V uličkách kolem přístavních doků šlo o život vždycky. Jenže teď tu začínají mít problémy i někdejší páni temných zákoutí a nočních přepadů. Nový vládce zlodějského podsvětí jde tvrdě po své konkurenci a všem jeho protivníkům začaly krušné časy.
Lovka a její banda musí zmizet. Bez peněz se ale nový život začíná těžko, a tak se rozhodnou pro zatraceně riskantní akci, na kterou ale potřebují dostat z vězení nejlepšího zloděje všech dob. Jenže ten celou partu před lety zradil, a i když jsou to jen oni, kdo jej dělí od zhoupnutí se na provaze, najít ztracenou důvěru nebude jednoduché. A to je ještě čeká ta nejtěžší zlodějna všech dob – poklad v prastaré čarodějné věži. Odměna ovšem stojí za to.
Nový román Michaely Merglové přináší plnokrevné fantasy dobrodružství ze světa, kde se dýka a odvaha dokážou postavit i mocné magii.
Druhá kniha Michaely Merglové je bohužel slabší. Už od začátku trpí neustálým přepínáním mezi postavami. U žádného z hrdinů nikdy nezůstaneme dost dlouhou na to, aby nám přirostl k srdci. Postavy nebyly dobře charakterizované, a tal zůstaly celých 450 stran ploché a jejich motivace nejasné. Moc jsem nepochopila, proč byly scény z pohledu padouchů tak dlouhé - sympatie to nevyvolalo a bez některých nechutných popisů bych se obešla. Celkově je tato kniha plná dost graficky popsaného vraždění, sekání, lámání a mrzačení. Nevadí mi násilí samotné, ale bylo to prostě nudné a samoúčelové, v knize se neděje nic moc zajímavého. V Písni oceli také nešlo o nikterak zapeklité dějové zvraty - ale lehký styl psaní a dynamika mezi postavami vše vynahrazovala. Tady se mi zdá, že se autorka snaží být Sněgoňovou, když je Merglová. Noir, morálně šedí hrdinové a násilí bohužel nejsou její prim. Na tom není nic špatného - vůbec by mi nevadil další veselý a sympatický příběh, česká scéna má určitě prostor pro zábavné příběhy meče a magie. Navíc by to Merglové mohlo víc sednout než tento pokus o temné fantasy. Atmosféra totiž není vůbec dusivá ani úzkostná, protože ji neustále nebourávají hašteřivé dialogy, které ale vyznívají v ústech jednodimenzialních postav hluše. Dále bych se být autorkou zamyslela, zda opravdu v některých scénách balancovat na hraně. Velice mě zklamalo a znechutilo, že jeden z vrahů je zlý a krutý, protože byl v dětství zneužíván. Nejenže je to neskutečně laciná a ohraná motivace, ale determinuje to lidi s těžkým dětstvím ke zločinu. Kolik postav, co byly zneužívané, znáte jako kladné hrdiny? Vždy jsou z nich vrazi a zabijáci, co se mstí. Tento stereotyp je škodlivý a myslela jsem, že pomalu umírá. Autorka si také neodpustila "vtipné" smlouvání o ceně za manželku. No jo, nic mě nerozesměje víc, než když muži hodnotí, zda je moje tělo v hodnotě dvou nebo tří koz. Fakt švanda. Také jsem moc nepochopila, proč je v jedné scéně řečeno, že nejošklivější námořník je černoch. Jakože... ok, černoši můžou být oškliví, o tom žádná, ale stejně tak běloši. Vzhledem k tomu, že všechny postavy až na jednu jsou bílé jak čerstvý sníh, možná bych nepoukazovala na nepěkného černocha. To působí prostě rasově podbarveně. Celkově pro mě byla Prokletá věž velké zklamání. Autorku mám ovšem ráda a doufám, že se navrátí ke svým kořenům. 2/5
Asi chápu, o čem to mělo být a jak mělo fungovat. Bylo to i docela pěkně naplánované a jazyk knihu jako vždy táhne. Pak si autorka hodila kostkou a padl jí fatální neúspěch. Problém je rozhodně v postavách. Dostaly ve výsledku co si zasloužily, což je plus. Problém je, že si to fakt zasloužily. Ve dvou třetinách mě přestalo zajímat, co se stane. Kdo umře, kdo vyhraje, úplně lhostejno. To knihu bohužel dost solidně zabíjí. Ale konec je dost fajn. Je vidět, že strukturu autorka umí a dotahuje myšlenky do konce. Jen ten protagonista tam chyběl, takže všecka ta brutalita vyzní naprázdno.
Tak tohle mě moc mile překvapilo, autorka je skvělá, má výborný styl, míchá humor, fantasy, horor prvky, umí neskutečně dobře gradovat situaci, vykreslit atmosféru. Bylo to skvělé. Moc se těším na další její knihy.
Myslím, že se kniha povedla. Líbily se mi postavy, i zápletka. Chvilkami to bylo opravdu pěkně drsné čtení, zvláště scény v čarodějově věži. Přiznávám, že se mi moc nelíbilo, jak autorka naložila s postavou Myšína. Taky jsem kroutila hlavou nad čarodějovým osudem, ale teď už asi chápu, proč to autorka takto pojala. Přiznávám, že vyústění celého příběhu mě trošičku zarazilo. Žila jsem v přesvědčení, že to bude samostatný román, ale zakončení příběhu tomu podle mě moc neodpovídá. Ovšem pokračování si ráda přečtu, pokud nějaké vyjde :-)
V Ljanaru panovala po dlouhá léta mezi zloději jakási křehká rovnováha, ale ta se začne bortit poté, co je zavražděn jejich dlouholetý šéf. Parta zlodějů se bojí nového silného hráče a tak jako poslední šanci k získání dostatku peněz zkusí získat poklady z prokleté věže, kterou kdysi na ostrůvku uprostřed moře postavil jeden mocný mág. Je tu spousta pastí a nástrah, ale jak to mezi zloději chodí, všechno je to jeden velký podraz. Moc pěkný příběh!
Když se začnou v městských stokách objevovat mrtvoly v tak znetvořeném stavu, že byste to ani nejhoršímu nepříteli nepřáli, začne to mezi zloději vřít. Ti nebožtíci totiž pocházejí z jejich řad a všechno to začne ve chvíli, kdy se v jejich hierarchii začíná probojovávat k moci ten proklatý elf. Každý se snaží zaobstarat jak umí a Kubrún se svojí partou myslí jen na útěk, zmizení v jiném městě. Jenže pro takovou kličku je potřeba spousta zlata a tu můžou najít v začarované věži, odkud se doposud nedostal nikdo živý. Jenže ji také nehodlali vykrást zloději, ale jen nějací nezkušení ňoumové, tak proč by to tentokrát jim nemohlo vyjít? Dobrodružná výprava, v jejíž ústřední roli se objeví místo statných rytířů a dam v nesnázích partička lapků toužící po zlatě. Co dokáže mrštnost a vychytralost proti magii ne zrovna přátelského kouzelníka? To můžete zjistit v Prokleté věži, kde proti sobě stojí netradiční soupeři. Co mne trochu mrzelo, že ačkoliv se v hlavní roli objevuje hned několik zlodějů, žádný z nich vás nedokáže nijak oslovit, dostat se vám pod kůži. Charaktery jsou takové zlomené, bez života a pro mne nejsympatičtější osobou se nakonec stal samotný elf, který pouze dokresluje příběh, neboť právě z něj jsem nějaké ty tužby, cílevědomost a touhu po životě viděla. Příběh je pečlivě zakončen, dokonce takovým způsobem, že vás opravdu překvapí, ba přímo šokuje. Ale i přesto si spisovatelka dala tu práci, aby vytvořila skulinku, chodníček pro další možný díl, tak se nechejme překvapit, zda s bandou zlodějů setkáme znovu.
Tajomná veža láka zvedavcov, lovcov pokladov aj vyvrheľov. Navyše sa o nej hovoria strašidelné povesti. Chcete ich spoznať a popri tom nájsť obrovský poklad? Pri čítaní románu Prokletá věž zrazu zistite, že bezradne blúdite špinavými uličkami a vyhýbate sa zlodejom či tulákom. Do pľúc vám vnikne vzduch presýtený pachom rýb, soli, smradľavých putík plných námorníkov, elfov a všelijakých stratených existencií. Nuž, presne títo vás budú do veže sprevádzať, a ak sa do nej dostanete, aj kryť vám chrbát.
Ljanar je prístavné mesto plné elfov, trpaslíkov, ľudí a iných bytostí. Vládnu tu zlodeji, vrahovia, drogy a samozrejme hazard spolu s voľnou láskou. Veď námorníci sa potrebujú trošku zabaviť. Lenže teraz sa v prístave začal boj o miesto nového vodcu miestnych zločincov. Je krvavý, nemilosrdný a nikto si nemôže byť istý, či sa ráno zobudí. Kubrún je vyvrheľ so šľachtickým titulom. Má vlastnú bandu z detí ulice. Naučil decká kradnúť, biť sa, skrátka prežiť. Mladí dospeli a snívajú, že sa osamostatnia. Ale dá sa to? Lovka a Myšín sú poslední, ktorí ešte žijú. Ktohovie, možno aj títo dvaja nájdu slobodu až po smrti...
Konce knížky mě ohromil bylo to jako polití ledovou vodou. Hlavní dvojice Lišák a Lovka byly tahounem celého příběhu. Jejích postavy a vzájemný vztah byly jako jediné dle mého pořádně rozvinuté a taky to příběhu dávalo vůbec nějakou hloubku. Jinak celá knížka by si zasloužilá prodloužit a pořádně rozvinou charaktery všech postav nebo změnit způsob vyprávění příběhu postav. Zdálo se mi, že u většiny postav kromě už zmíněných dvou byl jejích charakter a příběh jenom nakousnut. Některé postavy speciálně Myšín se chovaly divně. Kterého jsem vůbec nepochopil. Přišlo mi, že autorka chtěla, aby jeho charakter na konci knížky byl určitý ale ten vývoj té postavy tomu vůbec neodpovídal. Taky co mi docela hodně vadily neustále flashbacky do minulosti, které mě rozptylovaly a přišli mi docela často nudné. Ale jinak docela zajímavý příběh. Musím ocenit, že se ji povedlo příběh udělat drsným a pochmurnějším. Taky dvojice mozek a sval byla velmi zajímavé postavy. Pasáž z Věže byly užasně dramatické vubec jsem se od toho nemohl odtrhnout když mě zrovna nevyrušili flashbacky do minulosti.
Již jsem od autorky četla třídílnou sérii, která se mi celkově velmi líbila, a tak jsem doufala, že podobně tomu bude i s touto knížkou. Bohužel, nebylo. Nebyla špatná, ale za mě velmi průměrná. A narozdíl od trilogie mi v ní chyběl humor. A to velmi zásadně. Nebylo v ní moc vtipných momentů. Nečekaných zvratů ale ano, i když některé věci, jako kdo je za tím, co se děje, mi došly celkem brzy. A trefila jsem se. Celkově příběh je docela průměrný a když vezmu v potaz délku knihy, tak si říkám, jestli by nešel trochu zkrátit. Za mě určitě šel. Bohužel mi ani nebyly tak moc sympatické postavy a nezaujala mě ani dynamika mezi nimi. A bohužel se musím přiznat, že konec mě spíše zklamal. Možná jsem doufala v lepší, ale měla jsem to tušit. Autorka si v nich moc nelibuje, i když i ta trilogie ho měla výrazně pozitivnější. Než tento. Celkově za mě průměrná knížka. Pokud ji najdete v knihovně, zkuste ji. Ale kupovat domů bych si ji nechtěla.