Univerzum věcí: K estetice každodennosti

by Konrad Paul Liessmann

Rakouský filozof Konrad Paul Liessmann proslul knihou Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění, která vyvolala lavinu diskusí v evropských zemích. V Univerzu věcí předkládá k úvaze další pronikavé postřehy o současné společnosti. Kniha je souborem dvanácti esejů, v nichž autor s výsostnou filozofickou erudicí zkoumá každodennost našeho života z úhlů, které otvírají nečekané pohledy a odhalují skryté souvislosti. Víme v době automatizace a globalizace, odkud se berou předměty, jež denně používáme? Jaká je nejvražednější droga světa? Jak zacházíme s hudbou? Jaké jsou objekty naší touhy? Mají peníze charakter? A podle čeho se pozná umění? K těmto a mnoha dalším otázkám dospívá autor, jenž své úvahy věnuje zdánlivě nevinným a všedním věcem, které nás běžně obklopují.

Genres: Philosophy

Unknown Binding

First published January 1, 2010

Reviews

[Rene Stein]

Teorie nevzdělanosti (http://www.goodreads.com/review/show/...) od stejného autora je lepší, protože v ní jednotlivé kapitoly tvoří promyšlený celek.

Při čtení této knihy jsem si neustále říkal, proč je po kapitole o kýči zařazena kapitola o moci interpretace, po které následuje umění poslechu. V doslovu se mi potvrdilo, že jde o příležitostné a většinou již dříve publikované texty, které autor později zakomponoval do jednoho celku. Asi to nebylo moc pracné, pod všezahrnující název "universum věcí" subsumujete cokoli. Také mi myšlenky v esejích přišly neoriginální. Většinou jde o převyprávění nebo jemné reinterpretování Adorna a dalších představitelů frankfurtské školy.

Nejlepší jsou podle mě tyto 4 eseje:

1) Eponymní esej univerzum věcí, který objasňuje, jak s postupující industrializací a digitalizací nedochází k tomu, že bychom byli "osvobozeni od práce", ale naopak rytmu práce přizpůsobujeme i náš volný čas. Není tohle dobře vidět i na GTD, kdy jako "projekty" si někteří vedou dovolenou a manželčiny narozeniny?

2) Nejvražednější droga světa (k logice dojetí) - pojednání o kýči a o jeho neuchopitelnosti v dnešním světě.

3) Lopata na sníh - o tom, jak je dnes ceněno umění interpretovat, které je schopno doslova stvořit z hovna pomeranč a uplést ze stejného materiálu bič i umělecké dílo (Expresivní výrazy ani shrnutí nepocházejí od Liessmanna :) )

4) Falešní Bohové - povídání o nepřítomných ideálech a všudypřítomných idolech. Nejzajímavější je pasáž, kde Liessmann uvádí, že současné idoly (modelky, zpěváci, štětky z bulváru) v zvrácené podobě nahrazují lidem to, co jim poskytoval kdysi (i) školní dril. Nechci spoilovat, takže víc neprozradím.:)

[Barbucha]

Některé eseje v této knize jako by postrádali pointu nebo důvod proč byly napsány. Vcelku však převládá spokojenost.