dospělých žen?
Já jako nemám problém, když kniha nemá prakticky žádný děj, to by se ale musela opřít o nějakou jinou kvalitu. Musela by být třeba dobře napsaná. Což jako případ téhle knížky vážně není. Takovéhle plýtvání slov jsem naposledy viděla v After. Autorka mnohdy napíše zbytečně informaci, která je naprosto očividná. Třeba: "Slyšela otcův hlas zpoza dveří, ale nerozuměla, co říká. Usoudila, že si s někým povídá." - A co jiného by asi dělal, je jasné, že mluví, když slyší jeho hlas.
Nebo jednu informaci podává na X způsobů, ale pořád tím vlastně říká to samé. Třeba: "To, co otec Lee sdělil o samotě, se zprvu zdálo jako špatný sen. Třeštila na něj oči, jak moc neuvěřitelně to celé znělo. Dokonce se během rozhovoru několikrát štípla do paží, jestli náhodou neprožívá jednu ze svých nočních můr. Tohle nemohlo být skutečné. Ona přece neopustí svůj milovaný domov v doprovodu cizího muže, kterého nikdy neviděla! A už vůbec si jej nevezme kvůli nějakému slibu, který kdysi dávno dal její otec! Je to jen noční můra, brzy se vzbudíš... Jenže nebyla." - A když je tam podobné vyjadřování pořád, začne vás to unavovat.
Stejně tak autorka ráda opakuje podobné fráze a slovní spojení. Kdyby to bylo jednou na začátku knihy a podruhé ke konci, tak ok, brala bych to, ale ona to má i rozložené hrozně blízko u sebe, takže to člověka vyloženě praští do očí. Třeba strašně ráda něco přirovnává k peříčkům, všechno je tam bílé či zlaté, a ani nevím, na kolik způsobů jsem tam četla, že je nebe modré.
Či kolikrát používá poměrně absurdní přirovnání. "A přesně takhle ten hlas zněl, jako pomsta. Jako pomsta, která se naplní." - Jak zní pomsta, prosím vás?
No dobře. Tak když kniha nemůže stát na příběhu a ani stylu psaní, máme tu ještě postavy. Které... Taky žádný silný dojem nezanechají. Prakticky je charakterizují dvě, tři vlastnosti a víc... nic. Neprojdou si žádným vývojem, naopak jsou na konci knihy naprosto stejní jako na začátku. A Lea a Thomas mi neskutečně lezli na nervy.
Lea je samozřejmě ta NEJKRÁSNĚJŠÍ a ta nejschopnější v boji. Thomas je logicky také velmi pohledný a ten nejlepší bojovník. Zároveň s tím je to ale i pěkný tupec, kterého musí jeho ženuška poslušně poslouchat, protože žena má být jen pěkná tvářička a umět se ohánět v kuchyni.
To jejich "škádlení" jsem osobně vnímala jen jako tu samou hádku, která se neustále točí dokola, fakt obsahem řeší pořád to samé, jen se lehce mění podmínky, za jakých k hádce dojde. Co je na tom romantického, to fakt netuším. Já jsem tenhle vztah jako romantický nevnímala ani trochu, když v něm má být žena ta podřízená, nejsou jako partneři postaveni na stejnou úroveň. Ech.
A vedlejší postavy, přišlo mi, že spousta z nich se zjeví jen tak, protože se to autorce zrovna hodí? Aby ukázala, jak moc krásná Lea je a jak moc po ní ostatní touží, aby mohl Thomas žárlit a zase se hádat. No.
K tomu mě naprosto vytočilo, že autorka tam použila pokus o sebevraždu jako takový šokový element, jako prostředek pro to, jak spojit dvě postavy. A... Na další straně se tomu ty postavy smějí? Něčemu tak závažnému? Z toho mi bylo až zle.
Celkově tomu chybí jakékoliv tempo, o nějakém stupňování napětí si můžu nechat leda tak zdát. Když přijde nějaký problém, je vše vyřešeno raz dva, rádoby akční, dramatická scéna je vyřešená za dvě stránky. To opravdu žádný hlubší dojem nezanechá.
Na to, že jsem z tolika různých zdrojů četla, že tohle vážně kvalitou neodpovídá té tvorbě z Wattpadu, že je to snad až urážka Leu s tvorbou z Wattpadu srovnávat, musím říct, že já v tom ale tu wattpadovskou kvalitu cítím. Ve svých chybách a nedostatcích mi to zkrátka fakt připomínalo to After od Anny Todd. Ale i After své fanoušky má, tak chápu, když je někdo z Ley též nadšený. :)
Ale já osobně to doporučit nemůžu. Kdybych tu knihu neměla jako recenzní výtisk od Albatros Media, tak ji nedočtu. Pro mě osobně to byla hrozná ztráta času.
This entire review has been hidden because of spoilers.
May 26, 2020
Uf. Já se na tuhle knihu fakt těšila. Kvůli všem těm hodnocením, které říkali, že tahle kniha je skvělá, nejsou v ní klišé a je to strašně originální. Bohužel, bylo to jedno velké zklamání. Přiznávám, nedočetla jsem knihu až do konce, protože jsem cítila, že bych upadla do čtecí krize a víc času už jsem knize věnovat nechtěla. Ale soudě podle jiných recenzí, bych se na konci ničeho lepšího nedočkala.
Prvně bych se chtěla vyjádřit ke stylu psaní. Já celkově moc na popisné texty nejsem, tady to bylo ale ještě větší utrpení než normálně. U spoustu popisů jsem měla pocit, že jsou k ničemu. Navíc se některé věci, fráze a slova opakovali až moc často.
A zdálo se to jenom mě, nebo se měnili pohledy postav, které zrovna vypráví příběh, klidně uprostřed odstavce. Za tohle bych sice ruku do ohně nedala, ale dost často jsem měla pocit, že se to opravdu děje a dost mě to mátlo.
K ději – Tohle, že je kniha bez klišé? "Hlavní postavy se nesnáší“ jsem četla už několikrát, "dokonalou hlavní hrdinku všichni nesnáší“ taky nic nového a hlavní hrdina je neuvěřitelně sex.
Při čtení knihy jsem si kladla spoustu otázek, ale řeknu tu pouze jednu, abych nic nevyspoilerovala: Proč sakra Lein otec nemohl Lee říct koho si bere? Ona nevěděla ani jak se jemnuje, ani že je to vládce jedné země. Tohle by bylo třeba první na co bych se ptala, kdybych si měla někoho vzít, ale tady je to očividně jedno. Otec, kterého Lea tak miluje, jí ani neřekne kam jí provdá, za koho, jakou má hodnost, nic?! V podobném duchu se nesly i další otázky a já bych na ně ráda znala logickou odpověď.
Postavy. Ehm. Začněme Leou. Jestli je typ postavy, kterou fakt nemusím. Tak je to perfektní, nejkrásnější, všeumící hlavní hrdinka. To Lea samozřejmě je, plus je ještě drzá. Ale ne tím způsobem, kdy mě to baví a hlavní hrdinka je díky tomu silnější postavou, s kterou se nenudím. Lea je mnohdy drzá úplně zbytečně a hlavně dětinsky. Např. Fleuer, která Leu samozřejmě nesnáší (protože je Lea je nejlepší a nejkrásnější, samozřejmě), na Leu vylije misku. A co udělá naše skoro dospělá hlavní hrdinka? Oplatí jí to stejným způsobem. Tohle není chování silné hlavní hrdinky, ale dětí ve školce.
Proč Thomase všechny ženy milujou jsem nepochopila, protože jako většina jiných postav, ani on neměl charakter, kromě toho, že "já jsem tady muž a ty mě budeš poslouchat“.
Ze Světa jsem cítila největší potenciál. Kdyby autorka domyslela některé nelogické věci, byl by opravdu krásný a pohádkový. Takhle jsem si jenom říkala, jak by to mohlo fungovat.
Prostě za mě fakt ne. A mrzí mě to, protože jsem se na knihu opravdu těšila.
Prvně bych se chtěla vyjádřit ke stylu psaní. Já celkově moc na popisné texty nejsem, tady to bylo ale ještě větší utrpení než normálně. U spoustu popisů jsem měla pocit, že jsou k ničemu. Navíc se některé věci, fráze a slova opakovali až moc často.
A zdálo se to jenom mě, nebo se měnili pohledy postav, které zrovna vypráví příběh, klidně uprostřed odstavce. Za tohle bych sice ruku do ohně nedala, ale dost často jsem měla pocit, že se to opravdu děje a dost mě to mátlo.
K ději – Tohle, že je kniha bez klišé? "Hlavní postavy se nesnáší“ jsem četla už několikrát, "dokonalou hlavní hrdinku všichni nesnáší“ taky nic nového a hlavní hrdina je neuvěřitelně sex.
Při čtení knihy jsem si kladla spoustu otázek, ale řeknu tu pouze jednu, abych nic nevyspoilerovala: Proč sakra Lein otec nemohl Lee říct koho si bere? Ona nevěděla ani jak se jemnuje, ani že je to vládce jedné země. Tohle by bylo třeba první na co bych se ptala, kdybych si měla někoho vzít, ale tady je to očividně jedno. Otec, kterého Lea tak miluje, jí ani neřekne kam jí provdá, za koho, jakou má hodnost, nic?! V podobném duchu se nesly i další otázky a já bych na ně ráda znala logickou odpověď.
Postavy. Ehm. Začněme Leou. Jestli je typ postavy, kterou fakt nemusím. Tak je to perfektní, nejkrásnější, všeumící hlavní hrdinka. To Lea samozřejmě je, plus je ještě drzá. Ale ne tím způsobem, kdy mě to baví a hlavní hrdinka je díky tomu silnější postavou, s kterou se nenudím. Lea je mnohdy drzá úplně zbytečně a hlavně dětinsky. Např. Fleuer, která Leu samozřejmě nesnáší (protože je Lea je nejlepší a nejkrásnější, samozřejmě), na Leu vylije misku. A co udělá naše skoro dospělá hlavní hrdinka? Oplatí jí to stejným způsobem. Tohle není chování silné hlavní hrdinky, ale dětí ve školce.
Proč Thomase všechny ženy milujou jsem nepochopila, protože jako většina jiných postav, ani on neměl charakter, kromě toho, že "já jsem tady muž a ty mě budeš poslouchat“.
Ze Světa jsem cítila největší potenciál. Kdyby autorka domyslela některé nelogické věci, byl by opravdu krásný a pohádkový. Takhle jsem si jenom říkala, jak by to mohlo fungovat.
Prostě za mě fakt ne. A mrzí mě to, protože jsem se na knihu opravdu těšila.
April 2, 2020
V posledních letech už moc česky nečtu, natož pak od českých autorů. Takže když se mi tohle dostalo pod ruku, tak jsem neměla nijak zvlášť vysoká očekávání, zvlášť kvůli tomu, že to je na WP, který má u nás jistou pověst.
Po dočtení? Mám sto chutí popadnout všechny naše nakladatelství, zatřást s nimi, aby jim došlo, že jsou naprosto slepí, když tohle nechají jen tak válet se na WP. Myslím si, že Třpytící se město by si u nás našlo hromadu čtenářů a určitě by dokázalo konkurovat zahraničním YA Fantasy knihám. Upřímně tedy doufám, že se některému z českých nakladatelství rozsvítí v hlavě a skočí po tom.
Postavy mi lezli na nervy, ale takovým tím způsobem, kdy máte chuť je popadnout a řvát na ně a pak máte radost, když jim dojde, že se chovali jako paka. Ale jsou uvěřitelné! Autorka nám nenaservírovala žádné Mary Sues, perfektní postavy, které nedávají smysl. Takže i když vám lezou na nervy, tak se s nimi dokáže člověk ztotožnit.
Upřímně pro mne největší plus a velký potenciál příběhu leží v Obchodnících, takže doufám, že v druhém díle budou podstatně víc. Protože jestli ano, tak to bude naprosto bombastická jízda.
A víte, co je smutné? Že tahle obálka vypadá milionkrát lépe, než některé věci, co profesionální nakladatelství dokážou vyprodukovat.
Po dočtení? Mám sto chutí popadnout všechny naše nakladatelství, zatřást s nimi, aby jim došlo, že jsou naprosto slepí, když tohle nechají jen tak válet se na WP. Myslím si, že Třpytící se město by si u nás našlo hromadu čtenářů a určitě by dokázalo konkurovat zahraničním YA Fantasy knihám. Upřímně tedy doufám, že se některému z českých nakladatelství rozsvítí v hlavě a skočí po tom.
Postavy mi lezli na nervy, ale takovým tím způsobem, kdy máte chuť je popadnout a řvát na ně a pak máte radost, když jim dojde, že se chovali jako paka. Ale jsou uvěřitelné! Autorka nám nenaservírovala žádné Mary Sues, perfektní postavy, které nedávají smysl. Takže i když vám lezou na nervy, tak se s nimi dokáže člověk ztotožnit.
Upřímně pro mne největší plus a velký potenciál příběhu leží v Obchodnících, takže doufám, že v druhém díle budou podstatně víc. Protože jestli ano, tak to bude naprosto bombastická jízda.
A víte, co je smutné? Že tahle obálka vypadá milionkrát lépe, než některé věci, co profesionální nakladatelství dokážou vyprodukovat.
June 16, 2020
Tak jo. Začněme tím, že tahle recenze bude plná spoilerů. A jestli se vám Lea líbila, nemá smysl abyste ji četli a zbytečně se rozčilovali.
Celá premisa je postavená na tom, že kdysi si dva válečníci z rozdílných rodů slíbili, že rody spojí a syn z jednoho se ožení s dcerou druhého. Když onen syn (Thomas) konečně po pěti letech zpoždění dorazí, zjistí, že původní vyvolená je už pasé, musí tedy vzít zavděk Leou, aby dostál svému Honor jménu. Thomas je stále zamilovaný do své původní přítelkyně (Perly), před novou manželkou to neskrývá a dokonce se všichni společně vydávají údajně unesenou Perlu zachránit. To dělají 2/3 knihy, putují do Třpytícího se města, protože Thomas touží po Perle. Do města dojdou, zase se vrátí domů, konec knihy.
Haaa a teď k tomu, co mi vadilo. V podstatě jste si to mohli přečíst i v některých ostatních recenzích a já s tím jen souhlasím.
- styl psaní: takhle nějak jsem kdysi psala já, když jsem chtěla, aby to bylo "vzletné". Když se dnes kouknu na svoje pokusy, jen se směju, ale možná jsem to měla zkusit vydat. Všechna ta překrásná (krkolomná) slovní spojení na mě působila těžkopádně, někdy až nadbytečně (no a taky se tam dost věcí opakuje, hlavně v první půlce). Ale nemůžu upřít, že se to vlastně četlo rychle
- příběh: co k němu. Celý příběh jsem vlastně popsala už v úvodu. Přišlo mi nesmyslné, že to celé stojí na tom, že se Thomas rozhodl něco udělat a drží se toho zuby nehty navzdory okolnostem? Jo. Přišlo mi, že je tam děr jak v ementálu? Jasně.
Pojďme si dát nějaké příklady, které mi utkvěly v paměti.
* Obecně se mi několikrát stalo, že jsem nevěděla, co se děje. Autorka skončí jednou scénou, začne druhou, která je "jakože" stejná, ale plot twist - vlastně se to odehrává někde jinde s někým jiným. Aby tohle fungovalo, musí se v tom orientovat i čtenář, ne že všechny trumfy má autorka a náhodně je vytahuje
* Svět funguje stylem přejedeš do jedné země, všechno je jiné. Jiné podnebí, zvyky, všechno. OK, to mi ani nevadilo, ale nad některými úseky mi zůstával rozum stát - třeba Fontánové město (království? Teď nevím). Fontány jsou ve skutečnosti stvoření z vody, které se rozprsknou na člověka. Místní nosí pláštěnky. Podezřívám autorku, že chtěla jen využít "vtip" - "kde jsou ty fontány?" "Aha, TOHLE je fontána.."
* Zmiňované souboje s jídlem netřeba rozebírat více, jsou přesně tak hloupé, jak čekáte
* No a pro mě asi největší wtf - Leu unesou kanibalové, mají k tomu tedy vícero důvodů, než jen jídlo. Během jejího pobytu v kleci uvidí jak stáhnou dívku z kůže. Podaří se jí utéct (Thomas ji nehledá, protože únosce nechal vzkaz, že utekla a on to nijak nezkoumá) ale nakonec to Lea smázne že už to stejně nemá smysl řešit. Nemá z toho trauma? Nechce varovat ostatní, případně zachránit další oběti? Já vím, byla to smrtná ulička a tam číhá smrt a obchodníci, ale stejně...
- postavy:
*Thomas: Kde začít. Nějak jsem nepochopila, proč hlavní mužská postava se chová tak špatně, že jsem vlastně fandila všem okolo těm, kteří se zachovali aspoň trochu normálně. Jasně má ~sad backstory~ chudák musel potlačovat svoje emoce, až je neumí vyjádřit. Proto hned při první příležitosti podvede Leu (ale je to OK, to mu na ni ještě nezáleželo, teprve ji vezl na svatbu). Při každé možné příležitosti musí projevovat svoji nadřazenost, vyhrožovat Lee že ji potrestá a nebo ospravedlnit svoje chování stylem, že "chlapi to mají jinak" "to je mužská záležitost" a podobně. Bože, kdybych měla psát, co všechno je na něm špatně, jsem tu až do zítra. Žárlí na Leu, když se normálně baví s jiným mužem (protože s Thomasem to jde tězko), obviňuje ji, že koketuje, že schválně Thomase ponižuje atd. Za to ji buď chce potrestat a nebo jí to "oplácí" stylem - rádoby se děsně moc baví s jinou ženou a čeká, jestli bude Lea žárlit. Několikrát dokonce Leu varuje, že jejího "nápadníka" bude muset zabít a to všechno během cesty za Thomasovou dávnou láskou. Joo a taky mě "pobavilo", že mu na začátku Lea přišla jako dobrej materiál, protože je mladá a mohl by si ji vychovat podle svého.
* Lea: je prostě mladá a naivní. Štvala mě? Jo. Ale jsem k ní asi míň kritická, Thomas mě vyčerpal. Na ní mě překvapovala její zmatenost, v jednu chvíli si myslí že Thomase nenávidív druhé mu div nepadá kolem krku, to se opakuje ještě nekolikrát a vůbec celý ten "vztah" je jeden velký vtip. Je tam tolik důrazu na to, jak ho Lea nenávidí, jak Thomas myslí na svoji milou Perlu, ale zároveň.. možná se mu líbí i Lea? 😱 Ale jen dokud je hodná.. no a ke konci mi přijde že ho bavila ta její "divokost", takže vlastně takový zvířátko, se kterým si může hrát.
* Ostatní postavy: hele asi mi nejmíň vadil Kristián a Patrick (teď doufám, že si to pamatuju správně). Fleur byla na zabití a víte, co je nejlepší? Vadila mi ještě víc, když se s Leou "skamarádily". Jo, chápu, že některý kamarádky se špičkujou stylem, že to vypadá až jako hádka.. ale tohle mi přišlo jak takový ty průpovídky ve stylu "nesnaž se pochopit ženský, ženský chápou jedna druhou a stejně se nenávidí". Kdybych nevěděla, že autorka je žena, asi bych tipovala, že to musel psát muž.
Prosímvás, všechny ženy, co jste dočetly až sem - neshazujme se navzájem.
No po menší odbočce se dostávám ke konci. Ten mě dostal asi nejvíc ze všeho a přichází mega spoiler - konec je useknutý a celý tenhle díl byla jedna velká předehra. Šli do města a vrátili se zpět. Lea je zpět u sebe, Thomas neváhal a taky šel domů.
.
Knihu jsem dostala zadarmo od jedné dobré duše, co ji chtěla poslat dál. Nechtěla jsem k ní přistupovat rovnou negativně, chtěla jsem se přesvědčit na vlastní oči. A jsem ráda, že jsem za knihu neutratila peníze, tohle bych nedoporučila nikomu.
Jo a disclaimer - nejsem AM blogger, Leu jsem nečetla na wattpadu a nehaním ji záměrně.
Celá premisa je postavená na tom, že kdysi si dva válečníci z rozdílných rodů slíbili, že rody spojí a syn z jednoho se ožení s dcerou druhého. Když onen syn (Thomas) konečně po pěti letech zpoždění dorazí, zjistí, že původní vyvolená je už pasé, musí tedy vzít zavděk Leou, aby dostál svému Honor jménu. Thomas je stále zamilovaný do své původní přítelkyně (Perly), před novou manželkou to neskrývá a dokonce se všichni společně vydávají údajně unesenou Perlu zachránit. To dělají 2/3 knihy, putují do Třpytícího se města, protože Thomas touží po Perle. Do města dojdou, zase se vrátí domů, konec knihy.
Haaa a teď k tomu, co mi vadilo. V podstatě jste si to mohli přečíst i v některých ostatních recenzích a já s tím jen souhlasím.
- styl psaní: takhle nějak jsem kdysi psala já, když jsem chtěla, aby to bylo "vzletné". Když se dnes kouknu na svoje pokusy, jen se směju, ale možná jsem to měla zkusit vydat. Všechna ta překrásná (krkolomná) slovní spojení na mě působila těžkopádně, někdy až nadbytečně (no a taky se tam dost věcí opakuje, hlavně v první půlce). Ale nemůžu upřít, že se to vlastně četlo rychle
- příběh: co k němu. Celý příběh jsem vlastně popsala už v úvodu. Přišlo mi nesmyslné, že to celé stojí na tom, že se Thomas rozhodl něco udělat a drží se toho zuby nehty navzdory okolnostem? Jo. Přišlo mi, že je tam děr jak v ementálu? Jasně.
Pojďme si dát nějaké příklady, které mi utkvěly v paměti.
* Obecně se mi několikrát stalo, že jsem nevěděla, co se děje. Autorka skončí jednou scénou, začne druhou, která je "jakože" stejná, ale plot twist - vlastně se to odehrává někde jinde s někým jiným. Aby tohle fungovalo, musí se v tom orientovat i čtenář, ne že všechny trumfy má autorka a náhodně je vytahuje
* Svět funguje stylem přejedeš do jedné země, všechno je jiné. Jiné podnebí, zvyky, všechno. OK, to mi ani nevadilo, ale nad některými úseky mi zůstával rozum stát - třeba Fontánové město (království? Teď nevím). Fontány jsou ve skutečnosti stvoření z vody, které se rozprsknou na člověka. Místní nosí pláštěnky. Podezřívám autorku, že chtěla jen využít "vtip" - "kde jsou ty fontány?" "Aha, TOHLE je fontána.."
* Zmiňované souboje s jídlem netřeba rozebírat více, jsou přesně tak hloupé, jak čekáte
* No a pro mě asi největší wtf - Leu unesou kanibalové, mají k tomu tedy vícero důvodů, než jen jídlo. Během jejího pobytu v kleci uvidí jak stáhnou dívku z kůže. Podaří se jí utéct (Thomas ji nehledá, protože únosce nechal vzkaz, že utekla a on to nijak nezkoumá) ale nakonec to Lea smázne že už to stejně nemá smysl řešit. Nemá z toho trauma? Nechce varovat ostatní, případně zachránit další oběti? Já vím, byla to smrtná ulička a tam číhá smrt a obchodníci, ale stejně...
- postavy:
*Thomas: Kde začít. Nějak jsem nepochopila, proč hlavní mužská postava se chová tak špatně, že jsem vlastně fandila všem okolo těm, kteří se zachovali aspoň trochu normálně. Jasně má ~sad backstory~ chudák musel potlačovat svoje emoce, až je neumí vyjádřit. Proto hned při první příležitosti podvede Leu (ale je to OK, to mu na ni ještě nezáleželo, teprve ji vezl na svatbu). Při každé možné příležitosti musí projevovat svoji nadřazenost, vyhrožovat Lee že ji potrestá a nebo ospravedlnit svoje chování stylem, že "chlapi to mají jinak" "to je mužská záležitost" a podobně. Bože, kdybych měla psát, co všechno je na něm špatně, jsem tu až do zítra. Žárlí na Leu, když se normálně baví s jiným mužem (protože s Thomasem to jde tězko), obviňuje ji, že koketuje, že schválně Thomase ponižuje atd. Za to ji buď chce potrestat a nebo jí to "oplácí" stylem - rádoby se děsně moc baví s jinou ženou a čeká, jestli bude Lea žárlit. Několikrát dokonce Leu varuje, že jejího "nápadníka" bude muset zabít a to všechno během cesty za Thomasovou dávnou láskou. Joo a taky mě "pobavilo", že mu na začátku Lea přišla jako dobrej materiál, protože je mladá a mohl by si ji vychovat podle svého.
* Lea: je prostě mladá a naivní. Štvala mě? Jo. Ale jsem k ní asi míň kritická, Thomas mě vyčerpal. Na ní mě překvapovala její zmatenost, v jednu chvíli si myslí že Thomase nenávidív druhé mu div nepadá kolem krku, to se opakuje ještě nekolikrát a vůbec celý ten "vztah" je jeden velký vtip. Je tam tolik důrazu na to, jak ho Lea nenávidí, jak Thomas myslí na svoji milou Perlu, ale zároveň.. možná se mu líbí i Lea? 😱 Ale jen dokud je hodná.. no a ke konci mi přijde že ho bavila ta její "divokost", takže vlastně takový zvířátko, se kterým si může hrát.
* Ostatní postavy: hele asi mi nejmíň vadil Kristián a Patrick (teď doufám, že si to pamatuju správně). Fleur byla na zabití a víte, co je nejlepší? Vadila mi ještě víc, když se s Leou "skamarádily". Jo, chápu, že některý kamarádky se špičkujou stylem, že to vypadá až jako hádka.. ale tohle mi přišlo jak takový ty průpovídky ve stylu "nesnaž se pochopit ženský, ženský chápou jedna druhou a stejně se nenávidí". Kdybych nevěděla, že autorka je žena, asi bych tipovala, že to musel psát muž.
Prosímvás, všechny ženy, co jste dočetly až sem - neshazujme se navzájem.
No po menší odbočce se dostávám ke konci. Ten mě dostal asi nejvíc ze všeho a přichází mega spoiler - konec je useknutý a celý tenhle díl byla jedna velká předehra. Šli do města a vrátili se zpět. Lea je zpět u sebe, Thomas neváhal a taky šel domů.
.
Knihu jsem dostala zadarmo od jedné dobré duše, co ji chtěla poslat dál. Nechtěla jsem k ní přistupovat rovnou negativně, chtěla jsem se přesvědčit na vlastní oči. A jsem ráda, že jsem za knihu neutratila peníze, tohle bych nedoporučila nikomu.
Jo a disclaimer - nejsem AM blogger, Leu jsem nečetla na wattpadu a nehaním ji záměrně.
This entire review has been hidden because of spoilers.
July 28, 2020
Heh, tak jak vlastně začít. Asi tím, že je úspěch, že jsem tohle vůbec dočetla. Než budu pokračovat dál, varuji, že jsem kašlala na SPOILERY.
Když jsem si knihu kupovala, věděla jsem, že to nemá být úplně zázrak a že tam jsou občas věci, které trošku nesedí, ale říkala jsem si, že tomu dám šanci. V knihkupectví mě zaujala obálka a také ilustrace, které tímto musím pochválit. Současně má kniha mapu, což je pro mě vždy velké plus. Současně bych asi také chtěla pochválit některé popisy, které se v knize nachází, protože ty se mi relativně líbily (ne všechny, ale bylo jich dost).
No, ale tím asi ty klady končí. Začala bych tím, že mi tak trošku unikl příběh této knihy a celkově také posun postav. Ale dobře, hlavním příběhem asi bude ta cesta do Třpytícího se města, když se ta knížka tak i jmenuje, že. Postavy tedy cestují do tohoto města a já se tak ráda, když je v knize mapa, koukám, kudy že to tedy jedou. No, tady jsem narazila na to, že vlastně buď je špatně nakreslená mapa, nebo autorka trošku pozměnila pořadí zemí. Prostě to nesedí a my se tam dozvídáme, že místo aby jeli nejdříve do jedné země a následně do té, podle mapy, následující, jedou nejdříve do té následující a až pak do té první. Ale tohle bohužel nebyla jediná nesrovnalost v této knize. Příkladem může být třeba také to, když služebná povídá hlavní hrdince, že jí nechá rozpuštěné vlasy, abychom se asi o 10 řádků později dozvěděli, že jí vlasy svázala do ohonu. Když by to nebylo na jedné stránce, tak dobře, ale takhle?! A takových přehmatů tam bohužel bylo více.
Další věc, která mi neskutečně vadila, byly postavy. Dvacetisedmiletý válečník Thomas Honor, který chce jen a jen poslušnost po své mladé novomanželce. Lea, sedmnáctiletá dívka ze Sluneční vesnice, která je dle mého názoru rozmazlený spratek, naopak poslouchat nechce a přísahá, že mu udělá ze života peklo. To, že jejich veškerá komunikace je založená na jednom a tom samém - Budeš mě poslouchat nebo tě potrestám x Nebudu, udělám ti ze života peklo - a ani se nějak extra v průběhu knihy jejich vztah nemění, mě po chvíli čtení opravdu přestalo bavit.
Co se týče světa, který je v knize budován, tak ten na mě působil tak trošku splácaně. Prostě jako by se někdo rozhodl, že vezme x nápadů, co mu přišly strašně super a řekl si, že každý ten nápad bude jeden svět. Proto tu máme Sluneční vesnici, kde stále jen svítí sluníčko, Honorovu zemi, kde stále jen prší a rostou liliev či Bellské království, kde všichni musí chodit upravení a hezcí. Co mě ale nejvíc pobavilo bylo Město fontán. Zde prosím žijí takoví vodní tvorové, jejichž jediným smyslem života je se rozprsknout na kohokoliv, kdo je zrovna suchý. Následuje jejich smích a poté se zase jdou rozprsknout na někoho dalšího. Aneb proč?!
Současně mi také vadilo to, že Thomas zdůrazňoval, jaké je Lea dítě, ale neměl vůbec problém se s ní líbat. Sám se totiž choval neskutečně dospěle (příkladem může být to, když ho právě to "dítě" štvalo, tak jí vzal to jediné, co si vezla z domova a ještě to byl dar od jejího otce a hodil to na dno jezera, velmi dospělé chování!).
Abych byla upřímná, opravdu jsem občas myslela, že knihu nedočtu. Když jsem se kolikrát konečně malinko začetla, přišlo něco, co mi to zkazilo a knihu jsem musela odložit. Tohle opravdu ne. Opravdu mi na vztahu a celkově komunikaci Thomase a Lei nepřišlo absolutně nic romantického a většinu postav bych nejradši vzala židlí po hlavě, aby se trošku probrali. Celkově mi tam chyběl i nějaký ten závěr trošku, protože jsme se vlastně ani na konci knihy nedozvěděli skoro nic. Dojeli do Třpytícího se města a nenašli tu, co hledali a konec. Ale to, proč tam vlastně měla být, co se jí přesně přihodilo (víme tedy to, že zemřela, ale jak, co, proč), vlastně nic. Pak jenom takový epilog, který mi přišel takový dost nucený, aby závěr knihy navnadil na pokračování nebo co. Našla bych ještě další věci, které mi vadily a nutily mě knihu odložit, protože jich opravdu nebylo málo, ale už se mi nad tím ani nechce nějak extra dumat, protože se akorát vracím k tomu, jaký odpor jsem k tomu v průběhu čtení získávala.
Lea Honor je pro mě tedy opravdu jedno velké NE. Potenciál to má a docela velký, ale potřebovalo by to odstranit ty chyby a nesrovnalosti, které knize dost ubírají a také trošku alespoň naznačit nějaký posun postav a více rozvinout jejich charaktery. Lea Honor tedy získává jednu hvězdu za ty klady, které jsem se snažila najít na začátku. Ale tuhle knihu jako celek již nikdy víc, ale některé pasáže, které jsem si podtrhala na pobavení :D.
Když jsem si knihu kupovala, věděla jsem, že to nemá být úplně zázrak a že tam jsou občas věci, které trošku nesedí, ale říkala jsem si, že tomu dám šanci. V knihkupectví mě zaujala obálka a také ilustrace, které tímto musím pochválit. Současně má kniha mapu, což je pro mě vždy velké plus. Současně bych asi také chtěla pochválit některé popisy, které se v knize nachází, protože ty se mi relativně líbily (ne všechny, ale bylo jich dost).
No, ale tím asi ty klady končí. Začala bych tím, že mi tak trošku unikl příběh této knihy a celkově také posun postav. Ale dobře, hlavním příběhem asi bude ta cesta do Třpytícího se města, když se ta knížka tak i jmenuje, že. Postavy tedy cestují do tohoto města a já se tak ráda, když je v knize mapa, koukám, kudy že to tedy jedou. No, tady jsem narazila na to, že vlastně buď je špatně nakreslená mapa, nebo autorka trošku pozměnila pořadí zemí. Prostě to nesedí a my se tam dozvídáme, že místo aby jeli nejdříve do jedné země a následně do té, podle mapy, následující, jedou nejdříve do té následující a až pak do té první. Ale tohle bohužel nebyla jediná nesrovnalost v této knize. Příkladem může být třeba také to, když služebná povídá hlavní hrdince, že jí nechá rozpuštěné vlasy, abychom se asi o 10 řádků později dozvěděli, že jí vlasy svázala do ohonu. Když by to nebylo na jedné stránce, tak dobře, ale takhle?! A takových přehmatů tam bohužel bylo více.
Další věc, která mi neskutečně vadila, byly postavy. Dvacetisedmiletý válečník Thomas Honor, který chce jen a jen poslušnost po své mladé novomanželce. Lea, sedmnáctiletá dívka ze Sluneční vesnice, která je dle mého názoru rozmazlený spratek, naopak poslouchat nechce a přísahá, že mu udělá ze života peklo. To, že jejich veškerá komunikace je založená na jednom a tom samém - Budeš mě poslouchat nebo tě potrestám x Nebudu, udělám ti ze života peklo - a ani se nějak extra v průběhu knihy jejich vztah nemění, mě po chvíli čtení opravdu přestalo bavit.
Co se týče světa, který je v knize budován, tak ten na mě působil tak trošku splácaně. Prostě jako by se někdo rozhodl, že vezme x nápadů, co mu přišly strašně super a řekl si, že každý ten nápad bude jeden svět. Proto tu máme Sluneční vesnici, kde stále jen svítí sluníčko, Honorovu zemi, kde stále jen prší a rostou liliev či Bellské království, kde všichni musí chodit upravení a hezcí. Co mě ale nejvíc pobavilo bylo Město fontán. Zde prosím žijí takoví vodní tvorové, jejichž jediným smyslem života je se rozprsknout na kohokoliv, kdo je zrovna suchý. Následuje jejich smích a poté se zase jdou rozprsknout na někoho dalšího. Aneb proč?!
Současně mi také vadilo to, že Thomas zdůrazňoval, jaké je Lea dítě, ale neměl vůbec problém se s ní líbat. Sám se totiž choval neskutečně dospěle (příkladem může být to, když ho právě to "dítě" štvalo, tak jí vzal to jediné, co si vezla z domova a ještě to byl dar od jejího otce a hodil to na dno jezera, velmi dospělé chování!).
Abych byla upřímná, opravdu jsem občas myslela, že knihu nedočtu. Když jsem se kolikrát konečně malinko začetla, přišlo něco, co mi to zkazilo a knihu jsem musela odložit. Tohle opravdu ne. Opravdu mi na vztahu a celkově komunikaci Thomase a Lei nepřišlo absolutně nic romantického a většinu postav bych nejradši vzala židlí po hlavě, aby se trošku probrali. Celkově mi tam chyběl i nějaký ten závěr trošku, protože jsme se vlastně ani na konci knihy nedozvěděli skoro nic. Dojeli do Třpytícího se města a nenašli tu, co hledali a konec. Ale to, proč tam vlastně měla být, co se jí přesně přihodilo (víme tedy to, že zemřela, ale jak, co, proč), vlastně nic. Pak jenom takový epilog, který mi přišel takový dost nucený, aby závěr knihy navnadil na pokračování nebo co. Našla bych ještě další věci, které mi vadily a nutily mě knihu odložit, protože jich opravdu nebylo málo, ale už se mi nad tím ani nechce nějak extra dumat, protože se akorát vracím k tomu, jaký odpor jsem k tomu v průběhu čtení získávala.
Lea Honor je pro mě tedy opravdu jedno velké NE. Potenciál to má a docela velký, ale potřebovalo by to odstranit ty chyby a nesrovnalosti, které knize dost ubírají a také trošku alespoň naznačit nějaký posun postav a více rozvinout jejich charaktery. Lea Honor tedy získává jednu hvězdu za ty klady, které jsem se snažila najít na začátku. Ale tuhle knihu jako celek již nikdy víc, ale některé pasáže, které jsem si podtrhala na pobavení :D.
October 19, 2020
Dávám 3* a ráda bych vysvětlila proč:
- Je to ve skutečnosti 2,5, ale já vždycky zaokrouhluju. Nahoru. A navíc nikdo jiný tu zatím tříhvězdičkové hodnocení nedal, takže jsem aspoň v něčem první ;-)
- Loni jsem četla třetí díl Školy dobra a zla, jehož dočítání pro mě bylo utrpením, přesto jsem mu dala 2* a tohle bylo LEPŠÍ než třetí díl Školy dobra a zla! Minimálně jsem to nepociťovala jako příkoří a nedočítala na sílu.
- Myslím si, že jsem pochopila, co se autorka snaží říct. Že jsem to tam našla přes všechna ta ALE, mezi kterými bych ráda zmínila zejména:
- Divně fungující svět. V e-knize není mapa, ale pokud ji máte před sebou, vypadá jako útvar, kde se po zhruba 20 až 50 km střídají podnební pásma nebo lokální mraky. Během jednoho dne cesty se ze země, kde pořád svítí slunce, dostanete přes vyprahlou poušť do země, kde pořád prší a slunce tam skoro nevidí. Ne, není mezi nimi obří horský masiv nebo cokoli jiného, co by to vysvětlilo. Prostě to tak autorka chtěla.
- Naprosto stupidní chování postav. Pomiňme proměnlivé nálady protagonistů. Dvě více méně dospělé ženy po sobě během pár dnů třikrát házejí jídlem. Královna sousední země spáchá atentát na manželku následníka trůnu a vůbec tím nevyhlásí válku, dostane se jí přátelského pokárání. K putující družině se připojí neznámý samotář, který má stejnou cestu. Když se ale družina zasekne, proč s nimi zůstal, když do cíle to nebyl ani den cesty?
- Časté opakování stejné informace, nebo naopak vyvracení sdělené informace. Trochu to souvisí s předchozím bodem. V Honorově zemi jsou ženy vychovávány stejně jako muži, dostávají vojenský výcvik a co do síly jsou s muži vyrovnané. Stále jsou ale v podřízeném postavení a očekává se od nich, že budou muže poslouchat. Když už mají výcvik a možnosti, proč se za svá práva o rovnoprávnost nepoperou?
- V Honorově zemi vládne rod Honor, a pak je tam Lea, která je z rodu Libertas... několikrát tam naráží na význam těchto jmen, tedy čest a svoboda, ale nikde není vysvětleno, proč jsou použity v anglickém/latinském tvaru. Stejně tak odkazy na křesťanství nebo arabský svět (Pohádky tisíce a jedné noci) ve fantasy světě nedávají smysl, nejsou vysvětleny.
- Výjevy, které autorka ukazuje jen proto, že je chce ukázat, ale nemají pro děj žádný význam. Tak třeba když procházejí městem, ve kterém se občas zjeví blíže nedefinovaná vodní bytost (elementál?), jejíž jediným účelem je rozprsknout se někomu do obličeje, zmáčet mu oblečení, udělat loužičku bláta u jeho bot, načež se zhmotní a jde zmáčet někoho jiného. Proč?
- Věty, které nejsou větami. Já je tu taky používám, ale tento útvar nevydávám za vysokou literaturu. Věta se vyznačuje tím, že má sloveso. Občasné využití neúplných vět, třeba v úvahách, nevadí, ale tady byl jejich výskyt opravdu nadměrný.
- Načaté akce, které nemají důsledky. Jeden příklad za všechny: Lea zapíchne do Thomasovy ruky jehlici z vlasů (která by neměla na čem držet, protože jí je před tím kdosi usekl). On v��ak nemá problém s pohyblivostí, jízdou na koni, bolestivou ránou, dírou v košili, krvavým flekem na oblečení... nic. Prostě se jeho bolístka dále neřeší, a to ani tehdy, když Lea požádá o navrácení své zbraňové ozdoby.
- Bůh emocí – jedna věc je, že se imho jedná o úplně debilní entitu, ale budiž. Nicméně je to jeho bůh, ne její. Ona se s tímto termínem poprvé setká až v den svatby, ale nadále kleje úplně stejně jako všichni ostatní: "U Boha emocí!" Meh.
Přes tohle všechno mě svým způsobem bavilo knihu číst. Jak jsem psala výš, nebyla mi protivná. Jenom mám pocit, že se jedná o první draft, který by si měli přečíst tak tři, čtyři beta čtenáři, aby tyto a mnohé další chyby vychytali, potom by to ještě měl zkouknout editor a znovu do toho rýpat, a až pak teprve knihu vydat. Mohla by pak být opravdu dobrá. Takhle je to spíš polotovar, u kterého je škoda, že jej vydavatel vzal bez editace (redaktor není v tiráži uveden).
- Je to ve skutečnosti 2,5, ale já vždycky zaokrouhluju. Nahoru. A navíc nikdo jiný tu zatím tříhvězdičkové hodnocení nedal, takže jsem aspoň v něčem první ;-)
- Loni jsem četla třetí díl Školy dobra a zla, jehož dočítání pro mě bylo utrpením, přesto jsem mu dala 2* a tohle bylo LEPŠÍ než třetí díl Školy dobra a zla! Minimálně jsem to nepociťovala jako příkoří a nedočítala na sílu.
- Myslím si, že jsem pochopila, co se autorka snaží říct. Že jsem to tam našla přes všechna ta ALE, mezi kterými bych ráda zmínila zejména:
- Divně fungující svět. V e-knize není mapa, ale pokud ji máte před sebou, vypadá jako útvar, kde se po zhruba 20 až 50 km střídají podnební pásma nebo lokální mraky. Během jednoho dne cesty se ze země, kde pořád svítí slunce, dostanete přes vyprahlou poušť do země, kde pořád prší a slunce tam skoro nevidí. Ne, není mezi nimi obří horský masiv nebo cokoli jiného, co by to vysvětlilo. Prostě to tak autorka chtěla.
- Naprosto stupidní chování postav. Pomiňme proměnlivé nálady protagonistů. Dvě více méně dospělé ženy po sobě během pár dnů třikrát házejí jídlem. Královna sousední země spáchá atentát na manželku následníka trůnu a vůbec tím nevyhlásí válku, dostane se jí přátelského pokárání. K putující družině se připojí neznámý samotář, který má stejnou cestu. Když se ale družina zasekne, proč s nimi zůstal, když do cíle to nebyl ani den cesty?
- Časté opakování stejné informace, nebo naopak vyvracení sdělené informace. Trochu to souvisí s předchozím bodem. V Honorově zemi jsou ženy vychovávány stejně jako muži, dostávají vojenský výcvik a co do síly jsou s muži vyrovnané. Stále jsou ale v podřízeném postavení a očekává se od nich, že budou muže poslouchat. Když už mají výcvik a možnosti, proč se za svá práva o rovnoprávnost nepoperou?
- V Honorově zemi vládne rod Honor, a pak je tam Lea, která je z rodu Libertas... několikrát tam naráží na význam těchto jmen, tedy čest a svoboda, ale nikde není vysvětleno, proč jsou použity v anglickém/latinském tvaru. Stejně tak odkazy na křesťanství nebo arabský svět (Pohádky tisíce a jedné noci) ve fantasy světě nedávají smysl, nejsou vysvětleny.
- Výjevy, které autorka ukazuje jen proto, že je chce ukázat, ale nemají pro děj žádný význam. Tak třeba když procházejí městem, ve kterém se občas zjeví blíže nedefinovaná vodní bytost (elementál?), jejíž jediným účelem je rozprsknout se někomu do obličeje, zmáčet mu oblečení, udělat loužičku bláta u jeho bot, načež se zhmotní a jde zmáčet někoho jiného. Proč?
- Věty, které nejsou větami. Já je tu taky používám, ale tento útvar nevydávám za vysokou literaturu. Věta se vyznačuje tím, že má sloveso. Občasné využití neúplných vět, třeba v úvahách, nevadí, ale tady byl jejich výskyt opravdu nadměrný.
- Načaté akce, které nemají důsledky. Jeden příklad za všechny: Lea zapíchne do Thomasovy ruky jehlici z vlasů (která by neměla na čem držet, protože jí je před tím kdosi usekl). On v��ak nemá problém s pohyblivostí, jízdou na koni, bolestivou ránou, dírou v košili, krvavým flekem na oblečení... nic. Prostě se jeho bolístka dále neřeší, a to ani tehdy, když Lea požádá o navrácení své zbraňové ozdoby.
- Bůh emocí – jedna věc je, že se imho jedná o úplně debilní entitu, ale budiž. Nicméně je to jeho bůh, ne její. Ona se s tímto termínem poprvé setká až v den svatby, ale nadále kleje úplně stejně jako všichni ostatní: "U Boha emocí!" Meh.
Přes tohle všechno mě svým způsobem bavilo knihu číst. Jak jsem psala výš, nebyla mi protivná. Jenom mám pocit, že se jedná o první draft, který by si měli přečíst tak tři, čtyři beta čtenáři, aby tyto a mnohé další chyby vychytali, potom by to ještě měl zkouknout editor a znovu do toho rýpat, a až pak teprve knihu vydat. Mohla by pak být opravdu dobrá. Takhle je to spíš polotovar, u kterého je škoda, že jej vydavatel vzal bez editace (redaktor není v tiráži uveden).
June 10, 2020
Lea Honor je knížka, která ve mně vyvolala dost smíšené pocity. Na jednu stranu byla celkem čtivá a měla své světlé chvilky, ale na druhou jsem ji měla chuť místy spálit. Kniha měla sama o sobě potenciál, zápletka mi přišla celkem zajímavá, ale to provedení už trošku pokulhávalo. Celý svět mi přišel nedomyšlený a nedodělaný, což mě dost mrzelo. Celkem se mi líbila myšlenka toho, že měla každá země nějaký vlastní charakterový rys. Ve většině zemí ale bylo vidět jen to dobré. Příklad: u Honorů doma roste plno lilií, které voní. Fajn, co se ale stane, když shnijí? V Bellském království (mé oblíbené, haha) lidé nemůžou vyjít na ulici bez toho, aby se upravili. Co když někdo nestíhá? Všechno má dvě strany mince a mně tady chyběla ta negativní. Další věc byly pověstné Smrtné uličky. Dost mi to evokovalo Obrtlou ulici z Harryho, ale o tom teď pomlčíme. Celý koncept těchto uliček a obchodníků mi připadal zajímavý a nechápu, proč děj autorka neorientovala víc na něj.
Nicméně tím končí vše dobré. Kapitola sama pro sebe je vztah Ley a Thomase. Jejich největším problémem byl věkový rozdíl a vyspělost. Lea se neustále chovala jako dítě a byla neskutečně naivní. Honor pořád mluvil o cti a přesto se choval arogantně. Ley připomínal, že miluje jinou, ale když se Lea bavila s nějakou jinou osobou mužského pohlaví, tak to byl hned problém. A to tady nemluvím o jeho šovinistických proslovech. Když to konečně začínalo vypadat, že se ti dva mezi sebou usmíří, tak se zase něco pokazilo (nejčastěji jeden z nich) a oni se hádali, házeli meče do jezera, rozbíjeli skleněné koule s kytkami atd. A tohle měla být romantická linka. Nechápu. Nejvíce mi vadilo to, že se jejich vztah nikam neposouvá. Znali se dostatečně dlouhou dobu na to, aby se jejich vztah stihl někam posunout. Jako bonus na konci Lea zjistila, že bez Honora asi nemůže žít. Wow. Zvrat roku.
O vedlejších postavách nevíme skoro nic. Většina postav měla max pět charakterových rysů a jinak to končilo. Děj byl orientovaný na hlavní hrdiny a vedlejší postavy si můžou trhnout. Tohle mi drásalo nervy, protože mám ráda propracované vedlejší postavy, nebo propracované postavy obecně. Vedlejší postava, která mě celkem zajímala byl Janis jkj Nedotknutelný. Ten týpek tam byl sice nastrčený, aby měl Honor důvodu k tomu, aby žárlil, ale jeho postava mi přišla fajn a chtěla bych nějaké backstory k Nedotknutelným obecně.
Chci backstory nejen k Nedotknutelným, ale i k obchodnícím, Fleur, Kristiánovi a ostatním. Autorka podle mě chtěla vytvořit wanna be svět podobný světu ze Skleněného trůnu, ale neměla ho domýšlený.
Nicméně tím končí vše dobré. Kapitola sama pro sebe je vztah Ley a Thomase. Jejich největším problémem byl věkový rozdíl a vyspělost. Lea se neustále chovala jako dítě a byla neskutečně naivní. Honor pořád mluvil o cti a přesto se choval arogantně. Ley připomínal, že miluje jinou, ale když se Lea bavila s nějakou jinou osobou mužského pohlaví, tak to byl hned problém. A to tady nemluvím o jeho šovinistických proslovech. Když to konečně začínalo vypadat, že se ti dva mezi sebou usmíří, tak se zase něco pokazilo (nejčastěji jeden z nich) a oni se hádali, házeli meče do jezera, rozbíjeli skleněné koule s kytkami atd. A tohle měla být romantická linka. Nechápu. Nejvíce mi vadilo to, že se jejich vztah nikam neposouvá. Znali se dostatečně dlouhou dobu na to, aby se jejich vztah stihl někam posunout. Jako bonus na konci Lea zjistila, že bez Honora asi nemůže žít. Wow. Zvrat roku.
O vedlejších postavách nevíme skoro nic. Většina postav měla max pět charakterových rysů a jinak to končilo. Děj byl orientovaný na hlavní hrdiny a vedlejší postavy si můžou trhnout. Tohle mi drásalo nervy, protože mám ráda propracované vedlejší postavy, nebo propracované postavy obecně. Vedlejší postava, která mě celkem zajímala byl Janis jkj Nedotknutelný. Ten týpek tam byl sice nastrčený, aby měl Honor důvodu k tomu, aby žárlil, ale jeho postava mi přišla fajn a chtěla bych nějaké backstory k Nedotknutelným obecně.
Chci backstory nejen k Nedotknutelným, ale i k obchodnícím, Fleur, Kristiánovi a ostatním. Autorka podle mě chtěla vytvořit wanna be svět podobný světu ze Skleněného trůnu, ale neměla ho domýšlený.
October 25, 2018
Až tahle kniha jednou vyjde, bude to bomba. Čtivá, napínavá a prostě wow. Hlupák ten, kdo to nevydá. Lea Honor je stokrát lepší, než všechny ty YA co mám doma dohromady. :-)
https://knihomolkanamaterske.blogspot...
https://knihomolkanamaterske.blogspot...
October 5, 2020
No... já upřímně nemám slov
August 6, 2018
Upřímně? Nejdříve mě zaujal cover, který je vážně povedený. Zaujme prostě na první pohled. Tištěná kniha by mi určitě dělala parádu v knihovničce. Přiznám se, ale že když jsem četla anotaci, přestože zní celkem lákavě, něco mi říkalo, že to bude klišé... Přistupovala jsem k tomu trochu skepticky. Tak jsem začala číst a říkala jsem si, fajn to není špatné. To sakra vůbec není špatné. Ten prolog byl luxusní! Dlouho jsem tak povedený začátek nečetla. Atmosféra neskutečná. Ale tak pořád jsem si říkala, že to určitě sklouzne do nějaké klišé blbosti. Ale ono ne! Naopak. Bylo to čím dál lepší.
Autorka napětí dávkuje pomalu, postupně příběh zamotává víc a víc. Dokud si čtenáře úplně nepodmaní. A ty krasné popisy!! Ach... Doslova na mě křičely, abych si je přečetla. Příběh úžasný. Nepředvídatelný! Plný tajemství, lásky, nenávisti i zrady.
Zamilovala jsem si příběh o Ledové krásce. Něco tak smutného a nádherného jsem dlouho nečetla. A ta slova plynula jako krásná poezie. Postavy byly úplně úžasné. Postřehla jsem, že někdo nemusel Leu, někdo zase Thomase. No a přesně o tom dobré postavy jsou. V tomhle příběhu je buď milujete, nebo nenávidíte. Nic mezitím!
Svět je jeden z nejoriginálnějších, jaké jsem za poslední dobu četla. Souhlasím, že tohle se s klidem vyrovná zahraničním YA knihám. Dokonce bych řekla, že tohle je mnohem lepší než všechny young adult fantasy knihy, co za poslední dobu vyšly! Přijde mi to, že je to všechno pořád dokola. Nudné a předvídatelné.
Prostě Lea Honor je kniha, která mě okouzlila jako už dlouho žádná ne. A to mám načteno, jsem velký čtenář. Nečekala jsem, že si na WP přečtu něco tak kouzelného, ale stalo! Už nikdy nebudu odsuzovat knihy na základě prvního dojmu. Tahle kniha mě přesvědčila, že se někdy člověk ve svém úsudku může mýlit. Abych to nějak celé zakončila.
Účet tady jsem si udělala jen kvůli tomuto, abych mohla napsat hodnocení. Zaslouží si to! Jo, a abych nezapomněla. Neuvěřitelně se těším na druhý díl!!! Už aby byl napsaný a dokončený.
Autorka napětí dávkuje pomalu, postupně příběh zamotává víc a víc. Dokud si čtenáře úplně nepodmaní. A ty krasné popisy!! Ach... Doslova na mě křičely, abych si je přečetla. Příběh úžasný. Nepředvídatelný! Plný tajemství, lásky, nenávisti i zrady.
Zamilovala jsem si příběh o Ledové krásce. Něco tak smutného a nádherného jsem dlouho nečetla. A ta slova plynula jako krásná poezie. Postavy byly úplně úžasné. Postřehla jsem, že někdo nemusel Leu, někdo zase Thomase. No a přesně o tom dobré postavy jsou. V tomhle příběhu je buď milujete, nebo nenávidíte. Nic mezitím!
Svět je jeden z nejoriginálnějších, jaké jsem za poslední dobu četla. Souhlasím, že tohle se s klidem vyrovná zahraničním YA knihám. Dokonce bych řekla, že tohle je mnohem lepší než všechny young adult fantasy knihy, co za poslední dobu vyšly! Přijde mi to, že je to všechno pořád dokola. Nudné a předvídatelné.
Prostě Lea Honor je kniha, která mě okouzlila jako už dlouho žádná ne. A to mám načteno, jsem velký čtenář. Nečekala jsem, že si na WP přečtu něco tak kouzelného, ale stalo! Už nikdy nebudu odsuzovat knihy na základě prvního dojmu. Tahle kniha mě přesvědčila, že se někdy člověk ve svém úsudku může mýlit. Abych to nějak celé zakončila.
Účet tady jsem si udělala jen kvůli tomuto, abych mohla napsat hodnocení. Zaslouží si to! Jo, a abych nezapomněla. Neuvěřitelně se těším na druhý díl!!! Už aby byl napsaný a dokončený.
March 10, 2018
Tento príbeh som si zamilovala. Nie len pre zaujímavú dejovú líniu, ale aj pre skvelé postavy. Hlavná hrdinka je cieľavedomá, tvrdohlavá a takmer vždy dopláca na svoje chyby. Avšak muž, ktorému zverila svoj život, je zahľadený do seba a slepo túži po inej žene. Milostný trojuholník má však prekvapivý záver! Nečakajte však žiadne dokonalé postavičky. Dej pretkávajú zvláštne veštby, ibaže ich obsah vám nič neprezradí, ba naopak! Príbeh zahalia do väčšieho tajomna, čím vás nútia v pokračovaní čítania. Svet je nádherne premyslený a postupne sa s ním zoznamujete. Žiadne násilné nútenie informácii. Obdivujem autorkinu fantáziu. Tá prekvapuje každou kapitolou, a razom spolu s Leou obdivujete krásy tohto sveta. Ach, už mi nezostáva nič iné, ako príbeh vrelo odporúčať!
March 13, 2018
Lea Honor se zaryla hluboko do mého srdce. Už dlouho mě příběh takto nenadchl. Při čtení jsem se dokázala dokonale vcítit do postav, a to díky skvělému podání děje autorky. Je až neuvěřitelné, jak dokáže vypíchnout podstatné věci. Četla jsem jej jedním dechem a ani jedinkrát se nenudila. Stále se něco děje, žádná hluchá místa. Proto Lence patří můj obdiv. Příběh jsem jistě nečetla naposledy, ráda se k němu budu vracet. Je to kouzelné dílo.
February 20, 2021
Ako inak,vyzdvihnem obálku knihy. Čo ma ale prekvapilo,nie v každom e-booku sú ilustrácie. Toto veľmi oceňujem. Úžasne dotvárali moju predstavivosť (podľa mňa sú v tlačenej verzii knihy ešte krajšie). Autorka používa opisy,pri ktorých sa viete ocitnúť na púšti, v zámku, v temnom lese, v tesnej klietke… ak sa do príbehu zahĺbite(ako ja),teleportujete sa na miesta v knihe. Oblečeniu sa tiež venovala pozornosť. Rôzne detaily a materiály ste doslova cítili na pokožke. Krása hlavnej hrdinky,Lei Honor,je viditeľná už na obálke knihy. No jej povahu odhaľuje počas príbehu jej manžel... neustále škriepky, doťahovanie, vzájomné iskrenie… Ich vzťah pre prechádza rôznymi fázami a veľmi ma to bavilo. Lenka má skvelý a pútavý štýl písania. Zápletky, záhady,tajnosti v príbehu sú perfektné. Hlavné postavy si zamilujete a istotne aj vedľajšie. Mám však jednu pripomienku- nepoužívať tak často slovné spojenie "jako smyslů zbavená"...toho tam bolo dosť 😅no napriek tomu som nadmieru spokojná v kútiku duše si prajem nech pokračovanie príbehu Lei mám v rukách čím skôr... prečo? Poviem to polopaticky! Tento príbeh ma tak 'namotal', že po dočítaní som bola 3 dni mimo...vkuse sa mi hlavou preháňali najšokujúcejšie scénky z knihy, vrátane záveru (!!!) a úprimne,to sa mne nestáva 🤷🏻♀️
January 13, 2022
Ráda bych upozornila, že cílem tohoto komentáře není knihu jakkoliv shazovat. Je to prostě můj názor (a troufám si říct opodstatněný názor) a doufám, že i ostatní to tak budou brát. 1/5 Uf. Já se na tuhle knihu fakt těšila. Kvůli všem těm hodnocením, které říkali, že tahle kniha je skvělá, nejsou v ní klišé a je to strašně originální. Bohužel, bylo to jedno velké zklamání. Přiznávám, nedočetla jsem knihu až do konce, protože jsem cítila, že bych upadla do čtecí krize a víc času už jsem knize věnovat nechtěla. Ale soudě podle jiných recenzí, bych se na konci ničeho lepšího nedočkala. Prvně bych se chtěla vyjádřit ke stylu psaní. Já celkově moc na popisné texty nejsem, tady to bylo ale ještě větší utrpení než normálně. U spoustu popisů jsem měla pocit, že jsou k ničemu. Navíc se některé věci, fráze a slova opakovali až moc často. A zdálo se to jenom mě, nebo se měnili pohledy postav, které zrovna vypráví příběh, klidně uprostřed odstavce. Za tohle bych sice ruku do ohně nedala, ale dost často jsem měla pocit, že se to opravdu děje a dost mě to mátlo. K ději – Tohle, že je kniha bez klišé? "Hlavní postavy se nesnáší“ jsem četla už několikrát, "dokonalou hlavní hrdinku všichni nesnáší“ taky nic nového a hlavní hrdina je neuvěřitelně sexy. Při čtení knihy jsem si kladla spoustu otázek, ale řeknu tu pouze jednu, abych nic nevyspoilerovala: Proč sakra Lein otec nemohl Lee říct koho si bere? Ona nevěděla ani jak se jemnuje, ani že je to vládce jedné země. Tohle by bylo třeba první na co bych se ptala, kdybych si měla někoho vzít, ale tady je to očividně jedno. Otec, kterého Lea tak miluje, jí ani neřekne kam jí provdá, za koho, jakou má hodnost, nic?! V podobném duchu se nesly i další otázky a já bych na ně ráda znala logickou odpověď. Postavy. Ehm. Začněme Leou. Jestli je typ postavy, kterou fakt nemusím. Tak je to perfektní, nejkrásnější, všeumící hlavní hrdinka. To Lea samozřejmě je, plus je ještě drzá. Ale ne tím způsobem, kdy mě to baví a hlavní hrdinka je díky tomu silnější postavou, s kterou se nenudím. Lea je mnohdy drzá úplně zbytečně a hlavně dětinsky. Např. Fleuer, která Leu samozřejmě nesnáší (protože je Lea je nejlepší a nejkrásnější, samozřejmě), na Leu vylije misku. A co udělá naše skoro dospělá hlavní hrdinka? Oplatí jí to stejným způsobem. Tohle není chování silné hlavní hrdinky, ale dětí ve školce. Proč Thomase všechny ženy milujou jsem nepochopila, protože jako většina jiných postav, ani on neměl charakter, kromě toho, že "já jsem tady muž a ty mě budeš poslouchat“. Ze Světa jsem cítila největší potenciál. Kdyby autorka domyslela některé nelogické věci, byl by opravdu krásný a pohádkový. Takhle jsem si jenom říkala, jak by to mohlo fungovat. Prostě za mě fakt ne. A mrzí mě to, protože jsem se na knihu opravdu těšila.
September 8, 2018
Pro přečtení a následné zrecenzování této knihy jsem byla požádána přímo autorkou. Krásná obálka, krásné hodnocení a poutává anotace. Nemohla jsem říct ne. Přiznám se, že tohle byla moje úplně první kniha, od českého autora. Taky je to její první kniha. Já se jen divím, že ji ještě neobjevilo žádné nakladatelství, protože tohle se rozhodně vyrovná i zahraničním bestsellerům. Moc pěkné a příjemné počtení. Jsem neskutečně ráda, že jsem čtení neodmítla a nenechala si to ujít.
Moc mě zaujalo, jak je v příběhu zapojena a vymyšlená mytologie a zvyky jednotlivých krajin. Každá krajina je jiná a má vlastní zvyky a tradice, které jsem poznávala je spolu s hlavní hrdinkou. Nemůžu se rozhodnout, která je mi nejvíce sympatická, všechny mají něco originálního, co ta jiná nemá - ať už to byl jen detail nebo zvyk nebo způsob žití... Rozhodovat se asi ani nechci. Ne všechny místa tam byly úplně krásné. Byla tam i ty, které naháněly hrůzu, úplně jsem zbožňovala, jak vytvořily napínavou atmosféru. Celý svět jsem si moc zamilovala, je to takové... jiné a originální.
Všechno to hodně rychle utíkalo, stránky se četly snad úplně samy. Ale zároveň příběh vůbec nikam nespěchal, naopak. Autorka si hezky dala práci s vyobrazením celého toho krásného a originálního světa a s poznáváním postav a do toho ještě dala drama, které se nikdy neomrzí. Moc se mi líbilo, že tam nejsou nějaké perfektně nereálné postavy, ale lidé, kteří dělají lidské chyby, i když mi ze začátku připadalo, že se hlavní hrdinka na svůj věk chová jako dítě a Thomas zase jako ten, komu vše patří. Ono to i částečně patří do světa knihy. Jinak byly postavy úžasné, i když mohly dostat více prostoru. To neustálé hádání Thomase a Ley mi vždy přišlo skvělé. A to kočkování Fleur a Ley mi vždy vykouzlilo úsměv na tváří, stejně jako jejich občasné spojenectví. Poslední kapitola a otevřený konec mě neskutečně navnadil na další díl, nemůžu se dočkat až bude hotový druhý díl.
Recenze je i na mém blogu: https://blog-by-sima.blogspot.com/201...
Moc mě zaujalo, jak je v příběhu zapojena a vymyšlená mytologie a zvyky jednotlivých krajin. Každá krajina je jiná a má vlastní zvyky a tradice, které jsem poznávala je spolu s hlavní hrdinkou. Nemůžu se rozhodnout, která je mi nejvíce sympatická, všechny mají něco originálního, co ta jiná nemá - ať už to byl jen detail nebo zvyk nebo způsob žití... Rozhodovat se asi ani nechci. Ne všechny místa tam byly úplně krásné. Byla tam i ty, které naháněly hrůzu, úplně jsem zbožňovala, jak vytvořily napínavou atmosféru. Celý svět jsem si moc zamilovala, je to takové... jiné a originální.
Všechno to hodně rychle utíkalo, stránky se četly snad úplně samy. Ale zároveň příběh vůbec nikam nespěchal, naopak. Autorka si hezky dala práci s vyobrazením celého toho krásného a originálního světa a s poznáváním postav a do toho ještě dala drama, které se nikdy neomrzí. Moc se mi líbilo, že tam nejsou nějaké perfektně nereálné postavy, ale lidé, kteří dělají lidské chyby, i když mi ze začátku připadalo, že se hlavní hrdinka na svůj věk chová jako dítě a Thomas zase jako ten, komu vše patří. Ono to i částečně patří do světa knihy. Jinak byly postavy úžasné, i když mohly dostat více prostoru. To neustálé hádání Thomase a Ley mi vždy přišlo skvělé. A to kočkování Fleur a Ley mi vždy vykouzlilo úsměv na tváří, stejně jako jejich občasné spojenectví. Poslední kapitola a otevřený konec mě neskutečně navnadil na další díl, nemůžu se dočkat až bude hotový druhý díl.
Recenze je i na mém blogu: https://blog-by-sima.blogspot.com/201...
March 11, 2018
Musím se přiznat, že tuto knihu jsem si zamilovala hned během prologu, kde byla báseň o Ledové krásce. Hned mě to pohltilo a chtěla jsem číst dál a dál... byla jsem nadšená, protože jsem nenacházela žádné pravopisné chyby, krásně se to četlo a hlavně to bylo již dopsáno, takže jsem nemusela čekat!
Lea Honor je úžasná postava, se kterou jsem se ihned ztotožnila. Obzvláště v těch rozhovorech s Thomasem. To byly mé nejoblíbenější scény, převážně ze začátku, ale jak se vyvíjel jejich vztah, to bylo též krásné pojmuté.
Co se týče děje, tak jsem též mega překvapená a ráda, jelikož mi přijde dosti originální a já sama - a to jsem velký a nadšený čtenář, jsem o tom nikdy nečetla. Nejvíce se mi líbilo, jak ve smyšlené zemi byla různá království a každé z nich úplně odlišné, což mě nadchlo, jelikož se zde velmi protínaly různé kultury.
Celkově suma sumárum nemůžu dát jinak než 5*. Dala bych i víc, protože podle mě je toto absolutně nadprůměrné dílo. Přiznávám, že jsem ho už doporučila spolužačkám a těším se, až to spolu prodiskutujeme. Každopádně Lea Honor by u mě vedla, klidně bych se odvážila říct, že patří mezi mých top 10 knih ze všech. Velmi se těším na pokračování a na vyvrbení série!
Lea Honor je úžasná postava, se kterou jsem se ihned ztotožnila. Obzvláště v těch rozhovorech s Thomasem. To byly mé nejoblíbenější scény, převážně ze začátku, ale jak se vyvíjel jejich vztah, to bylo též krásné pojmuté.
Co se týče děje, tak jsem též mega překvapená a ráda, jelikož mi přijde dosti originální a já sama - a to jsem velký a nadšený čtenář, jsem o tom nikdy nečetla. Nejvíce se mi líbilo, jak ve smyšlené zemi byla různá království a každé z nich úplně odlišné, což mě nadchlo, jelikož se zde velmi protínaly různé kultury.
Celkově suma sumárum nemůžu dát jinak než 5*. Dala bych i víc, protože podle mě je toto absolutně nadprůměrné dílo. Přiznávám, že jsem ho už doporučila spolužačkám a těším se, až to spolu prodiskutujeme. Každopádně Lea Honor by u mě vedla, klidně bych se odvážila říct, že patří mezi mých top 10 knih ze všech. Velmi se těším na pokračování a na vyvrbení série!
March 11, 2018
Ako veľký nadšenec Fantasy žánru môžem povedať, že táto kniha je v mnohých smeroch odlišná od toho, čo som doteraz čítal. „Originalite sa medze nekladú," by mal byť stručný obsah tejto knihy bez toho, aby som vám niečo prezradil z deja. Fakt, že autorka vymyslela úplne nový svet, ktorý s radosťou preskúmate je úplne úžasné. Pri čítaní nebudete cítiť pocit klišé, a aj keď už si myslíte, že viete, čo sa stane, kniha vás silne prekvapí. Postavy sú perfektne rozpísané a narozdiel od väčšiny kníh sú pekne vybalancované ich dobré, ale i zlé vlastnosti. Čo sa týka čitateľov, ktorí sú veľmi náchylný na veľké a podrobné opisy, môžem vám toto dielo len vrelo doporučiť. Scény s týmito postavami a opismi pôsobia prirodzene, tak ako v skutočnom živote. Takzvané "fillery", ktoré sa dnes používajú hlavne pri väčších knihách som aspoň ja nenašiel. Ak by som mal ohodnotiť túto knihu od stupnice 1-10, dostala by solídnych 9. Prečo 9 pýtate sa? Jednoducho to bude mnou, pretože mám rád trošku pochmúrnejšie knihy. Táto kniha mi vedela vyčariť úsmev na tvári a uviesť ma do napätie, no je pravda, že je to oddychové čítanie, ku ktorému sa rád vraciam. Ďakujem tým, ktorí si tento môj spam prečítali a prajem príjemné čítanie.
October 25, 2018
V tom příběhu je tolik emocí, že to vypadá, jako by to prožívala sama autorka. A přesně taková díla vás nutí se těšit na další část a číst... 💕 Autorka skvěle popisuje emoce, nijak je nepřekrucuje. Je to tak reálné, až je to neuvěřitelné! Musím se přiznat, že ze začátku jsem příběh číst nechtěla. Na Wattpadu je skoro pravidlem, že velebené příběhy bývají jedna velká katastrofa. Tady tomu tak nebylo. Naopak! Opravdu nádherný příběh, který se mi zaryl do srdce. Jsem ráda, že jsem Leu Honor hned nezahodila do tohoto pomyslného pytle špatných příběhů. Byla by to totiž velká chyba a já bych přišla o tuto dechberoucí jízdu. To se ani nedá popsat, jak je ten příběh skvělý, to si prostě člověk musí přečíst. Ale jedno vím... Dlouho jsem nečetla tak strhující příběh, který by mně tolik vtáhl! Přečteno jedním dechem. Sice už je to déle, ale stále jej mám živě ve své paměti.
A nakonec... Jestli tenhle příběh někdy vyjde v papírově podobě (a opravdu doufám, že ano!) rozhodně si jej koupím.
A nakonec... Jestli tenhle příběh někdy vyjde v papírově podobě (a opravdu doufám, že ano!) rozhodně si jej koupím.
January 2, 2021
"Třpytící se město" mělo vše, co od dobré knížky očekávám. Charismatické hlavní hrdiny, kteří ale nejsou přehnaně dokonalí. Zajímavý svět, který mě bavilo poznávat. Vtipné dialogy, nad kterými jsem se dobře pobavila, ale taky spoustu akce. A nesmím opomenout ani romantickou linku, která je velmi pěkné vystavěná, láska tu není prvoplánová, ani přehnaně posouvána do popředí na úkor akce. Dokázala jsem se do pocitů hlavní hrdinky vcítit a chápala jsem její vztek, smutek i to, co se ji líbilo nebo nelíbilo na Thomasovi. Nenapadá mě ani jedna věc, kterou bych autorce vytkla. Nezměnila bych vůbec nic, knížka mě ohromně bavila.
March 10, 2018
Upřímně, tato kniha mě hodně chytla a to i přes pro mě hodně nezvyklý způsob psaní. Příběh jsem hltala slovo za slovem a zamilovala si snad všechny postavy až na Thomase, ale ten mi fakt prostě nesedl no, každý takovou postavu máme. Hodně se mi líbí popis krajiny a ještě více nápad se Slunečním paprskem a celkově svět Lea Honor je velmi rozmanitý a zaručeně doporučuji každému, ko má rád fantasy.
December 1, 2020
0/5
UŽ NIKDY VÍÍÍÍÍC!!!!
pokud sáhnete po týhle knize, můžete se považovat za sebevrahy:)
UŽ NIKDY VÍÍÍÍÍC!!!!
pokud sáhnete po týhle knize, můžete se považovat za sebevrahy:)
July 2, 2020
Tak na druhé čtení se mi to líbilo stejně, jo asi bych našla pár věcí co by se daly vytknout, ale byly to prkotiny, na které jsem za chvíli zapomněla. Jediné co mě překvapilo, že to skončilo jinak než původní verze! Jsem v šoku! A ten původní konec se mi líbil více.
Jinak zpracování knihy je skvělé, kniha je nádherná.
Vkládám komentář, který jsem psala:
Musím říct, že jako milovnici historické romance se mi to moc líbilo. Asi nejlépe bych to popsala jako historickou romanci zasazenou do nového fantasy světa. Bylo to hodně romantické, jejich hašteření mě bavilo, akorát ten konec byl takový uspěchaný a já doufám, že autorka napíše další díl, abychom zjistili co je s Leiným paprskem a třeba jak jsou na tom další postavy. :)
Jinak zpracování knihy je skvělé, kniha je nádherná.
Vkládám komentář, který jsem psala:
Musím říct, že jako milovnici historické romance se mi to moc líbilo. Asi nejlépe bych to popsala jako historickou romanci zasazenou do nového fantasy světa. Bylo to hodně romantické, jejich hašteření mě bavilo, akorát ten konec byl takový uspěchaný a já doufám, že autorka napíše další díl, abychom zjistili co je s Leiným paprskem a třeba jak jsou na tom další postavy. :)
April 13, 2019
Dlho som pokukovala po tejto knihe. Potom so si ju zaradila do knižnice a konečne sa primela k čítaniu. Prológ bol vskutku tak podarený, že nešlo prestať čítať. Tie taje, prirovnania, opisy boli nádherné a ja som žasla nad autorkinou fantáziou a to, ako celý príbeh pretkala niťami tajomstiev, všetko do seba zapadala a vy ste chceli vedieť, čo bude ďalej.
Teším sa, že príbeh dostane knižnú podobu, pretože si to zaslúži. Posolstvo na konci je krásne. Nie je to žiadne že Marry Sue, alebo ako si myslíme, že láska musí byť opätovaná a končiť tak, ako 95%príbehov.
Vskutku som rada, že som otvorila tento príbeh. Českým vydavatelstvam treba dať pohlavok, že si nechali pomedzi prsty utiecť tak skvelé dielo.
Držím Lenke palce pri pokračovaní druhého dielu.
Teším sa, že príbeh dostane knižnú podobu, pretože si to zaslúži. Posolstvo na konci je krásne. Nie je to žiadne že Marry Sue, alebo ako si myslíme, že láska musí byť opätovaná a končiť tak, ako 95%príbehov.
Vskutku som rada, že som otvorila tento príbeh. Českým vydavatelstvam treba dať pohlavok, že si nechali pomedzi prsty utiecť tak skvelé dielo.
Držím Lenke palce pri pokračovaní druhého dielu.
November 30, 2018
Bohužel už jsem také měla možnost číst jen část knihy, zaujala mně díky recenzím, které byly pochvalné. Ale mohu s čistým svědomím říct, že i těch pár kapitol, které jsou stále k dispozici na Wattpadu, mě dokonale stačilo vtáhnout do příběhu. A skončilo to v tom nejlepším! Nejhorší na tom je, že si knihu nikde nemohu koupit ani dočíst, protože zatím nevyšla. :( Doufám, že se jí brzy dočkám v papírově podobě, protože ten konec... ten konec! Já opravdu potřebuji číst dál! Příběh Ley mě neskutečně chytil, opravdu poutavě napsáno.
September 1, 2020
Prvý diel je úvodom do young adult fantasy série Lea Honor, v ktorej sa zoznáme s dvoma bojovníckymi rodmi. Lea pochádza z krajiny slnka, je mladá a tvrdohlavá, občas aj dosť naivná, čo sa prejavu počas celej knihy. A jej náhly nastávajúci je síce o pár rokov starší, ale inak rovnako tvrdohlavý. Vzťah našich dvoch hrdinov je ústredným motívom, hoci tu ide okrem iného ešte o ďalšiu ženu, spojenie rodov a záchranu lásky, ktorá o to nestojí.
Napriek viacerým negatívnym recenziam, ja som si čítanie užila. Uznávam, kniha má niekoľko nedostatkov, ale na druhej strane som sa s Leou občas vedela až priveľmi stotožniť.
Viac v mojej recenzii na webe Fantasy knihy
Napriek viacerým negatívnym recenziam, ja som si čítanie užila. Uznávam, kniha má niekoľko nedostatkov, ale na druhej strane som sa s Leou občas vedela až priveľmi stotožniť.
Viac v mojej recenzii na webe Fantasy knihy
June 2, 2020
Budu hodná, dám 3*, i když jsem nakloněna 2,5... no ale dle mého si to nejspíše své čtenáře najde.
Takže asi tak. Knihu jsem si chtěla původně koupit, ale když jsem viděla ten rozruch okolo ní, počkala jsem až bude v knihovně. No jsem ráda, byla by to pro mě ztráta peněz za knížku, kterou už bych podruhé nečetla.
Obálka se mi ohromně líbila, ilustrace uvnitř v korespondenci s obálkou už jsou rozporuplné. Naznačují, že je kniha určena dětem mezi 12-14. Mno... spíše děvčatům. Kdyby byla obálka jiná, tak by ty ilustrace asi vyzněly jinak. Ony byly samy o sobě pěkné, ale tři ilustrátoři na jednu knihu. Každý se svým stylem kresby. Výsledek v konci nesourodý a neharmonický, už tohle je špatně.
Anotace je super, ohromně mě naladila a popravdě, kdyby byla ta kniha stejně dobře napsaná, byl by to trhák. Nápad dobrý, ale potenciál nevyužitý.
Jenže...
Kniha mě celkem rozčilovala od naprostého začátku. Vadil mi ten styl psaní. Postupně se sice trochu uvolnil, ale ta snaha zapůsobit a používání určitých slov a obratů způsobil, že příběh působí nedůvěryhodně. Taky je tu na můj vkus hodně keců a málo akce. Tolik popisů, to bylo strašné. Chyběla tomu šťáva. Je to o hate love, o nepřátelích o pubertě... chce to více vzpurnosti, více reakcí. Dále...Oba hrdinové měli sedmnáct, ale nějak nám mentálně zastydli. Z jedné strany to mají být dva před svatbou, dva hrdinové s úkolem a zároveň se chovají jako naivní děcka, kterým někdo sebral hračky.
Je to hodně naivní. Místy na hraně s klišé. Ta snaha s verši... ach ...to bylo hodně špatné.
Je fajn, že kapitoly mají názvy, ale nejsou zrovna ideálně vytvořeny. Ale to už takový detail. Postřeh.
Hledala jsem autorku, co ještě napsala. Našla jsem texty, které se nesly v uvolněném stylu a i když ani ony nebyly nejlépe napsány, byly aspoň čtivé, uvolněné a měly šťávu... škoda, že to nebylo i zde.
Taky mi přišlo, že nebyla vytvořena kostra příběhu. Postavy, povahy, kam budou směřovat a co je jejich úkolem. Některé zvraty nálad mi tam prostě přišly absurdní.. a to by tam nebylo, kdyby to bylo předem promyšleno.
Za další... tolik spacích akcí s rozsáhlým popisem jsem ještě nečetla, a to už jsem toho načetla spoustu.
Mno... jednu hvězdu tomu nedám, protože si vážně myslím, že si to své čtenáře najde.
Jestli to je kvalitní čtení? .. No je to taková úroveň středoškoláka? Nevypsané, ne stále ještě ne. Jestli se autorka někdy vypíše? To netuším. Nápad nebyl špatný. Možná po nějakém kurzu psaní?
Ale... četla jsem i hůře napsané knihy.
Takže asi tak. Knihu jsem si chtěla původně koupit, ale když jsem viděla ten rozruch okolo ní, počkala jsem až bude v knihovně. No jsem ráda, byla by to pro mě ztráta peněz za knížku, kterou už bych podruhé nečetla.
Obálka se mi ohromně líbila, ilustrace uvnitř v korespondenci s obálkou už jsou rozporuplné. Naznačují, že je kniha určena dětem mezi 12-14. Mno... spíše děvčatům. Kdyby byla obálka jiná, tak by ty ilustrace asi vyzněly jinak. Ony byly samy o sobě pěkné, ale tři ilustrátoři na jednu knihu. Každý se svým stylem kresby. Výsledek v konci nesourodý a neharmonický, už tohle je špatně.
Anotace je super, ohromně mě naladila a popravdě, kdyby byla ta kniha stejně dobře napsaná, byl by to trhák. Nápad dobrý, ale potenciál nevyužitý.
Jenže...
Kniha mě celkem rozčilovala od naprostého začátku. Vadil mi ten styl psaní. Postupně se sice trochu uvolnil, ale ta snaha zapůsobit a používání určitých slov a obratů způsobil, že příběh působí nedůvěryhodně. Taky je tu na můj vkus hodně keců a málo akce. Tolik popisů, to bylo strašné. Chyběla tomu šťáva. Je to o hate love, o nepřátelích o pubertě... chce to více vzpurnosti, více reakcí. Dále...Oba hrdinové měli sedmnáct, ale nějak nám mentálně zastydli. Z jedné strany to mají být dva před svatbou, dva hrdinové s úkolem a zároveň se chovají jako naivní děcka, kterým někdo sebral hračky.
Je to hodně naivní. Místy na hraně s klišé. Ta snaha s verši... ach ...to bylo hodně špatné.
Je fajn, že kapitoly mají názvy, ale nejsou zrovna ideálně vytvořeny. Ale to už takový detail. Postřeh.
Hledala jsem autorku, co ještě napsala. Našla jsem texty, které se nesly v uvolněném stylu a i když ani ony nebyly nejlépe napsány, byly aspoň čtivé, uvolněné a měly šťávu... škoda, že to nebylo i zde.
Taky mi přišlo, že nebyla vytvořena kostra příběhu. Postavy, povahy, kam budou směřovat a co je jejich úkolem. Některé zvraty nálad mi tam prostě přišly absurdní.. a to by tam nebylo, kdyby to bylo předem promyšleno.
Za další... tolik spacích akcí s rozsáhlým popisem jsem ještě nečetla, a to už jsem toho načetla spoustu.
Mno... jednu hvězdu tomu nedám, protože si vážně myslím, že si to své čtenáře najde.
Jestli to je kvalitní čtení? .. No je to taková úroveň středoškoláka? Nevypsané, ne stále ještě ne. Jestli se autorka někdy vypíše? To netuším. Nápad nebyl špatný. Možná po nějakém kurzu psaní?
Ale... četla jsem i hůře napsané knihy.
October 26, 2018
Stejně jako spousta čtenářů i já jsem zpočátku měla jisté pochybnosti o této knize. Nutno říct, že mně prolog brzy vyvedl z omylu! Dlouho jsem nečetla něco působivého. Kontrast smrti, smíření a létajících lilií působil až děsivě krásně. Za to opravdu smekám klobouk. Napsat něco tak krásného, o něčem zároveň tak smutném a v tak krátkém úseku... Nemám slov. Troufám si říct, že autorka napsala jeden z nejkrásnějších prologů, jaký jsem kdy četla.
Dál bych chtěla vyzvednou popisy. Jak tady již mnozí zmínili, opravdu stojí za to! Autorka má neuvěřitelně bohatou slovní zásobu. Její způsob vykreslování krajiny, kterou hrdinové právě putují je prostě kouzelný. Dokázala jsem si to úplně živě představit. Před očima se mi celý příběh odehrával jako film.
Musím říct, že příběh je úžasný a obdivuji autorčinu fantazii. Spousta skvělých nápadů, které mně osobně by asi nikdy nenapadly. Děj je strhující! Vždycky když jsem si myslela, že vím, jak autorka bude pokračovat, tak udělala BUM! A všechno bylo úplně jinak! V tomhle příběhu si nikdy nemůžete být ničím jistí a to je na tom to nejlepší. Tedy spíše je to jen jedna z nejlepších věcí. Skvělých momentů má Lea Honor opravdu spousty a obávám se, že ani v této recenzi je nedokážu všechny vyjmenovat.
Ve zkratce... Smrtné uličky jsou naprosto perfektní. Vždy, když se k nim příběh stočil, měly brilantní atmosféru. Čtenáři jde mráz po zádech! Super jsou taky Obchodníci! Skvěle vymyšlená skupina, ze které jde čirá hrůza, ale současně si některé z nich až neuvěřitelně oblíbíte :D
Na řadě je královnička Bella... Ačkoliv je to mrcha, má něco do sebe. Jsem zvědavá, co nám ukáže v druhém díle! A taky musím zmínit pohádku o Spící krásce... Příběh v příběhu je fantastický nápad a když v jedné části vyvrcholí, je to pro čtenářovu fantazii doslova blaho!
A nakonec musím říct, že jsem si zamilovala hlavní hrdinku Leu. Je to skvělá postava. Zbožňuji ty její sarkastické poznámky, kterým častovala zoufalého Thomase. :D To bylo opravdu něco!
Je to prostě kniha, kterou si přeje číst každý čtenář. Rozhodně jsem Leu Honor nečetla naposledy, ještě se k ní vrátím. Věřím, že i několikrát za život!
Dál bych chtěla vyzvednou popisy. Jak tady již mnozí zmínili, opravdu stojí za to! Autorka má neuvěřitelně bohatou slovní zásobu. Její způsob vykreslování krajiny, kterou hrdinové právě putují je prostě kouzelný. Dokázala jsem si to úplně živě představit. Před očima se mi celý příběh odehrával jako film.
Musím říct, že příběh je úžasný a obdivuji autorčinu fantazii. Spousta skvělých nápadů, které mně osobně by asi nikdy nenapadly. Děj je strhující! Vždycky když jsem si myslela, že vím, jak autorka bude pokračovat, tak udělala BUM! A všechno bylo úplně jinak! V tomhle příběhu si nikdy nemůžete být ničím jistí a to je na tom to nejlepší. Tedy spíše je to jen jedna z nejlepších věcí. Skvělých momentů má Lea Honor opravdu spousty a obávám se, že ani v této recenzi je nedokážu všechny vyjmenovat.
Ve zkratce... Smrtné uličky jsou naprosto perfektní. Vždy, když se k nim příběh stočil, měly brilantní atmosféru. Čtenáři jde mráz po zádech! Super jsou taky Obchodníci! Skvěle vymyšlená skupina, ze které jde čirá hrůza, ale současně si některé z nich až neuvěřitelně oblíbíte :D
Na řadě je královnička Bella... Ačkoliv je to mrcha, má něco do sebe. Jsem zvědavá, co nám ukáže v druhém díle! A taky musím zmínit pohádku o Spící krásce... Příběh v příběhu je fantastický nápad a když v jedné části vyvrcholí, je to pro čtenářovu fantazii doslova blaho!
A nakonec musím říct, že jsem si zamilovala hlavní hrdinku Leu. Je to skvělá postava. Zbožňuji ty její sarkastické poznámky, kterým častovala zoufalého Thomase. :D To bylo opravdu něco!
Je to prostě kniha, kterou si přeje číst každý čtenář. Rozhodně jsem Leu Honor nečetla naposledy, ještě se k ní vrátím. Věřím, že i několikrát za život!
Displaying 1 - 30 of 53 reviews