What do you think?
Rate this book
Organická oprátka
Postapokalyptická akční jízda od autora Čepele entropie
Ve světě zdevastovaném konfliktem mezi lidmi a stroji je jedinou jistotou smrt. Alespoň si to tedy myslel veterán Rust, a proto se stal hrobařem. Jeho poklidné zakopávání mrtvol se však desítky let po válce začne komplikovat: z tajemných skrýší totiž vylézají mechanické noční můry, které kdysi přivedly lidstvo na pokraj vyhubení. Jsou to stvoření tak strašlivá, že se jim osady, které se dobrovolně vzdaly technologie, nemají šanci ubránit.
Rust by sice obyvatele své vesnice ochránit dovedl, oni jej však namísto žádosti o pomoc v panice oběsí a zahrabou do vlastnoručně vykopaného hrobu. Svým bláhovým činem si nejenže podepíšou rozsudek smrti, ale také funebráka odsoudí k vražednému zmrtvýchvstání, při kterém se mu do cesty připletou dávné kulty, robotické hrůzy, láska i šílená strojová božstva.
Ve světě zdevastovaném konfliktem mezi lidmi a stroji je jedinou jistotou smrt. Alespoň si to tedy myslel veterán Rust, a proto se stal hrobařem. Jeho poklidné zakopávání mrtvol se však desítky let po válce začne komplikovat: z tajemných skrýší totiž vylézají mechanické noční můry, které kdysi přivedly lidstvo na pokraj vyhubení. Jsou to stvoření tak strašlivá, že se jim osady, které se dobrovolně vzdaly technologie, nemají šanci ubránit.
Rust by sice obyvatele své vesnice ochránit dovedl, oni jej však namísto žádosti o pomoc v panice oběsí a zahrabou do vlastnoručně vykopaného hrobu. Svým bláhovým činem si nejenže podepíšou rozsudek smrti, ale také funebráka odsoudí k vražednému zmrtvýchvstání, při kterém se mu do cesty připletou dávné kulty, robotické hrůzy, láska i šílená strojová božstva.
- GenresScience Fiction
320 pages, Hardcover
Published October 2, 2019
2 people are currently reading
28 people want to read
About the author
Vilém Koubek
11 books11 followersNarodil se v roce 1988 a momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo na světlo světa vyvrhnout intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka. Následovala dvojice noirových antidetektivek s Vincentem Krhavým – jmenovitě Posmrtná predace a Smějící se bestie. Jeho nejnovější knihou je znepokojivý atmosférický horor Zatloukání hřebů.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 10 of 10 reviews
May 29, 2020
Po jedné z minulých recenzí jsem obdržel pár nevraživých zpráv odsuzující můj údajně příliš negativní pohled věc, co si o sobě myslím a vůbec. Rád bych proto připomněl, že není povinné mé komentáře číst a už vůbec s nimi souhlasit.
UPOZORNĚNÍ: Text níže je subjektivním hodnocením. Mým cílem není záměrná zlovůle a hana autora, který si bez ohledu na výsledek dal s dílem práci. Nerad bych se dotkl spokojených čtenářů, sděluji pouze svůj upřímný názor. Respektujte jej prosím, jako já respektuji názory ostatních.
Začal bych s tím dobrým, protože to dlouhý výčet nebude.
Líbila se mi obálka.
Nyní k tomu ostatnímu. To, že by se spatterový žánr dal zařadit do brakové literatury, nebo že je psaný s jistou dávkou nadsázky, ještě neznamená, že nemusí být promyšlený. Ve skutečnosti by měl být přesný opak takového tvrzení předpokladem každé vydané knihy. V dokonalém světě, zdá se.
Postavy Organické oprátky jsou příliš ploché na to, aby měly opravdovou motivaci – což je nejhorší možná omluva pro nesmyslnost jejich jednání. Není nutné se tím zvlášť trápit, protože smysl nedává celý příběh, dějová linka, návazné děje a mnohdy ani jednotlivá spojení a obraty. Slova jsou skládána pouze na efekt. Nesmíte se ani na vteřinu zastavit a zamyslet, jinak zjistíte, jak moc jejich význam pokulhává.
Někdy není ani potřeba se výrazněji zamýšlet. Každého, kdo alespoň jednou zahlédl nejslavnější Einsteinovu rovnici, nebo navštívil základní školu, zarazí, jak může kyborgizovaný hrdina dobíjet energii svým vlastním pohybem.
Pokud jste naopak přemýšlet nuceni, je to bohužel na jiných místech, než bylo autorovým úmyslem. Například u věty “Jako by se ve sklepě vyloupla trhlina do sféry utrpení a její ostrost přetrhla dialog horního patra.” jsem musel zapojit i ten poslední mozkový závit, abych se jádra pudla dobral.
Zatímco v jedné části knihy básní postava Artura o časech, kdy žila opravdová zvířata, jinde vesničané vesele chovají krávy a koně. Že se nacházíme na Zemi zpustošené válkou mi neuniklo, ale když sám autor neví, kdo a co ji přežilo nebo nepřežilo, jak si pak má udělat obrázek čtenář?
Tento svět je ovšem paradoxů plný. Máme tu pokročilé laboratoře, kybernetické vojáky s okamžitou regenerací, učitele, kteří nahrávají vědomosti žákům přímo do mozků, plazmové meče, extrahující z cizích organismů energii… ale přitom se v žádné z vesnic nenajde bagřík, takže je kopáč hrobů stále velmi lukrativní profesí.
Výsledný počin prostě není věrohodný, dobře napsaný a, což byl hlavní záměr tvůrce, ani zábavný.
Kdyby mi podobný rukopis předložil někdo blízký, řekl bych mu eufemisticky: Snaha dobrá, ale tohle ti nikdo nevydá. Piš dál. Naneštěstí se zřejmě mýlím. Možná jsem příliš náročný čtenář, ale já očekávám víc. Knihu jsem zakoupil na základě neskromného tvrzení, že mám tu čest s dalším spisovatelem hrdě stanoucím po boku Jiřího Kulhánka. Byl jsem podveden, protože takové umění mu nesahá ani k okoralé kůži na patách.
Tak mne napadá, jestli ti, kdož na zadní straně obalu dílo velebí, jej vůbec četli, zda se výrokem pouze chtěli zviditelnit, nebo za něj dokonce dostali zaplaceno.
Jedno jisté je. Kvalita pohlcená kvantitou hlášek za každou cenu není dobrá strategie. Škoda, námět nebyl tak špatný, aby z něj pár dalších revizí a hodin svědomité práce neudělalo něco čitelného. Takto mi nezbývá než varovat, ať si nadměrným čtením nesnížíte hodnotu IQ.
Hodnocení: 1/5
Verdikt: Velký špatný
UPOZORNĚNÍ: Text níže je subjektivním hodnocením. Mým cílem není záměrná zlovůle a hana autora, který si bez ohledu na výsledek dal s dílem práci. Nerad bych se dotkl spokojených čtenářů, sděluji pouze svůj upřímný názor. Respektujte jej prosím, jako já respektuji názory ostatních.
Začal bych s tím dobrým, protože to dlouhý výčet nebude.
Líbila se mi obálka.
Nyní k tomu ostatnímu. To, že by se spatterový žánr dal zařadit do brakové literatury, nebo že je psaný s jistou dávkou nadsázky, ještě neznamená, že nemusí být promyšlený. Ve skutečnosti by měl být přesný opak takového tvrzení předpokladem každé vydané knihy. V dokonalém světě, zdá se.
Postavy Organické oprátky jsou příliš ploché na to, aby měly opravdovou motivaci – což je nejhorší možná omluva pro nesmyslnost jejich jednání. Není nutné se tím zvlášť trápit, protože smysl nedává celý příběh, dějová linka, návazné děje a mnohdy ani jednotlivá spojení a obraty. Slova jsou skládána pouze na efekt. Nesmíte se ani na vteřinu zastavit a zamyslet, jinak zjistíte, jak moc jejich význam pokulhává.
Někdy není ani potřeba se výrazněji zamýšlet. Každého, kdo alespoň jednou zahlédl nejslavnější Einsteinovu rovnici, nebo navštívil základní školu, zarazí, jak může kyborgizovaný hrdina dobíjet energii svým vlastním pohybem.
Pokud jste naopak přemýšlet nuceni, je to bohužel na jiných místech, než bylo autorovým úmyslem. Například u věty “Jako by se ve sklepě vyloupla trhlina do sféry utrpení a její ostrost přetrhla dialog horního patra.” jsem musel zapojit i ten poslední mozkový závit, abych se jádra pudla dobral.
Zatímco v jedné části knihy básní postava Artura o časech, kdy žila opravdová zvířata, jinde vesničané vesele chovají krávy a koně. Že se nacházíme na Zemi zpustošené válkou mi neuniklo, ale když sám autor neví, kdo a co ji přežilo nebo nepřežilo, jak si pak má udělat obrázek čtenář?
Tento svět je ovšem paradoxů plný. Máme tu pokročilé laboratoře, kybernetické vojáky s okamžitou regenerací, učitele, kteří nahrávají vědomosti žákům přímo do mozků, plazmové meče, extrahující z cizích organismů energii… ale přitom se v žádné z vesnic nenajde bagřík, takže je kopáč hrobů stále velmi lukrativní profesí.
Výsledný počin prostě není věrohodný, dobře napsaný a, což byl hlavní záměr tvůrce, ani zábavný.
Kdyby mi podobný rukopis předložil někdo blízký, řekl bych mu eufemisticky: Snaha dobrá, ale tohle ti nikdo nevydá. Piš dál. Naneštěstí se zřejmě mýlím. Možná jsem příliš náročný čtenář, ale já očekávám víc. Knihu jsem zakoupil na základě neskromného tvrzení, že mám tu čest s dalším spisovatelem hrdě stanoucím po boku Jiřího Kulhánka. Byl jsem podveden, protože takové umění mu nesahá ani k okoralé kůži na patách.
Tak mne napadá, jestli ti, kdož na zadní straně obalu dílo velebí, jej vůbec četli, zda se výrokem pouze chtěli zviditelnit, nebo za něj dokonce dostali zaplaceno.
Jedno jisté je. Kvalita pohlcená kvantitou hlášek za každou cenu není dobrá strategie. Škoda, námět nebyl tak špatný, aby z něj pár dalších revizí a hodin svědomité práce neudělalo něco čitelného. Takto mi nezbývá než varovat, ať si nadměrným čtením nesnížíte hodnotu IQ.
Hodnocení: 1/5
Verdikt: Velký špatný
December 25, 2019
Další moc pěkný počin od Viléma Koubka. Je vidět, že se oproti čepeli o trochu víc vypsal a dějová linka je tím pádem konzistentnější a je tak napínavá, že se nelze od knihy odlepit. Jako fanoušek sci-fi jsem ocenil prvky space opery, které ve spojení s neotřelými a originálními výrazy a dobře vystavěným příběhem vytvořily nádherně masakrální jízdu. 5* protože víc dát bohužel nejde.
June 12, 2020
Představte si Zemi vyprahlou a zničenou z války. Ze světové války lidí proti strojům. Otázkou je, jestli jsme vůbec vyhráli, když nám zůstala nehostinná krajina pro přežití. Ale Rust si z toho nic nedělá, důležité je přežít a to vám zajistí povolání, které bude potřeba vždy - funebrák. Tedy do chvíle, než sám pro sebe začne kopat hrob, protože má být pověšen. Jenže to lidé ještě netuší, že se na to jde podívat i smrtící stroj, který by už 50 let měl hnít pod zemí, tak jako jeho další kamarádi.
Akční, místy s hororovými výjevy, kdy jsem si vzpomněla na Dead Space, ale dobře tomu dokáže sekundovat i lidská brutalita. Rozhodně pro nikoho se slabým žaludkem. Hlavní hrdina je cynik se svým zvláštním smyslem pro humor a hlavně je nesmrtelný. Tedy ne, že by ho nešlo zabít, ale situace, do kterých ho spisovatel posílá, ho přeci musely už stokrát zabít a on tu stále stojí a střílí kolem sebe.
Ono přeci jen je to jízda, kde Rustovi místy tu nesmrtelnost odpustíte. Co mne ale zamrzelo, byl překombinovaný záměr. Ty dávky informací z minulosti a o některých postavách, které se postupně linuly příběhem, byly příjemné. Jenže pak se to všechno v závěru střetlo, zvrtlo a nefungovalo.
Recenze: http://dragell.cz/vilem-koubek-organi...
Akční, místy s hororovými výjevy, kdy jsem si vzpomněla na Dead Space, ale dobře tomu dokáže sekundovat i lidská brutalita. Rozhodně pro nikoho se slabým žaludkem. Hlavní hrdina je cynik se svým zvláštním smyslem pro humor a hlavně je nesmrtelný. Tedy ne, že by ho nešlo zabít, ale situace, do kterých ho spisovatel posílá, ho přeci musely už stokrát zabít a on tu stále stojí a střílí kolem sebe.
Ono přeci jen je to jízda, kde Rustovi místy tu nesmrtelnost odpustíte. Co mne ale zamrzelo, byl překombinovaný záměr. Ty dávky informací z minulosti a o některých postavách, které se postupně linuly příběhem, byly příjemné. Jenže pak se to všechno v závěru střetlo, zvrtlo a nefungovalo.
Recenze: http://dragell.cz/vilem-koubek-organi...
August 6, 2021
Možná splatterpunk není žánr pro mě. Možná ani ten intelektuální splatter, což o knize hlásá recenze na zadní obálce.
Ale tohle byla zkrátka bída. Postavy byly sice ploché, ale zároveň se místy braly příliš vážně, na to aby mohly být zábavné. I přesto byla první polovina knihy vcelku nenáročná a čitelná. Akční scény byly bohužel napsané tak, že v nich chyběla dynamika a ty hektolitry krve a vyhřezlá střeva působily překvapivě ploše a nezáživně. Nezachránily to ani rádoby vtipné z kloubů vyhozené metafory.
Největší tragédie však přišla v závěru. Finální střet i konečné rozuzlení byly jen naprosto nelogickým vršením nesmyslů, nechutností a pubertálních masturbačních fantazií.
Všechno včetně hlavních postav ztratilo smysl i pevné obrysy. Nemluvě o plánu na zničení hlavního padoucha, který byl úplně pitomoučký.
Příště raději knihu.
Ale tohle byla zkrátka bída. Postavy byly sice ploché, ale zároveň se místy braly příliš vážně, na to aby mohly být zábavné. I přesto byla první polovina knihy vcelku nenáročná a čitelná. Akční scény byly bohužel napsané tak, že v nich chyběla dynamika a ty hektolitry krve a vyhřezlá střeva působily překvapivě ploše a nezáživně. Nezachránily to ani rádoby vtipné z kloubů vyhozené metafory.
Největší tragédie však přišla v závěru. Finální střet i konečné rozuzlení byly jen naprosto nelogickým vršením nesmyslů, nechutností a pubertálních masturbačních fantazií.
Všechno včetně hlavních postav ztratilo smysl i pevné obrysy. Nemluvě o plánu na zničení hlavního padoucha, který byl úplně pitomoučký.
Příště raději knihu.
Read
July 13, 2021Ke čtení doporučuju soundtrack, který najdete tady: https://open.spotify.com/playlist/5Ik...
Nějaké to světlo do zákulisí vrhá taky rozhovor pro hostovskou Kavárnu: https://kavarna.hostbrno.cz/clanky/vz...
Nějaké to světlo do zákulisí vrhá taky rozhovor pro hostovskou Kavárnu: https://kavarna.hostbrno.cz/clanky/vz...
May 2, 2024
Nevím co sa dělo ale zábavné
November 22, 2019
Vím, že jsem extrémně neobjektivní, co se týče Vilémovy tvorby, ale já si tu jeho intelektuální akci strašlivě užívám. Originální hlášky, úsměvné odkazy i prapodivný narativ jsou taková svatá trojice jeho prózy.:) Prosím pokračuj.
March 24, 2025
Strašná blbost, divně napsaná, nebavilo mě to. Ztracený čas.
January 23, 2020
Všechny mé pocity najdete v tomto článku: https://bookishjourneycz.blogspot.com...
Displaying 1 - 10 of 10 reviews