What do you think?
Rate this book
Bezrożec
Szalony kryminał z zabawnymi wątkami erotycznymi, a jednocześnie przewodnik po tajemniczych miejscach Pragi. Świetna parodia powieści sensacyjnej.
Pewnej nocy na Wyspie Cesarskiej ginie w pożarze dwanaście samic nosorożca. Po co w stolicy Czech, pośrodku Wełtawy, ktoś hoduje nosorożce. Inspektor Lavabo rozpoczyna śledztwo. Ustalenia prowadzą go do siedmiu obrazów czeskiego malarza sprzed stu lat. Każdy z nich jest w innym muzeum i każdy ma z tyłu tajemniczy numer lub literę... Wtedy inspektorowi wpada w ręce tajny dziennik Goethego z czasu podróży poety przez Czechy – pozwala on detektywowi zrozumieć, że światem rządzą dziś te same przeciwstawne siły co setki lat temu.
Teorie spiskowe są tu przedstawione dowcipnie, seks został oddemonizowany, a alkohol intronizowany. Inspektor Lavabo pije, bo – jak stwierdza – „regularne spożywanie alkoholu oddala człowieka od rzeczy nietrwałych, jak życie rodzinne, gromadzenie majątku czy kariera zawodowa, a zbliża do rzeczy wiecznych, jak inspiracja muzyczna, zwariowane miłości, zrozumienie istoty wszechświata i bytu”.
Z tą szaloną kryminalno-sensacyjną powieścią zwiedzimy tajemnicze zaułki Pragi. Petr Stančík jest wspaniałym przewodnikiem!
Pewnej nocy na Wyspie Cesarskiej ginie w pożarze dwanaście samic nosorożca. Po co w stolicy Czech, pośrodku Wełtawy, ktoś hoduje nosorożce. Inspektor Lavabo rozpoczyna śledztwo. Ustalenia prowadzą go do siedmiu obrazów czeskiego malarza sprzed stu lat. Każdy z nich jest w innym muzeum i każdy ma z tyłu tajemniczy numer lub literę... Wtedy inspektorowi wpada w ręce tajny dziennik Goethego z czasu podróży poety przez Czechy – pozwala on detektywowi zrozumieć, że światem rządzą dziś te same przeciwstawne siły co setki lat temu.
Teorie spiskowe są tu przedstawione dowcipnie, seks został oddemonizowany, a alkohol intronizowany. Inspektor Lavabo pije, bo – jak stwierdza – „regularne spożywanie alkoholu oddala człowieka od rzeczy nietrwałych, jak życie rodzinne, gromadzenie majątku czy kariera zawodowa, a zbliża do rzeczy wiecznych, jak inspiracja muzyczna, zwariowane miłości, zrozumienie istoty wszechświata i bytu”.
Z tą szaloną kryminalno-sensacyjną powieścią zwiedzimy tajemnicze zaułki Pragi. Petr Stančík jest wspaniałym przewodnikiem!
250 pages, Paperback
First published November 8, 2018
10 people are currently reading
196 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 54 reviews
March 21, 2019
Velkom to guláš.
Pec na nosorožce je v podstatě Mlýn na mumie 2: už se to smaží, už se to peče. Tentokrát se detektiv jmenuje jinak a zasazeno je to do 20. století, ale jinak všechno zůstalo při starém: klácení buchtiček, pojídání buchtiček, pražské uličky a dávka fantasmagorie. Bohužel, je to tak přecpaný nesmyslama, že ačkoliv to šlape v podstatě dobře (páč se pořád něco děje, jak říkal už Mirek Dotunil), po chvíli z toho člověka rozbolí hlava a klidně by si dal jednu nebo dvě naprosto normální stránky, na kterých Stančík přestane nachvilku dělat gangbang se svou představivostí. Tady platí to co říkám svým partnerkám v posteli: méně je někdy více. Na vtipnosti se tentokrát taky trochu ubralo a spíš než zábavná knížka to působí jako by se nějaký fanoušek Urbana a Stančíka nafetoval perníkem a snažil se napsat všechny halucinace na co nejmíň stránek.
Škoda. 6/10
Pec na nosorožce je v podstatě Mlýn na mumie 2: už se to smaží, už se to peče. Tentokrát se detektiv jmenuje jinak a zasazeno je to do 20. století, ale jinak všechno zůstalo při starém: klácení buchtiček, pojídání buchtiček, pražské uličky a dávka fantasmagorie. Bohužel, je to tak přecpaný nesmyslama, že ačkoliv to šlape v podstatě dobře (páč se pořád něco děje, jak říkal už Mirek Dotunil), po chvíli z toho člověka rozbolí hlava a klidně by si dal jednu nebo dvě naprosto normální stránky, na kterých Stančík přestane nachvilku dělat gangbang se svou představivostí. Tady platí to co říkám svým partnerkám v posteli: méně je někdy více. Na vtipnosti se tentokrát taky trochu ubralo a spíš než zábavná knížka to působí jako by se nějaký fanoušek Urbana a Stančíka nafetoval perníkem a snažil se napsat všechny halucinace na co nejmíň stránek.
Škoda. 6/10
April 14, 2019
Ako človek, čo osem rokov pracuje v korporácii, si dovolím povedať, že na absurditu som zvyknutá a len tak hocičo ma nezaskočí, ale tu i mne pár krát zastal rozum, oprel sa o vyblednutú predstavu ošarpaného múrika a pripaľujúc si spomienku na chuť cigarety chcel vedieť, čo robí gloglobus v príbehu o samovznietení nosorožcov, čo s tým má sakra spoločné Goetheho análny otvor, ako do toho celého zapadá maturita z hrobáriny a načo som si ja krava kupovala ďalšiu Stančíkovu knihu, keď už dva roky neviem dočítať ani ten jeho Mlýn na mumie
Nulorožec je prosto nesúdržná znôška geniálnych nápadov, ktoré by oveľa viac vynikli ako bizarné poviedky. Škoda
Nulorožec je prosto nesúdržná znôška geniálnych nápadov, ktoré by oveľa viac vynikli ako bizarné poviedky. Škoda
December 6, 2018
Pro pana Stančíka, jak už jsem zmiňovala, mám slabost. Od chvíle, co jsem s nadšením zhltla Mlýn na mumie, se nedokážu od jeho psaní odpoutat. Miluju jeho fantazii, všechny ty spletité konspirace, zápletky zakroucené jak staropražské uličky. Líbí se mi jeho nadhled, popichování a šťouchance. Mám pro něj takovou slabost, že mu i leccos odpustím. V Nulorožci třeba to, že na tak krátkém prostoru bylo těch zápletek a postav možná až moc, a i když se ke konci sběhly do jednoho bodu, připadalo mi, že by si zasloužily podrobnější rozpracování na delším rozsahu. I tak, Stančíkovy texty mi sedí a lahodí a nevím, co by mi musel předložit, aby mě zcela zklamal.
November 18, 2018
Budu parafrázovat úryvek ze staré recenze Jiřího Peňáse k filmu Vaterland, který mi mluví z duše a dokonale se hodí i ke Stančíkovu dílku:
„........Všemu vládne vágnost, nedotaženost, přibližnost, a asi to nejhorší, co se uměleckému dílu může stát: že v něm vlastně o nic nejde, protože v něm může jít o cokoli. Před Nulorožcem lze také snobsky či bezradně sednout na záď a skládat holdy jeho originalitě (svévole bývá většinou originální) a tajemné atmosféře ( když něco postrádá hlavu a patu, je to ohromná zásobárna tajemností).
Především je ale pro mne Stančíkova kniha dokladem velké autorské sebestřednosti,
toho, čemu kritik Andrej Stankovič říkal "geniálničení". Neomylný tvůrce hrne do díla, co se mu v hlavě zrodí,
nechť čtenář žasne. Nedává to smysl? Pak je to určitě podobenství. Nudí to? Určitě v tom bude nějaké poselství.
Mouchy? Tak to bude asi ten surrealismus!“
„........Všemu vládne vágnost, nedotaženost, přibližnost, a asi to nejhorší, co se uměleckému dílu může stát: že v něm vlastně o nic nejde, protože v něm může jít o cokoli. Před Nulorožcem lze také snobsky či bezradně sednout na záď a skládat holdy jeho originalitě (svévole bývá většinou originální) a tajemné atmosféře ( když něco postrádá hlavu a patu, je to ohromná zásobárna tajemností).
Především je ale pro mne Stančíkova kniha dokladem velké autorské sebestřednosti,
toho, čemu kritik Andrej Stankovič říkal "geniálničení". Neomylný tvůrce hrne do díla, co se mu v hlavě zrodí,
nechť čtenář žasne. Nedává to smysl? Pak je to určitě podobenství. Nudí to? Určitě v tom bude nějaké poselství.
Mouchy? Tak to bude asi ten surrealismus!“
April 12, 2019
"Za heydrichiády v roce 1942 byl náhodou zatčen gestapem, mučen a vyhlazován v koncentračních táborech. Na jaře 1944 utekl z transportu, zlomil vazy z třem dobrmanům, kteří mu běželi po krku, a v Karpatech se mu podařilo přeběhnout do Sovětského svazu. V zimě 1944 se mu podařilo zapálit sirkárnu v Sušici."
Tohle je pro mě obrovské překvapení! Říkala jsem si, co je mi na tom bizarním stylu povědomé a hele - vždyť on podobně píše můj oblíbenec Chuck Palahniuk! Naprosto neuvěřitelné obrazy zdánlivě nesouvisející tu na 200 stránkách perfektně zapadnou do sebe. Nic nechybí, nic nepřebývá. A že by mohlo! Jsou tu zednáři, mocenské skupiny, sopky v Čechách, barokní opevnění Prahy a restaurace, kde si po obědě můžete na dvacet minut zdřímnout. Zatímco na jedné celé straně popisuje Stančík otevírání sklenice s marmeládou, na protější na stejném prostoru zabije tři postavy a jen nad tím pokrčí rameny. Nejde poznat, kde končí reálný základ a co je fikce. Hlavní hrdina je nihilista a prochází mu to. A já se skoro celou knížku smála. Perfektní.
Tohle je pro mě obrovské překvapení! Říkala jsem si, co je mi na tom bizarním stylu povědomé a hele - vždyť on podobně píše můj oblíbenec Chuck Palahniuk! Naprosto neuvěřitelné obrazy zdánlivě nesouvisející tu na 200 stránkách perfektně zapadnou do sebe. Nic nechybí, nic nepřebývá. A že by mohlo! Jsou tu zednáři, mocenské skupiny, sopky v Čechách, barokní opevnění Prahy a restaurace, kde si po obědě můžete na dvacet minut zdřímnout. Zatímco na jedné celé straně popisuje Stančík otevírání sklenice s marmeládou, na protější na stejném prostoru zabije tři postavy a jen nad tím pokrčí rameny. Nejde poznat, kde končí reálný základ a co je fikce. Hlavní hrdina je nihilista a prochází mu to. A já se skoro celou knížku smála. Perfektní.
March 26, 2019
Tohle je celkem hustá detektivka, která ale není úplně typickou detektivkou. Kromě hlavního děje se čhenář dozví spoustu různých informací ze světa.
May 22, 2019
takový slabší vývar Mlýnu na mumie, přesto výrazně povedenější než Andělské vejce. Jeho fantazie je výborná, ale gurmánské popisy ještě dokonalejší. Příjemná jednohubka
September 9, 2024
Gdy w środku nocy płonie stajnia, a po pożarze zostają zwłoki stróża i dwanaście kupek popiołu będącego chwilę wcześniej dwunastoma nosorożycami, rozpoczyna się śledztwo. Prowadzi je inspektor Lavabo, miłośnik trunków, który podrywa panienki na osobowość i najstarszą w Pradze elektryczną stację transformatorową, a przy tym ma wszystkie zmysły mocno rozwinięte. Zagadki się piętrzą, kolejne trupy pojawiają, odcięte dłonie znikają, obrazy kryją tajemnice, tak jak sarkofag z wkładką nie tylko martwą...
Intryga wciąga, ale nie intryga tu najważniejsza. A co? Po pierwsze humor - och, jak bardzo odpowiada mi ta gonitwa absurdów! Po drugie - brak świętości. Tu obrywają wszyscy: aktywiści ekologiczni, kobiety, policjanci, urzędnicy. Tu mamy odsłonę nowej wersji seksmisji, rozpasanie cielesne (niebezpieczne dla zdrowia i czasem życia), samobójstwo, które może (paradoksalnie) uratować czyjeś życie. Jest tu też sekretny dziennik Goethego z cudowną inspiracją dla zakończenia "Cierpień młodego Wertera".
Autor mnoży mistyfikacje, cytuje nieistniejące dzieła, piętrzy absurdy, a wszystko po to, by czytelnik dobrze się bawił. I nie jest to zabawa bezrefleksyjna, bo między wierszami przynosi sporo okazji do przemyśleń.
Intryga wciąga, ale nie intryga tu najważniejsza. A co? Po pierwsze humor - och, jak bardzo odpowiada mi ta gonitwa absurdów! Po drugie - brak świętości. Tu obrywają wszyscy: aktywiści ekologiczni, kobiety, policjanci, urzędnicy. Tu mamy odsłonę nowej wersji seksmisji, rozpasanie cielesne (niebezpieczne dla zdrowia i czasem życia), samobójstwo, które może (paradoksalnie) uratować czyjeś życie. Jest tu też sekretny dziennik Goethego z cudowną inspiracją dla zakończenia "Cierpień młodego Wertera".
Autor mnoży mistyfikacje, cytuje nieistniejące dzieła, piętrzy absurdy, a wszystko po to, by czytelnik dobrze się bawił. I nie jest to zabawa bezrefleksyjna, bo między wierszami przynosi sporo okazji do przemyśleń.
December 23, 2020
Hrozná slátanina, zvládla jsem 25 % a pak jsem odložila.
March 25, 2024
jako vždy skvělá fantasmagorie :)
April 8, 2020
Detektivní příběh s bláznivou fantazií. Oceňuji hru se slovy, zejména ve složeninách. Prostě zábavné čtení.
"Alkohol sice nic neřeší, zato však odstraňuje potřebu něco řešit."
"Alkohol sice nic neřeší, zato však odstraňuje potřebu něco řešit."
December 17, 2021
Pro čtenáře Stančíka žádné překvapení. Náhodné asociace, fabulace, míchání reality s fikcí, fascinace jídlem i sexem, slovní hříčky, bizarní postavy i odbočky a mnoho dalšího. Pravda, Nulorožec se zdá být trochu odvarem Mlýnu na mumie, ale i tak pobaví. A zároveň potěší trochu víc soudržný příběh. Naopak se mi zase při čtení textů Stančíka do mysli vkrádá myšlenka, že ne všechen "humor" je brán jen uvolněně, ale trochu si v něm vyřizuje osobní nesouhlas se současným světem...
...a pro posluchače audioknihy jsou "moudra" v úvodech kapitol načtená Arnoštem Goldflamem hezkou třešničkou na dortu.
...a pro posluchače audioknihy jsou "moudra" v úvodech kapitol načtená Arnoštem Goldflamem hezkou třešničkou na dortu.
April 28, 2019
Geniálně nesmyslná intelektuální porno gastro detektivka. Čteno s lehkým úsměvem na tváři, občas posměšným. Detailní a přitom čteno s lehkostí. Nepochybně je chuť knihy totožná s jedním z jídel Lavaby.
January 17, 2025
styczeń a ja mam już książkę tego roku. ciężko będzie to przebić
July 28, 2020
Jakie to było fajne!
Nie jest to książka oryginalna, bo czerpie Stančik z dziedzictwa innych twórców bezczelnie, ale robi to bardzo inteligentnie i sprawnie. Znajdziemy w „Bezrożcu” teorię spiskową i erudycyjne zabawy godne Eco, poczucie humoru i polot Vonneguta, rubaszność Haška i mnóstwo surrealizmu, którego sam Dali by się nie wstydził. Wszystko to polane jest gęstym sosem alkoholi świata, w różnorodności tak olbrzymiej, że Bukowski by nie podołał, oraz płynów ustrojowych zostawianych w pościeli, z czego dumny byłby markiz de Sade.
Tak się złożyło, że mieszanka tych nazwisk, to dla mnie koktail idealny.
Dołóżmy do tego moją ulubioną Pragę, która objawiła tu zupełnie nowe zakamarki, wartkie tempo i zaskakujące zwroty akcji, szalone strumienie skojarzeń i dowcip czarny jak moje serce - można się upoić.
Nie jest to książka oryginalna, bo czerpie Stančik z dziedzictwa innych twórców bezczelnie, ale robi to bardzo inteligentnie i sprawnie. Znajdziemy w „Bezrożcu” teorię spiskową i erudycyjne zabawy godne Eco, poczucie humoru i polot Vonneguta, rubaszność Haška i mnóstwo surrealizmu, którego sam Dali by się nie wstydził. Wszystko to polane jest gęstym sosem alkoholi świata, w różnorodności tak olbrzymiej, że Bukowski by nie podołał, oraz płynów ustrojowych zostawianych w pościeli, z czego dumny byłby markiz de Sade.
Tak się złożyło, że mieszanka tych nazwisk, to dla mnie koktail idealny.
Dołóżmy do tego moją ulubioną Pragę, która objawiła tu zupełnie nowe zakamarki, wartkie tempo i zaskakujące zwroty akcji, szalone strumienie skojarzeń i dowcip czarny jak moje serce - można się upoić.
December 28, 2018
Příliš mnoho na malém prostoru, vše do sebe zapadá, ale jaksi strojově, nepřirozeně, vykalkulovaně. Některé pasáže, obzvláště týkající se alkoholických pochoutek, vyloženě exhibiční. Krimi, mystika, groteskno, bizár... Dort pejska a kočičky.
April 20, 2021
DNF 80%
Nawet nie interesuje mnie zakończenie tej historii tak mnie zmęczył ten przewodnik kulinarny po Pradze.
Nawet nie interesuje mnie zakończenie tej historii tak mnie zmęczył ten przewodnik kulinarny po Pradze.
June 8, 2021
Tato kniha byla prvním setkáním s Petrem Stančíkem. Musím říci, že jsem dlouho váhal, jestli si mám knihu půjčit z knihovny. V jednu chvíli jsem si ji prohlížel, následně jsem ji odložil do regálu a nakonec skončila u mně doma.. Tato kniha mě bohužel příliš neoslovila. Myslím si, že nebudu patrně cílovou skupinou a do dalších autorových knih se už pouštět raději nebudu.
V knize nalezneme detektivní linku, humorné scény a erotiku. Fanoušci Petra Stančíka chválí jeho styl psaní, formulaci vět, že si umí hrát se slovy a podobně. Řekl bych, že je na tom kus pravdy. V knize se mi líbilo, že na počátku každé kapitoly se nacházely citáty od různých autorů, pár krátkých poohlédnutí do historie a také jsem v knize nalezl zajímavé myšlenky. Zpočátku jsem si říkal, že kniha bude zajímavá, že to bude pro mě změna oproti knihám, které běžně čtu, ale bohužel v některých částech jsem se nudil a zejména když se příběh blížil do finále, tak mě to už nebavilo a byl jsem celkem lhostejný, jak to celkově dopadne, což pro mě není dobré znamení. V knize se mi líbily některé části tajného deníku J. W. Goetha.
Kniha je určitě oddechová a myslím si, že si tato kniha nalezne jak své příznivce, tak zároveň také odpůrce. O celkovém hodnocení knihy jsem dlouho přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl udělit pouze 2 hvězdičky.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Odjakživa mi dělá potíže ptát se na něco lidí, které neznám osobně. Mluvit s někým je pro mě stejně důvěrné jako líbat se nebo pít z jedné sklenice.
Ošklivý můžeš být jenom na povrchu. Uvnitř jsme všichni stejně krásní.
Alkohol sice nic neřeší, zato však odstraňuje potřebu něco řešit.
Věci napoprvé nikdy nevyhlížejí tak, jak jsme si je představovali.
Ty jsi tehdá tvrdil, že v poznání sama sebe je skryto i poznání budoucnosti. Já zastával názor: kdo nepoznal sám sebe, žádnou budoucnost nemá, neboť přebývá uvězněn ve věčné přítomnosti.
Raději budu držet pěsti. Kolik palců, tolik štulců. Kdežto kolik pěstí, tolik štěstí.
Jestliže překonám svoji lenost a strach z vlastní velikosti, mohu se stát čímkoliv. Třeba i Bohem. Kamenem v prachu u cesty. Nebo zůstat tím, čím jsem. Je to jen a jen na mně.
V knize nalezneme detektivní linku, humorné scény a erotiku. Fanoušci Petra Stančíka chválí jeho styl psaní, formulaci vět, že si umí hrát se slovy a podobně. Řekl bych, že je na tom kus pravdy. V knize se mi líbilo, že na počátku každé kapitoly se nacházely citáty od různých autorů, pár krátkých poohlédnutí do historie a také jsem v knize nalezl zajímavé myšlenky. Zpočátku jsem si říkal, že kniha bude zajímavá, že to bude pro mě změna oproti knihám, které běžně čtu, ale bohužel v některých částech jsem se nudil a zejména když se příběh blížil do finále, tak mě to už nebavilo a byl jsem celkem lhostejný, jak to celkově dopadne, což pro mě není dobré znamení. V knize se mi líbily některé části tajného deníku J. W. Goetha.
Kniha je určitě oddechová a myslím si, že si tato kniha nalezne jak své příznivce, tak zároveň také odpůrce. O celkovém hodnocení knihy jsem dlouho přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl udělit pouze 2 hvězdičky.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Odjakživa mi dělá potíže ptát se na něco lidí, které neznám osobně. Mluvit s někým je pro mě stejně důvěrné jako líbat se nebo pít z jedné sklenice.
Ošklivý můžeš být jenom na povrchu. Uvnitř jsme všichni stejně krásní.
Alkohol sice nic neřeší, zato však odstraňuje potřebu něco řešit.
Věci napoprvé nikdy nevyhlížejí tak, jak jsme si je představovali.
Ty jsi tehdá tvrdil, že v poznání sama sebe je skryto i poznání budoucnosti. Já zastával názor: kdo nepoznal sám sebe, žádnou budoucnost nemá, neboť přebývá uvězněn ve věčné přítomnosti.
Raději budu držet pěsti. Kolik palců, tolik štulců. Kdežto kolik pěstí, tolik štěstí.
Jestliže překonám svoji lenost a strach z vlastní velikosti, mohu se stát čímkoliv. Třeba i Bohem. Kamenem v prachu u cesty. Nebo zůstat tím, čím jsem. Je to jen a jen na mně.
March 8, 2022
"Kiedy miał półtora roku, po raz pierwszy zobaczył siebie w lustrze i wytarł sobie resztkę kaszki z czubka nosa."
Petr Stančík napisał mistyfikację. Mistyfikacją jest to, że jego książka jest kryminałem, mistyfikacją są występujące w niej miejsca (istnieją realnie, lecz wyglądają inaczej) oraz postaci. "Wszystkie postacie występujące w tej książce wymyśliłem. W rzeczywistości są o wiele gorsze" - mruga do czytelnika przewrotnie z motta przed Prologiem, w którym przedstawia wybitnie uzdolnionego człowieka obdarzonego Aspergerem - tylko po to, by go natychmiast uśmiercić.
"Wraz z ostatnim wydechem uszła z niego również dusza. Przypominała kwiat lotosu płynący pod prąd ku wodom prapoczątku, wróciła do nieba, w którym znalazła wreszcie wieczny spokój, albowiem doskonałość nie wytwarza żadnych bodźców."
Myślałem, że w tym Prologu autor pisze o sobie, bo też po maturze przez 4 lata imał się prac fizycznych, no i ze zdjęcia wygląda, że mogli się nad nim znęcać w szkole, ale chodzi o stróża nosorożarni. Szczygieł, który napisał krótkie Posłowie, zdradza, iż fejkiem są także (często interesujące) motta przed kolejnymi rozdziałami: realne książki nie zawierają takich zdań, a niektóre z podawanych tytułów nie istnieją. (...)
Całość pod adresem: https://nakanapie.pl/recenzje/po-fran...
Petr Stančík napisał mistyfikację. Mistyfikacją jest to, że jego książka jest kryminałem, mistyfikacją są występujące w niej miejsca (istnieją realnie, lecz wyglądają inaczej) oraz postaci. "Wszystkie postacie występujące w tej książce wymyśliłem. W rzeczywistości są o wiele gorsze" - mruga do czytelnika przewrotnie z motta przed Prologiem, w którym przedstawia wybitnie uzdolnionego człowieka obdarzonego Aspergerem - tylko po to, by go natychmiast uśmiercić.
"Wraz z ostatnim wydechem uszła z niego również dusza. Przypominała kwiat lotosu płynący pod prąd ku wodom prapoczątku, wróciła do nieba, w którym znalazła wreszcie wieczny spokój, albowiem doskonałość nie wytwarza żadnych bodźców."
Myślałem, że w tym Prologu autor pisze o sobie, bo też po maturze przez 4 lata imał się prac fizycznych, no i ze zdjęcia wygląda, że mogli się nad nim znęcać w szkole, ale chodzi o stróża nosorożarni. Szczygieł, który napisał krótkie Posłowie, zdradza, iż fejkiem są także (często interesujące) motta przed kolejnymi rozdziałami: realne książki nie zawierają takich zdań, a niektóre z podawanych tytułów nie istnieją. (...)
Całość pod adresem: https://nakanapie.pl/recenzje/po-fran...
August 11, 2021
To byla zase báječná fantasmagorie. Říkám si, co to ten Stančík asi bere, to musí být kvalitní matroš. Ne, že bych si toho chtěla zobnout taky, jen ať si autor dopřává a píše dál. Mně stačí přečíst si výsledek.
Vybroušeným jazykem plným zajímavých obratů a prapodivných vlastních jmen, což se mi vážně dobře čte, se v knize popisují a na sebe vrší více či méně pravdivé historické události, obskurní lahůdky, konspirační teorie, sexuální prasečinky i zajímavé lokality. Ani mi nevadí, že děj je občas až příliš kostrbatý nebo se jaksi vytratí.
Čas od času nevydržím to napětí a použiju dar přítele Googla, abych si prohlédla Černé jezero od Jana Preislera, zjistila kde stojí vily Bělka nebo Serpontka a jestli existuje Orderland. A pořád chci číst dál, protože nutně potřebuju vědět, co se stane v další kapitole.
Chápu, že pro někoho je to možná až moc velká magořina, ale já si to fakt vychutnala do poslední stránky, kde se kupodivu celé vyprávění i vcelku rozumně uzavřelo. Doslova.
Už se těším na další jízdu!
Oblíbený citát:
Vybroušeným jazykem plným zajímavých obratů a prapodivných vlastních jmen, což se mi vážně dobře čte, se v knize popisují a na sebe vrší více či méně pravdivé historické události, obskurní lahůdky, konspirační teorie, sexuální prasečinky i zajímavé lokality. Ani mi nevadí, že děj je občas až příliš kostrbatý nebo se jaksi vytratí.
Čas od času nevydržím to napětí a použiju dar přítele Googla, abych si prohlédla Černé jezero od Jana Preislera, zjistila kde stojí vily Bělka nebo Serpontka a jestli existuje Orderland. A pořád chci číst dál, protože nutně potřebuju vědět, co se stane v další kapitole.
Chápu, že pro někoho je to možná až moc velká magořina, ale já si to fakt vychutnala do poslední stránky, kde se kupodivu celé vyprávění i vcelku rozumně uzavřelo. Doslova.
Už se těším na další jízdu!
Oblíbený citát:
To byly časy, drahý pane. Sice se skoro nic nedělo, ale když už, tak to stálo za to. Dneska se děje pořád něco, ale nestojí to za nic.
April 30, 2019
Jazykově vynikající a nesmírně hravé, vtipné a nápaditě, prostě radost číst. Stančík je opravdu virtuóz. A navíc s neskutečným rozhledem, když si kterékoliv tvrzení z knihy zkusíte ověřit, zjistíte, že je v něm kus pravdy. Oproti Mlýnu na mumie je Nulorožec zasazen do současnosti, což mě bavilo. Roztomilé konspirační teorie, sociální experimenty s prostým lidem a naproti tomu skepse nad stavem naší civilizace a touha po nalezení smyslu bytí, to vše prošpikované absurdním humorem, kapkou cynismu a vynálezy jako plivník nebo gloglobus. Je to literatura asi braková, rozhodně ne pro každého, ale opravdu zábavná. Konečně kniha, u které jsem se zasmála.
"Dáte si něco k pití, inspektore?" "Jsem ve službě, takže děkuji, ano. Totéž, co vy."
"Začínám byt ze všech těch požárů kapku vyhořelý. "
"Nečum a muč!"
"Dáte si něco k pití, inspektore?" "Jsem ve službě, takže děkuji, ano. Totéž, co vy."
"Začínám byt ze všech těch požárů kapku vyhořelý. "
"Nečum a muč!"
November 9, 2019
Nepřestává mě fascinovat, jak si takový inteligentní a místy snad i geniální autor, jakým je Petr Stančík, nemůže již poněkolikáté odpustit stupidní "vondruškovské" výpady proti islámu. Tentokrát si k zesměšňování přidal ještě ekologii. Proč ne, kdyby to bylo aspoň vtipné a ne tak samoúčelně křečovité. Jinak autor jede podle zavedených not a šablon, které známe z nepřekonatelného Mlýnu na mumie, aneb detektiv v zajímavém gastro-historicko-porno světě plném kuriozit navštěvuje pro mě většinou známá pražská místa a dává jim nový háv a obsah. Nenudil jsem se, ale je to trochu sám sebe vykrádající se guláš nesouvisejícího vyprávění.
July 11, 2023
Po přečtení Mlýnu na mumie jsem od téhle knihy očekával opravdu hodně, a musím říct, že Nulorožec nezklamal. Zas je to taková neuvěřitelná směsice příběhů a žánrů. Co se na prvních několika stránkách zdá být detektivkou, to náhle přejde do něčeho až takřka špionážního, konspiračního, máme tu stránky z tajného deníku, který si psal Goethe, je tu i část která je magická. Samozřejmě nechybí různé historické exkurzy, sem tam nějaké to gastronomické okénko. Těžko uvěřit, ale ono to všechno do sebe zapadá, vážně to spolu všechno funguje a výsledek je výjimečný!
March 29, 2019
Nulorožec mě asi trochu obešel. Je to kniha, kterou jsem bohužel nedokázala ocenit. Uznávám, že autor má obrovskou fantazii, cit pro jazykové hříčky, smysl pro ironii, černý humor, ale tohle není můj styl. Byl to na mě příliš velký bizár. Takový český Dan Brown pořádně přitažený za vlasy. Šílené scény, jak z nějakého zlého snu, zápletka jak z konspiračních webů. Bylo to moje první knížka od Stančíka a myslím si, že u toho i zůstanu.
May 4, 2019
Tohle je moje první Stančíkova kniha, takže jsem opravdu nevěděla, do čeho jdu . Ze začátku trochu šok, přiznávám, ale říkám si, proč ne - není to sice můj šálek čaje, ale nemohu upřít originalitu....ale po čase jsem měla pocit, že jsem něco hodně podobného četla , že mi to stylem připomíná Urbanovo Sedmikostelí. Určitě je to zajímavá kniha, beru to jako změnu, jako návštěvu cizí země, kterou ne úplně chápu a jejíž jazyk se už učit nechci.
March 27, 2019
Nestvává se mi často, že bych zhltl knížku za dva dny. Je to čtivé, bizarní, zábavné. Oproti Mlýnu na mumie klade větší důraz na děj, i když pořád bych tomu neříkal detektivka - ve světě, kde se může stát cokoliv, nemá smysl, aby čtenář pátral spolu s detektivem po pachateli. Tajný deník je lahůdkový. Pokud se vám líbil Mlýn na Mumie, bude se vám nejspíš líbit i Nulorožec.
November 4, 2023
Kniha se čte jedním dechem. Chytlavý příběh, příjemně psaný. Moc se mi líbí vazba na všeobecné znalosti nejen v oblasti reálií a historie, ale taky umění, národních zvyklostí, vědy... S přimýcháním konspirace a legend vznikl poutavý detektivní příběh s velmi svébytným a charismatickým hrdinou. Na mě až příliš napěchované. Obsah by vystačil tak na tři knihy :-)
August 14, 2021
Cením spoustu zajímavostí, které se čtenář dozví. Zápletka detektivky vykloubená z ramenou, stejně tak mi vadily zástupy ženských, co detektivovi skáčou do postele. Asi jsem čekala víc, je to takové letní čtení k vodě a vlastně mě nejvíc bavily ty zajímavosti…
February 4, 2025
Stancik me nadchnul jakozto autor Chrujdy, coz byla jedna z mala detskych knizek diky ktere se kazdovecerni uspavani dalo prezit. To ze takhle genialne pise i pro dospele mi prozradila az kamaradka. Super, hned jdu na dalsi, ten jazyk kterym pise me tesi na kazdy strance.
August 19, 2025
A one of a kind book that connects detective drama, fascination with gastronomy and mysterious ancient conspiracies. It is probably a definitive work within its genre, though may not be to everyone's taste.
Displaying 1 - 30 of 54 reviews