Nymburk není New York, to ale neznamená, že tu občas někdo někoho nezabije. Malej NY, to je malej New York čili Nymburk, kde se nesellí úplně tvrdý drugs, ale hlavně hulí tráva a pije pivko, na ulici vás nesejme nigga z jinýho klanu devítkou, ale spíš dostanete přes hubu od nácků nebo pankáčů. Zvlášť když nosíte rovnej hiphoperskej kšilt.
Malej NY je román o tom, že je rok 2005, vám je -náct a máte hiphopovou kapelu. Všechno kolem vás je nějaký zrychlený a nakonec se to semele tak tragicky, že po pár letech skončíte na gauči u psychoterapeuta. Právě tady vlastně Krejčíkův příběh začíná. Jako terapeutická cesta přes divokou minulost k sobě samému. Jenže někdejší události se z odstupu jeví v jiném světle — zvlášť když vám napíše esemesku mrtvý kamarád. Těžko se rozhodnout, co je blbý vtip a co už vyhrožování. Tváře z někdejší subkulturní komunity se proměnily, lidé jsou nečitelní a vzpomínky se zdají být jediným klíčem k tomu hlavnímu: že smrt vaší první holky určitě nebyla nešťastná náhoda. Malej NY je jediný současný román o hiphopové komunitě, se soundtrackem, který funguje jako stroj času. A smrt je i tady otázkou vteřiny, stejně jako ve velkým NY.
Román má dvě roviny - první je jakási historie hip hopu v Česku a druhá wannabe detektivka... zatímco první část je psána s láskou a znalostí dané doby (včetně rapu na maloměstě, bitkareni se se skiny, prudění do diskofilů apod) druhá vrstva knihy je jen snaha o spojení vášně k hip hopu se širším publikem pomocí nějakého příběhu. Vzhledem k tomu, že jsem první rovinu žil tak mi je to vcelku blízké, ale ... prostě kdo má rád detektivky a hledá ji v této knize tak ruce pryč a kdo poslouchal PSH, Prago Union, Wu Tang Clan, jezdil na HipHopKemp tak je to povinnost ...
Cesta ke knihám bývá různá. Někdy vás zaujme téma knihy, jindy prostředí nebo dokonce jenom obálka. O Malém NY jsem se dozvěděl proto, že ji napsal Přemysl Krejčík, kterého znám už z dřívějška a byl jsem zvědavý na to, s čím přijde.
Přišel s „thrillerem z hiphopového prostředí“, což samo o sobě vypadá dost lákavě. Přemysl Krejčík se v tomto prostředí dlouhodobě pohybuje, což se ukazuje jako velká výhoda (k tomu se ještě dostanu).
Knihu můžeme rozdělit na dvě části: Detektivní příběh a pak jakási kronika českého rapu a hiphopu. Detektivní příběh bohužel moc dobrý není a neříká se mi to snadno. Působí hrozně vachrlatě a dokonce se mi zdá, jako by to byl jen přívažek jiného tématu.
A tím je ona historie hiphopu a rapu. Protože toto je naopak velmi silná stránka knihy. Krejčík vás zasvětí do vztahů, slovníku a problémů dané doby. V knize je bohatý playlist, takže si můžete naposlouchat legendární songy. O hiphopu jsem nevěděl prakticky vůbec nic (a ještě jsem si ho pletl, hiphopeři prominou s hip hap hopem), ale teď mám pocit, jako bych tuto scénu důvěrně znal (já vím...).
Pokud si chcete přečíst nějakou detektivku, sáhněte po jiné knize. Jestli vás ale zajímá ten zbytek, knihu si užijete. Je napsaná dost čtivě, se silný autentickým stylem a vyjadřováním všech postav (některé výrazy mám vypáleny na sítnici, ájt?).
Autor mě bavil v jiných svých knihách, takže jsem samozřejmě sáhnul i po této. Kniha se četla velmi dobře, i přes jazyk, který rozhodně nepoužívám, ale vše vychází z angličtiny, takže žádný problém. Většinu hudebních odkazů jsem neznal, protože se v rapové scéně neorientuji a můj vskus je orientován metalovějším směrem (LB, RATM je samozřejmě součástí). Z devadesátek tak maximálně pamatuji Chaozz, který letěl v Esu. Cílovka je asi jasná, ale i tak jsem se bavil.
Skvělá hip-hopová detektivka. Zpočátku (a čas od času i později) jsem teda trochu protáčel oči při podrobnejch vysvětlivkách termínů jako beef, wassup a dokonce i beatbox - tak, aby to pochopil úplně každej a nezůstaly žádný pochybnosti. Pak mě ale samotnej příběh (čirá detektivka) o partě mladejch fans "toho pravýho hip hopu" totálně semlel a já se po dlouhý době nemohl od knihy odtrhnout natolik, že jsem ji četl nejen v tramvaji, ale i cestou ze zastávky do práce (sám takový lidi hrozně rád potkávám, když místo do mobilu čuměj do nějakýho tlustýho románu, ale to odbočuju). Cenim spoustu detailů z rapovýho bulváru (jo, taky jsem kdysi denně sjížděl boombap.cz), znalost prostředí, nadhled a hlavně svěží vítr v český literatuře. Props.
Cenim ze byl autor clenem real rapove kapely Cosmic crew, kterou sem vubec neznal a ktera dokonce dala feat s Hugem. Timpadem jeho vhled do hiphopove subkultury je celkem sofistikovanej, a i detektivni rovina romanu me celkem prekvapila, nebyt ji, asi bych to ani nedocetl. Literarni skillz autora sou par levlu nad uplnym toyem, ale vi, takze... Co me ale fakt vadilo bylo neustaly vysvetlovani i takovych basic pojmu jako track, beat, flexka apod... pritom nejpouzivanejsi slovo v knize, toy, nevysvetli.
Celkem s chutí dávám 4 hvězdičky, protože pro mě byla kniha obohacením o vhled do prostředí hiphoperů, o kterém jsem věděl celkem prd. Teď vím o maličko víc. Nevím, jestli je jazyk autentický, ale mně přesvědčil.