Píše se rok 2045, Barbora leží v nemocnici s diagnózou, která ji připravuje o poslední vzpomínky na minulost, lásku i rodinu. Důkazem, že skutečně žila, jsou hlavně její děti – nejistý Michal a suverénní Magda, která už stihla rozprodat matčin majetek. Díky novému léku se ale Bára pomalu vrací. Přes dvacet let vzdálené zážitky získávají jasnější kontury a současná Bára stojí před odhalením tajemství rozpadu své životní lásky. Vlaštovka v bublině volně uzavírá trilogii knih Markéty Lukáškové - navazuje svým příběhem na osudy postav Lososa v kaluži a Pandy v nesnázích.
Markéta Lukášková pochází z Českých Budějovic. Před maturitou jezdila rok do Prahy na žurnalistickou přípravku a pak nastoupila na brněnskou Masarykovu univerzitu. Studium ji ale zklamalo, chtěla praxi, a tak ho po dvou letech zanechala. Působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. V současnosti se věnuje copywritingu, přispívá na blog ČiliChili a přebytečné kreativní pnutí si vybíjí na Facebooku, při nákupu bot a vymýšlení nových tetování.
Kde začít? Kniha je protkaná tolika chybami, že snad na každé druhé stránce jednu najdete. Michalovi je jednou 22, o tři stránky dál 24, o dalších pár stran dál je mu 23. Na jedné straně je Amálce 10 let a o pár stran dál je puberťačka a studuje v zahraničí. Rodiče slaví 13 let od svatby, ačkoli jednoduchým počtem to prostě nesedí. Smrt babičky zase nesedí s Lososem, na kterého kniha volně navazuje. V knížce jsou dvě časové roviny, je vážně tak těžké si to pohlídat?
Autorčino popisování budoucnosti bylo z mého pohledu těžkopádné, neuvěřitelné. Linie budoucnosti mě vůbec nebavila.
V knížce najdete snad všechna existující klišé. Matky jsou zanedbané a neupravené a baví se jen o plínách, těhotným změkne mozek a začnou brečet i u reklamy na prací prášek, ženy ve středním věku nesnáší mladší kolegyně, protože jim závidí krásu, kdokoli nezapadající do hlavního proudu je ošklivá chlupatá lesana v batikovaném triku. To jako vážně?
A teď pro mě ten největší problém. Ze všech postav čiší negativita a jakási povýšenost. Všichni zřejmě autorce připadají trapní, matky, starší ženy, ekologové, lékaři, na všech se najde něco, co je špatně, co postavy štve. V podstatě každá postava má svoje traumata, každá má svoje mindráky, a já si říkám - není to už moc, Antone Pavloviči? Asi nikdo nečeká jen dobré nebo jen zlé postavy, ale tady jsem si říkala, jestli by tam nemohl být aspoň někdo normálnější.
Závěrem - Losos byl super, Panda byla dobrá, InTyMně mě zklamalo a tohle byl jedním slovem BIZÁR. Rozhodně poslední knížka, kterou jsem si od Markéty koupila. Možná místo sekání knížek jak Baťa cvičky by to chtělo delší čas strávit nad časovou linií a charakterem postav.
Ačkoliv mám autorku díky sociálním sítím celkem ráda, tohle bylo pro mě nejhorší co jsem za poslední dobu četla.
Ráda čtu i pro to, že si myslím, že čtení kultivuje jazyk. Takže tohle mi úplně trhalo oči. Ale tak co já vím, možná jsem jen ze staré školy, když si myslím, že nespisovné a hovorové tvary prostě do knížek nepatří.
Tak nějak celkově mám pocit, jakoby autorka tu knížku napsala tak v pubertě. Zápletka by tomu tak odpovídala. Stejně tak tomu napovídá i jistá nepromyšlenost a neukotvenost postav. Jinak si nedokážu představit, jak je možné že jedna postava během pár stránek třikrát změní věk.
Na urovni oddychovky me kniha bavila. Samotny pribeh se mi libil. Nicmene me neuveritelne rozcilovalo mnozstvi stereotypu, zejmena o zenach, ktere autorka podporuje! Dystopicke prvky jsou nepromyslene a podle me knize skodi, pro pribeh jsou nepotrebne. Oproti lososovi a pande je to takove odflaknute...
Ačkoliv moc slovních recenzí nepíšu, tady mi to nedá a ráda bych ty dvě hvězdy objasnila. Nejde totiž o hodnocení příběhu jako takového. Vlastně se mi i nápad docela líbil.
Co ale nepochopím, je to množství chyb. A teď nemluvím o gramatice. Spíše mě překvapí kniha bez chyb, než sem tam nějaká hrubka nebo překlep. Mluvím o chybách v ději samotném. Kdy jednou se hlavní hrdinka rozváděla před 12 lety a v další kapitole (odehrávající se o rok později) před 6 lety. Svatba se odehrává v roce 2018, přesto kapitola z roku 2033 začíná větou “13 let od svatby.” Syn Michal (jehož jméno pro syna má hrdinka vysněné od mládí, přesto před porodem “rezignovaně přijímá manželům návrh na jméno pro syna Michal” 🤷♀️) má jednou 22 let a tentýž rok o pár kapitol později let 24. A mnoho dalšího...
Nejsem si jistá, kde se stala chyba. Občas jsem měla pocit, že to je snad skrytý vtip autorky, která zkouší naši pozornost, protože mi to přišlo až nemožné, si tohle ve své vlastní knize nepohlídat. Měla jsem pocit, že čtu dílo vášnivé čtenářky, která si plní sen napsat knihu, kterou vydává na vlastní náklady, a tak ji nemá kdo upozornit na tolik nesrovnalostí.
Myslela jsem, že se ve čtvrté knize autorka od Lososa v kaluži posunula, bohužel za mě velké zklamání, přestože nápad byl fajn.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Lososem v kaluži to začalo, Pandou v nesnázích pokračovalo a Vlaštovkou v bublině skončilo. Kruh se uzavírá. Ozubená kolečka do sebe zapadají. Otázky jsou zodpovězeny, zvědavost je uspokojena. Tahle volně navazující trilogie je u konce, ale já jsem s autorkou rozhodně neskončila a může počítat s tím, že ji hodlám v pravidelných intervalech bombardovat, kdy vydá něco nového (@pandikralovna slyšíš? Pospěš!) . Protože tohle jsou knížky podle mého gusta. Dobrá knížka se pozná tak, že máte pocit, že byla napsaná přímo pro vás na míru a ten pocit jsem měla u Vlaštovky neustále. Vracíme se k příběhu Bárky, resp. se za ní vydáváme do budoucnosti, kde v nemocnici pomalu přichází o vzpomínky i sebe sama. Experimentální léčba ji však začíná vytahovat z temnoty a my její návrat mezi živé a příčetné sledujeme díky flashbackům na pomezí vzpomínek, halucinací a snění, kterými se vrací do doby těsně po skončení Lososa. Setkáme se tu i s dalšími postavami z předchozích dílů a taky jednou novou, extrémně nepříjemnou a nesympatickou, ale perfektně napsanou. A i když možná víte, kam tahle linka s Lucií směřuje, nedokážete se ubránit tónů, že Vlaštovka je prostě nesmírně dobrá. Markéta Lukášková se vypisuje a s každou knihou je lepší. Humor zůstává, spisovatelský um graduje. Ano, souhlasím, tohle je možná Markéty nejlepší kniha. A já se nemůžu dočkat, až si dám její reprízu (treba audioknižní? @voxi.audioknihy Prosím 🙏? 😍) 4⭐/5 =90 %
Je mi to líto, protože Markétu mám jako autorku hodně ráda, ale tohle bylo na její schopnosti podprůměrné. Musím vyzdvihnout, že se mi ve jejích knížkách vždycky strašně líbí, jak nekonvenčně přemýšlí o věcech (co se s námi stane po smrti, jak bude vypadat budoucnost?). Proto jsem náhled do budoucnosti ocenila, a bylo zajímavé přečíst si, jak si ho představuje někdo jiný. Kniha je zároveň čtivá a příběh sám o sobě zajímavý, ALE. Přišlo mi, že postavy i jejich promluvy jsou strašně zjednodušené, a že autorka zapomněla na to, že nám čtenářům nemusí vysvětlovat každý myšlenkový pochod. Postavy bez výjimky nesympatické, jejich chování mi bylo úplně cizí, a to se normálně do postav, které nesdílí stejnou životní filosofii jako já, vžít dokážu. Pokud je mi tedy jejich jednání vysvětleno. Spoustu postav tam bylo navíc, přišlo mi, že vůbec neměly pro příběh smysl. A jak tu někdo psal už přede mnou, velké množství stereotypů mi taky vadilo dost. Trochu zmatená časová linka tomu také nepřidávala. Těšila jsem se, že mi stejně jako její předchozí knihy i tato něco předá, ale jednalo se spíše o jednoduchou oddechovku, kterou bych si běžně přečetla u Hartla nebo Třeštíkové.
Po Lososovi jsem omylem přeskočila Pandu, ale vše potřebné bylo v knize vysvětleno, tak mi asi nic neuteklo. Po spoustě negativních recenzí jsem měla obavy, ale zbytečně. Příběh se mi líbil moc, jak přítomnost (resp. budoucnost), tak i minulost a její postupné odhalování. Asi by se mi víc líbil nějaký definitivnější konec, ale i tak jsem byla spokojená. K Pandě se určitě vrátím!
Knížku jsem přečetla za odpoledne, protože byla neuvěřitelně čtivá (a taky prselo a od té doby nebyl čas k tomu něco napsat). Bavily mě odkazy na předchozí autorčiny knížky, byla to malá detektivní práce v celém příběhu. Motiv budoucnosti byl zpracován originálním způsobem, kromě velmi aktuální pandemie autorka vtipně reaguje na aktuální problémy. Skvělá záležitost.
Pár věcí se mi líbilo, ale hodně věcí mě dost zklamalo. Čiší z toho v podstatě neskrývaná internalizovaná misogynie - postavy jsou hnusné samy na sebe i na ostatní postavy, a autorka je na svoje postavy hnusná taky, až si říkám, že to prostě myslí vážně, a ne jen jako prostředek k vyprávění příběhu. Několik motivů se opakuje pořád dokola, až to začne nudit. Sci-fi snahy o pohledy do budoucnosti taky občas minou cíl. Škoda.
Spíchnuté horkou jehlou. Chyby v časové rovině i logické návaznosti, dokonce i v pravopise, spousta textu vypadá, že sloužila autorce k vyjádření vlastních názorů o politice a budoucnosti našeho světa. Vlaštovku jsem četla vlastně jen proto, abych uzavřela celou trilogii. Z ní je tato kniha rozhodně nejslabší.
Mám rád příběhy obyčejných lidí, kteří existují v (někdy až moc) komplikovaném světě. Nechci žádné velké zvraty, protože život takhle nefunguje – toužím po řadě obyčejných situací, každodenních a monotónních aktivit bez významů. Doufal jsem, že tohle může fungovat i v budoucnosti, a byť se část příběhu odehrává "jen" v roce 2045, doba to byla vykreslena tak vzdáleně, že je až neuvěřitelná. Zde zmíněná "obyčejnost" nevzniká sama, ale je výsledkem řady dramaturgicky slabě poskládaných událostí. Nesympatické postavy zažívají pro mne zcela odosobnělé situace, které se dotýkají základní problematiky rodiny a vztahů, ale většinu z nich by vyřešil jeden rozhovor. Neschopnost komunikovat v jiných románech funguje; tady se z toho stává výsledek klišé. Řada prazvláštních dialogů mě zaskočila a já se přistihl, jak zpochybňují základní pochopení formátu knihy. Má to být satira, nebo vážné drama? Je za řadou vykonstruovaných komplikací snaha dobrat se něčeho důležitého? Vlaštovka v bublině mi přišla jako jeden velký kalkul, který se tak moc touží stát obyčejným, až dostane tvar něčeho zcela opačného.
Tato kniha pro mě byla jedním velkým zklamáním. Četla jsem Lososa i Pandu, obě knížky mě bavily, a tak jsem čekala, že i poslední část trilogie budu hodnotit kladně a že si její čtení patřičně užiju. Bohužel jsem však Vlaštovku spíše přetrpěla, a to nejen kvůli hovorovému a nepříliš bohatému jazyku a početným vulgarismům, díky nimž mi byla většina postav ještě protivnější a nesympatičtější, než kdyby se vyjadřovaly aspoň trochu slušně. Knize celkově chyběla literární úroveň, děj byl velmi plytký a nepříliš uvěřitelný, spousta pasáží byla nadbytečná (myslím, že lepší by bylo více se zaměřit a rozvinout klíčové myšlenky a dějové zvraty a vyhnout se tak překombinovanosti a povrchnosti), popis budoucnosti byl přitažený za vlasy a celé to bylo dle mého názoru spíchnuté horkou jehlou, o čemž svědčí např. i fakt, že popisovaný věk postav často nesouhlasil s rokem, ke kterému se daná kapitola vztahovala (jako by autorka knihu psala těsně před nějakým předem daným termínem odevzdání a nestihla si po sobě chyby opravit). Na rozdíl od Lososa, u kterého jsem se občas smála nahlas, a Pandy, která měla poutavý a celkem dobře propracovaný příběh, Vlaštovce chyběl jak humor a nadhled, tak hloubka. Postavy (až na výjimky) byly negativní a pesimistické a často se chovaly a přemýšlely, jako by jim bylo patnáct. Kladně hodnotím snad jen originální nápad, obálku a závěr knihy, kde se občas událo i něco neočekávaného. Je mi jasné, že své čtenáře si kniha určitě najde (hlavně asi mezi mladšími ročníky), mě však její poselství, ať už mělo být jakékoliv, minulo. Další autorčino dílo už si nejspíš nechám ujít.
Markéta mě baví. Je to velmi zajímavý člověk (na instagramu). Její psaní je oddechové a v této nenáročné kategorii ho vnímám jako jedno z těch lepších.
Moje třetí kniha od teto autorky a líbila se mi nejvíc. Její představa budoucnosti se přibližuje dnešní realitě a příběh je ctivy a zajímave zpracovány.
Poslouchala jsem jako audioknihu a možná proto mě tolik nerozčilovali věci zmíněné v jiných recenzích, třeba hovorovost nebo chyby, tam jsem vnímala především sem tam neobratá vyjádření nebo zvláštní obraty. Na druhou stranu pro mě v první půlce bylo náročné se zorientovat, špatně se mi sledovaly jednotlivé dějové linie, občas jsem chvíli váhala, o kterých postavách se mluví a ve které časové rovině jsme. Postavy mi přišly málo ukotvené. Lososa v kaluži jsem nečetla, takže návaznosti tam (zmíněné v ostatních recenzích) mi unikly a někdy se mi pak v ději a postavách hůř orientovalo. Obecně mě linka budoucnosti moc nebavila a vlastně mi přišlo zbytečné snažit se tam vykreslit nějakou podobu budoucnosti, i když chápu, že pak bylo jednodušší ten děj "tehdy" psát ze současnosti a neřešit zas nějaké "dobové reálie" předchozích desetiletí. Co mi vadilo byla na můj vkus přemíra stereotypů a to, že ve výsledku každý řešil x svých traumat, to už mi přišlo moc, uvítala bych tam alespoň někoho "normálního". Na druhou stranu musím uznat, že cca v polovině mě příběh více chytil a doposlouchala jsem to téměř na jeden zátah a docela mě to ve výsledku bavilo.
Knížku jsem četla do výzvy jako retrospektivu. Přiznám se, že jsem nevěděla, že je to součást trilogie, to bych si asi dřív přečetla Pandu - a Lososa jsem sice četla, ale vůbec jsem si ho nevybavila. Chm. Ale možná dobře, protože zatímco Losos byl pro mě trochu bizár, Vlaštovka si mě koupila. Pro mě totálně milý, příjemný, a navzdory recenzím ostatních koherentní čtení. Čekala jsem (pod)průměr, čekala jsem cringe, nepřišlo nic, jen hlubokej soucit s Vlaštovkovic rodinou, vlastně se všema, a taková lehká euforie, kterou má člověk po dočtení něčeho, co mu sedlo.
Nápad uzavřít trilogii v budoucnosti je fajn, ale moc mi nesedlo to, jak je ten svět v budoucnosti vymyšlený. Což je v pořádku, nemrzí mě ani negativní nebo nesebevědomé postavy, které dělají nepochopitelné chyby. Mrzí mě ale, že se ztrácíme v časových linkách, nesedí věk postav, které často nelogicky vysvětlují v běžné řeči svůj život jen kvůli čtenářstvu, i když to dávno víme odjinud, nebo si to domyslíme. Škoda, protože dřívější autorčiny knížky nebyly tak jednoduše napsané.
Osobně se mi kniha moc líbila. Hezky navazuje na Pandu v nesnázích a příběhy se propojují. Opět zde máme i Terezu a Králíčka, tentokrát v pozadí a jako vedlejší postavy ale víme, jak dopadnou. Situace hlavní hrdinky, kdy umírá a její dcera mezitím rozprodá její majetek a rozebere její věci je dost drsná. Moc dobře napsáno.
Jak píšou ostatní sem tam je nesmysl v číslech a nesedí to ale kniha jako taková je napsána moc dobře.
Dlouhodobě sleduji autorku na sociálních sítích. Přestože si myslím, že to není spisovatelka, na kterou národ nezapomene, mám její knihy ráda. Jsou svým způsobem oddechové, i když plné biografickych prvků a situací hodných zamyšlení. V této knize mi zprvu dělalo potíž zorientovat se v minulosti a současnosti. Příběh byl ale příjemný, ačkoliv konec trochu rychlý. Téma mě ale chytlo :)
Docela mě zděsily recenze s jednou *, ale asi jsem měla "štěstí", že tohle byla pro mě první kniha od autorky, nemohla jsem tedy být zklamaná. Takhle jsem se dočkala celkem kvalitní, ale předvídatelné oddechovky, místy natahované, s faktickými i pravopisnými chybami (opravdu, co tady editor/korektor dělal?!). Pro mě to bylo lepší, než třeba Hotýlek od Mornštajnové.
Od autorky jsem četla už dříve knihu Losos v kaluži. Ta se mi líbila, ale tohle bylo pro mě až překvapivě o řád lepší. Dějové linky se střídají ve smyslu tehdy a teď, z pohledu několika postav. Autorka používá hovorovou češtinu, kterou obecně v knížkách moc nemusím, ale tady se díky tomu přirozeněji dostanete blíž k postavám příběhu. Za mě velká spokojenost.
Celá kniha protkaná chybami (postavám se mění věk zběsilou rychlostí, něco udělají, aby to vzápětí po pár stránkách udělaly znovu poprvé...). 3 hvězdičky, protože to tak prostě v kontextu český beletrie teď vychází. 2 se mi zdají zase málo a bylo by mi Lukáškové líto.
Občas to chce aj úplnú oddychovku. Toto presne splnilo moje potreby. Pestrý príbeh jednej rodiny a ľudí okolo, zasadený do blízkej budúcnosti. Nie je to scifi, je to čistá vzťahovka. Prečítajte, ak máte chuť na niečo, čo sa číta takmer samé.
Nejprve jsme se do knihy nemohla vůbec začíst, což už u mě vždy něco značí. Každopádně jsem vydržela a četla dál. Na knize se mi líbilo propojení s předchozí knihou a pokračování příběhu hlavních postav. Co mě ale zklamalo byl závěr knihy, který skýtal několik otevřených konců.
Ach, po 2 knihách som chcela dať Markete ešte jednu šancu, aby som pochopila boom okolo jej kníh. Príbeh plný chýb, klišé a očakávaných "zvratov". Možno ako príbehy do časopisu by som to brala ako knihu nie.
Knížka, u které jsem zažila naprostou časovou dezorientaci.
+ dějový spád + velmi dobře navázané dějové linie + připomenutí osudů postav z minulých knih + není prostor pro domněnky, vše je vysvětleno - nepropracovaná budoucnost - množství chyb (redaktorských, gramatických, překlepů)
Knížka se mi moc líbila, zajímavé volné pokračování předchozích dvou knížek. Líbí se mi, že vím, jak to s nimi dopadlo. Zápletka překvapila. Pěkný konec. Taky se mi líbilo, jak se postavy vyvíjely a osobnostně rostly.
Knihy Markéty Lukáškové miluju. Tahle nebyla výjimkou. Nemohla jsem se odtrhnout. Střídání současnosti a budoucnosti mě bavilo, stejně tak pohled každé z hlavních postav. Jako moje první letošní přečtená kniha nasadila laťku čtivosti a napínavosti vysoko.
Tolik potenciálu, zajímavých nápadů, ale polovina nevyužitá. Nevím jestli bylo nutné to pushovat do daleké budoucnosti. Všechny charaktery mě vlastně hrozně štvaly celou dobu. Ten konec mě ale dojal.
Oddychovka co splnila ocekavani. Samozrejme to neni zadna klasicka literatura, vytky typu ze je pouzivana hovorova cestina jsou pro me mimo. Kazdopadne jsem mela problem se v teto knize ztotoznit s postavou, vetsina mi prisla hrozne.. negativni? Pribeh byl ale fajn.