Sudety jsou v knize Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.
Kniha vypráví příběh jednoho místa během několika dekád (odsun Němců ze sudet, zbohatlické devadesátky, přítomnost) v anachronickém stylu a protože to vypadá, že nutně nesleduje příběh jednoho konkrétního jedince, zpočátku se zdá nahodilá. Až v druhé půlce si člověk teprve spojí, kdo s kým souvisí a nesouvisí. To by mi úplně nevadilo, i když si říkám, že na tak malém prostoru by se to dalo proplést organičtěji. Každopádně na mě osobně působila atmosféra knihy. Zdálo se mi to celé takové zadušené a bezvýchodné, neviděla jsem tam jedinou hezkou věc, která by místo posunula do lepších rozměrů, jako by všude byl takový ten tekutý písek, který vás nikam nepustí. Takže na začátek léta jsem si nemohla vybrat horší knihu. :-D
Dobré, ale za pár dalších týdnů už nebudu pořádně vědět, o čem to bylo, protože a) tohle jsem už někdy někde četla (Zonová, Katalpa, např.), b) chyběl moment/příběh, který by víc utkvěl v paměti (pominuli bezzubou prostitutku).
This entire review has been hidden because of spoilers.
Dobrý příběh, jen mám pocit, že jsem něco takovýho četla už sto krát: proplétajicí se příběhy, střídání dob, zbabraný životy. Dobrý, ale žádný silný moment.