What do you think?
Rate this book
Kosti Mraza
Siva dokáže přežít i ty nejtužší zimy. Je totiž jednou z Dětí Mraza… vlastně byla. Její lid byl vyhlazen, ona jediná zůstala. Teď musí žít mezi vrahy svých nejbližších a čelit požadavkům kněžky Jedwigy, které ji dovedou až do vězení. Tam potká Bogobora – tvora, kterého kletba připravila o vlastní vůli a nutí ho zabíjet – a uzavře s ním dohodu. Společně se vydají hledat kosti Mraza, mocný artefakt, který může zabránit Jedwize, aby otevřela bránu samotné Nicoty a zničila severní království, jedno po druhém. Podaří se jim najít pozůstatky boha a zkáze zabránit?
352 pages, Hardcover
Published October 1, 2020
8 people are currently reading
296 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 51 reviews
February 10, 2021
I’m gonna think about this after the therapy I obviously need right now.
May 14, 2020
Boží svět, boží jména, boží mytologie, boží lešij a další bestie, boží hlavní hrdinka, co není hrdinka, boží Zaklínač style prokletý týpek (jakože já jsem si ho představovala jako Cavilla, co moc nemluví, #sorrynotsorry), boží ta celková zápletka a rozuzlení. Mínusy? Nevím, jak umřela Olga. Jedna přeživší postava mi byla dost šumák a ráda bych ji killnula. No a taková ta věc, za kterou půjde Bětka klečet do kouta a přemýšlet o tom, co provedla.
February 5, 2021
Čekala jsem boj osobního příběhu s nutností naplnit předurčení ve jménu zachránit řád světa, cestu ke středu země, počátku a okamžiku, kdy se celý systém začne točit v opačné spirále zmaru. Patos velkých legend jsem si užila ve velkém stylu s neskutečnou propracovaností detailů:)
Pro mne nebyly ani tak důležité epizody na lopotné cestě Sivy a Bogobora, ale jejich vnitřní dialog, intimita a holé věty, které sílily na svém významu na pozadí velké bolesti a něhy. Někdy jsem měla pocit, že se jejich repliky opakují ... opakují ...opakují ... ale i to bylo součást únavy, zaříkávání a modlitby dlouhé cesty mrazem se snahou přiblížit se k cíli ... :)
PS: díky za "lišku" :)))
Pro mne nebyly ani tak důležité epizody na lopotné cestě Sivy a Bogobora, ale jejich vnitřní dialog, intimita a holé věty, které sílily na svém významu na pozadí velké bolesti a něhy. Někdy jsem měla pocit, že se jejich repliky opakují ... opakují ...opakují ... ale i to bylo součást únavy, zaříkávání a modlitby dlouhé cesty mrazem se snahou přiblížit se k cíli ... :)
PS: díky za "lišku" :)))
October 31, 2020
Tahle kniha křičí pohádky, mystično, zima... a tak vůbec. Je to taková správňácká fantasy s přiměřeným množstvím romantiky a hořkosladkým koncem. A tím hořkosladkým koncem chci říct, že jsem brečela ve dvě ráno, děkuju pěkně.
Ale vážně, přečtěte si to kvůli slovanskému prostředí, kvůli postavám, kvůli spoustě myšlenek. Doporučuju.
4,5/5*
Ale vážně, přečtěte si to kvůli slovanskému prostředí, kvůli postavám, kvůli spoustě myšlenek. Doporučuju.
4,5/5*
November 20, 2020
EDIT, listopad 2020:
Druhé (pozornější) čtení pro referát do školy. Dokázala bych se v tom vynimrat víc, ale pořád si stojím za svými slovy a za tím, že je to super YA fantasy.
Říjen 2020:
Kosti Mraza jsou pro mě příjemným překvapením. Rozhodně je to kniha, za kterou jsem ochotna se postavit a doporučit ji, přestože s ní mám pár svých problémků.
Moc se mi líbí svět, jistě, je to jakýsi derivát věcí, co jsou známé, ale mě bavilo poznávání autorčiny úpravy a to, jak se jí to podařilo napasovat k sobě. Jde vidět, že to má promyšlené do velkých drobností - zmiňuje například i počítání let na jara, léta a zimy, jsou tam záznamy z kronik značící historii světa, nadpřirozené bytosti vycházející ze slovanské mytologie a magie, která ve mně zpočátku vyvolávala poměrně velké obavy, protože se mi zdála do jisté míry všemocná, ale s úlevou si myslím, že mantinely byly nastaveny uspokojivě. Ocenila bych víc prostoru a víc vysvětlování, protože ten svět si to zaslouží, je veliký a rozhodně má potenciál i na další příběhy. Skrz ten neuspokojivý rozsah se některé bytosti objevují pouze jednou, což může působit jako výplod nahodilého generátoru. Mě to nerušilo, ale věřím, že někoho by mohlo.
Dějově to není žádné terno, po mém oblíbeném motivu útěku z vězení jde vlastně "jen" o putování z bodu A do bodu B s nástrahami, ale v Kostech má velkou roli atmosféra, je trošku pohádková, dost temná a pochmurná. Místy ze stránek až dýchá zima. A to je to, na co byste se měli soustředit. Svět, atmosféra a postavy.
Postavy si pro sebe kradou všechno. Jsou dobře napsané. Vidíte je trpět, věříte jim, že trpí, rozumíte tomu, co dělají a proč dělají. Můžete Sivě vytýkat, že je trochu labilní fňukna, ale dávali jste pozor při čtení? Skrz její minulost, to, co prožívá, skrz její strachy, nedává mi smysl, aby se chovala jinak. Jen se neveze po klasické šabloně YA hrdinek a díky za to.
Ani Bogobor není typický hrdina. Hodně mě oslovila jeho vnější charakteristika, i ta vnitřní vlastně. Jen v textu není zrovna rozvinutá jeho motivace v určitých momentech, s čímž jsem měla trošku problémek.
A Jedwiga. Špatňák knížky. Zoufale jsem potřebovala její pohled. Tak by mi tam seděl, ale bohužel, nemůžu mít všechno. Bavila mě asi nejvíc.
Cením toho spoustu, ještě bych mohla zmínit přístup k nahotě, k psychice postav, cením - hrozně moc - konec ve smyslu obsahovém (jinak mi přišel ukrutně zrychlený, kdy v poměru ke zbytku knihy to bylo, jak kdyby mě ve štafetovém běhu střídal Usain Bolt).
Ale jo, tohle je fakt dobrá věc a zaslouží si mé čtyři hvězdičky/vaši pozornost. :)
Druhé (pozornější) čtení pro referát do školy. Dokázala bych se v tom vynimrat víc, ale pořád si stojím za svými slovy a za tím, že je to super YA fantasy.
Říjen 2020:
Kosti Mraza jsou pro mě příjemným překvapením. Rozhodně je to kniha, za kterou jsem ochotna se postavit a doporučit ji, přestože s ní mám pár svých problémků.
Moc se mi líbí svět, jistě, je to jakýsi derivát věcí, co jsou známé, ale mě bavilo poznávání autorčiny úpravy a to, jak se jí to podařilo napasovat k sobě. Jde vidět, že to má promyšlené do velkých drobností - zmiňuje například i počítání let na jara, léta a zimy, jsou tam záznamy z kronik značící historii světa, nadpřirozené bytosti vycházející ze slovanské mytologie a magie, která ve mně zpočátku vyvolávala poměrně velké obavy, protože se mi zdála do jisté míry všemocná, ale s úlevou si myslím, že mantinely byly nastaveny uspokojivě. Ocenila bych víc prostoru a víc vysvětlování, protože ten svět si to zaslouží, je veliký a rozhodně má potenciál i na další příběhy. Skrz ten neuspokojivý rozsah se některé bytosti objevují pouze jednou, což může působit jako výplod nahodilého generátoru. Mě to nerušilo, ale věřím, že někoho by mohlo.
Dějově to není žádné terno, po mém oblíbeném motivu útěku z vězení jde vlastně "jen" o putování z bodu A do bodu B s nástrahami, ale v Kostech má velkou roli atmosféra, je trošku pohádková, dost temná a pochmurná. Místy ze stránek až dýchá zima. A to je to, na co byste se měli soustředit. Svět, atmosféra a postavy.
Postavy si pro sebe kradou všechno. Jsou dobře napsané. Vidíte je trpět, věříte jim, že trpí, rozumíte tomu, co dělají a proč dělají. Můžete Sivě vytýkat, že je trochu labilní fňukna, ale dávali jste pozor při čtení? Skrz její minulost, to, co prožívá, skrz její strachy, nedává mi smysl, aby se chovala jinak. Jen se neveze po klasické šabloně YA hrdinek a díky za to.
Ani Bogobor není typický hrdina. Hodně mě oslovila jeho vnější charakteristika, i ta vnitřní vlastně. Jen v textu není zrovna rozvinutá jeho motivace v určitých momentech, s čímž jsem měla trošku problémek.
A Jedwiga. Špatňák knížky. Zoufale jsem potřebovala její pohled. Tak by mi tam seděl, ale bohužel, nemůžu mít všechno. Bavila mě asi nejvíc.
Cením toho spoustu, ještě bych mohla zmínit přístup k nahotě, k psychice postav, cením - hrozně moc - konec ve smyslu obsahovém (jinak mi přišel ukrutně zrychlený, kdy v poměru ke zbytku knihy to bylo, jak kdyby mě ve štafetovém běhu střídal Usain Bolt).
Ale jo, tohle je fakt dobrá věc a zaslouží si mé čtyři hvězdičky/vaši pozornost. :)
October 31, 2020
4,5/5 - Až vyjde, přečtěte si ji! ♥️
Fakt to miluju. Na začátku jsem si říkala, že to asi nebude tak horký, ale čím víc jsem četla, tím víc mě to bavilo. Líbí se mi propracovanost světa, psychologie všech postav. Na jednu stranu se po čas příběhu vyvíjejí, na druhou stranu se dozvídáme jejich minulost. To je super. A ten závěr se mi líbil.
Nemůžu říct, že bych si některou z postav úplně zamilovala, ale se všema jsem soucítila a nechtěla jsem, aby se někomu něco stalo.
Fakt to miluju. Na začátku jsem si říkala, že to asi nebude tak horký, ale čím víc jsem četla, tím víc mě to bavilo. Líbí se mi propracovanost světa, psychologie všech postav. Na jednu stranu se po čas příběhu vyvíjejí, na druhou stranu se dozvídáme jejich minulost. To je super. A ten závěr se mi líbil.
Nemůžu říct, že bych si některou z postav úplně zamilovala, ale se všema jsem soucítila a nechtěla jsem, aby se někomu něco stalo.
October 4, 2020
A sakra! Těšila jsem se, že si konečně něco od autorky přečtu, a nakonec jsem skončila zklamaná. Hodně.
Já bych začala nejdřív pozitivně. Celou knihu provází mrazivá atmosféra, pořádná zima a společně se slovanským folklorem to tvoří silné combo. Fantasy svět má neskutečný potenciál. Tím to ale bohužel u mě končí. Ještě bych vlastně zmínila Bogobora, protože ten byl cool a drsňák, a znáte to (asi něco jako třeba Temnyj nebo Malachiaz).
No zbytek byl pro mě slabým čajíčkem vytaženým z Grishy. Siva pro mě jako postava byla hrozně divná, a nějak jsem ji nepochopila za celou tu dobu. Přišla mi šíleně nevyrovnaná, a měnila nálady, jak když luskáte prstem do rytmu. Lusk, brečí, jak se všeho bojí. Lusk, najednou je naprosto v pohodě, a taková normální. Lusk, najednou je nejsilnější na světě. Lusk, a zase brekot. Člověk ani nestihl zamrkat, a ona už měla jedno tohle kolečko za sebou.
Jak jsem řekla, svět má obrovský potenciál. Jenže je taky hodně rozsáhlý, a když z rozsáhlého světa osekáte dost informací, tak potenciál zmizí asi jako pára nad hrncem. Strašně věcí tam chybělo, ale fakt moc. Zbytečně je tu všechno strašně osekaný. A to vytváří hrozný, ale hrozný zmatek. Já si občas připadala jako kdybych měla kocovinu a snažila si vzpomenout, co se dělo večer předtím.
Vždycky se začalo něco dít, střih a bylo hotovo, střih a Siva najednou byla někde, kde jsem nechápala, jak se tam vyskytla. A takhle pořád dokola.
Do toho tam byla spousta tvorů, nadpřirozených bytostí a různých příšerek. Jenže zase, byly na nás vychrleny, udělaly něco (a vlastně pomalu ani nevíme proč), a zase zmizely. Žádné vysvětlení, kdo to pořádně je, proč, jak a co.
A tohle mi přišlo taaak zbytečný. Protože to krásně šlo roztáhnout do série, pořádně to propracovat, vymyslet detaily a mohlo to být boží. Tohle je zbytečně, zbytečně zrychlený.
Další věc, která mi vadila byla ta, že se v celé knize nestalo prakticky nic, co neslibuje anotace. Oni prostě zdrhnout z vězení, a tři čtvrtě knihy někam jdou, a jdou a jdou. Mezitím je teda zarazí pár těch různých tvorů, ale vidíte v tom furt dokola jeden a ten samý vzorec, nejdřív umírá Siva, pak Bogobor, pak zase Siva a pro změnu zase Bogobor...a když dojdou na místo, tak Lusk a problém solved. Nah!
No a úplné kliše nakonec s naší Sivou, která je x let zavřená v tom vězení, samozřejmě jediná přeživší, jediná, co má určitou moc, a jediná, co má tu možnost zachránit svět. Je po těch letech vysláblá, vyhladovělá, ale za 14 dní zachrání svět! Ale no taaak...
Tohle by možná bodlo o dost mladším ročníkům. Za mě takhle ne. Udělejte mi z toho pořádnou sérii, a ráda si to přečtu znovu. Tohle ne-e.
Já bych začala nejdřív pozitivně. Celou knihu provází mrazivá atmosféra, pořádná zima a společně se slovanským folklorem to tvoří silné combo. Fantasy svět má neskutečný potenciál. Tím to ale bohužel u mě končí. Ještě bych vlastně zmínila Bogobora, protože ten byl cool a drsňák, a znáte to (asi něco jako třeba Temnyj nebo Malachiaz).
No zbytek byl pro mě slabým čajíčkem vytaženým z Grishy. Siva pro mě jako postava byla hrozně divná, a nějak jsem ji nepochopila za celou tu dobu. Přišla mi šíleně nevyrovnaná, a měnila nálady, jak když luskáte prstem do rytmu. Lusk, brečí, jak se všeho bojí. Lusk, najednou je naprosto v pohodě, a taková normální. Lusk, najednou je nejsilnější na světě. Lusk, a zase brekot. Člověk ani nestihl zamrkat, a ona už měla jedno tohle kolečko za sebou.
Jak jsem řekla, svět má obrovský potenciál. Jenže je taky hodně rozsáhlý, a když z rozsáhlého světa osekáte dost informací, tak potenciál zmizí asi jako pára nad hrncem. Strašně věcí tam chybělo, ale fakt moc. Zbytečně je tu všechno strašně osekaný. A to vytváří hrozný, ale hrozný zmatek. Já si občas připadala jako kdybych měla kocovinu a snažila si vzpomenout, co se dělo večer předtím.
Vždycky se začalo něco dít, střih a bylo hotovo, střih a Siva najednou byla někde, kde jsem nechápala, jak se tam vyskytla. A takhle pořád dokola.
Do toho tam byla spousta tvorů, nadpřirozených bytostí a různých příšerek. Jenže zase, byly na nás vychrleny, udělaly něco (a vlastně pomalu ani nevíme proč), a zase zmizely. Žádné vysvětlení, kdo to pořádně je, proč, jak a co.
A tohle mi přišlo taaak zbytečný. Protože to krásně šlo roztáhnout do série, pořádně to propracovat, vymyslet detaily a mohlo to být boží. Tohle je zbytečně, zbytečně zrychlený.
Další věc, která mi vadila byla ta, že se v celé knize nestalo prakticky nic, co neslibuje anotace. Oni prostě zdrhnout z vězení, a tři čtvrtě knihy někam jdou, a jdou a jdou. Mezitím je teda zarazí pár těch různých tvorů, ale vidíte v tom furt dokola jeden a ten samý vzorec, nejdřív umírá Siva, pak Bogobor, pak zase Siva a pro změnu zase Bogobor...a když dojdou na místo, tak Lusk a problém solved. Nah!
No a úplné kliše nakonec s naší Sivou, která je x let zavřená v tom vězení, samozřejmě jediná přeživší, jediná, co má určitou moc, a jediná, co má tu možnost zachránit svět. Je po těch letech vysláblá, vyhladovělá, ale za 14 dní zachrání svět! Ale no taaak...
Tohle by možná bodlo o dost mladším ročníkům. Za mě takhle ne. Udělejte mi z toho pořádnou sérii, a ráda si to přečtu znovu. Tohle ne-e.
December 10, 2021
3,5🌟
Líbila se mi atmosféra. Postavy byly fajn. Sem tam by to chtělo trochu obrousit a možná přidat i víc děje než jen vězení, putování, konec. Ten by naopak chtěl víc natáhnout.
No, ale hlavně mě naštvala ta jedna úplně zbytečná, hloupá, nesmyslná věc. A nejde o to, že bych u toho brečela, páč to ne, akorát mě to fakt na***o, protože mi přijde, že to tam bylo absolutně beze smyslu, bez opodstatnění. Jednoduše na sílu. Jen aby se něco dramatického stalo. Dalo by se to udělat mnohem líp a pak bych možná i brečela.
Líbila se mi atmosféra. Postavy byly fajn. Sem tam by to chtělo trochu obrousit a možná přidat i víc děje než jen vězení, putování, konec. Ten by naopak chtěl víc natáhnout.
No, ale hlavně mě naštvala ta jedna úplně zbytečná, hloupá, nesmyslná věc. A nejde o to, že bych u toho brečela, páč to ne, akorát mě to fakt na***o, protože mi přijde, že to tam bylo absolutně beze smyslu, bez opodstatnění. Jednoduše na sílu. Jen aby se něco dramatického stalo. Dalo by se to udělat mnohem líp a pak bych možná i brečela.
October 31, 2020
LPJako betareader jsem měla tu čest tuto knihu přečíst už podruhé a to už v úplně jiné a finální verzi. Je neuvěřitelné, jak daleko se ta knížka za tu dobu posunula (námět byl skvělý od začátku, to zase jo!)
Popis a vztah dvou hlavních hrdinů je skvěle popsaný a příběh má spád a je plný napětí, prostě skvělá kniha.
Magický svět mi v něčem vyhovoval více v Bětčině první knize, ale na této je vidět ten neuvěřitelný posun psaní a skvěle budování postav.
DOPORUČUJI
Reread - Říjen 2020 - 5🌟/5
Popis a vztah dvou hlavních hrdinů je skvěle popsaný a příběh má spád a je plný napětí, prostě skvělá kniha.
Magický svět mi v něčem vyhovoval více v Bětčině první knize, ale na této je vidět ten neuvěřitelný posun psaní a skvěle budování postav.
DOPORUČUJI
Reread - Říjen 2020 - 5🌟/5
February 20, 2021
Kosti Mraza jsou důkazem, že i česká fantastika může být zajímavá. Celá kniha pak jako kdyby z oka vypadla V zajetí zimy od Naomi Novik nebo Medvědovi a slavíkovi od Katherine Arden. Je to svěží závan slovanské mytologie, sibiřské zimy a pohádek.
Hlavní hrdinka Siva je trochu naivka, ale s nezlomným odhodláním. Její společník, prokletý Bogobor, se snaží zbavit otravného zlozvyku všechny na potkání rozsápat. Vzájemná společnost je těší jako koule u nohy, ale přesto se společně vydávají do Neznáma pátrat po kostech vládce zimy Mraza. Kdyby tento artefakt padl do nesprávných rukou, nedopadlo by to dobře. Kosti leží ukryté v srdci padlého království a nalézt je může jedině Siva, která je dcerou Mraza.
V patách má ale Jedwigu, typickou babu Jagu, před kterou se strachy třese Ivánek z Mrazíka i Budulínek z pohádky. Autorce určitě zatleskáte za Jedwigu, představitelku temné strany a neobvyklou záporačku, jejíž příběh si zaslouží více než finále na dvě stránky. Zkrátka by to chtělo ještě více vymazlit. Přesto je tato kniha skvělý příběh pro dlouhé zimní večery, který na čtenáře umí zapůsobit mrazivě, hřejivě i pohádkově najednou...
Hlavní hrdinka Siva je trochu naivka, ale s nezlomným odhodláním. Její společník, prokletý Bogobor, se snaží zbavit otravného zlozvyku všechny na potkání rozsápat. Vzájemná společnost je těší jako koule u nohy, ale přesto se společně vydávají do Neznáma pátrat po kostech vládce zimy Mraza. Kdyby tento artefakt padl do nesprávných rukou, nedopadlo by to dobře. Kosti leží ukryté v srdci padlého království a nalézt je může jedině Siva, která je dcerou Mraza.
V patách má ale Jedwigu, typickou babu Jagu, před kterou se strachy třese Ivánek z Mrazíka i Budulínek z pohádky. Autorce určitě zatleskáte za Jedwigu, představitelku temné strany a neobvyklou záporačku, jejíž příběh si zaslouží více než finále na dvě stránky. Zkrátka by to chtělo ještě více vymazlit. Přesto je tato kniha skvělý příběh pro dlouhé zimní večery, který na čtenáře umí zapůsobit mrazivě, hřejivě i pohádkově najednou...
November 4, 2020
4,5/5*
Krásný příběh protkaný slovanskou mytologií, kde o nebezpečná monstra není nouze. Oslovila mě ta tajemná atmosféra lesů, zimy skoubených s magií a nebezpečím v podobě tajemných netvorů.
Knížka ubíhá velmi svižně, autorčin styl mi sedl, romantická linka není nic přeslazeného a celý příběh je završen méně častým, hořkosladkým koncem.
Já jsem moc mile překvapená, čtení jsem si bez pochyb velmi užila ♥
Krásný příběh protkaný slovanskou mytologií, kde o nebezpečná monstra není nouze. Oslovila mě ta tajemná atmosféra lesů, zimy skoubených s magií a nebezpečím v podobě tajemných netvorů.
Knížka ubíhá velmi svižně, autorčin styl mi sedl, romantická linka není nic přeslazeného a celý příběh je završen méně častým, hořkosladkým koncem.
Já jsem moc mile překvapená, čtení jsem si bez pochyb velmi užila ♥
February 16, 2021
Předchozí kniha, Z Kouře a Kamene, mě nadchla. Jestli měla vůbec nějakou slabinu, byl to uspěchaný, nedodělaný konec.
Jako by se z toho autorka chtěla poučit, postarala se tady o koncovku dechberoucí, která přesně sedla na připravené místo. Ale prokousat se k ní, to byla celkem dřina. Větší polovinu knihy jsem měl dojem, že čtu rozvinutou osnovu. Takovou kostru příběhu, náčrt pro autorku samotnou, na který je teprve potřeba nalepit maso a kůži. Je z toho sice jasně vidět, kam to mělo směřovat a co autorka zamýšlela, ale bohužel provedení pokulhává. Jeden ze základních tipů pro psavce je neříkat, ukázat.
Pokud jde o vývoj hlavních postav a jejich vztahů, autorka nám všechno rovnou řekne. Pak to stejné nenápadně naznačí, jako by to byla nová informace. Pak nám to znovu bez obalu řekne, a pak ještě pětkrát. Přitom už z jedné scény, z jednoho vnitřního monologu, lze rovnou vyčíst celý vývoj. A žádné překvapení, nějakých sto stran se děje přesně to, co už dávno víme, že se děje. A ještě o stupeň horší je, že postavy to vědí taky. Předstírají, že si nejsou jisté, ale za celou dobu jim to nevěřím.
Zatímco v předchozí knize sto stran chybělo, tady zase byly navíc.
Přidám k tomu pár prkenných dialogů a neustálé ujišťování, že postavy cítí emoce, které ovšem neodpovídají ani jejich činům, ani vnitřním pochodům. Místy pro ně není vysvětlení vůbec žádné. Autorce to asi smysl dávalo, ale já nemám ponětí, proč dotyčný reaguje jak reaguje na zdánlivě náhodné podněty.
Přes tuhle hromadu potíží jsem rád, že jsem dočetl do konce. Celý příběh ve světle jeho zakončení vypadá daleko lichotivěji, než jsem čekal. A rozhodně je z něj cítit potenciál toho, čím kniha mohla být, kdyby se ji povedlo ještě trochu vybrousit k dokonalosti. Spousta příběhů, i od slavných autorů, je sice perfektně poskládáná a technicky mistrně napsaná, ale po jejich dočtení pokrčím rameny a zapomenu je tak rychle, jak odložím dočtenou knihu. Ne tak u Kostí Mraza. Kosti zanechaly silný dojem. Zvláštní, ale silný. Inu, konec dobrý, všechno dobré.
Jako by se z toho autorka chtěla poučit, postarala se tady o koncovku dechberoucí, která přesně sedla na připravené místo. Ale prokousat se k ní, to byla celkem dřina. Větší polovinu knihy jsem měl dojem, že čtu rozvinutou osnovu. Takovou kostru příběhu, náčrt pro autorku samotnou, na který je teprve potřeba nalepit maso a kůži. Je z toho sice jasně vidět, kam to mělo směřovat a co autorka zamýšlela, ale bohužel provedení pokulhává. Jeden ze základních tipů pro psavce je neříkat, ukázat.
Pokud jde o vývoj hlavních postav a jejich vztahů, autorka nám všechno rovnou řekne. Pak to stejné nenápadně naznačí, jako by to byla nová informace. Pak nám to znovu bez obalu řekne, a pak ještě pětkrát. Přitom už z jedné scény, z jednoho vnitřního monologu, lze rovnou vyčíst celý vývoj. A žádné překvapení, nějakých sto stran se děje přesně to, co už dávno víme, že se děje. A ještě o stupeň horší je, že postavy to vědí taky. Předstírají, že si nejsou jisté, ale za celou dobu jim to nevěřím.
Zatímco v předchozí knize sto stran chybělo, tady zase byly navíc.
Přidám k tomu pár prkenných dialogů a neustálé ujišťování, že postavy cítí emoce, které ovšem neodpovídají ani jejich činům, ani vnitřním pochodům. Místy pro ně není vysvětlení vůbec žádné. Autorce to asi smysl dávalo, ale já nemám ponětí, proč dotyčný reaguje jak reaguje na zdánlivě náhodné podněty.
Přes tuhle hromadu potíží jsem rád, že jsem dočetl do konce. Celý příběh ve světle jeho zakončení vypadá daleko lichotivěji, než jsem čekal. A rozhodně je z něj cítit potenciál toho, čím kniha mohla být, kdyby se ji povedlo ještě trochu vybrousit k dokonalosti. Spousta příběhů, i od slavných autorů, je sice perfektně poskládáná a technicky mistrně napsaná, ale po jejich dočtení pokrčím rameny a zapomenu je tak rychle, jak odložím dočtenou knihu. Ne tak u Kostí Mraza. Kosti zanechaly silný dojem. Zvláštní, ale silný. Inu, konec dobrý, všechno dobré.
October 5, 2020
Podľa anotácie som sa tešila na mega skvelý príbeh a teraz po dočítaní som plná protichodných názorov 😕 Ako nápad skvelý, bogovia a všetky ďalšie stvorenia skutočne zaujímavé a prepracované, najviac ma zaujal Bogobor Belek pri ktorom bolo skutočne vidieť tie jeho myšlienkové pochody, vnútorný boj so samým sebou, a to bolo skutočne skvelé 😍 proste moja top postava v príbehu
Trochu ma preto mrzela Siva, pretože ona mi vôbec nesadla, chvíľu bola taká potom zas onaká a dosť ma miatli tie jej nálady dospelej a malého dieťaťa, ktoré sa ľutovalo.
Tiež som mala problém začítať sa do príbehu, začiatok bol skutočne ťažký a trvalo mi vyše týždňa, kým som sa pohla.
Trochu ma preto mrzela Siva, pretože ona mi vôbec nesadla, chvíľu bola taká potom zas onaká a dosť ma miatli tie jej nálady dospelej a malého dieťaťa, ktoré sa ľutovalo.
Tiež som mala problém začítať sa do príbehu, začiatok bol skutočne ťažký a trvalo mi vyše týždňa, kým som sa pohla.
September 7, 2021
S touto knihou sme si skrátka nepadli do noty. Nebavili ma postavy, dej, príbeh, skrátka absolútne nič.
January 12, 2021
Dobré čtení 😊 Líbila se mi inspirace ruským folklórem a mytologií a myslím, že hlavní postavy Siva a Belek se povedly. Jen konec mi přišel trochu useknutý, zrychlený a příliš nepotěšil ten kousek hluboce skrytého romantika ve mně.
November 7, 2020
4,5 ⭐
Krásný, tajemný a propracovaný svět. Líbil se mi, jak se vyvíjel vztah hlavních postav.
Krásný, tajemný a propracovaný svět. Líbil se mi, jak se vyvíjel vztah hlavních postav.
March 27, 2025
Opravdu jsem si přála, aby se mi Kosti Mraza líbily, bohůmžel, sotva jsem začala číst, chopil se mě pocit zmatení, který neustupoval ani v pozdějších částech knihy.
Příběh sleduje Sivu, jednu z posledních přeživších svého lidu, která společně s Bogoborem utíká z vězení a vydává se na cestu najít kosti boga Mraza, aby zastavila Jedwigu, která je prve posadila za mříže, před zničením světa.
Plusy:
+ Největším tahounem pro mě byl svět inspirovaný slovanskou mytologií. Setkání s nejrůznějšími bytostmi folkloru pro mě byla příjemná a nezanechávala pocit zmatení, i když nejspíše hlavně proto, že se v tomto tématu docela orientuji.
+ Koncept ishlidské magie připomíná polské šeptuchy, což je pro mě krásný příklad využití slovanských tradic ve fantasy prostředí. Jako takový mohl být více propracovaný a osobně bych ocenila trochu detailnější vhled do toho, co je s takovou magií možné a co už ne, ale kolem a kolem se mi líbil.
+ Bogobor/Belek je také zajímavý v konceptu, i když bych vůči němu zvolila jiný přístup.
Mínusy:
- Kratince. Lituji, že jsem si nevzala papír a tužku a nezačala počítat, kolikrát bylo tohle slovo použito, mnohdy v jednom odstavci nebo alespoň na stránce.
- Ji/jí, ni/ní, přebývající nebo naopak chybějící slova, jednou nebo dvakrát jsem chytila i nesoulad ve shodě podmětu s přísudkem. Zanechalo to ve mně dojem, že nikdo finální verzi nezkontroloval, což vytvořilo prostor pro chyby, které mně vytrhly zrovna v moment, kdy mě příběh začal vtahovat, abych je aspoň v duchu opravila.
- Kurzíva. Zvýrazněné myšlenky nebo nějaké to slůvko, aby získalo na důrazu, není problém. Narazila jsem ale na celé věty psané kurzívou a musela jsem se opět zastavit a přemýšlet, jestli měly být pouze zdůrazněné, nebo zda se jednalo o myšlenku. Tak či onak, opět mě to vytrhlo.
- Jak jsem již řekla, v průběhu čtení mě doprovázel pocit zmatení. Na samém začátku, kdy se setkáváme se Sivou ve vězení, jsem si nebyla jistá, jestli mi náhodou neunikl první díl, ve kterém by bylo vysvětleno, co udělala. Porozumění jejího prohřešku přichází až po několika kapitolách, kdy je více odkryt její vztah s Jedwigou.
- Ta byla ovšem dalším objektem mého neporozumění. Na co chtěla ty kosti? Aha, aby zničila svět – proč? Aha, protože slovatepci... ji stvořili? Proč? Jak? Tímto se vracím k myšlence hlouběji propracovaného magického systému, protože na to, jak je Jedwiga důležitou postavou, mi není jasné, jak si ji mám vlastně přebrat. Byla dobrou liškou, pak byla špatnou liškou, babou Jagou, nevlastní macechou a dalšími zápornými postavami v příbězích, ale... jak? Byly to opravdu jen příběhy? Existovala před tím, než si je začali Ishildové vyprávět, nebo ji stvořili z ničeho? Koncept cyklicky se vracejícího zla, které čeká na hrdinu příběhu, je rozhodně zajímavým antagonistou, nesedlo to ale úplně správně. (Nebo jsem jen hlupoň, co to prostě nepochopil, i to je klidně možné!)
- Hlavní postavy mi přišly nedopečené, takže jsem si ani s jedním neudělala jakékoli pouto, a jejich vztah pro mě postrádal chemii. Od začátku je jasné, že se do sebe mají zamilovat, jenže své pocity popírají, a když s tím nakonec přestanou, je to... zvláštní. Rozhodně jsem necítila potřebu jim fandit, nečekala jsem se zatajeným dechem na první polibek. Určitě se najdou čtenáři, kteří jejich vztah viděli jinak, ve mně ale nezanechal hlubší dojem než „potřebuju, aby v téhle knize byla nějaká romantika“.
- Bogobor/Belek – dobrý v konceptu, ne tolik v provedení. Od někoho, kdo byl svou kletbou zbaven lidskosti, bych té lidskosti očekávala o mnoho méně, přinejmenším na začátku. Stát se opět člověkem měla být Bogoborova největší proměna, jenže už na začátku se dozvídáme, že se cíleně vyhýbal lidským obydlím, aby svou kletbou nikoho neohrozil. To mi nezní jako chování někoho, kdo byl svého lidství zbaven. Jaký vliv na něj měly všechny ty tváře, jména a osobnosti, které za všechna ta staletí přijal? Byl schopen vybudovat si nějakou vnitřní identitu, která byla jen jeho? Na takové otázky jsem v textu úplně nenašla odpověď. Předpokládám, že nějaký vlastní charakter mít musel, ať už nosil jakoukoli tvář, jinak by nepřijal dohodu se Sivou, která mu nabídla jeho vlastní jméno a zrušení kletby. Myslím, že by Bogoborovi prospělo začít jako mnohem temnější postava, taková, ze které by měla Siva mít opodstatněný strach. Ona to sice neví, ale my, jako čtenáři, se velice rychle dozvíme, že jí Bogobor nechce ublížit, což mě při čtení částí z jejího pohledu nutilo obracet oči v sloup. Bogobor nikdy nebyl pro Sivu hrozbou (alespoň do momentu, než bylo jeho pouto se Sivou přetrženo, čehož využil lešij), ale měl jí být.
- Bogobor je pokrytec – a měl být větším. Pokrytectví je skvělá charakterová vada, která mohla více poukázat na Bogoborovu přeměnu v Beleka. Hádka, která mezi ním a Sivou proběhla po útoku nemrtvých (a, dobře, přivoláním raněného zvířete, které poté zabila), ve mně vyvolala nemalou frustraci. Bogobor/Belek si může o magii slovatepců myslet, co chce, ale vynadat jí za to, že ji užila v sebeobraně? A ještě to doplnit slovy „nedělej ostatním to, co nechceš, aby dělali tobě“? Brother in Christ, jako co měla dělat? Nechat se zabít? A vůbec, neměli by podle této logiky ti nemrtví, co na ně zaútočili, vypoklonkovat z místnosti a poslat Sivě omluvný dopis? Pokud nechtěli ti nemrtví zemřít, neměli na Sivu zaútočit. Jak může osoba, která (leč vlivem kletby) zabíjí a krade zemřelým jejich jména a tváře, říct něco takového a necítit, jak strašně nevhodně to zní? Myslím si, že přesně tento moment by se dal využít nejen pro ukázku, že Siva měla nějakou osobnost, ale že ji získával i Belek. Místo toho, aby se cítila špatně za to, že zabila někoho, kdo ohrožoval její vlastní život, mohla Belekovi říct, jestli vůbec slyší, co říká. Mohl se schovávat za kletbu, mohl říct, že to přeci bylo něco docela jiného – a ve svém POV přiznat, i kdyby jen sobě, že měla pravdu. Bum, další bod lidskosti pro Beleka!
- Dialog byl občas prkenný a při vyprávění plný detailů, které běžně v mluvě vypouštíme. Nikdy jsem neslyšela nikoho vyprávět takovým způsobem, jakým Siva přednášela své vzpomínky Belekovi. Můžeme to asi svést na její vypravěčský původ nebo na to, že v knihách prostě ne vždy lze popsat dialog tak, jak se v realitě odehrává.
- Ten konec. Mohli jsme se obejít bez Lady. Zvrat, že byla vlastně celou dobu naživu alespoň jedna ze Siviných sester, ve mně nevzbudil velkou reakci kromě podezření, že to byl jen nějaký trik, jak ze Sivy vymámit Mrazovy kosti. Jedwiga... nejsem si jistá, jestli doufala v to, že ji Siva porazí, nebo ne. Asi bych pro ni měla víc pocitů, kdyby chtěla být poražena. A Belek... jeho smrt měla ve čtenáři vyvolat asi mnohem víc, než vyvolala ve mně. Jeho kletba byla zrušena, dělal si plány do budoucna, zamiloval se – to mělo z jeho smrti udělat něco tragického. Ztratil vše, sotva to získal. A přeci tomu něco chybělo, co by mě přimělo ho obrečet. Nejspíš se to váže k bodu výše, že jsem necítila spojení ani se Sivou, ani s Belekem, abych litovala toho či onoho pro všechno, co v moment jeho smrti ztratili. Vzhledem k tomu, jak málo jsme věděli o Ladě, necítila jsem ani radost, že přežila.
Já vím, těch mínusů je spousta, ale napříč mému hodnocení si nemyslím, že by byla tahle kniha ztracený případ. Vůbec ne, své čtenáře si našla soudě dle spousty vysokých hodnocení, a i pro mě se v ní našly zajímavé a zábavné části. Nakonec mi ale Kosti Mraza nesedly tolik, jak jsem doufala, to už ovšem ke čtení patří. :)
Příběh sleduje Sivu, jednu z posledních přeživších svého lidu, která společně s Bogoborem utíká z vězení a vydává se na cestu najít kosti boga Mraza, aby zastavila Jedwigu, která je prve posadila za mříže, před zničením světa.
Plusy:
+ Největším tahounem pro mě byl svět inspirovaný slovanskou mytologií. Setkání s nejrůznějšími bytostmi folkloru pro mě byla příjemná a nezanechávala pocit zmatení, i když nejspíše hlavně proto, že se v tomto tématu docela orientuji.
+ Koncept ishlidské magie připomíná polské šeptuchy, což je pro mě krásný příklad využití slovanských tradic ve fantasy prostředí. Jako takový mohl být více propracovaný a osobně bych ocenila trochu detailnější vhled do toho, co je s takovou magií možné a co už ne, ale kolem a kolem se mi líbil.
+ Bogobor/Belek je také zajímavý v konceptu, i když bych vůči němu zvolila jiný přístup.
Mínusy:
- Kratince. Lituji, že jsem si nevzala papír a tužku a nezačala počítat, kolikrát bylo tohle slovo použito, mnohdy v jednom odstavci nebo alespoň na stránce.
- Ji/jí, ni/ní, přebývající nebo naopak chybějící slova, jednou nebo dvakrát jsem chytila i nesoulad ve shodě podmětu s přísudkem. Zanechalo to ve mně dojem, že nikdo finální verzi nezkontroloval, což vytvořilo prostor pro chyby, které mně vytrhly zrovna v moment, kdy mě příběh začal vtahovat, abych je aspoň v duchu opravila.
- Kurzíva. Zvýrazněné myšlenky nebo nějaké to slůvko, aby získalo na důrazu, není problém. Narazila jsem ale na celé věty psané kurzívou a musela jsem se opět zastavit a přemýšlet, jestli měly být pouze zdůrazněné, nebo zda se jednalo o myšlenku. Tak či onak, opět mě to vytrhlo.
- Jak jsem již řekla, v průběhu čtení mě doprovázel pocit zmatení. Na samém začátku, kdy se setkáváme se Sivou ve vězení, jsem si nebyla jistá, jestli mi náhodou neunikl první díl, ve kterém by bylo vysvětleno, co udělala. Porozumění jejího prohřešku přichází až po několika kapitolách, kdy je více odkryt její vztah s Jedwigou.
- Ta byla ovšem dalším objektem mého neporozumění. Na co chtěla ty kosti? Aha, aby zničila svět – proč? Aha, protože slovatepci... ji stvořili? Proč? Jak? Tímto se vracím k myšlence hlouběji propracovaného magického systému, protože na to, jak je Jedwiga důležitou postavou, mi není jasné, jak si ji mám vlastně přebrat. Byla dobrou liškou, pak byla špatnou liškou, babou Jagou, nevlastní macechou a dalšími zápornými postavami v příbězích, ale... jak? Byly to opravdu jen příběhy? Existovala před tím, než si je začali Ishildové vyprávět, nebo ji stvořili z ničeho? Koncept cyklicky se vracejícího zla, které čeká na hrdinu příběhu, je rozhodně zajímavým antagonistou, nesedlo to ale úplně správně. (Nebo jsem jen hlupoň, co to prostě nepochopil, i to je klidně možné!)
- Hlavní postavy mi přišly nedopečené, takže jsem si ani s jedním neudělala jakékoli pouto, a jejich vztah pro mě postrádal chemii. Od začátku je jasné, že se do sebe mají zamilovat, jenže své pocity popírají, a když s tím nakonec přestanou, je to... zvláštní. Rozhodně jsem necítila potřebu jim fandit, nečekala jsem se zatajeným dechem na první polibek. Určitě se najdou čtenáři, kteří jejich vztah viděli jinak, ve mně ale nezanechal hlubší dojem než „potřebuju, aby v téhle knize byla nějaká romantika“.
- Bogobor/Belek – dobrý v konceptu, ne tolik v provedení. Od někoho, kdo byl svou kletbou zbaven lidskosti, bych té lidskosti očekávala o mnoho méně, přinejmenším na začátku. Stát se opět člověkem měla být Bogoborova největší proměna, jenže už na začátku se dozvídáme, že se cíleně vyhýbal lidským obydlím, aby svou kletbou nikoho neohrozil. To mi nezní jako chování někoho, kdo byl svého lidství zbaven. Jaký vliv na něj měly všechny ty tváře, jména a osobnosti, které za všechna ta staletí přijal? Byl schopen vybudovat si nějakou vnitřní identitu, která byla jen jeho? Na takové otázky jsem v textu úplně nenašla odpověď. Předpokládám, že nějaký vlastní charakter mít musel, ať už nosil jakoukoli tvář, jinak by nepřijal dohodu se Sivou, která mu nabídla jeho vlastní jméno a zrušení kletby. Myslím, že by Bogoborovi prospělo začít jako mnohem temnější postava, taková, ze které by měla Siva mít opodstatněný strach. Ona to sice neví, ale my, jako čtenáři, se velice rychle dozvíme, že jí Bogobor nechce ublížit, což mě při čtení částí z jejího pohledu nutilo obracet oči v sloup. Bogobor nikdy nebyl pro Sivu hrozbou (alespoň do momentu, než bylo jeho pouto se Sivou přetrženo, čehož využil lešij), ale měl jí být.
- Bogobor je pokrytec – a měl být větším. Pokrytectví je skvělá charakterová vada, která mohla více poukázat na Bogoborovu přeměnu v Beleka. Hádka, která mezi ním a Sivou proběhla po útoku nemrtvých (a, dobře, přivoláním raněného zvířete, které poté zabila), ve mně vyvolala nemalou frustraci. Bogobor/Belek si může o magii slovatepců myslet, co chce, ale vynadat jí za to, že ji užila v sebeobraně? A ještě to doplnit slovy „nedělej ostatním to, co nechceš, aby dělali tobě“? Brother in Christ, jako co měla dělat? Nechat se zabít? A vůbec, neměli by podle této logiky ti nemrtví, co na ně zaútočili, vypoklonkovat z místnosti a poslat Sivě omluvný dopis? Pokud nechtěli ti nemrtví zemřít, neměli na Sivu zaútočit. Jak může osoba, která (leč vlivem kletby) zabíjí a krade zemřelým jejich jména a tváře, říct něco takového a necítit, jak strašně nevhodně to zní? Myslím si, že přesně tento moment by se dal využít nejen pro ukázku, že Siva měla nějakou osobnost, ale že ji získával i Belek. Místo toho, aby se cítila špatně za to, že zabila někoho, kdo ohrožoval její vlastní život, mohla Belekovi říct, jestli vůbec slyší, co říká. Mohl se schovávat za kletbu, mohl říct, že to přeci bylo něco docela jiného – a ve svém POV přiznat, i kdyby jen sobě, že měla pravdu. Bum, další bod lidskosti pro Beleka!
- Dialog byl občas prkenný a při vyprávění plný detailů, které běžně v mluvě vypouštíme. Nikdy jsem neslyšela nikoho vyprávět takovým způsobem, jakým Siva přednášela své vzpomínky Belekovi. Můžeme to asi svést na její vypravěčský původ nebo na to, že v knihách prostě ne vždy lze popsat dialog tak, jak se v realitě odehrává.
- Ten konec. Mohli jsme se obejít bez Lady. Zvrat, že byla vlastně celou dobu naživu alespoň jedna ze Siviných sester, ve mně nevzbudil velkou reakci kromě podezření, že to byl jen nějaký trik, jak ze Sivy vymámit Mrazovy kosti. Jedwiga... nejsem si jistá, jestli doufala v to, že ji Siva porazí, nebo ne. Asi bych pro ni měla víc pocitů, kdyby chtěla být poražena. A Belek... jeho smrt měla ve čtenáři vyvolat asi mnohem víc, než vyvolala ve mně. Jeho kletba byla zrušena, dělal si plány do budoucna, zamiloval se – to mělo z jeho smrti udělat něco tragického. Ztratil vše, sotva to získal. A přeci tomu něco chybělo, co by mě přimělo ho obrečet. Nejspíš se to váže k bodu výše, že jsem necítila spojení ani se Sivou, ani s Belekem, abych litovala toho či onoho pro všechno, co v moment jeho smrti ztratili. Vzhledem k tomu, jak málo jsme věděli o Ladě, necítila jsem ani radost, že přežila.
Já vím, těch mínusů je spousta, ale napříč mému hodnocení si nemyslím, že by byla tahle kniha ztracený případ. Vůbec ne, své čtenáře si našla soudě dle spousty vysokých hodnocení, a i pro mě se v ní našly zajímavé a zábavné části. Nakonec mi ale Kosti Mraza nesedly tolik, jak jsem doufala, to už ovšem ke čtení patří. :)
This entire review has been hidden because of spoilers.
August 23, 2022
CZ review only|
Tahle knížka mě okouzlila už na první pohled svou obálkou a hned na začátku první kapitoly mě i hodně mile překvapila jmény míst a postav. Strachkvas Bogoústý, Samodiva... - nádherná práce s jazykem, kterou máme tak rádi u Rowlingové nebo Tolkiena. Názvy, z nichž můžeme něco vyčíst, vyprávějící své vlastní příběhy, kterým automaticky porozumíme, aby je nebylo potřeba sáhodlouze vysvětlovat. Volba slovanské mytologie s prostředím podobnému Rusku dodává na atmosféře zimy, která ze stránek přímo sálá.
Hlavní hrdinové Siva a Bogobor jsou lidé stižení těžkým životem v mrazivém světě ovládaném bohy i předsudky, mají komplikovanou minulost i postupně vyvíjející charakter. Siva, mrzačka a jedno z posledních Dětí Mraza; Bogobor, velmi stará obávaná bytost stižená krutou kletbou – oba procházejí velkou proměnou. Nejvíc se mi líbí ta u Sivy. Mladá holka s nelehkým osudem, jež je milá a laskavá ve chvílích, kdy by mohla jednat krutě, přestože její schopnosti ji často svádí k tomu sejít z cesty. Nic není vyloženě dobré ani zlé. Tenhle příběh má hloubku. Nejen, že má originální magický systém, vymyká se spoustě klišé a dobře se čte, ale ukrývá se v něm hodně moudrých pasáží. Je úžasně lidský, ačkoliv pojednává o hledání kostí mrtvého boga, promlouvá spíše o lidech jako takových. O úctě k životu samotnému i druhým bytostem. Kdy jste naposledy viděli, že by si postavy vykaly? Siva Bogoborovi vykala, Bogobor pekl placky, aby měli co jíst. Jsem upřímně nadšená, protože nemůžu pořádně vymyslet knihu, jež bych ke Kostem Mraza přirovnala, možná o hodně propracovanější verzi Trnité řeči od Leigh Bardugo, i když ten příměr není taky úplně vystihující.
Takovou knihu jsme tu ještě neměli, mohla bych o ní mluvit do mnohem větší hloubky, ale tím bych vás okradla o ten pocit překvapení. Přečtěte si ji. S klidným srdcem můžu říct, že patří k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyjde. Rozhodně nebudete litovat.
5/5* + ohromný klobouk dolů.
Tahle knížka mě okouzlila už na první pohled svou obálkou a hned na začátku první kapitoly mě i hodně mile překvapila jmény míst a postav. Strachkvas Bogoústý, Samodiva... - nádherná práce s jazykem, kterou máme tak rádi u Rowlingové nebo Tolkiena. Názvy, z nichž můžeme něco vyčíst, vyprávějící své vlastní příběhy, kterým automaticky porozumíme, aby je nebylo potřeba sáhodlouze vysvětlovat. Volba slovanské mytologie s prostředím podobnému Rusku dodává na atmosféře zimy, která ze stránek přímo sálá.
Hlavní hrdinové Siva a Bogobor jsou lidé stižení těžkým životem v mrazivém světě ovládaném bohy i předsudky, mají komplikovanou minulost i postupně vyvíjející charakter. Siva, mrzačka a jedno z posledních Dětí Mraza; Bogobor, velmi stará obávaná bytost stižená krutou kletbou – oba procházejí velkou proměnou. Nejvíc se mi líbí ta u Sivy. Mladá holka s nelehkým osudem, jež je milá a laskavá ve chvílích, kdy by mohla jednat krutě, přestože její schopnosti ji často svádí k tomu sejít z cesty. Nic není vyloženě dobré ani zlé. Tenhle příběh má hloubku. Nejen, že má originální magický systém, vymyká se spoustě klišé a dobře se čte, ale ukrývá se v něm hodně moudrých pasáží. Je úžasně lidský, ačkoliv pojednává o hledání kostí mrtvého boga, promlouvá spíše o lidech jako takových. O úctě k životu samotnému i druhým bytostem. Kdy jste naposledy viděli, že by si postavy vykaly? Siva Bogoborovi vykala, Bogobor pekl placky, aby měli co jíst. Jsem upřímně nadšená, protože nemůžu pořádně vymyslet knihu, jež bych ke Kostem Mraza přirovnala, možná o hodně propracovanější verzi Trnité řeči od Leigh Bardugo, i když ten příměr není taky úplně vystihující.
Takovou knihu jsme tu ještě neměli, mohla bych o ní mluvit do mnohem větší hloubky, ale tím bych vás okradla o ten pocit překvapení. Přečtěte si ji. S klidným srdcem můžu říct, že patří k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyjde. Rozhodně nebudete litovat.
5/5* + ohromný klobouk dolů.
January 13, 2021
Druhá fantasy kniha od Bílkové, která potvrzuje její talent, fantazii, a hlavně velký kvalitativní skok kupředu.
Oproti Z kouře a kamene se soustředíme jen na tři postavy. Hlavní hrdinku Sivu, která přežila vyvraždění své rodné vesnice a celého národa, Bogoroda Belega, monstrum s lidskou stránkou, a Jedwigu, záporačku. A musím říct, že to značně prospělo zápletce.
Bílková tak má velký prostor pro vykreslení motivací jednotlivých postav, jejich minulostí a pocitů. Také vývoji vztahu mezi Belegem a Sivou, který začně jako čistě transakční a je plný nedůvěry. A musím říct, že tentokrát nedochází ke zahlušení děje přehršlí nápadů, jedna dějová linie Kostem Mraza velice sluší.
Musím říct, že nesouzním s názorem, že by Siva byla otravná hlavní postava. Není. Vyrůstala mezi vrahy své rodiny, byla ostrakizována pro svůj vzhled, kulturu, náboženství a hendikep. A přizpůsobila se situaci, jenže si to na ní vybralo svou daň. Má nulové sebevědomí, takže její motivací je spíše povinnost jako posledního zástupce slovatepců svého lidu. A celoživotní přetvářka také znamená to, že je velmi těžké se zosobnit s někým, kdo si není jist vlastní upřímností. Místy jsem opravdu hodně přemýšlela, nakolik je Siva upřímná ve své laskavosti a nakolik to dělá jen z povinnosti či proto, aby se zalíbila. Tohle ostatně zpochybňuje i Belek a stejně jako on jsem nesouhlasně prožívala okamžiky, kdy Siva svou magii použila pro osobní prospěch. Siva sama je si toho vědoma, kniha to nezastírá. Jenže v okamžiku, kdy mi Siva přišla zmatená sama v sobě, jsem se přiklonila k Belekovi jako průvodci dějem.
Bogobor Belek postrádá přesně to, co Siva má. Minulost a jakékoli kořeny. Proplouvá životem ve strachu ze své kletby, nedůtklivý a nedůvěřivý. Jeho postupné polidšťování a odhalování minulosti (tady se přiznám, že jsem měla podezření už od jednoho z "historických" úryvků v začátcích kapitol) je vlastně o něco čtenářsky přívětivější. Protože Siva se občas jen smrští na chronickou bolest v noze a strach, co jí její schopnosti vezmou. Belek se strachuje o to, co komu jeho schopnosti udělají.
Velmi se mi líbila Jedwiga jako záporná postava a odkaz na pohádky a lidovou slovesnost. V dobrém mi Bílková občas připomněla Sapkowského a to také strukturou kapitol. A jsem si docela jistá, že následující citace je přímou narážkou na Zaklínačskou sérii a Marigoldův šlágr:
"Co takhle 'Tak dej minci za...'" navrhl jeden, druhý ho však rázným pohybem ruky přerušil.
"Zapomeň, konečně jsem ji po třech dnech dostal z hlavy. Zkusíme tuhle."
Sivin hendikep bohužel ale znamená, že Bílková nemůže šponovat onen pěší výlet donekonečna. Protože už vychází oslabená a s bolavou nohou, těžko se dá posunout k něčemu horšímu než k bolavější noze. Asi takhle, Bílková pak musí navýšit sázky nějak jinak, protože je vám od začátku jasné, že s tou nohou to bude problém.
A bohužel konec mi přišel utnutý příliš rázně. Mám ráda po emočním vrcholu ještě čas na zklidnění, jenže dostaneme ani ne odstaveček a je po všem. A to je prostě škoda. Byla bych raději, kdyby pro Sivu přišlo ještě třeba na půl stránky jaro. Takhle jsem si připadala, že mi kousek mojí knihy někdo schoval.
P.S. Jedna jediná scéna, která mi přišla vypravěčsky neobratná, bylo setkání s vodníkem. Bílková se tam opakuje v popisu situace v rozmezí dvou stran. Přijde mi to tak kostrbaté, že to snad muselo uniknout očím redakce omylem. Aspoň v to pevně doufám.
Oproti Z kouře a kamene se soustředíme jen na tři postavy. Hlavní hrdinku Sivu, která přežila vyvraždění své rodné vesnice a celého národa, Bogoroda Belega, monstrum s lidskou stránkou, a Jedwigu, záporačku. A musím říct, že to značně prospělo zápletce.
Bílková tak má velký prostor pro vykreslení motivací jednotlivých postav, jejich minulostí a pocitů. Také vývoji vztahu mezi Belegem a Sivou, který začně jako čistě transakční a je plný nedůvěry. A musím říct, že tentokrát nedochází ke zahlušení děje přehršlí nápadů, jedna dějová linie Kostem Mraza velice sluší.
Musím říct, že nesouzním s názorem, že by Siva byla otravná hlavní postava. Není. Vyrůstala mezi vrahy své rodiny, byla ostrakizována pro svůj vzhled, kulturu, náboženství a hendikep. A přizpůsobila se situaci, jenže si to na ní vybralo svou daň. Má nulové sebevědomí, takže její motivací je spíše povinnost jako posledního zástupce slovatepců svého lidu. A celoživotní přetvářka také znamená to, že je velmi těžké se zosobnit s někým, kdo si není jist vlastní upřímností. Místy jsem opravdu hodně přemýšlela, nakolik je Siva upřímná ve své laskavosti a nakolik to dělá jen z povinnosti či proto, aby se zalíbila. Tohle ostatně zpochybňuje i Belek a stejně jako on jsem nesouhlasně prožívala okamžiky, kdy Siva svou magii použila pro osobní prospěch. Siva sama je si toho vědoma, kniha to nezastírá. Jenže v okamžiku, kdy mi Siva přišla zmatená sama v sobě, jsem se přiklonila k Belekovi jako průvodci dějem.
Bogobor Belek postrádá přesně to, co Siva má. Minulost a jakékoli kořeny. Proplouvá životem ve strachu ze své kletby, nedůtklivý a nedůvěřivý. Jeho postupné polidšťování a odhalování minulosti (tady se přiznám, že jsem měla podezření už od jednoho z "historických" úryvků v začátcích kapitol) je vlastně o něco čtenářsky přívětivější. Protože Siva se občas jen smrští na chronickou bolest v noze a strach, co jí její schopnosti vezmou. Belek se strachuje o to, co komu jeho schopnosti udělají.
Velmi se mi líbila Jedwiga jako záporná postava a odkaz na pohádky a lidovou slovesnost. V dobrém mi Bílková občas připomněla Sapkowského a to také strukturou kapitol. A jsem si docela jistá, že následující citace je přímou narážkou na Zaklínačskou sérii a Marigoldův šlágr:
"Co takhle 'Tak dej minci za...'" navrhl jeden, druhý ho však rázným pohybem ruky přerušil.
"Zapomeň, konečně jsem ji po třech dnech dostal z hlavy. Zkusíme tuhle."
Sivin hendikep bohužel ale znamená, že Bílková nemůže šponovat onen pěší výlet donekonečna. Protože už vychází oslabená a s bolavou nohou, těžko se dá posunout k něčemu horšímu než k bolavější noze. Asi takhle, Bílková pak musí navýšit sázky nějak jinak, protože je vám od začátku jasné, že s tou nohou to bude problém.
A bohužel konec mi přišel utnutý příliš rázně. Mám ráda po emočním vrcholu ještě čas na zklidnění, jenže dostaneme ani ne odstaveček a je po všem. A to je prostě škoda. Byla bych raději, kdyby pro Sivu přišlo ještě třeba na půl stránky jaro. Takhle jsem si připadala, že mi kousek mojí knihy někdo schoval.
P.S. Jedna jediná scéna, která mi přišla vypravěčsky neobratná, bylo setkání s vodníkem. Bílková se tam opakuje v popisu situace v rozmezí dvou stran. Přijde mi to tak kostrbaté, že to snad muselo uniknout očím redakce omylem. Aspoň v to pevně doufám.
February 10, 2021
4,9/5★
Kde jen začít?
Tak zaprvé, tak kniha má TAK nádherný jazyk. Ze začátku mi to přišla takové těžké a nečtivé, nevím čím to bylo, ale po nějaké době jsem s tím problém už neměla.
Děj je hned od první kapitola. Zkrátka autorka na nic nečekala a šoupla nás hned za Sivou do vězení. Ale i přes to, že to začalo tak rychle, celé tempo knížky bylo akorát, ani rychlé, ani pomalé.
Hlavní ship si zamilujete od úplného začátku. To vám garantuju. A Siva… to je podle mě hrdinka taková, jaká má hrdinka být – odvážná, ale někdy zdebkařená a zesláblá.
A ten konec…? Jakože sorrynotsorry, ale co to jako je? Pociťujete radost, smutek, vztek a… já nevím co ještě, všechno najednou. Radši nebudu říkat víc, abych to celé nevyspoilerovala.
Každopádně tohle je kniha, která vás ihned vtáhne do děje a totálně psychicky zničí. Takže jedno velké DOPORUČUJI! ♡
a ta obálka? merline to je boží!!! ♡♡
Kde jen začít?
Tak zaprvé, tak kniha má TAK nádherný jazyk. Ze začátku mi to přišla takové těžké a nečtivé, nevím čím to bylo, ale po nějaké době jsem s tím problém už neměla.
Děj je hned od první kapitola. Zkrátka autorka na nic nečekala a šoupla nás hned za Sivou do vězení. Ale i přes to, že to začalo tak rychle, celé tempo knížky bylo akorát, ani rychlé, ani pomalé.
Hlavní ship si zamilujete od úplného začátku. To vám garantuju. A Siva… to je podle mě hrdinka taková, jaká má hrdinka být – odvážná, ale někdy zdebkařená a zesláblá.
A ten konec…? Jakože sorrynotsorry, ale co to jako je? Pociťujete radost, smutek, vztek a… já nevím co ještě, všechno najednou. Radši nebudu říkat víc, abych to celé nevyspoilerovala.
Každopádně tohle je kniha, která vás ihned vtáhne do děje a totálně psychicky zničí. Takže jedno velké DOPORUČUJI! ♡
a ta obálka? merline to je boží!!! ♡♡
March 2, 2021
Co říct ke Kosti Mraza. Jedna z nejlepších českých fantasy. Neotřelé, mrazivé a svým způsobem laskavé. Příběh o hledání lidství a o tom, kdo vlastně jste, a jakým člověkem chcete být.
Sivu jsem si ZAMILOVALA od první stránky. Její fanatismus pro víru a to neskutečně vytrvalé odhodlání mě uhranulo a nutilo do čtení.
Bogobor je má nejoblíbenější postava jednoznačně. Miluji kletby a retellingy, a bogobor mi sednul úplně nejvíc. Vývoj jeho charakteristiky a postavy celkově byl pro mě inspirující a radost při čtení.
Romantika zde byla, tak akorát a velice se mi líbilo její pojetí a zpracování.
Ovšem Kosti Mraza můžou nabídnou i mnohem víc. A to jest ÚŽASNÁ záporná postava.
Jedwiga mě jedním slovem uhranula. Z jejího příběhu mě mrazilo na zátylku, a nutilo mně se zamyslet nad tím, do jaké míry můžeme ovlivňovat svůj osud, a jak on ovlivňuje nás.
Jedwiga je pro mě ukázková skvělá záporná postava.
A ten konec? No obulela jsem to pořádně a já se ptám proč???? Úplně mě to zničilo, ale chápu to, prostě to krásně zapadlo do příběhu a kontextu.
5/5 Velký skvělý. Doporučuju
Sivu jsem si ZAMILOVALA od první stránky. Její fanatismus pro víru a to neskutečně vytrvalé odhodlání mě uhranulo a nutilo do čtení.
Bogobor je má nejoblíbenější postava jednoznačně. Miluji kletby a retellingy, a bogobor mi sednul úplně nejvíc. Vývoj jeho charakteristiky a postavy celkově byl pro mě inspirující a radost při čtení.
Romantika zde byla, tak akorát a velice se mi líbilo její pojetí a zpracování.
Ovšem Kosti Mraza můžou nabídnou i mnohem víc. A to jest ÚŽASNÁ záporná postava.
Jedwiga mě jedním slovem uhranula. Z jejího příběhu mě mrazilo na zátylku, a nutilo mně se zamyslet nad tím, do jaké míry můžeme ovlivňovat svůj osud, a jak on ovlivňuje nás.
Jedwiga je pro mě ukázková skvělá záporná postava.
A ten konec? No obulela jsem to pořádně a já se ptám proč???? Úplně mě to zničilo, ale chápu to, prostě to krásně zapadlo do příběhu a kontextu.
5/5 Velký skvělý. Doporučuju
October 9, 2020
Láme mi to srdce, protože jsem se na knihu opravdu moc těšila, ale bohužel styl psaní mi těžce nesedl. Nedokázala jsem se do příběhu vůbec začíst a k postavám jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah. Tím pádem bylo pro mě těžké se knihou prokousat.
Ale jinak, ty bytosti, magie, mytologie... To bylo úžasný! Kdykoliv se tam objevila jakákoliv bájná bytůstka, čtení mě začalo bavit. Protože slovanskou mytologii já můžu!
O tom víc mě mrzí, že mi tolik nesedl styl psaní.
Ale jinak, ty bytosti, magie, mytologie... To bylo úžasný! Kdykoliv se tam objevila jakákoliv bájná bytůstka, čtení mě začalo bavit. Protože slovanskou mytologii já můžu!
O tom víc mě mrzí, že mi tolik nesedl styl psaní.
November 25, 2020
Kosti Mraza pre mňa boli príjemným prekvapením. Autorka vypracovala zaujímavý svet a príbeh sa jej tiež podaril. Má myšlienku, primeraný spád, skvelých hrdinov. Presne fantasy podľa môjho gusta. Žiadne politické intrigy na trónoch, ale poctivé putovanie najnepravdepodobnejšej dvojice za hranice vlastných možností, len aby porazili zlo, čo ohrozuje svet.
Štýl písania Alžběty Bílkovej mi veľmi sadol a palec hore dávam aj za zasadenie do zimného prostredia, pretože také knihy skrátka milujem.
Tak prečo teda "len" 4 hviezdičky?
Pretože ten záver prišiel, podľa mňa, akosi prirýchlo. Som absolútne zmierená s koncom, ktorý autorka zvolila, a dokonca som presvedčená o tom, že to ani inak uzavrieť nešlo. Ale mohlo to byť trošku rozvitejšie, aby mi aspoň tá slza stihla upadnúť...
Knihu som si však veľmi užila a rada sa k nej ešte vrátim.
Štýl písania Alžběty Bílkovej mi veľmi sadol a palec hore dávam aj za zasadenie do zimného prostredia, pretože také knihy skrátka milujem.
Tak prečo teda "len" 4 hviezdičky?
Pretože ten záver prišiel, podľa mňa, akosi prirýchlo. Som absolútne zmierená s koncom, ktorý autorka zvolila, a dokonca som presvedčená o tom, že to ani inak uzavrieť nešlo. Ale mohlo to byť trošku rozvitejšie, aby mi aspoň tá slza stihla upadnúť...
Knihu som si však veľmi užila a rada sa k nej ešte vrátim.
December 28, 2025
8,4/10.
Měla jsem moc ráda Sivu, její linku s Belekem, slovanskou mytologii, magii, která zde figurovala, vibe toho prostředí a to, jak byl napsaný hlavní zaporak příběhu.
Na druhou stranu, tempo knihy bylo nejdříve příšerně pomalé, načež enormně v druhé půlce zrychlilo. Prostě tak. Jo, a asi i díky příšerně dlouhým kapitolám se to nejdřív blbě četlo.
Měla jsem moc ráda Sivu, její linku s Belekem, slovanskou mytologii, magii, která zde figurovala, vibe toho prostředí a to, jak byl napsaný hlavní zaporak příběhu.
Na druhou stranu, tempo knihy bylo nejdříve příšerně pomalé, načež enormně v druhé půlce zrychlilo. Prostě tak. Jo, a asi i díky příšerně dlouhým kapitolám se to nejdřív blbě četlo.
December 25, 2021
3,5* je vidět velký posun a tuhle knihu sems i užila o dost víc jak předchozí. Je hodně promyšlená a postavy mají příjemně se vyvíjející charaktery a takže není těžké jim fandit. Je to fajn kniha na prosinec když vnku není sníh a vy byste si ho přáli 😁.
March 2, 2022
ten konec :((
February 10, 2025
Zajimave vymysleny svet, zajimave postavy a jejich nazvy. Ale dejove hrozne zdlouhave, rozvlacne, moc se toho vlastne nedelo. I ten konec takovy divny, takze asi trochu zklamani.
January 11, 2021
Tuhle knihu hodnotím jako průměr, ale ne proto že by to nebylo zajímavé. Naopak! 😊 Kniha má velmi originální a slibný námět, ovšem provedení už je horší. 😕
Kniha se četla dobře, ale chyběl mi tam takový ten “šmrnc”. Nevytvořila jsem si moc pouto s hlavními postavami a romantická linka byla za mě dost chabá...
Takže velké + za nápad, ale - za provedení - dalo se z toho vytěžit mnohem víc.
Kniha se četla dobře, ale chyběl mi tam takový ten “šmrnc”. Nevytvořila jsem si moc pouto s hlavními postavami a romantická linka byla za mě dost chabá...
Takže velké + za nápad, ale - za provedení - dalo se z toho vytěžit mnohem víc.
January 11, 2022
Být tak o půlku mladší a mít načteno o dvě třetiny méně, nejspíš bych ještě jednu hvězdu přidala, nadšená z české autorky a ne až tak konvenčně pojatého slovanského pohádkového materiálu. Jenže mi je právě tolik, kolik mi je (včetně nabušené knihovny za zády) a tak musí poctivé tři hvězdy stačit.
Předně mi překážela Sivina naivita a hloupost, nepřišlo mi moc reálné, že by zrovna ve svém stavu a postavení nebyla schopna cyničtějšího, praktičtějšího přístupu k lidem, životu a vůbec. Totéž o jejím nadání: skutečně by si neulehčovala právě jako zchromlá, která je navíc Bogoústá, pomocí svého nadání běžný život? Ale no tak! Ano, Belekovo zatmění paměti je dobře uchopené (ale že by pro mne byl jeho původ extra velkým překvapením, to se také říct nedá, holt jsem stará podezřívavá liška), ovšem její naivita po všech zážitcích mi zkrátka nepřijde reálná.
Také mě napadlo: proč si neopatřili aspoň pro část cesty koně nebo mezky? Ta zvířata očividně v daném světě existují, tak proč Belek neotočil aspoň jednoho jízdního soumara? Ne pro celou cestu; chápu, že poměrnou část absolvovali skrz lesy, ale při přesunech mezi a kolem lidských osad? Byli by mnohem rychlejší, zvlášť kvůli Sivině šmajdavé chůzi. Tohle mi přišlo jako další nevysvětlená záležitost: je tak málo koní, že jsou obzvlášť dobře hlídaní? Nebo nesnesou Belekovu běsovskou část? Proč to tam nebylo vysvětleno? Nebo jsem to přehlédla? Samé otázky. Jejich zodpovězení v textu by ale jasněji vysvětlilo, proč navzdory krátícímu se času putují pěšky (a doslova bolestivě pomalu).
Pro mladé nadějné čtenáře, kterým ještě nestačil okorat či zčernat smysl pro humor, je to nejspíš dobrá kniha. Čtivá, rychle odsejpá, vztahové tanečky, které jsou pro YA tak signifikantní (a pro mne mnohdy otravné a nudné), se tady odehrávají spíš ve vztahu potřeby a zodpovědnosti za druhého (bráno z obou stran). Příběhově je to příjemná úkrok stranou z vyjetých kolejí, byť se nemůžu zbavit dojmu, že se autorka ještě stále držela příliš při zdi. Příjemné čtení na pár lednových dnů.
Předně mi překážela Sivina naivita a hloupost, nepřišlo mi moc reálné, že by zrovna ve svém stavu a postavení nebyla schopna cyničtějšího, praktičtějšího přístupu k lidem, životu a vůbec. Totéž o jejím nadání: skutečně by si neulehčovala právě jako zchromlá, která je navíc Bogoústá, pomocí svého nadání běžný život? Ale no tak! Ano, Belekovo zatmění paměti je dobře uchopené (ale že by pro mne byl jeho původ extra velkým překvapením, to se také říct nedá, holt jsem stará podezřívavá liška), ovšem její naivita po všech zážitcích mi zkrátka nepřijde reálná.
Také mě napadlo: proč si neopatřili aspoň pro část cesty koně nebo mezky? Ta zvířata očividně v daném světě existují, tak proč Belek neotočil aspoň jednoho jízdního soumara? Ne pro celou cestu; chápu, že poměrnou část absolvovali skrz lesy, ale při přesunech mezi a kolem lidských osad? Byli by mnohem rychlejší, zvlášť kvůli Sivině šmajdavé chůzi. Tohle mi přišlo jako další nevysvětlená záležitost: je tak málo koní, že jsou obzvlášť dobře hlídaní? Nebo nesnesou Belekovu běsovskou část? Proč to tam nebylo vysvětleno? Nebo jsem to přehlédla? Samé otázky. Jejich zodpovězení v textu by ale jasněji vysvětlilo, proč navzdory krátícímu se času putují pěšky (a doslova bolestivě pomalu).
Pro mladé nadějné čtenáře, kterým ještě nestačil okorat či zčernat smysl pro humor, je to nejspíš dobrá kniha. Čtivá, rychle odsejpá, vztahové tanečky, které jsou pro YA tak signifikantní (a pro mne mnohdy otravné a nudné), se tady odehrávají spíš ve vztahu potřeby a zodpovědnosti za druhého (bráno z obou stran). Příběhově je to příjemná úkrok stranou z vyjetých kolejí, byť se nemůžu zbavit dojmu, že se autorka ještě stále držela příliš při zdi. Příjemné čtení na pár lednových dnů.
Displaying 1 - 30 of 51 reviews