Ústřední postavou biografického románu je novinář a spisovatel Karel Hirsch, pod jehož jménem se ve skutečnosti skrývá Karel Poláček. Román pokrývá Hirschův-Poláčkův život od konce 30. let až do jeho nejasné smrti na konci války. Počíná se odchodem s družkou Dorou z Prahy na venkov, přičemž prvotním důvodem zde není únik před okupačními mocipány, ale před manželkou. Hned tento vstup jako by v sobě nesl poláčkovskou grotesku i s její občasnou krutostí. S Hirschem se loučíme na pochodu smrti, jemuž předcházelo strádání v koncentrácích. Daneš napsal knihu nabitou biograficko-historickými, často neznámými fakty, zároveň ale s vědomím, že poslední roky této spisovatelské osobnosti provází mnoho otazníků. Svým pojetím však předkládá souvislý, ucelený a z podstaty dramatický příběh a čtenář jistě ocení, že autor vyplnil bílá místa vlastní fantazií.
Začíst se do této knihy bylo snadné, ale vlivem okolností se mi u ní nikdy nepovedlo vydržet déle než jednu - dvě kapitoly. A pak jsem si řekl, že si dám hodinu bez jakéhokoliv vyrušování a najednou to tu bylo. Samospád. Příběh Karla Hirsche začal vlastně nenapádně tím, že ho stíhá jeho vlastní exmanželka. A posléze ho začne stíhat i společnost. Jako židovský spisovatel to nemá jednoduché – nesmí publikovat a vlastně nesmí skoro nic. Žije u své milenky a smyčka kolem jeho osoby se utahuje čím dál tím víc.
Martinu Danešovi se skvěle podařilo popsat tu houstnoucí atmosféru kolem Karla Poláčka, který je (nakonec v doslovu i přiznaným) předobrazem románového Hirsche. Atmosféru od roku 1939 až do transportu v Terezíně a následné deportace do koncentráku. Martin Daneš imituje Poláčkův styl – ne psaním, ale projevem. Věříte mu, že přesně takhle vypadaly dialogy mezi slavným spisovatelem a lidmi kolem něj. Věříte mu to, přestože v závěru přiznává, že ty dialogy pochopitelně nemají žádný základ v realitě, protože u nich nebyl (ani nemohl být). Když se naladíte na skutečnost, že v ruce držíte román a ne biografii, přestanete to řešit. Martin Daneš píše lehkým perem a kniha tak připomíná dravou řeku, která jednou schvátí a už vás nepustí, dokud nedojde svému konci.
Rozsypaná slova by se mohla stát povinnou četbou na střední školu, protože vám o Poláčkově životě podají zajímavější a plastičtější svědectví, než jakákoliv učebnice literatury. A navíc se dozvíte i o prostředí protektorátu, o jeho mechanismech, lidech, problémech a tak dál. Jak třeba fungovala pražská židovská obec? Malí kolaboranti? S čím vším se museli Židé utkat? Je to nebývale osobní kniha, která mě neskutečně bavila a jsem moc rád, že jsem si nakonec na ni udělal čas.
Karel Poláček, úspěšný spisovatel a novinář, ale také Žid žijící v Praze v předválečné a válečné době. Jeho život tak dostává úplně jiný směr. Autor nám zde předkládá jiný příběh z tohoto období. Jiný, ale skvěle uchopený. Můžeme zde nahlédnout do mysli Karla Poláčka, jak v té době žil, jak vnímal své okolí, jak na něho doléhala veškerá nařízení.
Hlavní prostor zde mají myšlenky o slovech, o bytí, filozofické úvahy nad životem, nad současnou dobou. Postupně si zde skládáme obraz toho, jaký měl Karel Poláček osobní život. Celkově je to sepsáno tak trochu jinak, ale krásně. To, jak autor píše se mi na jednu stranu líbilo, na druhou mi tam však něco bránilo v tom, abych se dokázala do příběhu více ponořit a více ho prožít.
Moc se mi líbil i doslov autora, kde v kostce shrnul Poláčkův život a pokud Vám tak něco v příběhu chybělo, tady jste si to mohli doplnit.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Žiji poblíž Poláčkova rodného města a je fakt, že jsem o jeho životě věděla pramálo. Navíc mě kniha i namotivovala k přečtení jeho knížek, neboť naposledy jsem je četla kdysi dávno na škole.
Knížka, která Vás donutí zamyslet se a zároveň se dozvíte spousty nového. Takové knížky mám ráda.