Hornické vdovy

by Kamila Hladká

Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden.

Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou.

Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů.

Genres: Nonfiction, Czech Literature, History

216 pages, Hardcover

First published January 1, 2019

Reviews

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

2.5
Ďalšia kniha z kategórie "nevyužitý potenciál," ktorá mohla byť oveľa zaujímavejšia. Prišlo mi to také odfláknuté, aj keď nechcem znehodnocovať prácu autorky, všetko kĺzalo iba po povrchu a žiadny príbeh ma nedojal, čo je vzhľadom na to, čo sa tam dialo a ešte aj na fázu mesiaca, v ktorej sa nachádzam, na pováženie. Dalo sa ísť oveľa hlbšie a nie iba reprodukovať rozhovory, zopár mi ich prišlo ako sloh zo základnej školy (ja viem, tie ženy boli jednoduchšie, ale aj tak...).
Tie ženy mali asi poväčšine radar na debilov, až na výnimky im nebolo veľmi čo závidieť, ale čo ma najviac štvalo je ten historický optimizmus tiahnuci sa naprieč generáciami, keď nezabudli pripomínať, že dobre už bolo a dnes je hnusná doba.
Keď je na celej knihe najzaujímavejší úvod, ktorý približuje historické pozadie knihy, tak to nebude asi kniha, ktorú by som odporúčala.

[Lubomír Tichý · Rating 2 out of 5]

Nápad to byl bezesporu dobrý, vo tom žádná.
Nepochybuji o důležitosti tohodle díla, poněvadž hornictví už nějak tak z naší země vyprchává (za což bychom měli vískat radostí, ale chápeme se). Rozhovory to musely být neskutečně citlivé, empatické a bolestné, klobouk dolů.
Po kapsách mám ale pár JENŽE:
- Chvílemi (a želbohu jich nebylo málo) to na mě působilo dost syrově. Autorka se tomu zřejmě snažila ponechat autentičnost, beru. Ale nešlo to třeba přecejenom víc do hloubky? Třeba zeptat se i známých vdov? Ne že bych si lebedil v nějakých tunách pocitů, ale tady to k tomu tak vybízelo.
- Řazení textu bylo občas taky dobrej pel-mel. Zase šlo asi o autenticitu, ale proč to nebrat chronologicky? Pak by se v knize nemusely omílat některé skutečnosti dokola a dokola.
- S časem se celkově nějak tak jakost vytrácela. První 2-3 memoáry byly vážně promakané (snad by o nich šlo říct i víc, třeba o příhoda s krtky u druhého memoáru měla potenciál), ale postupem času už to bylo dost nabalování plytkých frází - spíš rozebírání finanční situace, postěžování si že "dřív bylo líp" a nazdar.
Co teda musím patřičně pochválit, jsou dobové fotografie a vysvětlivky hornického slangu, to se hodilo.
Cílovka fakt nejsem, ale i tak jsem se musel lehce obořit. Když vás na celý knize nejvíce nadchnula předmluva, tak to asi pár much má.

[Kačaba · Rating 2 out of 5]

Zklamání.

Jsem z Ostravska, oba mí dědové byli havíři. Oba mi tolikrát vyprávěli o důlních neštěstích, to samé babi, když se o dědu bála.

Toto se podle mě dalo pojmout lépe, lépe (nebo alespoň nějak) vést vyprávění žen, jít více do hloubky.

[Targaryen · Rating 4 out of 5]

Hodně zvláštní kniha. Přečetla jsem během jednoho dne. Je pravda, že je tu dost fotek, ale i tak... je to literatura faktu, autentická vyprávění vdov po hornících počínaje Duklou až po současnost. Viděla jsem i film Dukla, o to víc se mi podařilo částečně pochopit to, jak to vnímaly...

Hodně mě překvapila jedna věc - čím blíž k dnešnímu datu, tím víc hornické vdovy pocházely z prostředí, které je mi vzdálené a nepochopitelné. Učňovské vzdělání , práce v Kauflandu či v Bille, jejich manželé hodně pili, byli v exekucích, ve velké míře měly špatné vztahy s manželovou rodinou. Nečetlo se mi to úplně dobře, ale trochu mi to ukázalo, ze existuje i úplně odlišný život než ten můj.

[Aneta Zemánková · Rating 5 out of 5]

Jsem tak ráda, že se téma hornických tragédií otevírá, ať už v beletrii (můj milovaný Šikmý kostel) či v literatuře faktu. Ne že by to snad bylo snadné čtení, je však naprosto zásadní, aby tato část historie a tento region nezůstaly v zapomnění. Už první odstavec v podobě slov jedné ze vdov na přebalu knihy mě doslova rozsekal, no posuďte sami.

"Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku... Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden."

Příběhy vdov, hrdinek a bojovnic, byly pro mě všechny zajímavé, a byla jsem dojata sdílenými (nejen svatebními) fotografiemi a dalšími dokumenty, tak intimními cennostmi. Některá žena mi byla sympatičtější, jiná méně. Vyprávění Květy, Jany a Táni pro mě byla nejzajímavější a zmíněné ženy mi byly jaksi bližší než ty ostatní.

Oceňuji, že autorka knihy nezasahovala do vyprávění a zanechala příběhy bez cenzury, ač nemusela souhlasit se vším, co z úst hornických vdov zaznělo. Věřím, že muselo jít o psychicky i fyzicky náročnou práci při sbírání podkladů, rozhovorech s vdovami a dalšími osobami blízkými hornickému prostředí, a autorčiny práce si moc vážím.

To nejdůležitější z knihy je však pro mě toto: Nemohla jsem přenést přes srdce, jak mladí tito muži zemřeli a jak se pak jejich ženám rozpadl celičký svět.

[Adéla · Rating 3 out of 5]

Hornictví je pro českomoravský prostor tak typické a přitom se tomu česká literatura od dob socialistického realismu příliš nevěnovala. A pak vyšlo tohle a rok poté Šikmý kostel. A v důsledku jsou si ty knihy dost podobné, protože ukazují tu těžkost života v dané lokalitě (špatné zdraví, úmrtí, alkoholismus aj.) očima různých žen a postav. A Hornické vdovy oceňuji za ten nápad, za rozsáhlou fotografickou přílohu, ale postupně mi připadalo, že je to jen takové pindání. (Manžel zemřel, bylo to hrozný, našla jsem si dalšího, ten začal chlastat, tak jsem radši odešla.) Je to autentické, ale asi jsem čekala trochu víc, větší propracovanost, větší hloubku a možná taky něco o hornictví samotném.

[Karla · Rating 3 out of 5]

Dobrej nápad, realizace meh.
Vzali jsme se, byla jsem těhotná, muž zemřel, to celé 8x. Nejlepší je předmluva.

[Book's Calling · Rating 3 out of 5]

Dobré.

[Jana P. · Rating 5 out of 5]

RECENZE: https://malavelkaknihomolka.blogspot....

Je těžké hodnotit život a osudy skutečných lidí, zvláště tak tragické osudy, které Kamila Hladká představila v této knize. Hornické vdovy totiž přinášejí svědectví osmi žen, které přišly o své manžely při důlních neštěstích napříč roky 1961 až 2015.
Pravda, přiznám se, že se mi v některých místech nečetlo snadno, protože se v některých vzpomínkách občas přeskakovalo od tématu k tématu, nechronologicky od události k události, takže se od čtenáře vyžaduje určitá zvýšená pozornost, aby se správně orientoval v posloupnosti jednotlivých příběhů. Ale to daným výpovědím dodává na autentičnosti a rozhodně to neubírá na síle celé knihy.
Kniha v určitých momentech také dodává naději, když ukazuje, že se i přes bolestivé a tragické chvíle života podařilo těmto ženám najít pevnou půdu pod nohama a jít dál.
Jednotlivé výpovědi jsou velmi silným svědectvím o tom, jak nebezpečné to je pracovat v dolech - vše vyprávěné z pohledu "druhé strany" - partnerky, která každý den čeká na návrat muže z práce, a já k tomu cítím velký respekt. Pokud vás tato tématika zajímá, knihu Hornické vdovy mohu jedině doporučit.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Kniha je plná rozhovorů s vdovami, které přišly o své muže při důlním neštěstí. Dočteme se tak, jaké to je, přijít ze dne na den o manžela. Ale také se dozvíme více o tom, jak se na hornictví pohlíželo v průběhu let. Kniha nám přiblíží i život na Ostravsku, jaké to tam bylo v jednotlivých období Československa a České republiky.

Miluji příběhy podle skutečných událostí, takže kniha rozhovorů je pro mě jasná volba a já byla nadšená. Najdeme zde těžké lidské příběhy, nejen když ženy přišly o své nejbližší, ale kolikrát jim osud do cesty připravil i jiné těžkosti.

Je to smutné čtení, avšak kolikrát plné naděje. Člověk se prostě musí zvednout a jít dál, i když je to těžké a nejde to snadno. Díky tomu, že to jsou rozhovory, mi při čteni připadalo, že mi to vypráví babička, nebo že si povídám s kamarádkou.

Kniha je doplněna o spoustu fotografií, lépe si k jednotlivým vdovám vybudujeme vztah a vidíme, jak žily před a po neštěstí.

Pokud se Vám líbil film Dukla 61, rozhodně si přečtěte i tuto knížku. Ale kniha je i pro všechny, koho zajímají lidské osudy a zároveň se chce dozvědět něco nového.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Hornické vdovy jsou zvláštní retrospektivou. Mám po přečtení zajímavé pocity. Ono je to prostě jiné, když víte o čem je řeč. Když jste vyrůstali v daném prostředí. Znáte mentalitu i problematiku lidí. Znáte zákulisí, místa, nářečí a dokonce znáte i ty lidi nebo si moc dobře vzpomínáte na ty události, které se odehrály. Navíc, když jsou ty ženy pak ještě vaše vrstevnice, kniha dostává naprosto jiný rozměr. Ano jde o zpovědi vdov. Tedy jejich interpretace vzpomínek, takže mnohdy chaoticky a na přeskáčku, ale celkově nastavují zrcadlo na tu dobu, život, jak je to zasáhlo, jak se s tím srovnaly. Je zajímavé sledovat, že v minulosti může tolik nehanili a že i muži se chovali lépe. Vážně? Eee...ale tak to tam vyplývá.Ano, všechny řešily peníze a kdo by neřešil, ve dvaceti s břichem, když obvykle tchýně fungovaly s velkým T. Je však mrazivé sledovat, že to s některými vůbec nehnulo. Hmmm. Šikmý kostel to nepřekonà. Tohle je spíše dokument k filmu o Dukle, ale jo dobrý. Některé zpovědi bych možná ořezala, jsou dotyčným na škodu.

[Marek · Rating 5 out of 5]

V této knize nalezneme příběhy 8 hornických vdov. Podle mého názoru je kniha dobře zpracovaná a je určitě dobře, že autorka tuto knihu napsala. Hodně věcí, které jsou v knize zmíněny, vím z vyprávění rodičů nebo příbuzných. Bydlím v Karviné, takže to je město, ve kterém se nacházejí doly, ve kterých se těží černé uhlí. Samozřejmě, že se černé uhlí těžilo nebo těží také v přilehlých oblastech. Hodně dolů již bylo uzavřeno. Táta se vyučil důlním elektromontérem, na dole pracoval 15 let. Můj děda se přistěhoval ze Slovenska, aby mohl pracovat na dole. Strýc od mého táty pracoval na dole. Za komunismu se pořádali velké nábory na pracovní pozici horník, stále bylo nedostatek pracovníků, proto také hodně lidí přicházelo ze Slovenska. Aby bylo možno ubytovat tolik lidí, začali se stavět narychlo paneláky, ve kterých do dnešního dne bydlíme. V těchto panelácích bydleli většinou mladí lidé – horníci, kteří pracovali na dole se svými rodinami. V dnešní době je to už jiné. Věkové složení je jiné, horníci zestárli, někteří zemřeli, do bytů se přistěhovali jiní lidé.

Většinou se ztotožňuji s názory hornických vdov a citáty, které mne nejvíce oslovily, jsem si vypsal. Práce na dole je náročná. Člověk, který nikdy nesfáral a nepracoval na dole, si to nedovede představit, jakému nebezpečí jsou každý den vystavováni tito muži. Uhelný prach, nebezpečí výbuchu methanu, nehody, vysoké teploty (práce i ve 45 °C), při kterých pracují nazí, poněvadž by v oblečení nevydrželi při takových extrémních teplotách, někdy se musí plazit po čtyřech.. Někdy mám pocit, že lidé z Prahy našim krajem opovrhují, a když přijde řeč na horníky, považují je jakoby za něco méněcenného a nemohou pochopit, jak v takových podmínkách mohou pracovat.. Ale určitě bych nechtěl zevšeobecňovat, že tomu je tak u každého Pražáka, anebo lidí žijících v Čechách, kteří nevědí, co tato práce obnáší. Je pravda, že horníci si možná svou pověst zhoršili tím, že jsou často vulgární, sprostým slovům se nevyhýbají a také často hraje roli v jejich životě alkohol. Ano, je to pravda. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit, ale zase je to individuální. Když chlapi vyfárají, jsou nepochybně po celodenní šichtě vyprahlí a zajdou si na pivko – dvě, tři, ale někteří vypijí i mnohem více piv a zůstávají v hospodách až do večerních hodin. Znám časté případy z okolí, kdy se z těchto mužů stali alkoholici, i když si to nechtějí přiznat. Každopádně práce v hornictví je náročná profese a nemůže ji dělat každý. Znám případy, kdy někteří muži chtěli pracovat v dole a po čase odešli, protože to tam nezvládli, anebo ani v minulosti nechtěli pracovat v dolech, i když by si finančně polepšili. V knize jedna vdova uvedla, že když někomu za komunismu řekla, že její muž pracuje jako horník, něco to znamenalo. Horník byl někdo a také komunisté tuto profesi vyzdvihovali. Dnes je tomu jinak i v důsledku utlumování těžby a zavírání dolů. Horník měl v minulosti velký plat oproti jiným dělnickým profesím, ale jsem přesvědčen, že zaslouženě, poněvadž jak jedna vdova v knize uvedla, být horníkem znamená být jednou nohou v hrobě. Byl čtyřsměnný provoz, často se pracovalo o sobech a nedělích a jak táta někdy říká, často se dělali přesčasy. Jak říká, Pražáci jezdili na dovolené, na chalupy, užívali si a horníci pracovali během víkendu.. V dnešní době jsou platy horníků stále vyšší oproti jiným profesím, ale žádný "zázrak" to není, když si člověk uvědomí, v jakém nebezpečném prostředí pracují. Táta šel do důchodu, když měl 50 let. Vyprávěl mi, že zná také chlapy, kteří na dole pracovali 30 let, což je dlouhá doba. Když tito muži jdou do důchodu, často mají podlomené zdraví - zaprášené plíce, bolesti zad, problémy s nohami a jiné neduhy. Tato práce se podepsala na jejich zdraví. Řekl bych, že v důsledku toho se dožívají nižšího věku, ale je to asi u každého muže individuální.

Kniha se četla dobře, příběhy jsou poměrně krátké. Jedná se o první knihu, kterou autorka napsala. Je to napsáno tak, jako bychom se ocitli tváří v tvář s příslušnou vdovou. Z jednotlivých příběhů je cítit autentičnost jejich vyprávění, nic není přikrášlováno, není to psáno v květnatých souvětích, ale tak, jak se u nás mluví v našem městě a v okolí. Pro tyto ženy to musela být velká rána, když se dozvěděly, že jejich manžel zemřel na dole a už se nikdy nevrátí domů, nikdy si spolu nepopovídají a neobejmou se, nedají si pusu, nebudou společně vychovávat děti. Nedovedu si to ani v nejčernějších snech představit, že by třeba zemřel táta na dole a mamka pak zůstala sama a starala se o nás. Říká se, že ženy mají v sobě obrovskou sílu, že muži se mohou schovat, pokud jsou nějaké vyhrocené situace, že tyto situace zvládají mnohem lépe než muži. Ženy byly samozřejmě touto zprávou otřeseny, ale líbilo se mi, že se nevzdaly a pokračovaly dále v životě a vychovávaly svoje děti. Některé vdovy si našly nového partnera, jiné zůstaly sami. Každý příběh je jedinečný a musím se přiznat, že při čtení určitých pasáží mi zvlhly oči. Některé vdovy také řekly, že minulá doba se jim líbila mnohem více, než je ta současná. V něčem určitě pravdu mají, když se člověk nad dnešní dobou zamyslí..

Knihu určitě ocení všichni čtenáři, kteří mají nějakého rodinného příslušníka, který pracoval, anebo pracuje na dole a pochopí hodně věcí, které jsou ve výpovědích vdov uvedeny. Tuto knihu jsem také daroval kamarádovi, který je v důchodu a celý život pracoval na dole jako inženýr. Z knihy měl radost. V knize se dočteme osudy hornických vdov on nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky. V knize se vyskytuje také přemluva MARTINA JEMELKY, českého historika, ve které shrnuje pohled na hornictví. V knize se také vyskytují dobové materiály – fotografie, dopisy, články z novin aj. Kniha HORNICKÉ VDOVY je asi svým zpracováním ojedinělá na knižním trhu.

[Lenka Habrnálová · Rating 2 out of 5]

Téma strašně zajímavé, ale autorka do rozhovoru mohla vnést trochu korekce a někam je směřovat. Jistě došlo také k velké jazykové úpravě, protože takhle spisovně se na severní moravě - a kor hornické vdovy - určitě nemluví a dodalo by to na autenticitě. Zároveň je kniha trochu zbytečné plná historického sentimentu ke komunistům “lidé na sebe byli hodnější” - tak určitě 🤦🏻‍♀️ a místy naprosto zbytečně rozvláčná. Naprosto respektuji, že to hornické vdovy neměly jednoduché, ale zasazovat příběhy více do kontextu a přibližovat reálný život by knize určitě prospělo. Jak již někdo napsal - nejlepší je předmluva...

[Dana · Rating 4 out of 5]

Je to taková rychlovka. Klidně bych těch příběhů zvládla i víc a pořad by to bylo tak nějak zemitě zajímavé a přínosné.
Hornické vdovy jsou kniha, která by určitě neměla zapadnout, která bude skvělým doplněním k Šikmému kostelu, protože jen dokreslí sílu a tvrdost vdov po hornících. Líbí se mi autentičnost textu, líbí se mi, že taková kniha existuje. A líbí se mi, že ty ženy měly sílu do toho jít. Tak.

[Lenka Gonnella · Rating 3 out of 5]

Knihu jsem poslouchala, nečetla, takže je možné, že bych můj nazor bývala změnila, kdybych měla možnost tuto knihu číst. Příběhy žen byli zajímavé, ale vše se vlastně hodně opakovalo a doufala jsem, že se dozvím víc o práci na dole. Příběhy jsou smutné a rozhodně bylo zajímavé si je poslechnout a dozvědět se o osudech žen, které měli za manželi muže, jenž pro tuto práci zahynuli. Bohužel nemohu dát víc jak š hvězdičky.

[Tereza B. · Rating 5 out of 5]

Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední půl rok četla.
Každý příběh je úplně jiný a zajímavý něčím úplně jiným.
Nemohla jsem se odtrhnout, tohle téma je pro mě dost osobní. Dědeček i tatínek pracovali na šachtě, takže je mi to prostředí dost blízské. Myslím, že kniha přesně vystihla to co si předsevzala. Ukázat hornické prostředí i z trochu jiné stránky.

[Parkelj · Rating 3 out of 5]

Zpovědi hornických vdov, seřazené v čase podle věku žen. K prvnímu ovdovění v knize došlo v dole Dukla v roce 1961. Nejčerstvější smrtelné nehody jsou z dolu ČSM v roce 2013 a dolu Darkov 2015. Příběhy hornických vdov jsou do nějaké míry podobné, ale někdy nás překvapí jiný postoj či jiné smýšlení některé vdovy. Adekvátně ponurý způsob vyprávění. Pěkná kniha.

[Matěj · Rating 4 out of 5]

Hornické vdovy jsou pro mě především pohledem do světa, který je mnoha lidem tak vzdálený. Jsem moc rád, že tyhle knihy existují, už jen proto, že někteří lidé budou konfrontování, že se někomu za komunismu žilo lépe. Preferoval bych i více příběhů, případně jít do více do hloubky, ale jak se píše v závěru, nejde o sociologickou studii.

[vicecasunacteni · Rating 4 out of 5]

Smutné osudy žen, kterým jejich muže vzaly černouhelné doly. 🪨 Celkem osm vdov vzpomíná na ne vždy jednoduché soužití s horníkem vykoupené puncem prestiže, den tragické ztráty partnera a život po ní. Kniha Hornické vdovy má navíc zajímavý přesah, jelikož si díky výpovědím několika generací můžete vytvořit obrázek o tom, jak se měnil a mění pohled na hornickou profesi v čase.

[Ricchie · Rating 4 out of 5]

Nebylo to špatné, jen jsem možná čekal ty rozhovory trochu jiné, snad i trošku pozměněné - zdálo se mi, že jedou pořád podle stejného schématu. V jednom nebo dvou momentech jsem se dokonce i trochu ztratil... Jinak to bylo syrové, drsné i poučné nahlédnutí do havířského života zase z jiné stránky.

[Maťka Králiková · Rating 5 out of 5]

Přečetla jsem to jedním dechem. Příběhy žen, které přišly v dole o manžela. U některých příběhu i slza ukápla. Ale je to dost syrové a možná i trochu tendenční z hlediska proměny vztahů.

[jaroiva · Rating 4 out of 5]

Není to příjemné čtení. Depresivní, ale dobré.

[Elgyn · Rating 5 out of 5]

♥

s. 138 Na základní škole jsme byly čtyři kamarádky, co jsme se spolu bavily, a všechny tři jsne šly na prodavačku.
Aha.

špatné dělení slov - s. 73, 96

[Martina · Rating 5 out of 5]

Authentic. Důl Barbora. Šikmý kostel svatého Petra z Alkantary.

[Knihorožec · Rating 3 out of 5]

V mnoha ohledech jsou Hornické vdovy zajímavou knihou. Všechny kapitoly jsou plné všednodenních věcí, do nichž ale zasáhne smrt v dole. Některé příběhy by klidně posloužily jako námět na film, jiné jsou až bolestným nahlédnutím do toho, jak fungují některé rodiny.
Některé kapitoly mi ale přišly poslepované a ne zcela šťastně navazující - při čtení to trochu vyhazuje z tempa. Chápu, že udělat při dlouhých rozhovorech vzpomínky skáčou z hluboké minulosti do současnosti a zase někam jinam. Muselo být tedy těžké udělat z nich kapitoly, které mají nějakou přístupnou strukturu.
Celkově to bylo obohacující čtení a jsem vděčná, že se doba posunula a dnes už máme více možností, jak si zařídit slušný život.