What do you think?
Rate this book
Foukneš do pěny
Nebude to lehké, ale bude to jízda
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.
Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.
Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
224 pages, Paperback
First published May 12, 2020
20 people are currently reading
216 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 65 reviews
August 10, 2023
NÁSLEDUJE NEPOPULÁRNÍ NÁZOR
May 28, 2020
Autorka se rozhodla nehrát na jistotu, a to považuji za skvělé. Při čtení jsem měl pocit, že se někdy necítí být silná v kramflecích, některé scény se na spisovatelské pánvičce lehce připekly, ale příběh Vladěny ve čtenáři rezonuje. Kniha budí emoce - některé negativní reakce plynou z jiného očekávání, vnímání hodnoty knihy dle sympatií k hlavní postavě nebo nepochopení děje. Na mě kniha zanechala pozitivní stopu. Žádnou jinou knihu od autorky jsem zatím nečetl, jejím působením na sociálních sítích a v médiích jsem nepolíben.
Příběh knížky sleduje roadtrip ženy, která si musela v životě projít nepříjemnými věcmi a není to silná hrdinka tak, jak je můžeme znát z jiných románů. Oceňuji, že byť se její chování často jeví jako přehnané, reflektuje pěkně dopad některých kritických životních událostí, proti kterým se mnohdy nedá bránit. Z románu cítím snahu o zamyšlení nad tím, že každý jsme jinak zatížen a jinak vybaven ke zdolávání psychických zátěží. Život není jenom o silných osobnostech, které vše po boji překonají, ale i o těch, kteří se z drápů svých potíží nedokáží vymanit. Dokážeme jejich příběh přijmout a nebo je odsoudíme?
Odsoudit je snadné jako když foukneš do pěny. Já si koupel užil, ač jsem to vůbec nečekal. Snad bude autorka v podobném způsobu pokračovat, určitě se dá tento styl ještě do detailů vybrousit.
Příběh knížky sleduje roadtrip ženy, která si musela v životě projít nepříjemnými věcmi a není to silná hrdinka tak, jak je můžeme znát z jiných románů. Oceňuji, že byť se její chování často jeví jako přehnané, reflektuje pěkně dopad některých kritických životních událostí, proti kterým se mnohdy nedá bránit. Z románu cítím snahu o zamyšlení nad tím, že každý jsme jinak zatížen a jinak vybaven ke zdolávání psychických zátěží. Život není jenom o silných osobnostech, které vše po boji překonají, ale i o těch, kteří se z drápů svých potíží nedokáží vymanit. Dokážeme jejich příběh přijmout a nebo je odsoudíme?
Odsoudit je snadné jako když foukneš do pěny. Já si koupel užil, ač jsem to vůbec nečekal. Snad bude autorka v podobném způsobu pokračovat, určitě se dá tento styl ještě do detailů vybrousit.
June 23, 2020
Foukneš do pěny je první knihou Radky Třeštíkové, kterou jsem četla. Nutno říci, mnoho jsem neočekávala, v povědomí jsem měla Veselí jakožto poměrně dobrou oddychovku. Nejsem však čtenář, který by podobné knihy vyhledával.
Snažila jsem se však od mého prvotního postoje oddělit a do knihy se začíst. Prvních 50 stran jsem nevěděla, co čtu. Snažila jsem se hledat mezi řádky souvislosti, něco, co by mi pomohlo porozumět vztahům mezi postavami a charakteristikám protagonistky samotné.
Nedokázala jsem ale přestat číst. Potřebovala jsem zjistit, zda porozumím.
A porozuměla. Postupně se autorka vracím k jednotlivým důležitým milníkům života protagonistky a kniha končí rozuzlením a pochopením - jejích činů, chování a taky uvedoměním, že často nás pohánějí pudy, kterým třeba úplně nerozumíme a snažíme se s nimi určitým způsobem vypořádat, abychom se stali přijatelnější verzi sebe sama. Zároveň podle mě velmi dobře ukazuje, že se můžeme v životě ocitnout v bodě, kdy nevíme co chceme a třeba právě ani nevíme, co s vlastní nerozhodností dělat.
Velmi se mi líbila práce se slovy, jejich volba a i typ vyprávění. Chápu však, že pro některé lidi muže být matoucí, ale asi bych doporučila knihu číst s co nejvíce čistou hlavou a neočekávat, že se jedná o oddychovku, kterou sfouknete během půl dne.
This entire review has been hidden because of spoilers.
May 15, 2020
NÁZOR NA KNIHU FOUKNEŠ DO PĚNY
⭐⭐
Příběh vypráví o ženě po čtyřicítce, které se rozpadlo manželství. Její dcera s ní nevydrží, její manžel má novou přítelkyni, a tak mu šlohne super eko auto na elektřinu, a rozjede se neznámo kam. Cesta bez cíle, při níž přemýšlí nad svým životem, zkoumá svoje stárnoucí tělo a vzpomíná na nešťastné dětství.
V knize je Radčinu stylu známé proplétání životních osudů postav, přímost, opravdovost nesnází, které se v životě stávají (taková ta syrová upřímnost, "takhle to prostě je", která je Čechům blízká). Oceňuji, že je kniha na vlně road tripu, kde se objevují cizí lidé s vlastními problémy.
Bohužel příběh trpí podivnými, snad filozofickými myšlenkami, které nedávají smysl a náhodně se i rýmují. Jakoby snaha o "přesah". (Kamarád to po ukázkách zhodnotil jako pseudointelektuální pokus.)
Trochu mi přijde, jako by to psal někdo, kdo si předtím něco dal, jestli mi rozumíte. Nějak jsem nakonec vyselektovala tu hlavní, rodinnou linku, co mě zajímala, ale orientace v tom všem mi trvala docela dlouho.
Kdo čeká román ála Bábovky, má smůlu. Toto je příběh jedné nervově zhroucené ženy, v polovině života, s rozpadajícím se tělem a životem.
⭐⭐
Příběh vypráví o ženě po čtyřicítce, které se rozpadlo manželství. Její dcera s ní nevydrží, její manžel má novou přítelkyni, a tak mu šlohne super eko auto na elektřinu, a rozjede se neznámo kam. Cesta bez cíle, při níž přemýšlí nad svým životem, zkoumá svoje stárnoucí tělo a vzpomíná na nešťastné dětství.
V knize je Radčinu stylu známé proplétání životních osudů postav, přímost, opravdovost nesnází, které se v životě stávají (taková ta syrová upřímnost, "takhle to prostě je", která je Čechům blízká). Oceňuji, že je kniha na vlně road tripu, kde se objevují cizí lidé s vlastními problémy.
Bohužel příběh trpí podivnými, snad filozofickými myšlenkami, které nedávají smysl a náhodně se i rýmují. Jakoby snaha o "přesah". (Kamarád to po ukázkách zhodnotil jako pseudointelektuální pokus.)
Trochu mi přijde, jako by to psal někdo, kdo si předtím něco dal, jestli mi rozumíte. Nějak jsem nakonec vyselektovala tu hlavní, rodinnou linku, co mě zajímala, ale orientace v tom všem mi trvala docela dlouho.
Kdo čeká román ála Bábovky, má smůlu. Toto je příběh jedné nervově zhroucené ženy, v polovině života, s rozpadajícím se tělem a životem.
August 28, 2020
Tak tohle bylo docela peklo... Prvnich par kapitol jsem vubec nechapala, pak co stranka, to dusevni i fyzickej hnus.. Popisy myslenkovych pochodu byly opravdu neobvykly a tak trochu me zajimalo, jak to vlastne vsechno zacalo, ale spis jsem si celou dobu prala, aby byl uz konec.
1.osm
2.veseli a babovky
3. Fouknes
1.osm
2.veseli a babovky
3. Fouknes
Read
October 1, 2020Ta knížka je strašná. Nedá se ohodnotit. Nenáviděla jsem každou stránku a každou postavu, ale stejně jsem ji musela dočíst. Je plná křivd, osobního utrpení, nedostatečné sebereflexe, pochopení, partnerské komunikace, empatie a taky segedínu. Ale to bylo nepochybně autorčiným úmyslem. Ne každý příběh totiž musí mít dokonalou a líbivou hlavní postavu a končit happy endem..
July 27, 2020
Slušná dávka nesúrodej depky. Veľmi som sa na ňu tešila ale len ťažko som sa ňou prehrýzla. Škoda. Obálku má ale naozaj krásnu.
October 30, 2020
Zacatek byl tak silenej, ze jsem mela sto chuti to odlozit. Vubec jsem se nemohla zacist, coz taky vypovida o tom, jak dlouho jsem se s tim crcala. :-) Ale jelikoz proste musim docist knihu, udelala jsem to i tady a vlastne to ve vysledku zas tak spatny nebylo.
February 4, 2021
Přemýšlím, jestli tam opravdu lupnout těch pět hvězd, ale... asi ano, vždyť ta Vladěna si to fakt zaslouží. Po všech možných rozporuplných recenzích jsem do Pěny šla bez jakýchkoliv očekávání, pouze s touhou udělat si konečně vlastní obrázek (i když připouštím, že vidina roadtripu ve mě vzbuzovala vlnu těšení, roadtripy já můžu). Upřímně jsem se na začátku bála, jestli se nakonec také nebudu klonit spíše k těm negativním recenzím, protože mi celkem dalo zabrat než jsem přistoupila na tempo knihy, prolínání minulosti a současnosti a často velmi nekontrolovaný proud myšlenek. Ale s potěšením musím konstatovat, že opravdu stálo za to se tomu všemu podvolit a sžít se s příběhem - pak už se četlo skoro samo.
Jak jsem zmínila, na roadtrip jsem se těšila moc a i když jsem si představovala asi něco trochu jiného, jsem ráda, že jsem nakonec dostala to, co jsem dostala. Vlastně bych se i nebála tvrdit, že spíš než opravdový roadtrip Evropou šlo o roadtrip šťastným i nešťastným životem Vladěny - samozřejmě se zaměřením hlavně na ty nešťastné chvíle. Celou dobu jsem si říkala, jestli je Vladěna prostě jen sebelítostivá chudinka nebo jestli si tu lítost opravdu právem zasluhuje. A ono to bude asi něco mezi tím - její život byl a je všelijaký a asi se jí v konečném důsledku stalo víc špatných věcí než těch dobrých, ale někdy si je tak trochu přivodila sama, jak už to tak bývá. Myslím ale, že ten roadtrip, na který se vydala, je snad to nejlepší a nejsvobodnější rozhodnutí, které mohla udělat. A řekla bych, že to tak nakonec vnímala i ona sama.
Kniha má jeden prvek, který mě skutečně nutil číst dál - autorka vám nenaservíruje vše hned na začátku. Dostanete náznaky toho, co všechno se ve Vladěnině životě událo, ale na to konkrétní si musíte počkat. To alespoň u mě způsobilo touhu nepřestávat číst, zjistit, co se tedy stalo a jak to bylo. A někdy tam autorka hodila bombu jen tak, bez varování - a smiř se s tím. To rozhodně také hodnotím pozitivně, myslím, že o to víc je pro mě příběh zapamatovatelnější.
Mnozí tvrdí, že v této knize autorka píše úplně jiným stylem a že se vůbec vydává na pro ni neprobádané a nové území. To nedokážu dost dobře posoudit, protože jsem dosud četla jen Bábovky a už tomu bude pár let, ale asi to tak tedy bude. Nicméně já s touto změnou a krokem do neznáma nemám žádný problém, naopak, oceňuji její odvahu, která se dle mého vyplatila. Zároveň rozumím tomu, že příběh mnohým lidem nesedne, tak to zkrátka je - co mohu posoudit, od Bábovek se liší dost a čtenáři, kteří Bábovky čekali asi ani spokojení být nemohli. Já jsem ale opravdu nečekala nic a všechno a teď tady v podstatě pěju chvalozpěvy. Jsem ráda, že se mi podařilo se s Vladěnou sžít a děkuji za to, co jsem s ní mohla prožít. Schválně si knihu zkusím znovu přečíst za pár desítek let, až budu ve jejím věku, poněvadž bych ráda věděla, jestli ji třeba nepochopím jinak, možná lépe, když budu mít za sebou stejný díl života.
Takže, zkuste dát Vladěně šanci a když to nevyjde, tak to zkrátka nevyjde.
Jak jsem zmínila, na roadtrip jsem se těšila moc a i když jsem si představovala asi něco trochu jiného, jsem ráda, že jsem nakonec dostala to, co jsem dostala. Vlastně bych se i nebála tvrdit, že spíš než opravdový roadtrip Evropou šlo o roadtrip šťastným i nešťastným životem Vladěny - samozřejmě se zaměřením hlavně na ty nešťastné chvíle. Celou dobu jsem si říkala, jestli je Vladěna prostě jen sebelítostivá chudinka nebo jestli si tu lítost opravdu právem zasluhuje. A ono to bude asi něco mezi tím - její život byl a je všelijaký a asi se jí v konečném důsledku stalo víc špatných věcí než těch dobrých, ale někdy si je tak trochu přivodila sama, jak už to tak bývá. Myslím ale, že ten roadtrip, na který se vydala, je snad to nejlepší a nejsvobodnější rozhodnutí, které mohla udělat. A řekla bych, že to tak nakonec vnímala i ona sama.
Kniha má jeden prvek, který mě skutečně nutil číst dál - autorka vám nenaservíruje vše hned na začátku. Dostanete náznaky toho, co všechno se ve Vladěnině životě událo, ale na to konkrétní si musíte počkat. To alespoň u mě způsobilo touhu nepřestávat číst, zjistit, co se tedy stalo a jak to bylo. A někdy tam autorka hodila bombu jen tak, bez varování - a smiř se s tím. To rozhodně také hodnotím pozitivně, myslím, že o to víc je pro mě příběh zapamatovatelnější.
Mnozí tvrdí, že v této knize autorka píše úplně jiným stylem a že se vůbec vydává na pro ni neprobádané a nové území. To nedokážu dost dobře posoudit, protože jsem dosud četla jen Bábovky a už tomu bude pár let, ale asi to tak tedy bude. Nicméně já s touto změnou a krokem do neznáma nemám žádný problém, naopak, oceňuji její odvahu, která se dle mého vyplatila. Zároveň rozumím tomu, že příběh mnohým lidem nesedne, tak to zkrátka je - co mohu posoudit, od Bábovek se liší dost a čtenáři, kteří Bábovky čekali asi ani spokojení být nemohli. Já jsem ale opravdu nečekala nic a všechno a teď tady v podstatě pěju chvalozpěvy. Jsem ráda, že se mi podařilo se s Vladěnou sžít a děkuji za to, co jsem s ní mohla prožít. Schválně si knihu zkusím znovu přečíst za pár desítek let, až budu ve jejím věku, poněvadž bych ráda věděla, jestli ji třeba nepochopím jinak, možná lépe, když budu mít za sebou stejný díl života.
Takže, zkuste dát Vladěně šanci a když to nevyjde, tak to zkrátka nevyjde.
January 10, 2021
(Asi jsou tu drobné dějové spoilery.)
Tak tohle nešlo. Never again. Tolik hnusu, odporu, nesrovnání se s vlastním životem, neodpuštěných křivd, utrpení, zmatku a chaosu, že to vytáhlo na povrch i moje psychické problémy. Hlavní hrdinka je jebnutá kráva, která zjevně nikdy neslyšela, že je možné si nechat změnit jméno (a že když se jí matka pomstila na jméně, tak ona to své dceři dělat nemusí) a že když se chlap vyspí s její matkou, tak pokud jí to je tak proti srsti, tak s ním nemusí zůstávat. A nemusí u toho krást auto, pět dílků puzzle a skákat z okna.
Nedočteno. Škoda tak hezké obálky.
(Dostala jsem se na str. 100.)
Tak tohle nešlo. Never again. Tolik hnusu, odporu, nesrovnání se s vlastním životem, neodpuštěných křivd, utrpení, zmatku a chaosu, že to vytáhlo na povrch i moje psychické problémy. Hlavní hrdinka je jebnutá kráva, která zjevně nikdy neslyšela, že je možné si nechat změnit jméno (a že když se jí matka pomstila na jméně, tak ona to své dceři dělat nemusí) a že když se chlap vyspí s její matkou, tak pokud jí to je tak proti srsti, tak s ním nemusí zůstávat. A nemusí u toho krást auto, pět dílků puzzle a skákat z okna.
Nedočteno. Škoda tak hezké obálky.
(Dostala jsem se na str. 100.)
May 23, 2020
Za mne velmi vydarena knizka - jina, prvni stranky sly cist hure, ale pak mne velmi “bavila”. Uzasna hra se slovy, slovnimi hrickami. Mix vseho co zivot prinasi - laska, smutek, humor, vztek, traumata, hledani sebe sama .... plno bublinek, ktere i jen lehkym fouknutim do peny muzes uplne zmenit 😉👍
May 29, 2020
Celkem únavná četba. Četla jsem od Třeštíkové všechny knížky a popravdě si za další týden už nepamatuji, o čem přesně byly a mám pocit, že u téhle to bude to samé.
Všechny knihy se hnípou v pocitech, traumatech, křivdách a nespokojenosti hlavní hrdinky. Foukneš do pěny je změť emocí, traumat, vzpomínek jedné zhrzené ženy, která od toho všeho ujíždí v manželovo eko autě a vše to ze sebe sype hlava nehlava. Jako v ostatních knihách Třeštíkové, řeší hlavní “hrdinka” Vlaďka své komplexy méněcennosti, žárlivosti, pocit, že není dobrá matka, že stárne, atd. Až podezřele často se ve většině jejich knih řeší vztah s matkou, jako by to byl hlavní pilíř všeho ženského bytí, jakoby se žena nebyla schopná definovat bez toho, aby na každé stránce zmínila 3x svoji matku a jak ji dýchá na záda. Motivy se ve všech knihách opakují, souvětí jsou delší a delší (to ale není v tomto případě pozitivum), plno metafor napsaných na sílu. Někdo hodnotí, že kniha šla až moc do hloubky, někdo tvrdí, že hloubku postrádá. Mě to připadá, ze se autorka o psychologickou hloubku snažila, ale inspirovala se maximálně tak v časopise Moje psychologie.
Knihu jsem si koupila, peněz nelituji. Strávila jsem s tím pár večerů, zabavila mě, ale už se k ní vracet nebudu.
Všechny knihy se hnípou v pocitech, traumatech, křivdách a nespokojenosti hlavní hrdinky. Foukneš do pěny je změť emocí, traumat, vzpomínek jedné zhrzené ženy, která od toho všeho ujíždí v manželovo eko autě a vše to ze sebe sype hlava nehlava. Jako v ostatních knihách Třeštíkové, řeší hlavní “hrdinka” Vlaďka své komplexy méněcennosti, žárlivosti, pocit, že není dobrá matka, že stárne, atd. Až podezřele často se ve většině jejich knih řeší vztah s matkou, jako by to byl hlavní pilíř všeho ženského bytí, jakoby se žena nebyla schopná definovat bez toho, aby na každé stránce zmínila 3x svoji matku a jak ji dýchá na záda. Motivy se ve všech knihách opakují, souvětí jsou delší a delší (to ale není v tomto případě pozitivum), plno metafor napsaných na sílu. Někdo hodnotí, že kniha šla až moc do hloubky, někdo tvrdí, že hloubku postrádá. Mě to připadá, ze se autorka o psychologickou hloubku snažila, ale inspirovala se maximálně tak v časopise Moje psychologie.
Knihu jsem si koupila, peněz nelituji. Strávila jsem s tím pár večerů, zabavila mě, ale už se k ní vracet nebudu.
September 1, 2020
Myslím, že jsem od Třeštíkové četla asi všechno a všechny ty knihy byly fajn, rozumej pohodovky na oddech.
Tahle je docela jiná a dlouho jsem přemýšlela, kolik dát hvězdiček, protože jsem to fakt zhltla a něco mě k tomu stále táhlo. Na druhou stranu jsem místy měla pocit, že mě to vyloženě sere. Ta kniha, hlavní hrdinka, demence hlavní hrdinky, jak je to napsaný, vyhrocenost.
Nakonec se mi nejvíc líbí ten fakt, že jsem z toho celá rozporuplná. Že to ve mně vyvolalo různý pocity. Že jsem taky někdy taková šáhlá Vladěna. Nakonec se mi to prostě líbí.
Tahle je docela jiná a dlouho jsem přemýšlela, kolik dát hvězdiček, protože jsem to fakt zhltla a něco mě k tomu stále táhlo. Na druhou stranu jsem místy měla pocit, že mě to vyloženě sere. Ta kniha, hlavní hrdinka, demence hlavní hrdinky, jak je to napsaný, vyhrocenost.
Nakonec se mi nejvíc líbí ten fakt, že jsem z toho celá rozporuplná. Že to ve mně vyvolalo různý pocity. Že jsem taky někdy taková šáhlá Vladěna. Nakonec se mi to prostě líbí.
June 9, 2020
Musím říct, že prvních pár desítek stránek jsem se obávala, že mě to nebude vůbec bavit, a nadávala jsem, proč moje tak milovaná autorka vůbec zkouší experimentovat a nedrží se své škatulky, pod kterou se zařadila.. Ovšem brzy mě příběh tak pohltil, že jsem se nebyla schopná odtrhnout, a nyní jsem ráda, že Radka Třeštíková zariskovala a vrhla se do něčeho takového. Je to opravdu jiné než její předchozí knihy. Hlavní hrdinka se vydává na útěk Evropou v ukradeném voze, potkává různé lidi a jejich osudy, během čehož vzpomíná i na svou minulost, která se někdy objevuje jen jako postranní myšlenka, někdy jako několik stránek. Jako asi u každé autorčiny knihy, objevuje se i zde hodně postav, které nemáte na začátku šanci zařadit a nevíte, kdo to je a jak s příběhem hrdinky souvisí, ale v průběhu se to dozvíte, a řekla bych, že rozhodně ne tak složitě jako například u Bábovek. Knihu velmi chválím!
February 27, 2021
Rozpačitá kniha o vyloženě nespokojené a neuspokojené ženské. Někdy zbytečně přisprostlá. Evropou od nabíječky k nabíječce...
October 1, 2022
rozhodně tam byly pětihvězdičkový pasáže, ale jinak jsem se v tom propletenci metafor a dějovejch linek trochu ztrácela. styl psaní hodnotím hodně kladně, námět byl zajímavej, ale postavy mi byly všechny hrozně nesympatický.
June 5, 2023
Jedna z nejhorších knížek co jsem četla. Divím se, že to napsala žena a ne chlap, protože tolik stereotypů na jedné hromadě už jsem dlouho neviděla. Žena co je hysterická, protože vyhodila z bytu chlapa a on opravu odešel, co neumí řídit a do elektrického auta chce tankovat benzín, chlap co se o sebe neumí postarat protože ona mu celý život vaří a pere a on ji za to podvádí... ach jo. Obsah strašný, napsané je to ještě hůř, dočetla jsem to jen z donucení protože nerada kritizuju věci které jsem neviděla/nečetla celé. Tak nějak jsem doufala že je strašný jenom začátek a konec se zlepší, ale bohužel je celá kniha spíš zbytečná spotřeba papíru než něco, co by se dalo číst.
August 8, 2022
Knížku odkládám po dvou kapitolách, nedá se to.
June 18, 2020
(Text zkopírován z předešlé reakce na recenzi, níže.)
Ač jsem v první polovině měla problém překonat pocit ztracenosti v dějové lince, kterou se hrdinka ubírala, nebo spíše které chtěla utéct/ujet?,...byla jsem od druhé poloviny překvapena za některé autorčiny zajímavé asociace. Nehledě na úplnou odlišnost od posledních knih (Veselí, Bábovky...), zde u "roadtripu" je použito několik prolínajících se dějových linek, mezi které je vetkáno mnoho filosofických myšlenek. Což, na jednu stranu některé "líné" čtenáře lehce otráví či unudí. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla celou a smířila se s tím, že na světě nejsou pouze silné osobnosti, jež se svým překážkám dokáží postavit čelem a následně zdolají mnohé životní nástrahy. O tom se dají psát mnohé knihy, ale...proč se na to nepodívat i z jiné stránky, z té která nebývá optimální, není ani tak schůdná pro to, abychom po přečtení věděli, jak bychom se sami zachovali.
6,8/10
Ač jsem v první polovině měla problém překonat pocit ztracenosti v dějové lince, kterou se hrdinka ubírala, nebo spíše které chtěla utéct/ujet?,...byla jsem od druhé poloviny překvapena za některé autorčiny zajímavé asociace. Nehledě na úplnou odlišnost od posledních knih (Veselí, Bábovky...), zde u "roadtripu" je použito několik prolínajících se dějových linek, mezi které je vetkáno mnoho filosofických myšlenek. Což, na jednu stranu některé "líné" čtenáře lehce otráví či unudí. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla celou a smířila se s tím, že na světě nejsou pouze silné osobnosti, jež se svým překážkám dokáží postavit čelem a následně zdolají mnohé životní nástrahy. O tom se dají psát mnohé knihy, ale...proč se na to nepodívat i z jiné stránky, z té která nebývá optimální, není ani tak schůdná pro to, abychom po přečtení věděli, jak bychom se sami zachovali.
6,8/10
June 14, 2020
obávám se, ze po tydnu si nebudu pamatovat, o cem pribeh byl.
May 26, 2020
2,5 ⭐️
Autorčiny předchozí knížky se mi na oddech líbily. Takže jsem se i na tuhle těšila. Ale hrozně dlouho mi trvalo se začíst a musím říct, že Foukneš do pěny mě nenadchlo. Zmatená směs textu.
Autorčiny předchozí knížky se mi na oddech líbily. Takže jsem se i na tuhle těšila. Ale hrozně dlouho mi trvalo se začíst a musím říct, že Foukneš do pěny mě nenadchlo. Zmatená směs textu.
February 17, 2024
V porovnání s Kde jsi když nejsi, první (a zatím jedinou další) knihou, kterou jsem od Třeštíkové četla, mě tahle knížka bavila víc. A to ať už co se týče příběhu, kdy hlavní hrdinka mi byla poměrně sympatická, tak i samotné zápletky, kdy nedocházelo k nesmyslným setkáním protagonistky s muži. Overall tedy 4/5, kdy velkou část hodnocení ovlivnil typ jazyka, který Třeštíková v této knize používá a který mě velice bavil.
June 8, 2021
Kniha FOUKNEŠ DO PĚNY je první kniha, kterou jsem přečetl od Radky Třeštíkové. Tato kniha má prozatím na Databázi knih velmi nízké hodnocení, ale z mého pohledu si myslím, že kniha si zaslouží vyšší hodnocení. Nepochybně se asi nebude jednat o TOP knihu, kterou autorka napsala, ale bohužel nemůžu porovnat tuto knihu s jejími dalšími knihami, poněvadž jsem je nečetl. Časem se třeba odhodlám a některou její knihu vyzkouším. Kniha je spíše určená pro ženy, ale mne také zaujala. Knihu hodnotím na 80 %.
V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.
Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.
Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.
… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?
Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.
Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.
V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.
Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.
Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.
… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?
Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.
Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.
July 1, 2020
Recenze: Foukneš do pěny Čvc 01, 2020021
O této knize bylo za poslední měsíc a půl napsáno a řečeno už tolik, že jsem neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Nakonec jsem před pár dny neodolala a začala číst, ovšem s rozhodnutím, že se nenechám ovlivnit žádnými názory prezentovanými na internetu. Vždycky je dobré vytvořit si vlastní pohled na věc. A až pak názory konfrontovat.
Co je jiné, není automaticky špatné
Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od Radky Třeštíkové četla jen Bábovky, které bych hodnotila jako lepší průměr, a průměr proto, že mi přišly dost zmatečné postavy i děj, a pak knihu Veselí, kterou bych naopak hodnotila velmi nadprůměrně. Přesně takový tip knih od českých autorek mě baví. Hodně vztahů, rodinných, přátelských i partnerských, a také plno emocí. O její nové knize Foukneš do pěny jsem si před otevřením první stránky přečetla vlastně jenom to, že je úplně jiná než všechny ostatní její knihy. A já ráda zkouším nové věci.
Tak obyčejné, až jsou neobyčejné
Po dočtení jsem si samozřejmě načetla spoustu názorů a recenzí. A byla jsem dost překvapená, že ve spoustě hodnocení se objevovalo tvrzení, že kniha byla nudná a naprosto k nečtení. S tím bych si dovolila nesouhlasit. Je jen psaná jinak, dominuje vnitřní monolog žen, které si prožily a prožívají své. Ani jedna není sympatická, ba jsou všechny tři ženy až iritující, s tímto názorem recenzujících proto naopak souhlasím. Proč by ale měly být postavy v knize vždycky sympatické? Vždyť bohatě stačí, když jsou něčím výjimečné, třeba tím, že jsou tak obyčejné, jak jen mohou být. Obyčejnější než průměrně obyčejní. Občas však udělají něco, co už se obyčejnosti vymyká. A o to tady jde.
Surrealistické představy, nebo skutečnost?
Matka i dcera mají smůlu na muže a také na své děti. Muži je opustili, vlastní dítě k nim příliš lásky nechová. Tři generace žen, o kterých kniha je, dcera – matka – babička, se k sobě vzájemně chovají, jako by je někdo do příbuzenského vztahu nutil. Takových rodin ale existuje hodně, dokonce si troufnu tvrdit, že těch vřelých vztahů bude mnohem méně. Proč tedy knihu číst? Čím je tak výjimečná? Protože Radka Třeštíková umí psát. Možná se trochu podbízí aktuálním literárním trendům, ale proč ne. To jí přeci nelze vyčítat. Navíc vztahy tu byly, jsou a budou, a když mám chuť si o nich číst, ráda po takové knize sáhnu. I když je v ní na mě možná o něco více metafor, než bych si přála, a surrealistických výjevů, u kterých netuším, zda se skutečně staly, nebo jde jen o výplod autorčiny fantazie. Možná je tam i dost pasáží, ve kterých jsem se ztrácela, zdali to říká matka či dcera, a podobné problémy jsem měla s určováním časových rovin, v nichž se postavy právě nacházejí. Ale na to už jsem zvyklá z Bábovek.
Poetická Třeštíková není nic pro ty, co očekávají standard
Přes to všechno na Foukneš do pěny oceňuju především to, že se Radka pustila do něčeho, co ještě nikdy nezkoušela. Vypsala se ze své komfortní zóny trochu jiným směrem, možná až místy poetickým (rýmovaček v knize pár najdeme). Rozhodně jsem ovšem neměla problém knihu dočíst, spíš budu mít problém se k ní vrátit. Nejspíš to ani neudělám. Zato její předposlední knihu Veselí bych si klidně po letech ráda přečetla znovu. A tak i tato třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mě přesvědčila o tom, že si Radku musím načíst celou.
O této knize bylo za poslední měsíc a půl napsáno a řečeno už tolik, že jsem neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Nakonec jsem před pár dny neodolala a začala číst, ovšem s rozhodnutím, že se nenechám ovlivnit žádnými názory prezentovanými na internetu. Vždycky je dobré vytvořit si vlastní pohled na věc. A až pak názory konfrontovat.
Co je jiné, není automaticky špatné
Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od Radky Třeštíkové četla jen Bábovky, které bych hodnotila jako lepší průměr, a průměr proto, že mi přišly dost zmatečné postavy i děj, a pak knihu Veselí, kterou bych naopak hodnotila velmi nadprůměrně. Přesně takový tip knih od českých autorek mě baví. Hodně vztahů, rodinných, přátelských i partnerských, a také plno emocí. O její nové knize Foukneš do pěny jsem si před otevřením první stránky přečetla vlastně jenom to, že je úplně jiná než všechny ostatní její knihy. A já ráda zkouším nové věci.
Tak obyčejné, až jsou neobyčejné
Po dočtení jsem si samozřejmě načetla spoustu názorů a recenzí. A byla jsem dost překvapená, že ve spoustě hodnocení se objevovalo tvrzení, že kniha byla nudná a naprosto k nečtení. S tím bych si dovolila nesouhlasit. Je jen psaná jinak, dominuje vnitřní monolog žen, které si prožily a prožívají své. Ani jedna není sympatická, ba jsou všechny tři ženy až iritující, s tímto názorem recenzujících proto naopak souhlasím. Proč by ale měly být postavy v knize vždycky sympatické? Vždyť bohatě stačí, když jsou něčím výjimečné, třeba tím, že jsou tak obyčejné, jak jen mohou být. Obyčejnější než průměrně obyčejní. Občas však udělají něco, co už se obyčejnosti vymyká. A o to tady jde.
Surrealistické představy, nebo skutečnost?
Matka i dcera mají smůlu na muže a také na své děti. Muži je opustili, vlastní dítě k nim příliš lásky nechová. Tři generace žen, o kterých kniha je, dcera – matka – babička, se k sobě vzájemně chovají, jako by je někdo do příbuzenského vztahu nutil. Takových rodin ale existuje hodně, dokonce si troufnu tvrdit, že těch vřelých vztahů bude mnohem méně. Proč tedy knihu číst? Čím je tak výjimečná? Protože Radka Třeštíková umí psát. Možná se trochu podbízí aktuálním literárním trendům, ale proč ne. To jí přeci nelze vyčítat. Navíc vztahy tu byly, jsou a budou, a když mám chuť si o nich číst, ráda po takové knize sáhnu. I když je v ní na mě možná o něco více metafor, než bych si přála, a surrealistických výjevů, u kterých netuším, zda se skutečně staly, nebo jde jen o výplod autorčiny fantazie. Možná je tam i dost pasáží, ve kterých jsem se ztrácela, zdali to říká matka či dcera, a podobné problémy jsem měla s určováním časových rovin, v nichž se postavy právě nacházejí. Ale na to už jsem zvyklá z Bábovek.
Poetická Třeštíková není nic pro ty, co očekávají standard
Přes to všechno na Foukneš do pěny oceňuju především to, že se Radka pustila do něčeho, co ještě nikdy nezkoušela. Vypsala se ze své komfortní zóny trochu jiným směrem, možná až místy poetickým (rýmovaček v knize pár najdeme). Rozhodně jsem ovšem neměla problém knihu dočíst, spíš budu mít problém se k ní vrátit. Nejspíš to ani neudělám. Zato její předposlední knihu Veselí bych si klidně po letech ráda přečetla znovu. A tak i tato třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mě přesvědčila o tom, že si Radku musím načíst celou.
February 2, 2021
Příběh Vladěny, které bude brzy padesát. Sedne do auta a rozhodne se ujet všemu – manželovi, matce, dceři a celkově životu, který doposud vedla. Nebude to lehká jízda, i přesto Vás Vladěna vezme s sebou.
Tak tato kniha mě fakt dostala. Absolutně jsem nečekala to, co mi přinesla. Ostatní knihy autorky jsem četla již před delší dobou, vím, že byly dobré, ale nic hlubšího ve mně nezanechaly. Ovšem toto, to byla skutečně jízda.
Prvních deset stránek jsem v tom měla trošku chaos, ale pak jsem se do toho ponořila a neskutečně mě bavilo, jak se dají popsat pocity, emoce, úzkosti a prostě život, který nebyl jednoduchý a s Vladěnou se nepáral. Občas Vám nějaká věta nedá úplně smysl, ale o pár stránek dál Vám to zapadne přesně tam, kde to má být.
Neskutečně trefné a vtipné hlášky ze života, jak to prostě je, nelehký vztah s matkou, s dcerou i s manželem. To, jak se historie v rodině vlastně opakuje. Šokující odhalení. Navíc k tomu road movie a pro mě kniha, kterou jsem si maximálně užila.
Nepředpokládám, že to něco předá mladším ročníkům, ale pro ženy, co už mají něco odžito, je to dokonalé. Nečekejte nějaký hezky uspořádaný příběh, ale proud myšlenek, pocitů a vzpomínek, které se všechny snaží Vladěna urovnat a uchopit a autorka je na nás chrlí rychlostí blesku a nenechá nás vydechnout.
Uznávám, že to není kniha pro každého, ale pokud se Vám trefí do vkusu, budete nadšeni.
Tak tato kniha mě fakt dostala. Absolutně jsem nečekala to, co mi přinesla. Ostatní knihy autorky jsem četla již před delší dobou, vím, že byly dobré, ale nic hlubšího ve mně nezanechaly. Ovšem toto, to byla skutečně jízda.
Prvních deset stránek jsem v tom měla trošku chaos, ale pak jsem se do toho ponořila a neskutečně mě bavilo, jak se dají popsat pocity, emoce, úzkosti a prostě život, který nebyl jednoduchý a s Vladěnou se nepáral. Občas Vám nějaká věta nedá úplně smysl, ale o pár stránek dál Vám to zapadne přesně tam, kde to má být.
Neskutečně trefné a vtipné hlášky ze života, jak to prostě je, nelehký vztah s matkou, s dcerou i s manželem. To, jak se historie v rodině vlastně opakuje. Šokující odhalení. Navíc k tomu road movie a pro mě kniha, kterou jsem si maximálně užila.
Nepředpokládám, že to něco předá mladším ročníkům, ale pro ženy, co už mají něco odžito, je to dokonalé. Nečekejte nějaký hezky uspořádaný příběh, ale proud myšlenek, pocitů a vzpomínek, které se všechny snaží Vladěna urovnat a uchopit a autorka je na nás chrlí rychlostí blesku a nenechá nás vydechnout.
Uznávám, že to není kniha pro každého, ale pokud se Vám trefí do vkusu, budete nadšeni.
September 15, 2020
Asi do poloviny jsem opravdu vůbec nechápala, co to vlastně má být. Neorientovala jsem se ve zmateném výlevu Vladěny a její přítomnosti, minulosti, v tom co si myslí i dělá. Musela jsem se prokousat tím pocitem, že to nejspíš sepsal generátor náhodných slov a já vůbec netuším. Několikrát jsem měla chuť to vzdát a knížku odhodit. A pak jsem dočetla k situaci, která mi nepřišla úplně marná. Docela dobrý nápad, říkala jsem si, ale proč sakra TAK divně zpracovaný. Nakonec jsem to teda přečetla. Skřípajíc zuby, těšila jsem se na konec. Druhá polovina knihy je o maličko lepší, víc dává smysl. Přesně dvakrát jsem si řekla, že docela dobrý nápad. Víc nic. Téma by asi celkem šlo(pominu-li, že na začátku je hlavní hrdinka nesnesitelná, nepříjemná a opravdu hodně nesympatická), ale zpracování to vážně zabilo...Ideálně bych dala 2,5*, což tady nejde. Dávám tedy ***, protože v porovnání s Osm, mi tohle pořád dávalo o trochu větší smysl.
September 29, 2020
Chvílemi pocit, jako bych četla méně povedenou Macochu od Hůlové, sem tam záblesk z Lapačů prachu od Faulerové, fakt se chce autorka svézt na vlně českých spisovatelek s divnými hrdinkami (na cvoky Anny Bolavé jsem málem zapomněla)? Má to být pokus o „vyšší literaturu“? Ne, že bych nedokázala ocenit snahu o vymanění se ze zavedené škatulky, ale není to trochu podvod na čtenáře (čtenářku), který nedostane to, co očekává, tj. jednoduchou, ale vcelku zábavnou a čtivou jednohubku? Nebo je to návod na řešení krize středního věku, kterým bych se měla inspirovat a taky se sebrat a někam odjet? (Ne, že by mě to nenapadlo, ale tahle kniha by mě od toho tedy odradila spolehlivě). No, naštěstí to nebylo dlouhé, takže to tolik nebolelo. Anebo jsem to prostě jen nepochopila, no...
Více tady: http://naskokjinam.blogspot.com/2020/...
Více tady: http://naskokjinam.blogspot.com/2020/...
February 2, 2021
Obrovsky mě tato kniha bavila. OBROVSKY! Soustředila jsem se, aby mi nic neuniklo. Vzpomínky, nové situace a dějové linky jsou tak úžasně promíchány, že jsem se musela několikrát zastavit, abych věděla, kam kterou informac zařadit.
Vladěna má krásný guláš v hlavě a mě to bylo tak sympatické, protože si ho umím v hlavě udělat taky J
Budu jen doufat, že tak zapeklité vztahy nebudu muset řešit.
Dlouho jsem tak chytlavou, zvláštní a úžasně promyšlenou knihu nečetla. Cením právě styl, kterým je napsaná, nedovedu vlastně pochopit, jak je možné to tak zamotaně, propleteně napsat.
Skutečně jsem fascinovaná tímto dílkem, přečteno (zhltáno) za 3 večery. Jsem zvědavá, jak dlouho ve mně bude dál rezonovat. Určitě si ji připomenu i audioknihou
Vladěna má krásný guláš v hlavě a mě to bylo tak sympatické, protože si ho umím v hlavě udělat taky J
Budu jen doufat, že tak zapeklité vztahy nebudu muset řešit.
Dlouho jsem tak chytlavou, zvláštní a úžasně promyšlenou knihu nečetla. Cením právě styl, kterým je napsaná, nedovedu vlastně pochopit, jak je možné to tak zamotaně, propleteně napsat.
Skutečně jsem fascinovaná tímto dílkem, přečteno (zhltáno) za 3 večery. Jsem zvědavá, jak dlouho ve mně bude dál rezonovat. Určitě si ji připomenu i audioknihou
February 5, 2022
Tato kniha se mi zdála zpočátku velmi obtížná k prokousání, rozhodně hůře než předchozí knihy, které jsem četla. První polovinu knihy mě to velmi deprimovalo, protože nebylo jasné, co se v příběhu děje a to já nemám ráda. Postupem času se ale příběh zajímavě rozplétal a čtenář se ex post dozvídal o hlavních hrdinech příběhu a o motivaci jejich života.
Nepřestává mě fascinovat autorčina posedlost toxickými vztahy, neúplnými rodinami atp. Vím, že zčásti je to asi proto, že to je určitá forma "drbů" - je lidská přirozenost, že tíhne k neštěstí a bizarnostem ostatním. Autorka to ale umí dobře podat.
Nepřestává mě fascinovat autorčina posedlost toxickými vztahy, neúplnými rodinami atp. Vím, že zčásti je to asi proto, že to je určitá forma "drbů" - je lidská přirozenost, že tíhne k neštěstí a bizarnostem ostatním. Autorka to ale umí dobře podat.
October 13, 2023
Nejdřív jsem knize dala 3 hvězdičky. Pak změněno na 2. Proč? Protože ze začátku jsem se ztrácela úplně neuvěřitelně, ale zároveň se to četlo dobře. Rychle. Bohužel, jak šel čas, začala jsem v tempu zpomalovat a přestalo mě zajímat, co bude dál. Přišlo mi, že se děj nikam neposouvá, natož hlavní hrdinka, která si neustále na něco stěžovala. Ano. Život není pohádka. Ale tohle bylo trošku utrpení. Autorka skákala ze současnosti do minulosti téměř uprostřed věty a já většinu času netušila, kde jsem. Radku Třeštíkovou mám strašně ráda a i v téhle knize jsem si našla prvky jejího psaní, které obdivuju a které jsou mi blízké. Ale tenhle příběh a celkové pojetí mi moc nesedlo.
Displaying 1 - 30 of 65 reviews