Každej zná nějakej pár, kterej se snaží o dítě a moc mu to nejde, no ne? To jako fakt nemůžu mít děti? Tak jsem se ptala sama sebe někdy kolem roku 2016. Mám si počítat plodný dny? Máme jít na reprodukční kliniku? Mám poslat svýho muže na vyšetření spermatu? Tohle všechno se mi honilo hlavou. A teď se to po těch letech honí knihou.
Toto je jedna z knížek, která se čte úplně sama. Je to jako milý a vtipný rozhovor s kamarádkou. Bez obalu je to tak, jak to člověk (rozuměj žena) prožívá, chápe a možnost, jak se s touto situací vypořádat. Je pravda, že pokud nejste v tom věku nebo se nesnažíte o miminko, jde celé tohle téma úplně mimo Vás. A přesto, že já jsem teprve na startu, kde přemýšlím o tom, že bych se chtěla začít snažit o miminko a kdy, je podle mě dobré vědět, že to nemusí jít hnedka jako po másle, že to může chvíli trvat a je to svým způsobem "v pořádku". A pokud se dostaneme až sem, tak nějak už trochu vím, co mě čeká a můžu jen doufat, že mám vedle sebe při nejmenším stejně úžasného muže, jako paní spisovatelka. A ANO! Jsou otázky, na které by se lidé ptát neměli...
I když se mě toto téma netýká, jsem moc ráda, že jsem si knihu pořídila a přečetla. Jsem porodní asistentka a tak mě téma problematiky s početím zajímá. Autorku sleduji už delší dobu na Instagramu a mám ji ráda. Už po pár stránkách jsem věděla, že se mi bude kniha líbit. Text je psaný tak jak Ivče zobák narostl a tím je to osobitější. Měla jsem pocit jakoby mi svůj příběh vyprávěla kamarádka, i když těch cizích výrazů tam občas bylo dost. I když teď autorka čeká už druhé miminko přesto jsem měla obrovskou radost, že se jim to povedlo. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají podobný nebo stejný problém. Díky Ivče se jim alespoň na pár hodin/ dnů zlepší nálada.
Knížka se mi moc líbila. Autorka zpracovala skvěle tak těžké téma a kniha toho hodně předá, nejen autorky životní příběh a pocity. Líbilo se mi, jak je kniha psaná upřímně, někdy možná až moc. Určitě bych doporučila přečíst každému, ne jen tomu, kdo má stejný problém jako autorka.