Příběhy zachráněných psů ze spolku pro opuštěná a týraná zvířata Dočasky De De psané s notnou dávkou ironie a humoru pohledem jejich dočaskářky Olgy. Dočaskář – to je uklízeč a analytik vyprazdňování někoho jiného, vypravěč věty „všechno už bude dobrý,“ pravidelný řidič na veterinu a ten, kdo to auto potom uklidí. Nosič, krmič, sdíleč postele, domova a vlastních nervů. Naklepávač polštářků po kastraci, detektiv pro případy „tady něco smrdí,“ zástupce bezpodmínečné lásky a pocitu „jsem tu jen pro tebe, ať se děje, co se děje“. A v neposlední řadě také plačka při loučení. Po příchodu domů jsem zcela zřetelně slyšela, jak Čestmír zařval „všechno ti tu počůrám“, a začal běhat po bytě. Někde u třicáté louže jsem přestala počítat. Zatímco ostatní dočasky začaly hlásit tulení, něžnosti a čůrání na podložky, našel si můj nový spolubydlící imaginárního kamaráda v zrcadle a začal řvát. Celý večer řval na zrcadlo a počůral mi podzimní dýni, abychom byli úplně přesní … Koupí této knihy pomůžete nakrmit a ošetřit opuštěné a týrané zvíře.
Skvělá kniha pro zahnání dlouhé chvíle v MHD nebo na klidné večery s flaškou vína. Vzhledem k tomu, že má pouze necelých 140 stran, je to spíše taková jednohubka. Myslím, že může bavit jak dospělé, tak i seniory nebo dospívající.
Kniha je tvořená z příhod s jednotlivými psími svěřencemi, kteří prošli autorčinou péčí. Příběhy jsou vždy odděleny pár stránkami osvěty, které jsou jiné nejenom graficky, ale jsou i vedeny ve vážnějším duchu. Čtenář se tak může dozvědět například o tom, co je to "domácí množírna" nebo jak vypadá situace se zákony okolo zvířat v České republice. Olga se nebojí i trochu šťouchnout do vosího hnízda a popisuje věci narovinu.
Co se mi moc nelíbilo, bylo to, kolik autorka dávala psům přezdívek. Bohužel, když má pes jméno a další dvě přezdívky (a těch psů je ještě několik), tak se v tom čtenář velmi lehko ztratí. Naopak komický popis nelehkých situací mi připomínal knihy Ladislava Zibury.
Celou knihu doplňují jednoduché ilutrace a fotky, které doplňují atmosféru knihy. O obálce se snad ani není třeba zmiňovat, protože v podstatě úplně přesně vyjadřuje to, co každý jeden příběh opuštěného nebo týraného zvířete obsahuje.