Nejlepší autoři z nakladatelství Host a Druhé město napsali text na motivy z „černé kroniky“, a tak vznikla obsáhlá povídková antologie s názvem Krvavý Bronx. Jejich texty se týkají a dotýkají brněnské čtvrti známé jako Bronx, což není její oficiální název: takhle se sociálně vyloučené lokalitě už dobrých třicet let říká. Všechny ty zprávy a zprávičky ovšem pocházejí z druhé poloviny 19. století – a jasně ukazují, že velký nepokoj a sociální drama nesla v sobě tahle městská část už v časech, kdy se jí ještě říkalo prostě Cejl. Vraždy, krádeže, nelegální potraty končící smrtí, otrava lékárenským jedem, jindy jen bizarní záměny či sňatkové podvody, skoro pokaždé životy žité na hraně existence. Dohromady poutavý svět pojednaný autory, jejichž prostý výčet nepotřebuje další komentář: Irena Dousková, Kateřina Tučková, Ludvík Němec, Alena Mornštajnová, Bianca Bellová, Martin Reiner, Michal Konečný, Štěpán Kučera, Dora Kaprálová, Michal Sýkora, Petra Dvořáková, Jan Němec, Petr Stančík, Ondřej Hübl, Václav Kahuda či Petra Soukupová. A v jejich podání minulost světa, který stále čeká na svou šanci.
krásný přehled stylů psaní nejslavnějších současných českých autorů, taková Soukupová se pozná na sto honů... příběhy ze zapovězeného Cejlu psané na základě novinových úryvků ze starých brněnských periodik některé hluboké, některé současné, některé úsměvné
Směs banálního a bizarního. Oceňuji nápad přinést do okolí Cejlu literární život, historickou předmluvu i inspiraci v podobě dobových článků, na základě kterých jednotliví autoři tvořili své povídky. Výsledek je ale dosti nevyrovnaný. Ke čtenáři se dostane široká paleta textů od klasických příběhů historií inspirovaných přes nějaké to zasazení do současnosti, které mě ve všech případech zklamalo, špetky fantasy (Jan Němec - Obolos) nebo hmyzí kafkárny (Václav Kahuda- Využili zatemnění) po "stančíkoviny" hutného kalibru. A musím přiznat, že čím bizarnější povídka byla, tím víc mě bavila. Když pominu klasického Stančíka (Turbína a Mordýrna), který nijak nezklamal, tak mě potěšili dva jeho "epigonové" v podobě Michala Sýkory (Závodčí Bruch) a Ondřeje Hübla (Elév). Nejvíce mě v celé sbírce zaujal Michal Konečný (Jeden den Eduarda Pospíšila), který jako historik velmi dobře spojil reálné dějiny Brna a jeho postavy s dostatečně nevšedním a zajímavým příběhem.
Zároveň musím velmi pochválit ilustrace knihy. To jsou doslova umělecká díla. Nebyla někde vystavena? Šel bych se na ně teď už se znalostí Krvavého Bronxu podívat... A vlastně celá kniha by se dala rozehrát jako site specific divadlo. Kraťasy jako Mladého pošetilce od Aleny Mornštajnové nebo Krále Cejlu od Martina Reinera bych si dokázal představit jako součást nějakého pouličního festivalu.
Nemám zvládnuté všechny povídky, jenom od dámského osazenstva spisovatelek. K této knize vracím jenom, když si chci dát mezi pauzu na další knihu... přečtu si jednu, dvě povídky a příjemně mě pobaví. Každá má svůj osobitý styl - některé autory poznáte i kdyby se pod povídku nepodepsali. Fajn zpříjemnění dne.
To je vždycky problém u takovýhle tématických antologií: že to může jednak působit šroubovaně a jednak že ne všechny styly sednou. Takže asi tak půl na půl: oblíbení spisovatelé nezklamali, ti, co jsem neznala, moc neoslovili. Pro Brňáky určitě ale daleko víc emotivnější čtení.
Většinou mi sbírky povídek přijdou spíše průměrné, ale tady mě bavily snad všechny (nesedla mi jen ta od pana Kahudy). Navíc jsem knihu brala jako ochutnávku stylů těch nejlepších autorů u nás a ráda vyzkouším ty, od kterých jsem ještě nic nečetla.
Tuto knihu mohu hodnotit jen kladně. Líbila se mi demonstrace rozdílných stylů práce s textem. Některé povídky mě pobavily svým nadhledem, jiné rozvířila emoce. Jedině dílo s názvem “Využili zatemnění” jsem pochopila špatně, nebo vůbec.
Na te knizce je asi nejlepsi to, ze na jednom miste seslo tolik dobrych soucasnych ceskych spisovatelu a clovek tak muze posoudit kvality a poznat rozdily. Nejlepsi povidky od Jana Nemce / asi top!, Katerina Tuckove, Petry Soukupove a Petry Dvorakove, Ondreje Hubla a Stancika.
Zajímavá sbírka, která nechává „přičichnout“ k tvorbě několika populárních autorů. Ocenil jsem střídání stylů psaní i rukopis jednotlivých spisovatelů. Téma historie brněnských čtvrtí je zajímavé. Úroveň povídek korespondovala s preferencemi čtenáře.
Prijemne, ľahko napínavé príbehy z dielní top českých autorov. Super koncept - rozvinúť príbeh načrtnuty v dobových novinach, dostať sa pod kožu ľudí z minulosti, pokúsiť sa pozrieť na ich motiváciu súčasnými očami. Štvrtá hviezdička patrí veľmi originálnym ilustrácia!
Za vydarené poviedky považujem Fajnova frajlenka, Mladý posetilec, Takovy hrubé človek, Jeden den Eduarda Pospisila, Turbína a mordyrna. Poviedka od Petry Soukupovej sa mi páčila štýlom jej písania, ale nejak mi nezapadala do celkového konceptu knihy.
Osvěžující čtení z prostředí Bronxu. Povídky pod předních českých autorů, inspiraci novinové články. Ted mám chuť číst víc o historii Brna! Ale ty povídky nebyly historicky. Některý byly fajn, některý meh, některý moc fajn
Dobré povídky se střídají s těmi vyloženě slabými, navíc je zřejmé, že někteří to vzali poctivě a jiní to prostě odflákli, aby to měli rychle za sebou. Celkově spíše zklamání.
Nejlepší povídka z Hosta: Michal Sýkora; nejlepší z Druhého města: Michal Konečný a Petr Stančík a koneckonců ještě Ondřej Hübl. Celkově to druhoměšťáci hostům pěkně natřeli, což jsem nečekal.
Bohužel převažovaly povídky, které mě nebavily, než ty, které mě bavily. Knížku jsem si koupila, aniž bych si přečetla anotaci, a tak jsem nejspíš očekávala něco jiného, než knížka nabízí.